Oslavujeme jeho příchod na svět. Svým narozením otevřel svému otci ústa, která on měl zavřená pro nedostatek víry při zprávě, že bude mít syna. Jan odešel již v dětském věku na poušť, kde později připravoval lid na Mesiáše nekompromisním požadavkem: „Čiňte pokání“. Byl na břehu Jordánu hlasem, který ukázal na Krista slovy: „Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa“. Za nezištnou věrnost svému poslání položil život.
Na rozdíl od ostatních světců je u Jana slaveno přednostně jeho narození na svět, zatímco u ostatních odchod do nebeské vlasti. Ten je u Jana připomínán jako jeho umučení 29. srpna pouhou památkou. Jeho rodiči byli židovský kněz Zachariáš a Alžběta, manželé, kteří žili ve vesnici Ain Karim, asi 7 km západně od Jeruzaléma. Velmi dlouho se jim nedařilo mít dítě, které bylo v Izraeli ceněno jako Boží požehnání, a pro pokročilý věk se již vzdali naděje. Tehdy se Zachariášovi při jeho službě v chrámě zjevil anděl a oznámil mu: „Tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.“
Narození Jana přineslo mimořádnou milost již v matčině lůně a Jan se narodil půl roku před Ježíšem. Církev si denně v modlitbách breviáře připomíná Zachariášův chvalozpěv při Janově obřízce. Jan jako omilostněné dítě si velmi brzy zvolil asketický život v Judské poušti. Živil se stepními kobylkami a medem divokých včel. Na sobě nosil jednoduchý kus oděvu z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás. Už Janův vnější vzhled a způsob života vzbuzoval pozornost, když asi kolem r. Pobýval v blízkosti přechodů přes řeku Jordán a tam lidi vyzýval k pokání. Hlásal blízký příchod Mesiáše a potřebu obrácení. Ponejvíce o něm čteme ve třetích kapitolách evangelií Matouše a Lukáše.
Markovo evangelium začíná stručně tím, co je o Janovi psáno u Izaiáše. Jan stál v řece Jordánu a kajícníci, kteří se od něj dávali křtít na znamení pokání, vyznávali své hříchy, kterých pod vlivem Janových slov litovali. Jan zdůrazňoval, že křtí jen vodou, ale po něm přijde někdo mocnější, kdo bude křtít Duchem svatým. Vystupoval jako prorok, který je nesmlouvavý a říká každému, co má dělat, jako by mu viděl do srdce, a rovněž jako pokorný služebník Boží, který se považoval za nehodného Mesiáši rozvázat řemínek u obuvi.
„Druhého dne spatřil Jan Ježíše, jak jde k němu a řekl: Hle Beránek Boží, který snímá hřích světa.“ To je ten, o němž jsem řekl: „Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve než já.“ Ježíš přišel, aby se s hříšníky dal pokřtít na znamení pokání. Jan mu chtěl bránit slovy: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?“ Ježíš mu však zdůraznil, že je třeba, aby naplnili všecko, co Bůh žádá. Když Ježíš začal veřejně vystupovat, Jan o něm řekl: „On musí růst, já však se menšit“ (Jan 3,30).
Totéž s Janem může snad říci i každý opravdový křesťan. Za přirozenou křesťanskou touhu může každý z nás považovat touhu, aby v něm rostl Ježíš. Ježíš o Janovi dosvědčil: „Pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší než Jan; avšak i ten nejmenší v království Božím jest větší nežli on“ (Lk 7,28).
V další části textu Jan vyzývá k praktickým činům obrácení: „V čem se mám změnit?“ a „Co mám dělat?“ Vedení křesťanské blízkosti spočívá v citlivé a pozorné blíženské lásce, a Jan radí dle stavu každého člověka. Případně se má člověk podřídit vedení duchovního rádce. Bože, Tys vyvolil svatého Jana Křtitele, aby připravil lid ochotný přijmout Krista; dej svému lidu pravou radost a veď všechny, kdo v Tebe věří, po cestě pokoje a spásy. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Historicky Janovy osudy a úcta k němu se prolínají s dávnou i středověkou tradicí. V 18. století byla jeho popularita spojena s benediktinským řádem a část jeho ostatků je dnes součástí Svatovítského pokladu v Praze. Jan Křtitel byl synem Zachariáše a Alžběty; jeho narození bylo zázrakem a jeho jméno znamená „Hospodin je milostivý“, případně „Hospodin požehnal“.
Jan začal veřejně působit „v patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Poncius Pilát byl místodržitelem v Judsku, Herodes tetrarchou v Galileji…“ (Lk 3,1). Jan nosil jednoduchý oděv z velbloudí srsti a kožený pás, živil se jednoduchou stravou, a vyzýval lidi k pokání. Kajícníky z různých společenských vrstev nabádal ke změně smýšlení a života. Janovy pokyny byly velice praktické (srov. Lk 3,10-14). Počet jeho posluchačů rostl a po celé zemi se šířilo jeho slovo. Posluchače, kteří projevili ochotu k nápravě života a vyznali své hříchy, křtil vodou z Jordánu. Jan byl stejně jako Ježíš zvěstovatelem Božího království. Nechtěl však, aby si ho lidé pletli s Mesiášem.
Janův křest, identita a eschatologický rozměr
Křest Jana má eschatologický charakter jako „křest pokání“ (Mk 1,4). Pokřtěný je připraven a označen pro budoucí „Mesiášův křest“, a tak ochráněn před soudem. Janův kázání ožívá poselstvím starozákonních proroků o Božím soudu. Janovi zřejmě nebylo lhostejné, co na jeho slova řeknou chrámoví kněží či farizeové, žijící s pocitem vlastní dokonalosti. Jan Křtitel je proto z křesťanského pohledu označován jako poslední prorok První smlouvy (Starého zákona). A ten, jehož příchod oznamoval, přišel, aby Zákon naplnil. Tak začalo období Druhé smlouvy (Nového zákona).
V otázkách identity a vztahu Jana a Ježíše evangelia ukazují různé pohledy. V Markově evangeliu je Jan předchůdcem Ježíše, v Lukášově příbuznými (bratranci). Historicky však pravděpodobně existovala oddělená a soupeřící hnutí; Janovi učedníci praktikovali jeho křest ještě dlouho po jeho smrti, jak dokládají Skutky apoštolů. Někteří dokonce spekulovali, že Ježíš by mohl být Jan vzkříšený z mrtvých. Lukáš však propojuje jejich osudy už v při-narození, čímž ukazuje na vzájemné propletení rolí v božím plánu.
Janův vliv a politické souvislosti: Herodes Antipas se obával, že Janův vliv by mohl podnítit nepokoje. Josephus uvádí, že Jan byl „dobrý člověk“, a jeho poprava byla politickým krokem vedeným obavami o moc. Starší pohled říká, že Janův vliv preformoval veřejný názor a jeho smrt rezonovala i po letech. Janovo poselství a křest se tak staly součástí širšího historického a teologického diskursu o naději mesiášského vykoupení.
Často kladené otázky k Janovi Křtiteli, shrnutí: Proč byl Jan Křtitel slavnější než Ježíš? V prvním století narozený prorok měl rozsáhlé hnutí a davy, zatímco Ježíš teprve začínal. Josephus a evangeliální texty ukazují rozdílné perspektivy a historickou složitost jejich vztahu. Jak spolu Jan Křtitel a Ježíš skutečně souviseli? Evangeliemi se liší: Markovo evangelium vidí Jana jako předchůdce, Lukáš jako bratrance. Janův křest byl obřad staré praxe, rozšířený do nového kontextu s důrazem na pokání a připravenost na Mesiáše. Jak dlouho přežilo Janovo hnutí po jeho smrti? Josephus i pozdější tradice ukazují, že Janův vliv vydržel i po smrti a jeho počest přetrval v různých formách a relikviích.
V multikulturním a Uměleckém kontextu inspiroval Jan Křtitel malíře od středověku až po novověk. Postava „Předchůdce“ a „Prorok“, „Planoucí světlo“ a dalších titulů nalezla své reflexe v dílech Leonarda da Vinci, Rafaela, Bronzina, Veroneseho a dalších, a byla součástí virtuálních výstav připravených ke cti patrona města. Digitální prezentace ukazuje Janovu roli jako spojení Starého a Nového zákona, židovských tradic a radostné zprávy evangelia.
Kdo je Jan Křtitel? A co o něm říká Josef Flavius?
Jan Křtitel zůstává jednou z nejlépe historicky doložených postav Nového zákona, kde jeho křest a výzva k pokání spolu s Ježíšem tvoří klíčový moment eschatologického očekávání. Z hlediska teologie je jeho role jako „posla“ a „posledního proroka“ napojená na naplnění Zákona a přípravě lidu na příchod Krista. Není jen pouhým předchůdcem Ježíše, ale i důležitým historickým a duchovním symbolem, který překračuje dobové hranice a časově zasahuje do kultury i umění.“
Jan Křtitel tedy není jen biografickou postavou; jeho poselství vyzývá k proměně života, k pokání a k touze po spravedlnosti - a zároveň ukazuje, jak silně se projevuje jeho odkaz ve víře, dějinách a kultuře, až po dnešní dobu.
tags: #pinturicchio #jan #krtitel