Přísný vatikánský protokol pro setkání s hlavou katolické církve zněl ještě nedávno zcela zřetelně. Dámy vysokého společenského postavení by měly působit důstojně, střídmě, bez jediné známky vyzývavosti, bez byť jen náznaku odhalených kolen nebo dekoltu a bez barevně křiklavých detailů. Jen sedm žen na světě má Jeho Svatostí udělenu výsadu. Takzvané privilegium bílé, které umožňuje přijít k papežovi v bílé barvě. Pro koho ale platí tato výjimka?
Využít ji mohou vybrané královny katolické víry, které mají za manžela katolického panovníka. Výjimka se vztahuje na monackou kněžnu Charlene, bývalou španělskou královnu Sofii a nynější královnu Letizii Španělskou, bývalou belgickou královnu Paolu, poté i na její snachu Mathildu Belgickou, na Marinu, princeznu neapolskou, a v neposlední řadě pak na lucemburskou velkovévodkyni Mariu Teresu. Šaty bílé barvy jsou však doporučeným privilegiem, kterého se daná panovnice nemusí zhostit.
Proto, když se objevila v bílém oděvu manželka bývalého britského premiéra Tonyho Blaira Cherie v roce 2006 při setkání s papežem Benediktem XVI., rozohnila širokou veřejnost a byla terčem kritiky. Na její obhajobu je třeba uvést, že se o soukromé audienci u papeže dozvěděla s předstihem jen pár minut. Navrhl ji sám papež, když byla Cherie Blair na konferenci ve Vatikánu. Zato svým zvoleným oděvem nepohoršila královna Camilla, když v roce 2017 s princem Charlesem poprvé navštívila papeže Františka. Objevila se totiž ve zlatavých hedvábných šatech ke kolenům, vlasy neměla zakryté a její lehce poodhalený dekolt zdobil výrazný perleťový náhrdelník. Ačkoli barva jejích šatů lehce inklinovala k bílé, znamenalo by to výrazné porušení privilegia bílé, vyhrazeného pro sedm žen na světě.
Mezi takové patří například slovenská prezidentka Zuzana Čaputová. Na konci roku 2020 se na osobní audienci ve Vatikánu s papežem Františkem oblékla do černých šatů s dlouhými vzdušnými rukávy od slovenského návrháře Borise Hanečka, jež velmi vkusně korespondovaly s její postavou. V prvotřídní módní reprezentaci nezaostala ani nizozemská královna Máxima, která zvolila pro setkání s papežem dlouhé černé šaty až na zem s efektním, lehce a decentně poodhalujícím prvkem v dekoltu.
Jak se oblékly Michelle Obama, Ivana Zemanová, Livia Klausová či Melania Trump? Zajímají vás životy slavných? Podívejte se na nový pořad vysílaný na Mall.tv. Soudě podle názvu slavného hollywoodského filmu možná oděv značky Prada nosí sám ďábel, ale rozhodně ne papež. Mýtus loni rozšířil pánský magazín Esquire, na jehož redaktory udělaly dojem zejména rudé polobotky Benedikta XVI. Vatikánský list se ale nyní rozhodl spor jednou provždy ukončit.
„Magazín určil značku špatně. A navíc celkový úpadek vzdělanosti způsobil, že nikdo netuší, jaký má rudá obuv liturgický význam. Deník Corriere della Sera ale vypátral, že autorem je Adriano Stefanelli. Pro papeže ušil z teletiny boty na zimu a na léto mu opatřil jejich plátěnou verzi. Deník Osservatore Romano doplnil, že Benedikt XVI. nevyhledává žádné módní výstřednosti. „Výmysly módních magazínů zastírají, že náš papež je ve skutečnosti velmi střízlivým mužem. V den svého zvolení mu ostatně z rukávů liturgického roucha vyčuhoval obyčejný černý svetr, který rád nosívá,“ napsal deník a své odhalení uzavřel slovy: „Papež nenosí Pradu, nýbrž Krista ve svém srdci.
Faráři nosí nad obyčejnými rukávy ještě poloviční k loktům (synodalie), které mohou jako vyznamenání nosit starší kaplanové a katecheti. V tropických zemích mohou vzhledem k horkému klimatu všichni kněží na základě papežského povolení (indultu) používat kleriky bílé. V minulosti katolický kněz měl mít hlavu proholenou pleší (tonsurou). Stran brady měli kněží od papeže jistou volnost. Synod pražský např. Kolár kněžský vznikl koncem XVI. Humerál (lat. Humerale), zvaný též amiktus (lat. amictus), obecněji velum, je to bílý obdélníkový šátek, mající na jedné straně dlouhé tkanice. Jedná se o šátek z lněného plátna, který si kněz obléká přes ramena a přeloží přes prsa, vzadu se tkanicemi uváže.
Odvozuje se od starobylého šátku, který nosili lidé, náležející k vyšším společenským vrstvám. Částí církevního oblečení se stal teprve v 9. Symbolika v humerálu viděla v počátcích šátek, kterým vojáci převázali oči Ježíšovi. Ve středověku se jím zahalovala celá část hlavy. Kněží si kladli humerál nejdříve na hlavu a až posléze si ho spustili kolem krku. Alba je základní (spodní) roucho, na něž katoličtí kněží a jáhni oblékají další (u kněžích ornát, u jáhnů dalmatika) často v liturgické barvě. Má být bílá, jak vyplývá z jejího názvu. Nesprávně mívá někdy i barvu krémovou. Alba (tunika) je bílá lněná košile s rukávy, sahající ke kotníkům, může být zdobena (zejména na rukávech a na spodním okraji) například krajkou, výšivkou-parura nebo tzv. Alba je odvozena z klasické římské tuniky a není jasné, kdy se odlišila jako specifický liturgický oděv.
„Albu“ jako oblek jáhna při mši zmiňuje už 4. synoda v Kartágu (před 400), ale první jednoznačný popis pochází od Rabana Maura z roku 818. Od 11. Ve středověku oblékali alby o Velikonocích nově pokřtění. Při bohoslužbách si jím kněží i jáhni převazují v pase albu, která se nad cingulem případně povytáhne, aby si ji při chůzi nepřišlápli. Cingulum je také širší pás látky, který se dává kolem pasu a oba jeho konce zakončené ozdobnými šňůrkami visí volně dolů na levém boku. Kněží nosí cingulum černé barvy, biskupové a kněží s titulem monsignore nosí cingulum fialové barvy.
Střih ornátu vychází z oděvů vyšších vrstev, které se nosily v Římě v prvním století našeho letopočtu. Typ, který se vyvinul ve středověku je ve zjednodušené podobě vyráběn i v dnešní době. V baroku se vyvinul střízlivější střih ornátu, dle tvaru řečený „basička“, který se vyznačoval tím, že jeho boční okraje končily těsně za rameny celebrujícího. Přední část měla vystřiženou látku, aby byl prostor na sepnutí rukou, aniž by došlo k ohnutí látky. Dorzální (zadní) stranu zdobil kříž, který býval vyšitý na celou výšku i šířku ornátu.
Štóla je dlouhý pás, jehož střední ást se klade na šíji a splývá buď svisle s ramena, nebo se překříží na prsou pravá část přes levou (nikdy ne naopak). Štólu obléká duchovní na albu, nebo s rochetou. Svrchní štóla je typem, který se obléká na ornát a je širší. Manipul se používal při slavnostní mši, byl v příslušné liturgické barvě a se zdobením ladícím se zbytkem oděvu.
Klerika (klerik) či sutana (z fr. Rocheta, ve starší češtině komže) je zkrácená alba, sahající po kolena. Rocheta se používá při posledním pomazání, při kázání a procesí, kněz jí nosí přes černou kleriku. Pluviál je dlouhý, bohatě zdobený plášť bez rukávů, na prsou spojený sponou. K pluviálu přísluší také štóla. Dalmatika je roucho s krátkými rukávy a skládá se jako kasule ze dvou dílů, přední a zadní, je ze stejného materiálu jako kasule. Dalmatika se, podobně jako ornát, vyvinula z římského měšťanského oblečení. Její střih se ustálil na podobě mírně zkrácené tuniky jež se obléká otvorem přes hlavu a případně na bocích stahuje tkanicemi. Dalmatika měla často naprosto stejnou výzdobu jako ornát kněze sloužícího liturgii.
Biret je pokrývka hlavy používaná v římskokatolické církvi. kněz nosí biret černé barvy podle jednotlivých diecézních zvyků. např. někteří řeholníci pak používají biret jiné barvy. Biskup obléká stejná roucha jako ostatní kněží, nepřekládá však štólu přes prsa, nýbrž ji nechá volně splývat. Původně to byla ceremoniální vlněná čelenka.
Od 10. Při investituře, tj. Berla je vysoká, ozdobná pastýřská hůl, nahoře zahnutá, nebo zavinutá do spirály. V raném středověku se stala znakem křesťanských biskupů. Při investituře bývaly papežské insignie - pallium a rybářský prsten. Pallium oblékl František a Rybařský prsten mu navlékl děkan kolegia kardinálů Angelo Sodano. Papežské oblečení se vyrábí ručně; firma Gammarelli šije pro už devátého papeže a nabízí i eshop.
Franké zůstatky tradic: Papež František ve inaugurační mši vyzval k jednoduchosti a službě nejchudším a nejslabším. Papež zdůraznil potřebu dobra, lásky a odpovědnosti lidí v hospodářské, sociální i politické sféře. Jeho kázání kladlo důraz na ochranu a péči o děti, staré lidi a potřebné, a na ochranu přírody.
VI. Fórum dialogu - Reformní impulsy papeže Františka
Hlavní části papežského oděvu a jejich symbolika
Alba je základní roucho, na něž se oblékají ornát a dalmatika. Alba je bílé, ačkoliv v historiografii někdy bývá uváděna krémová barva. Alba se z latiny vyvinula jako oděv jáhna již v časných dobách církve, s doložením už v 8. století.
Ornát je svrchní liturgický oděv, jehož střih vychází z římského oděvu vyšších vrstev a v průběhu staletí prošel změnami až k modernímu tvaru. Dorzální část ornátu bývala zdobena křížem a boční okraje dříve končily za rameny celebrujícího.
Štóla je dlouhý pás, který může být překřížen na prsou; nosí ji duchovní spolu s albou nebo rochetou. Svrchní štóla je širší verze štóly oblékající se na ornát.
Cingulum je pás kolem pasu; jeho barva odráží hodnost - černý pro kněze, fialový pro biskupa a nositele titulu monsignore.
Klerika a sutana představují delší bílý oděv přes ramena až ke kotníkům; Rocheta se nosí přes černou kleriku při zvláštních příležitostech.
Pluviál je bohatě zdobený plášť bez rukávů, spojený s štólou na prsou.
Biret a další pokrývky hlavy se volí podle místních zvyklostí; některé druhy berlí a tiár bývají používány jen výjimečně a historicky.
Pokud si shrneme významy: pallium symbolizuje pastýřskou službu, rybářský prsten připomíná Petra a liturgické předměty vyjadřují pokoru a službu lidem.