Farní a poutní kostel Narození Panny Marie ve Strašíně je impozantní barokní stavba s románskými a gotickými kořeny, založená ve 13. století. Přirozeným centrem kraje pod horou Žďánovem v Pošumaví je Strašín s poutním a zároveň farním kostelem Narození Panny Marie.
Historie a původ
První písemnou zprávu o kostele i obci zaznamenává listina z 25. března 1254 o slibu Mikuláše, plebána ve Strašíně a bratra řádu johanitů, že neodcizí nic z majetku jemu svěřeného kostela. Vznik původní kostelní stavby, ze které se dochovala pouze hranolová třípatrová románská věž v ose západního průčelí, je kladen do první poloviny 13. století. Původně románský kostel přestavěl Půta II.
K založení kostela se váže lidová pověst, která vypravuje o zásahu samotné Panny Marie do výstavby svatyně. Když se strašeňští rozhodli vybudovat kostel, vybrali si k tomu místo na nedalekém vršku Vůsí. Co však postavili, bylo přemístěno na jiný vršek Hůrka. Podivná skutečnost se za několik dní vysvětlila. V údolí se rozprostřela mlha doprovázená silným větrem, po zahřmění lidé uviděli Matku Boží, jak sama stavební kvádry přenáší. I nezbývalo nic jiného, než stavět tam, kde si to Panna Maria přála.
Další legenda o počátcích Strašína vypráví, že Panna Maria se synáčkem v náručí se zjevila knězi na skále za kostelem a na znamení pravdivosti svého zjevení utvořila ve skále důlek, ze kterého hned vyprýštila voda. Podle této legendy je voda v důlku léčivá, především na oční choroby.
Pevnostní a poutní význam
Výhodná výšinná poloha uzavřeného areálu kostela s jedinou přístupovou cestou od východu naznačuje původní fortifikační význam tohoto komplexu. Pravděpodobně tu v nejstarších dobách mohl existovat opevněný kostel se strážní funkcí, což by nakonec odpovídalo i jednomu z výkladů místního jména Strašín spojujícího se stráží.
Bouřlivou dobu husitské revoluce ve Strašíně ilustruje pověst o husitském správci kostela, jenž kostel uzamkl; poutníci z nedalekých Nezamyslic se v té chvíli klekli před kostelem, modlili se a zázrakem se dveře otevřely a svíce na oltáři hořely.
Gotická přestavba a dary
Koncem 15. století (asi kolem 1480) kostel významně pozdně goticky přestavěl a sochou Madony opatřil známý velmož Půta Švihovský z Rýzmberka a ze Skály. Původní románsko-gotický kostelík byl tehdy přístavbou bočních lodí rozšířen na trojlodní baziliku. Jak se domnívají památkáři, kamenná hradba kostelního areálu byla tehdy ve svých nárožích zpevněna čtyřmi osmibokými baštami. Z nich se dochovaly dvě na severní straně.
Unikátní gotická Madona, dar od Půty Švihovského, stávala v niku hlavního oltáře; během staletí se socha stala ochranným symbolem celého okolního kraje. Víc než půltisíciletí tu před ní lidé skládali své modlitby, radosti i úzkosti. Je nepochybně velmi tragickou a smutnou událostí zcizení této vzácné památky v prosinci roku 1990.
Barokní přestavba a vnitřní vybavení
Právě v době, kdy se Strašín prosazoval jako významné české poutní místo, získal kostel svou dnešní barokní podobu. Stalo se tak za působení faráře Tomáše Františka Vaňka v letech 1736-1739. Tenkrát byl pořízen také dodnes dochovaný hlavní oltář, portálový s rozměrnými plastikami Nejsvětější Trojice, andělů a světců - sv. Jana Křtitele, Petra a Pavla a Jana Nepomuckého.
V průběhu 18. století kostel získal i další zařízení: ojedinělý oltář patronky lidí, kteří jsou v soudním sporu - sv. Áji, boční oltáře sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie, kazatelnu se sochou Dobrého pastýře nebo zpovědnice s polopostavami sv. Petra a sv. Máří Magdaleny. Kvalitní jsou i dva rozměrné obrazy z 18. století - Panny Marie s dušičkami v Očistci a sv. Archanděla Michaela.
Ačkoliv dnešní kostel patří svým charakterem zcela baroku, najdeme zde i památky středověké jako kamennou románskou křtitelnici nebo gotický zvon, vysoký 70 cm, s latinským nápisem: „Léta Páně 1507 tento zvon byl ulit ku chvále Bohu a slavné Panně Marii a všech svatých. Amen.“
Areál kostela a okolí
Kostel s bývalým hřbitovem leží zhruba 0,5 km jihozápadně od okraje obce. Areál je umístěn na okraji vyvýšené ostrožny ve vysoce dominantní poloze; kostel je patrný z dálky ze všech stran. Kostel zaujímá zhruba střed nevelké cca obdélné, vodorovné a zatravněné plochy vymezené zdmi.
Do severních zlomů ohradní zdi jsou vloženy kaple. Po jižní straně hřbitova se rozkládá zahrada fary; vlastní budova fary je částečně přisazena k východní zdi hřbitova. Západně od hřbitova se nachází výklenková kaplička Panny Marie. Na přístupové cestě k ní místy vystupuje skalní podloží; cesta je lemovaná kolem 1 m vysokými zídkami z lomového kamene. Od areálu terén strmě klesá k jihu a západu, pozvolněji pak na ostatní strany. Od východu vede příjezdová cesta ze vsi, západní stranu obklopuje smíšený vzrostlý les.
Poutě, zázraky a lidové tradice
Tradice poutního místa očividně sílila v barokní době. Zvláště se připomínalo velké prosebné procesí, které se do Strašína vypravilo roku 1678 ze Sušice, kde tou dobou řádila morová nákaza. Význam Strašína dále podtrhuje Jan Tanner, který vyobrazení Strašínské Panny Marie umístil do jedné ze 44 poutních kaplí ve svém díle Svatá cesta…, vytištěném v Praze roku 1679.
V letech 1550-1582 žil v chýši blízko kostela jako poustevník kněz Martin Rezek Strakonický, který byl v kraji považován za světce a proroka. Vzdal se pozemních požitků, spal na zemi nebo na prkně podloženém kameny a jako misionář jezdil od vesnice k vesnici, snažíc se obyvatele obrátit zpět ke katolické víře. Zemřel roku 1589 a byl pochován ve farním kostele ve vsi Blížejově na Domažlicku.
Duchovní správa a kulturní život fary
Za staletí existence poutního místa se ve Strašíně vystřídala dlouhá řada duchovních správců; mezi pozoruhodné osobnosti patří místní rodák P. František Korál, který od 20. let 20. století oddaně sloužil poutníkům. Jeho nástupcem se v 70. letech stal kněz a básník P. František Daniel Merth (1915-1995), autor několika básnických sbírek. Merth poté, co byl v době komunistické diktatury několik let vězněn a nesměl vykonávat kněžské povolání, farářoval ve Strašíně až do své smrti v roce 1995.
Kulturní ovzduší fary pokračovalo i za působení P. Františka Halaše, znalce křesťanské ikonografie a básníka, a P. Milana Píši, milovníka regionální historie, stejně jako pod dnešním duchovním správcem P. Petrem Koutským, autorem studijních textů ke Katechismu katolické církve a otázkám pastorace.
Památky v kostele - souhrn
- hranolová třípatrová románská věž z 13. století
- gotická Madona z konce 15. století (zcizena v prosinci 1990)
- románská kamenná křtitelnice
- gotický zvon z roku 1507
- barokní hlavní oltář z let 1736-1739 s plastikami Nejsvětější Trojice a světců
- boční oltáře sv. Jana Nepomuckého, Panny Marie a sv. Áji
- kazatelna se sochou Dobrého pastýře, barokní obrazy z 18. století
Tabulka - stručný přehled klíčových událostí
| Období / rok | Událost |
|---|---|
| první pol. 13. stol. | založení kostela, dochovaná románská věž |
| 1254 | první písemná zmínka (Mikuláš, johanit) |
| konec 15. stol. (c. 1480) | pozdně gotická přestavba, dar Madony od Půty Švihovského |
| 1550-1582 | působení poustevníka M. Rezka Strakonického |
| 1678-1679 | velké prosebné procesí ze Sušice; zmínka v Tannerově Svaté cestě |
| 1736-1739 | barokní přestavba, pořízení hlavního oltáře |
| 1990 | zcizení vzácné gotické Madony |
Trojlodní kostel s červeně natřenou fasádou a třemi cibulovými báněmi je položen na návrší mimo ves a tak je vidět už zdaleka ze všech stran. Místo je vnímáno jako silné poutní místo a lidé tu i dnes vnímají specifickou atmosféru, kterou umocňují příběhy, zázraky a tradice spojené s Pannou Marií strašínskou.