Svatý Jan Nepomucký (asi 1340-1393) je nejznámější český světec, jehož úcta se rozšířila daleko za hranice Čech i Evropy. Úcta k Janu Nepomuckému se začala šířit krátce po jeho smrti v roce 1393. Postupně se z něj stal symbol věrnosti, mlčenlivosti a ochrany před neštěstím na vodě, což se promítlo i do podoby jeho ikonografie - typická socha známého českého mučedníka stojí na mostech a u řek po celé střední Evropě. Právě díky němu se svatý Jan Nepomucký stal jedním z nejuctívanějších světců barokní doby a jeho sochy dnes najdeme na tisících míst - od českých vesnic až po vzdálené kouty Evropy i zámoří.
Památku sv. Jana Nepomuckého v Nepomuku připomíná Svatojánské muzeum, barokní kostel stojící v místech, kde podle tradice stával světcův rodný dům, procházka po jeho stopách a také socha světce, která dnes stojí uprostřed kruhového objezdu na výjezdu z města směrem na Písek. Zhruba 180 centimetrů vysoká litinová socha za sebou má zvláštní příběh: v roce 1913 ji vyrobily arcibiskupské slévárny v Rožmitálu pod Třemšínem a poté byla umístěna v obci Tchořovice, odkud se pak dostala na zahradu kláštera Bosých augustiniánů ve Lnářích. Dnes je v bývalém klášteře psychiatrická léčebna, a právě její klienti sochu nedávno objevili při sázení stromu. Jak dlouho byla uložena v zemi se přesně neví, jisté ale je, že byla uschována pietně a s veškerou péčí. Kvůli zachování patiny je šedočerná a skoro se zdá, že jde o další ze svatojánských záhad a zázraků.
Nepomuk už totiž řadu let uvažoval o výtvarném pojednání kruhového objezdu tak, aby přijíždějící na první pohled viděli, že jde o město svatého Jana Nepomuckého. Dokonce proběhla výtvarná soutěž, ale její výsledek se místním nelíbil a z celého nápadu nakonec tiše sešlo. Podle antropologických výzkumů Jan Nepomucký zemřel na poranění hlavy pravděpodobně při mučení, a tak 20. března 1393 po deváté hodině večerní svrhli z Karlova mostu do Vltavy jeho mrtvolu. Tělo našli rybáři téměř až o měsíc později, 17. dubna, zachycené na pravém břehu Vltavy v místech, kde dnes na nábřeží ústí Dušní ulice. Od nich tělo převzali Cyriaci aneb bratři Křižovníci s červeným srdcem a s úctou je pochovali v kostele sv. Kříže většího při svém klášteře. Klášter sice zmizel při asanaci Starého Města, za zmínku ovšem stojí, že právě křižovníci později začali pořádat Svatojánské slavnosti Navalis. Tradici se podařilo obnovit a v Praze se slavnosti spojené se slavnostní mší v katedrále, procesím a barokním koncertem na hladině Vltavy u Karlova mostu konají každoročně 15. května, v předvečer světcova svátku. Výraz navalis je přejatý z latinského označení lodní hudby - Musica navalis in honorem Sancti Ioannis Nepomuceni, tedy lodní hudba k poctě sv. Už.
V roce 1416 bylo tělo bývalého generálního vikáře pohřbeno v katedrále sv. Víta na Pražském hradě a v českých zemích se na něj často vzpomínalo. Do své populární Kroniky české jej zahrnul i Václav Hájek z Libočan, i když podle něj existovali Janové dva, Jan Nepomucký a doktor Jan z Pomuku. Zatímco Hájkovy fabulace vnesly do historie zmatek, kultu Jana Nepomuckého výrazně pomohlo baroko. V roce 1599 najdeme „Jana Zpovědníka“ mezi českými patrony a v roce 1639 se v Nepomuku začalo se stavbou chrámu na místě Janova rodného domu. V druhé polovině 17. století byly vydány latinské životopisy a v roce 1683 byla na Karlově mostě umístěna bronzová socha Jana Nepomuckého, vůbec první z pozdější slavné barokní sochařské výzdoby. Odlili ji v Norimberku podle dřevěné sochy od Jana Brokofa, který ji pro změnu vytvořil o rok dřív podle malé sošky vídeňského sochaře Matthiase Rauchmüllera.
V roce 1691 - tedy v době, kdy ještě Jan Nepomucký nebyl ani blahoslavený, ani svatý - vznikla na místě dnešního kostela sv. Janova popularita stoupala, Řím se ovšem ke snahám o jeho kanonizaci stavěl spíš skepticky. Složitý proces vedoucí k jeho svatořečení ale nakonec trval poměrně krátce; v roce 1715 jej zahájil pražský arcibiskup František Ferdinand Khünburg, 31. května 1721 papež Inocenc XIII. prohlásil Jana za blahoslaveného a 19. března 1729 v předvečer výročí jeho smrti Benedikt XIII. proces svatořečení mimo jiné vyžaduje důkazy o zázracích; v případě Jana Nepomuckého šlo hlavně o jazyk, který byl nalezen v 18. Jak to tehdy bylo? Sedmiletá dcera správce strakonického panství šla 22. února 1718 po lávce přes náhon k Pětikolskému mlýnu, který stával poblíž dnešního jezu přímo v centru Strakonic. Na lávce ale nešťastně uklouzla, spadla do náhonu a proud ledové vody ji strhnul pod mlýnská kola. Dívce se prý zdálo, že uviděla živého Jana Nepomuckého, který ji ubezpečil, že se neutopí, a řekl jí, aby se nebála. Tak se postupem času zrodil příběh o strakonickém zázraku, na který ve městě vzpomínají už tři sta let. Připomíná ho také obraz ve strakonickém kostele sv. Nejpopulárnější český světec bývá zobrazován s pěti zářícími hvězdami kolem hlavy (které se údajně po jeho utonutí objevily ve Vltavě), s křížem a palmovou ratolestí v rukách. Díky jezuitům a jejich misionářům získal věhlas po celém světě včetně Asie, zemí Latinské Ameriky nebo Španělska, kde je patronem námořní pěchoty.
Svatojánské sochy patří k typickým atributům české krajiny, a protože je Jan Nepomucký uctívaný kvůli domnělému utonutí jako patron vod, často je najdete na mostech - kromě toho nejslavnějšího svatého Jana z pražského Karlova mostu připomeňme třeba skleněného Jana Nepomuckého z Čepicích. Kromě toho je také patronem zpovědního tajemství, mostů, lidí žijících u vody a vůbec všech řemesel, která mají co do činění s vodou, od mlynářů přes voraře a ledaře až po rybáře. Kanonizační proces může trvat stovky let, například svatořečení Anežky České církvi trvalo přes 700 let. Náhrobek sv. Jana Nepomuckého v katedrále sv. Janův hrob byl otevřen 15. dubna 1719 a při prohlídce jeho ostatků vypadla z lebky organická hmota o velikosti lžíce. Pět odborníků se shodlo na tom, že se zřejmě jedná o jazyk. Při pozdějším zkoumání této relikvie hmota dokonce naběhla a zčervenala. Při posledním průzkumu se zjistilo, že nejde o jazyk, ale o suchou mozkovou tkáň, která při zvlhnutí v roce 1725 částečně nabobtnala a změnila i barvu.
Soch, které za dotek či pohlazení slibují splnění tajných přání je celá řada a najdete je i v Česku. Sochu sv. Úcta ke sv. Hledáte nejkrásnější kostel zasvěcený Janovi Nepomuckému? Je to jednoduché: žádný nepřekoná poutní kostel na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou. Na počátku 18. století jej navrhl Jan Blažej Santini, má tvar pěticípé hvězdy, pět východů, na hlavním oltáři je pět hvězd a pět andělů. Jan Nepomucký byl svatořečen 19. Svatojánské slavnosti Navalis zahrnují slavnostní mši v katedrále, procesí a barokní koncert na hladině Vltavy u Karlova mostu každoročně 15. května. Mučedníci nejsou jen postavy z dávných legend a středověkých kronik. Také české dějiny 20. století znají lidi, kteří zaplatili životem za svou víru a přesvědčení. Patří k nim i dva moravští kněží Jan Bula a Václav Drbola, popravení po vykonstruovaných procesech na počátku padesátých let.
Staré Město sice už dávno není prvním mezi městy království českého, ale zato stále patří mezi nejhezčí a nejvyhledávanější části Prahy. Karlův most je bezesporu jedním z nejikoničtějších symbolů Prahy a zároveň nejstarším mostem, který překlenuje řeku Vltavu. Každý, kdo se jím prochází, vstupuje do živé kroniky české historie. Josef Toufar (14. července 1902, Arnolec - 25. února 1950, Praha) byl český římskokatolický kněz, v roce 1950 obviněný z protistátní činnosti v souvislosti s takzvaným číhošťským zázrakem. Během mše 11. prosince 1949 se údajně pohnul půlmetrový dřevěný kříž na hlavním oltáři. Šířící se zpráva o zázraku přitáhla pozornost StB a Josef Toufar byl 28. ledna 1950 zatčen a odvlečen do věznice ve Valdicích. Na následky mučení ve vyšetřovací vazbě 25.
Pražský hrad, který je tradičním sídlem českých panovníků a od roku 1918 také sídlem prezidenta republiky, je nejnavštěvovanější památkou Česka. Znáte české svaté patrony? Víte, kolik máme českých svatých patronů? Všichni bychom nejspíš vyjmenovali sv. Václava, sv. Vojtěcha, sv. Anežku Českou nebo sv. Ludmilu. Celkem je jich sedmnáct - znáte například sv. Radima nebo sv. Kosmu? Jedním z velkých okamžiků roku 1989 bylo svatořečení Anežky České, úzce spojené se sametovou revolucí. Pouhých pět dní po kanonizaci, k níž došlo 12. listopadu ve Vatikánu, odstartovaly události na Národní třídě pád komunistického režimu.
Kostel sv. Jakuba Většího vítá v Nepomuku každého, kdo přijíždí od Plzně. Nachází se na kraji města za Špitálským rybníkem na ostrohu uzavírajícím ze západu Přesanické náměstí. Socha Jana Nepomuckého na Karlově mostě je nejvýznamnější zdejší sochou vůbec, která se stala jedním z hlavních ohnisek kultu Jana Nepomuckého a vzorem pro jeho další vyobrazení. Jan Nepomucký (mezi lety 1340 a 1350 v Pomuku, dnešním Nepomuku - 20. března 1393 v Praze) - barokní světec s pěti zářícími hvězdami kolem hlavy s křížem a palmovou ratolestí v rukách, uctívaný jako mučedník zpovědního tajemství a ochránce mostů při povodních, je jedním z českých zemských patronů.
Ikonografie Janova zobrazení je tradiční: má kanovnické roucho, biretu a krucifix v ruce, palma, kniha a prst na ústech. Hvězdy kolem hlavy symbolizují zázrak po utonutí a tajemství, které se mělo vyhašovat. Původně pracoval Jan jako notář v kanceláři pražského arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi. Na právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze získal titul bakaláře, v Itálii v Padově pak doktorát církevního práva. Úřad generálního vikáře zastával od roku 1389. Jeho zajatí předcházely mnohé neshody arcibiskupa Jana z Jenštejna s králem a bezprostředně pak volba nového opata kláštera v Kladrubech Olena, proti vůli Václava IV., respektive Janovo potvrzení této volby.
