Původní jméno svatého Petra bylo Šimon. Podle Bible byl synem rybáře Jonáše z Betsaidy a také byl rybářem. V tu dobu se Šimon stal apoštolem a následovat věrně Ježíše Krista a hlásal evangelium. To je oficiální legenda. Podle ateistů Ježíš nebyl Boží syn a Bůh neexistuje. Podle protestantů nebyl svatý Petr nikdy v Římě a možná nebyl ani papežem. Podle historiků nebylo ověřeno, že se jedná o Petrovy úlomky kostí. Ježíš sice přímo určil, že Petr bude hlavou církve, ale přesto měl sobě mnoho lidského.
Na Kristovu výzvu kráčel Petr po vlnách a málem utonul, protože zapochyboval. Když se apoštolové rozešli do světa, zůstal Petr v Jeruzalémě. Byla mu dána moc uzdravovat nemocné. Prvním uzdraveným byl muž od narození chromý, který na chrámových schodech prosil o almužnu. Po Kristově smrti a Zmrtvýchvstání se ujal řízení malé skupinky křesťanů.
Cesta do Říma. Když judský král Herodes Agrippa krutě pronásledoval křesťany, Petr byl uvězněn a odsouzen k smrti. Ve vězení ho navštívil anděl, rozlomil mu okovy a umožnil mu uniknout. Spolupracoval tam s apoštolem Pavlem. Římané byli v otázkách náboženství velmi tolerantní, ale považovali cizince a jinověrce za nedůvěryhodné. Pavel byl římským občanem a kázal Římanům.
V roce 64 vypukl v Římě velký požár. Trval celý týden a zničil deset ze čtrnácti městských obvodů. Císař Nero obvinil křesťany z jeho založení a nastalo jejich pronásledování. Mnoho jich bylo ukřižováno na břehu řeky Tibery v Circus Gai et Neronis (Neronově amfiteátru). Petr chtěl uniknout, ale jen vyšel z městské brány brány, spatřil proti sobě kráčet Krista. Zeptal se ho: "Quo vadis, Domine?" (Pane, kam kráčíš?) Ježíš mu odpověděl, že jde do města, aby byl ukřižován podruhé. Petr se zastyděl a vrátil se.
Křesťané ho v noci sňali z kříže a pochovali u zdi na Via Cornelia. Archeologické vykopávky pod bazilikou svatého Petra vedly k objevení hrobu prvního papeže. Leží přímo pod hlavním oltářem vatikánské baziliky. Vykopávky pod svatopetrskou bazilikou začaly na jaře 1939. Po smrti papeže Pia XI., který vyslovil přání, aby ho pohřbili ve vatikánských katakombách. Papež Pius XII. nechal zkoumat hřbitov, který byl zřízen na místě Neronova amfiteátru a dnes je pod podlahou baziliky svatého Petra.
Ve Valerusově hrobce byl nalezen latinský nápis "Petrus rogat Christus pro sanctis hominibus chriastianis ad corpus suum sepulis" (Petr prosí Ježíše Krista za křesťany, kteří jsou pochováni při něm). Podle římského práva byly hrobky posvátné a nedotknutelné. Jediným důvodem, pro který byl císař Konstantin (280-337) požádán, aby v případě tohoto hřbitova porušil římské právo, byla naléhavá žádost postavit křesťanský chrám na místě, které se těšilo velké úctě křesťanů díky hrobu svatého Petra, který se tu nacházel. Velká mramorová hrobka byla zbudována císařem Konstantinem. Uvnitř byl na červeně malované stěně umístěn malý náhrobek, podepřený dvěma sloupky. Protože tento maličký pomník byl uzavřen v hrobce, musel mít mimořádný význam. První křesťané tento hrob pokládali za vítěznou trofej.
Protože nejstarší informace, které se týkají vítězné hrobky svatého Petra, pocházejí od římského kněze Gaia, tento náhrobní kámen se nazýval Gaiova trofej. Archeology překvapilo, že ostatky svatého Petra nenašli v hrobě, který odkryli v zemi. Objevili je později v roce 1941 o o 1,8 m výše nad původním hrobem ve výklenku zdi. Nalezené ostatky byly podrobeny mnohaletému antropologickému zkoumání. Kosti svatého Petra, uložené za vlády císaře Konstantina, byly zavinuty do drahocenné purpurové látky protkané rytím zlatem. Patřily muži podsadité postavy ve věku 60 až 70 let, vysokému 165 cm.
Papež Pavel VI. při generální audienci 28.
