Koncem minulého roku jsme konečně vydali velkou monografii o další obci v Českém krasu o Svatém Janu pod Skalou, která navazovala na dvě dřívější knihy o Srbsku a Tetínu. A myslím, že další knihy psát nebudeme hlavně proto, že hlavní editor Karel Žák pracující s více jak stovkou autorů fotografií a textů už nechce sedět za počítačem, ale chodit po Českém krasu. Zdá se nám to sotva uvěřitelné, ale cesta k této monografii trvala skoro 50 let. Do Svatého Jana pod Skalou jsme přišli někdy v 70. letech minulého století. Bylo to krásné, opuštěné místo s věčně prázdným parkovištěm a tehdy ještě mnohem světlejší skálou, jaké se ve středních Čechách vyrovnají snad jen vltavské skalnatiny Svatojánských proudů. Poutní cesta podél Kačáku a zázračný pramen. Návštěvníci a poutníci tehdy nejčastěji přijížděli vlakem do Vráže, sešli dolů kamenitou strání, kolem hřbitova prošli vesnicí a po vratké lávce sestoupili k prameni, o kterém z lidového podání věděli, že je nejspíš zázračný a že podobně jako snad všechny vápnité vody léčí oči. Jeskyňáři si byli dobře vědomi toho, že se jedná o nejdůležitější podzemní tok celého Českého krasu a že někde za ním a dál v údolí nad klášterem, kde se za deště propadají vody, musí ležet nějaký, nejspíš dlouhý podzemní systém. Pak jsme se zašli podívat na pěnovcovou kupu za klášterem, která představuje snad nejvýznamnější holocenní profil v Čechách ležící mimo rašeliniště a slatiniště. Ostatně německý kvartérní badatel Klaus Dieter Jäger ji společně s Vojenem Ložkem již v šedesátých letech navrhoval jako opěrný profil středoevropského holocénu. Tento malý prostor v těsném okolí kláštera a s výhledem na Skálu v sobě zahrnoval tolik krásy a zároveň tajemství, že se sem člověk léta vracel. Pak jsme prošli podél polodivokého Kačáku do Hostimi a odtud již klidnější cestou, ze které se mezitím stala rušná cyklistická trasa do Srbska, odkud nás vlak odvezl domů. Teprve později nás napadlo, že cesta či pouť skalnatým údolím Kačáku se podobná jiné významné poutní cestě, a to Josefovským údolím v Moravském krasu do poutního kostela Jména Panny Marie v Křtinách. Ono vůbec srovnání obou přírodně podobných údolí, které končí u poutních kostelů něco nejspíš ukazuje o tom, jak již staletí či tisíciletí vnímáme krajinu a odkrývá kus jejího kouzla. Pravěké kořeny posvátných míst. Kousek pod Křtinami v Moravském krasu mezi škrapovými skalkami starých vchodů do jeskyně Výpustek byla odkryta neolitická lokalita podobná drobným jeskynním kultovním místům ve skalách u Srbska a Tetína. Snad zde probíhaly pohřební rity, o kterých se jen můžeme dohadovat. Cesta dovnitř jeskyně a tím i země do království mrtvých se totiž podobá cestě zrna pohřbívaného do půdy a opět z ní vyrůstající. Podobný motiv věčně se navracejícího života měl ostatně být i hlavním mystériem podzemní svatyně v řecké Eleusině. Kus dodnes pociťované posvátnosti obou krasových údolí může mít svůj původ již v této době a v různých proměnách se vracet v dalších dobách. Pro území mezi Svatým Janem pod Skalou a Kotýzem u Koněprus či ještě dál do hostomické kotliny a na „Olymp brdského kraje“, na rejkovický Plešivec je typická neobvykle velká koncentrace hradišť a sídel z období mezi pozdní dobou bronzovou a starší dobou železnou. Osídlení je zde hustší než třeba v pražské oblasti. Mohlo to být dáno nejenom úrodností kraje, ale i významnými pravěkými cestami, zejména tetínskou cestou, které tuto část Českého krasu propojovaly s Podunajím a středomořskou oblastí. Opět se nabízí paralela s kultovním, zejména halštatským využíváním jeskyně Býčí skála v Křtinském údolí, která leží nedaleko hlavní trasy Jantarové stezky. Ve Svatém Janu pod Skalou se nejspíš dotýkáme nějaké starší předkřesťanské polohy, už jenom z toho důvodu, že v Čechách neznáme prameny, které by vyvěraly z jeskyně a nejbližší podobný pramen pod osadou Koda má rovněž pověst zázračné studánky. Hésiodos, homérský pěvec ve skladbě „Práce a dny“ nejenom zpívá o svatých tocích, ale i o „živé studánce, která má odtok a na dně je čistá“ (Hésiodos, Železný věk, Odeon, 1976, str. 30).
Svatý Ivan: poustevník nebo legenda?
Mnoho z lokalit z přelomu bronzové a železné doby bylo opět využíváno v raném středověku. Dálkových tras sice v té době ubylo, ale zdá se, že tetínská cesta si uchovala svůj alespoň regionální význam. O pobytu sv. Václava a sv. Ludmily na Tetíně toho bylo napsáno článků, ale také se vedl nejeden spor o autenticitu poustevníka sv. Ivana ve Svatém Janu pod Skalou. Z pohledu naší doby jsou údaje o jeho životě pozdní a někdy nedůvěryhodné. Ale podívejme se na celou situaci z hlediska jeho doby a možná nám pomůže i návštěva skalní, polojeskyní poustevny sv. Ivana Rilského za slavným Rilským monastýrem v Bulharsku, jeskynních pousteven na katalánském Montserratu, úzkých podzemních komplexů Pečorské lávry v Kyjevě, anebo přímo jeskynních cel mnišské republiky na poloostrově Athos.
Je nutné si uvědomit, že počátky křesťanského duchovního života nejenom u nás, ale prakticky v celé Evropě ovládal ve staletích mezi přijetím křesťanství a příchodem ušlechtilé francouzské gotiky přístup ke světu, který bychom dnes označili jako pravoslavný či východní. Oním „východem“ bylo spíš jihovýchodní Středomoří včetně Turecka, Levanty a severoafrického pobřeží. Teprve v druhé polovině 13. století se duchovní atmosféra doby ve střední Evropě proměňuje a latinský západ postupně nahrazuje a vytěsňuje „východní“ křesťanství. Jeho vlivy však dozníají ještě v karlštejnských malbách Mistra Teodorika či ve freskách kláštera v pražských Emauzech. Je pravděpodobné, že v místě vývěru podzemního toku jako místa, které již dřívější kultury vesměs považovaly za posvátné, se nějaký svatý muž usídlil. Konec konců hukot podzemního toku býval slyšet i v dnes odlámané Svatoprokopské jeskyni v pražském Prokopském údolí. V její poslední zčernalé síni, které se nehodila k obývání, byly nalezeny keramické zlomky snad ze starší doby železné. I tato jeskyně, ve které podle pověsti sídlil poustevník sv. Prokop, mohla projít stejným vývojem podzemní svatyně od kultovního místa doby železné až po rané křesťanství a obnovené kulty barokních poustevníků. Podobný vývoj pozorujeme i v Býčí skále, kde se rovněž usídlil poustevník, a ještě přesnější analogií je Svoradova jeskyně pod návrším Zobor u Nitry, kde v blízkosti rovněž léčivého a dle pověstí zázračného pramene žil poustevník sv. Svorad.
Barokní poutnictví a romantická proměna krajiny
Duchovní význam Svatého Jana pod Skalou vnímám hlavně v tom, jak nás provazuje se starými posvátnými polohami a zejména s odkazem jeskynních poustevníků, který je sice typický pro raný středověk, ale v různě intenzivní formě se objevuje i v dalších staletích a zejména v barokní době., jak o tom píše např. významný barokní básník Bedřich Bridel. Baroko zároveň přistupuje k přírodě jako k viditelnému důkazu Boží moudrosti, a tím otevírá pole pro pozdější romantismus. Toto individualistické hnutí poněkud potlačuje náboženský étos a víc zdůrazňuje sepětí se skalami, starými stromy a výhledy do krajiny. Svatý Jan pod Skalou se tak stává častým cílem romantických návštěvníků včetně Karla Hynka Máchy a později i vlasteneckých výletů. V Josefovském údolí je tento proces proměny barokního kultu ještě patrnější, protože zde Josef Hardmuth, tvůrce Lednicko-valtického areálu, zhruba v trase dřívější barokní poutní cesty navrhuje romantickou, téměř parkovou úpravu, kdy ústřední cesta prochází kolem jeskyní, pramenů a vede na místa dalekých výhledů.
Ale pojďme se vrátit do Svatého Jana pod Skalou jako místa, kterému se nepodobá žádná jiná česká obec. A když si jej navíc propojíme s nedalekým Karlštejnem a Tetínem, ocitneme se na malém prostoru několika čtverečních kilometrů v oblasti nesmírně bohaté pravěkými, středověkými i barokními památkami, ale i skalními útvary, jeskyněmi a přírodními lokalitami skalních stepí a prosvětlených krasových hájů. Pobývali zde zemští světci, králové, knížata, básníci i spisovatelé několika staletí. V údolí řeky Loděnice, kde se kromě prastarých lesů a pískovcových skal vine jen několik málo turistických stezek leží něco, co vás zaručeně nenechá chladným - Svatý Jan pod Skalou. Není to ani tak obec samotná, jako spíše benediktýnský klášter, který dělá tohle místo tak zajímavým. Stojí zde už skoro 1000 let a výhledy na něj patří mezi ty nejkrásnější v celém Českém krasu, ne-li v celých Čechách.
Počátky Svatého Jana pod Skalou se datují do 9. století, kdy se v jedné ze zdejších jeskyní usadil první český poustevník Ivan. Údajně v oné jeskyni setrval dlouhých 42 let a k jeho pobytu zde se váže spousta legend. O historické výjimečnosti Svatého Jana pod Skalou netřeba vést diskuze. Hlavní důvody, proč je tohle místo tolik opěvováno, jsou ale trochu jiné. Odpovědi se vám dostane, když vystoupáte po naučné stezce na Svatojánskou skalní stěnu a spatříte onu věhlasnou scenérii. V průběhu 15. a 16. století se do oblasti začali ve velkém přesouvat mniši, kterým se roku 1584 povedlo najít Ivonovy ostatky. Legenda tak začala znovu ožívat a místo se stalo vyhledávaným poutním cílem. Možná i díky tomu si zdejší opati našli proslulého architekta Carla Luraga, aby mezi skalami v roce 1661 vybudoval kostel sv. Jana Křtitele. Jeho pojmenování zčásti převzala dokonce samotná obec.
Historie kláštera a kaplí
Aj, ač to tak na první pohled může vypadat, Svatý Jan pod Skalou není jen a pouze o benediktinském klášteru s kostelem. Vydejte se na místní hřbitov za kaplí sv. Maxmiliána. Je považována za jednu z nejkrásnějších neogotických staveb u nás a často slouží filmařům jako kulisa při natáčení historických seriálu a pohádek. Udělejte si procházku do Berouna nebo na hrad Karlštejn. V obou případech vás k cíli dovede Cesta Vojty Náprstka, kterou Svatý Jan pod Skalou protíná přesně v její polovině. Ideální volbou na trochu kratší výlet je nedaleký skanzen Solvayovy Lomy.
Svatý Jan pod Skalou je jednou z nejmalebnějších obcí chráněné krajinné oblasti Český kras. Oplývá četnými přírodními krásami a nachází se zde mnoho historických památek. Svoji historii počítá od konce 9. století, kdy se zde podle legendy, v jeskyni pod mohutnou skalní stěnou, usadil první český křesťanský poustevník Ivan. Poustevník Ivan žil ve zdejších travertinových jeskyních, které jsou v tomto místě dodnes zachovány. Bůh mu seslal laň, aby ho živila svým mlékem. V jeskyni ho však pokoušeli zlí duchové a tak se rozhodl odtud odejít. Legenda dále vypráví o setkání poustevníka Ivana s českým knížetem a vládcem Bořivojem. Bořivoj při štvanici na medvěda postřelil Ivanovu laň. Poraněná laň dovedla knížete až před Ivanovu jeskyni. Bořivoj tak nalezl Ivana, pozval ho, aby s ním odešel žít na jeho dvorec, Ivan však nechtěl a vrátil se do své samoty. První písemnou zmínku o jeskyni sv. Ivana nacházíme až v listině českého krále Přemysla Otakara I. z roku 1205.
Současnost a praktické informace
Kaple sv. Jana Křtitele v jeskyni je poprvé zmiňována v listině Přemysla Otokara II. z roku 1205, jíž panovník potvrdil darování svatyně knížetem Břetislavem I. Benediktinský konvent ve Svatém Janu pod Skalou byl původně pouhým probošstvím kláštera na Ostrově u Davle, jež vznikl koncem 10. století. Po husitských bouřích se ukázalo že obnova tohoto kláštera na Ostrově by nebyla reálná, přesídlil v roce 1517 konvent i s opatem do probošství ve Svatém Janu pod Skalou, které tak převzalo dědictví mateřského kláštera. Koncem 16. století výrazně vzrostl význam svatojánského kláštera, když se podařilo nalézt ostatky sv. Ivana, jehož hrob nebyl od husitských dob znám. V roce 1657 byl položen základní kámen nového kostela samotným císařem Leopoldem I.; stavbu vedl Carlo Lurago. Stavební problémy a rekonstrukce se táhly až do 18. století, kdy byl v roce 1711 nahrazena klenba a posíleny opěrné stěny, následně v roce 1992 došlo k dvojitému stažení zdí. V areálu se nacházejí i historické kaple a sochy, a to včetně kaple Povýšení Sv. Kříže a soch svatého Ivana a svatého Jana Křtitele z dílny barokních sochařů.
Vysoké barokní jádro kláštera a kostela, spolu s jeskyní Ivana, tvoří jedinečný celek. Po zrušení kláštera v roce 1785 přešel areál do majetku soukromých vlastníků a byl následně adaptován na lázně a hotel. Areál je dnes součástí chráněné krajinné oblasti Český kras a nabízí vyhlídkové místo na Svatojánskou skálu s kruhem na vrcholu. Kaple Povýšení sv. Kříže na kopci nad cestou na skálu a jeskyně Ivana zůstávají klíčovými místy pro návštěvníky.
Okolo Svého Jana pod Skalou se dnes rozvíjí naučné stezky - Svatojánský okruh (4,5 km) a další trasy jako Srdcem Českého krasu (9-18 zastavení) a geologická naučná stezka (39 km). V okolí se můžete věnovat pěším výletům Beroun - Sv. Jan - Karlštejn (13,5 km), Svatý Jan - Srbsko - Koněpruské jeskyně (12,5 km) a mnoha dalším variantám, včetně cyklotras propojujících Beroun, Karlštejn a Srbsko. Horolezectví je v této oblasti omezené a dovoleno jen na vybraných místech.
Podle legendy je Svatý Jan pod Skalou místem narození významných mystérií a zázraků, a tak sem lidé sezdávají, poutníci i rekreanti hledající spojení s přírodou a historií. Návštěvníkům dnes nabízí klášter a kostel sv. Jana Křtitele přístupné v letní sezóně, zatímco samotný klášter zůstává uzavřený a je domovem vzácných letounů, jako jsou netopýři. Někdy lze v Ivanově jeskyni nalézt i středověké zbytky a travertinové krápníky, které připomínají původní podzemní svatyni.
