Řeč je o italské společnosti Fiat. Ta roku 1900 otevřela svou první továrnu v turínské ulici Corso Dante. Tato továrna zaměstnávala 35 dělníků a za rok dokázala postavit 24 automobilů. Společnost se však rychle rozvíjela, na čemž měla nemalý podíl i skvěle fungující reklama, kterou mě na svědomí geniální Agnelli. Dalším způsobem prezentace společnosti byly automobilové závody. V těch e vozům Fiat na počátku dvacátého století nevýslovně dařilo a ve většině evropských závodech končily na prvních příčkách. Sluší se zmínit nejúspěšnější předválečný závodní stroj Fiatu.
Teprve devět let po svém založení patřila automobilka Fiat mezi největší světové společnosti. Do jejího portfolia se vedle skvělých automobilů zařadily tramvaje, nákladní vozy, kuličková ložiska nebo lodní motory. Po prvních deseti letech existence zaměstnávala společnost Fiat více než 2 500 zaměstnanců a dokázala vyrobit 1 215 vozů. Ta vznikla na zemědělské půdě v blízkosti Turína a stala se největší automobilovou továrnou v Evropě. S příchodem první světové války se pochopitelně rapidně změnil výrobní program společnosti. Turínská automobilka vyrábět letadla, motory pro ponorky, kulomety, sanitky a nákladní vozy. Tento nárůst produktů Fiatu měl za následek vybudování další továrny, tentokráte v Lingottu.
Ani meziválečné období nebylo pro Fiat nějak snadné. Italie se nacházela pod nadvládou diktátora Mussoliniho. V rámci této změny Fiat na trh uvádí fenomenální model 508, včetně jeho sportovní verze 508S. Druhým modelem, který v tomto období spatřil světlo světa, byl model Topolino. Ten se stal nejmenším sériově vyráběným vozem světa a předchůdcem legendární pětistovky. Prodejní úspěšnost modelů 508 a Topolino si vyžádal další navýšení výrobní kapacity. Proto byla zahájena výstavba moderní továrny v Mirafiori, která byla otevřena těsně před vypuknutím druhé světové války, v roce 1939.
Stejně jako první i druhá světová válka se výrazně podepsala na největší evropské automobilce své doby. Jak se dá očekávat, výroba osobních auto byla snížena na naprosté minimum, zatímco výroba nákladních vozů stouhla pětinásobně. Stejně jako továrny Alfy Romeo, utrpěly i veškeré závody Fiatu rozsáhlá poškození během spojeneckých náletů. Ani bombardování ale výrobu nenarušilo. Po ukončení válečného konfliktu Fiat pomáhal zbídačené Itálii s přerozdělováním jídla, obuvi a dalších základních surovin lidem zasažených válkou.
Po válce se západní Evropa poměrně brzy navrátila do starých kolejí a započal obrovský hospodářský růst, v čel s novými technickými vynálezy a inovacemi. Ty se podepisovaly v automobilismu, jako v žádném jiném odvětví. Započali se objevovat první topení, první klimatizace a první dieselové motory. Tento rozmach má za následek navýšení hrubého domácího produktu, který jde ruku v ruce s nárůstem mezd. Automobil není jen přepych bohatých. Osobní automobily se začínají dostávat do rukou i lidem střední třídy.
V padesátých letech továrna v Mirafiori zdvojnásobuje svou výrobu a počet zaměstnanců roste na 80 000. Roku 1957 přichází doslova revoluce pro celý italský automobilový trh. Fiat do prodeje uvádí model 500. Malý osobní automobil si získává oblibu mezi bohatými i chudými. Je oblíbený pro svůj vzhled, pohodlí, možnost přepravit čtveřici cestujících, odolnost a jednoduchost.
Šedesátá léta se nesla ve znamení sociálních nepokojů. V sedmdesátých letech uzavřela automobilka smlouvu o partnerství se Sovětským svazem. V sedmdesátých letech obrovská společnost Fiat rozděluje na mnoho menších společností jako Fiat Trattori, Fiat Engineering, Magneti Marelli, Iveco, Fiat Ferroviaria. Automobilová sekce výroby se odděluje pod názvem Fiat Auto S. p. Historie Fiatu je spjata s výrobou levných vozů pro masy. Přesně v tomto duchu byl na trh uveden v osmdesátých letech model Panda. Za jeho jednoduchým vzhledem, stál slavný návrhář Giugiaro. Ten se snažil nalézt optimální tvar, který bude extrémně levný na výrobu, zároveň se ale lidem zalíbí. Následovník Pandy se stal model Uno, který dokázal v roce 1984 vybojovat titul Evropské auto roku. Na úspěch Una navázal v roce 1989 model Tipo, který se stal rovněž evropským autem roku.
Po těchto úspěších ovšem Fiat poměrně výrazně usnul na vavřínech a přestal se věnovat technickému rozvoji svých vozů stejně, jako omezil marketingové snažení. O výrobě automobilů s nimi uvažoval i Giovanni Agnelli, jenž 11. července 1899, založil společnost Societa Anonima Fabbrica Italiana de Automobili Torino, zkráceně označovanou jako F. I. A. T. Ve stejném roce zde bylo zhotoveno první auto s názvem “3 HP”. Mělo kočárovou karoserii a cestující v něm seděli tváří v tvář (model “vis-a-vis”). Jeho dvouválec o objemu 679 cm3 poskytoval výkon 3 až 3,4 kW (4,2 až 4,7 kW) a maximální rychlost byla 35 km/h. Nabízen byl jako “elegantní, nehlučný, netřesoucí se vůz vhodný pro zábavu, závody i cesty do hor”.
Přední svítilny zůstaly karbidové. První výrobní závod se nacházel na Corso Dante, na břehu řeky Pádu. Měl na rozdíl od provozoven většiny ostatních evropských automobilek k dispozici tovární haly na ploše 10 000 m2. Pracovalo zde 50 dělníků podle systému moderní průmyslové výroby z konce 19. století. Přesto však byla výroba prvních automobilů spíše řemeslnou záležitostí. V roce 1901 bylo vyrobeno celkem 73 automobilů různého provedení včetně nového typu “6/8 HP”, odvozeného z prvního automobilu. V dalším roce následoval typ “8 HP” s motorem uloženým vpředu, objem byl 1082 cm3 a rychlost vzrostla na 50 km/h.
V roce 1908 zahájil Fiat výrobu prvních speciálních taxíků, které se osvědčily ve velkoměstech, zejména New Yorku, Londýně a Paříži. Jejich hlavní výhodou byla zejména nízká spotřeba paliva, asi 10 l/100 km. Od roku 1910 začal Fiat používat akumulátory, proto zavedl směrovky a zadní svítilny. Přední svítilny zůstaly karbidové. Další typ Zero zahájil hromadnou výrobu jednoho typu. Byl vybaven čtyřválcovým motorem s objemem 1846 cm3 a ten v této době představoval motor lidového vozu.
Například vůz “S. 76” z roku 1911 byl poháněn čtyřválcem o objemu 28 353 cm3 s výkonem kolem 220 kW (300 k). Zavádění hromadné výroby přineslo řadu změn. Do té doby se například používaly jen spoje šroubové a nýtové, ty byly částečně nahrazeny rychlejším svařováním. Tím se ušetřil materiál a zlepšil vzhled. Dalším významným opatřením bylo sjednocení součástí vozů. Původní počet 500 rozdílných dílů byl omezen na pouhých 60; víc než 1000 různých druhů trubek bylo zredukováno na 36 apod.
Od roku 1922 se v malých počtech vyráběl luxusní vůz “Super - Fiat” s dvanáctiválcovým motorem a byl vybaven brzdou na všechna čtyři kola. Na přístrojové desce byl umístěn přerušovač, ampérmetr, manometr, teploměr, výškoměr, hodiny, rychloměr, počítač kilometrů, měřič paliva a záložní ruční čerpadlo paliva. Byl tím nejlepším co, v té době mohla automobilka nabídnout. V roce 1922 byla zahájena výroba v novém závodě Lingotto. V roce 1927 až 1929 bylo při výrobě karoserií dřevo nahrazeno kovem a zahájila se tak skutečná hromadná výroba. Jedním z prvních takto zhotovených modelů byl typ “514”, s objemem válců 1438 cm3 a výkonem 20,6 kW (28 k), stal se také prvním modelem vybaveným hydraulickými tlumiči.
(V ČSR vyráběn v licenci firmy Walter pod označením “Bijou”). V roce 1932 přichází Fiat se slavným modelem “508”, který byl pojmenován Balilla. Tento celokovový vůz byl vybaven motorem s objemem 995 cm3, výkonem 14,7 kW (20 k) a spotřebou 8 l/100 km. Maximální rychlost, které dosahoval byla 85 km/h. V roce 1935 vyšel z továrních linek vůz Fiat 1500, jehož hlavní novinkou byla celokovová karoserie vymodelovaná podle nejnovějších poznatků aerodynamiky. Kliky byly zapuštěny do dveří, světlomety do předních blatníků. Podvozek měl páteřový rám a vůz se šestiválcovým motorem dosahoval rychlosti až 115 km/h. Stal se tak prvním sériovým vozem Fiat, který překročil hranici rychlosti 100 km/h.
Podstatně významnější však byla novinka z roku 1936, vymykala se svou koncepcí a byla to slavná pětistovka, lidově Topolino (myška), první skutečně lidový vůz a předchůdce Fiatů 600. Topolino navrhl dr. Dante Giacosa v roce 1935 a vůz přetrval ve výrobě až do roku 1955. Fiat 500 je vůz, který přestává být luxusem a slouží běžné denní potřebě, zrodil se tak nejmenší vůz světa, hromadně vyráběný, který byl automobilem a ne vozítkem. Byl osazen motorem o objemu 570 cm3 s hliníkovou hlavou a rozvodem SV, výkon 9,5 kW (13 k) a maximální rychlost 85 km/h při průměrné spotřebě 6 l/100 km.
Poslední předválečný vůz, vyráběný ve větším počtu, opustil linky Turínské automobilky v roce 1937. Byla to první jedenáctistovka s názvem “Nuova Balilla 1100”, protože vycházela z prvků stejnojmenného předchůdce. V květnu 1939 byl uveden do provozu nejmodernější a v Evropě největší závod - Mirafori. Druhá světová válka však znamenala zastavení vývoje osobních automobilů. Po skončení války Fiat vyrábí dosavadní typy 500, 1100 a 1500 a to až do roku 1950. Prvním novým poválečným vozem se pak stává typ “1400” se zásadní konstrukční změnou spočívající v zavedení celokovové, samonosné karoserie, která nahrazuje tuhý a těžký rám a zvyšuje bezpečnost cestujících. Na italský trh se dodával i se vznětovým motorem. Vyráběl se až do roku 1958, stejně dlouho se vyráběla i větší obdoba čtrnáctistovky “Fiat 1900”.
Byla to auta vyšší cenové kategorie a ve srovnání s Fiatem “1100” a “1200” měla podstatně větší karoserii. Tento vůz byl jako první sériový vůz v Evropě vybaven automatickou převodovkou. V roce 1953 vychází z Mirafiori “Nuova 1100”, která navazuje na svého předválečného předchůdce. S nimi měl nový typ společný už jen název. Měl už samonosnou karoserii, jenž se dodávala s různými druhy sedadel (dělená nebo nedělená).
V roce 1954 představuje Fiat svůj vůz kategorie GT (Gran Turismo), jehož karoserie je zhotovena ze sklolaminátů. V roce 1955 je to slavná “600”, po francouzském voze Renault 4 po druhé světové válce druhý lidový automobil, který motorizoval Evropu. Je to první vůz Fiat, který má motor vzadu. Výroba typu “600” skončila po mnoha modernizacích teprve v roce 1969. Pak ještě pokračovala pod licenčním označením Seat a Zastava ve Španělsku a Jugoslávii.
O dva roky později, v roce 1957, vstupuje na scénu “Nuova 500”, která se stává pokračovatelem Topolina. Je to jediný vůz Fiat s motorem chlazeným vzduchem. V roce 1961 se pak objevují vozy střední kategorie “1300” a “1500”. Na vzrůst poptávky po dražších vozech reagovala automobilka uvedením nových modelů na trh. V roce 1959 proto přicházejí šestiválce typu “1800” a “2300”.
V roce 1964 začíná svou kariéru typ “850” jehož výroba skončila v první polovině roku 1971. Další typová řada se rodí v roce 1966, její název již neodráží zdvihový objem motorů a začíná typem “124”. Dodával se s různými karoseriemi od sedanu přes kabriolet a kupé až po kombi. V dalších letech následují “125” a “128”, z hlediska koncepce byl typ “128” převratný, má totiž pohon na přední kola, nahrazoval typ 1100. V roce 1971 je tato řada doplněna typem “127”, který nahrazuje typ “850”.
Společnost Fiat se hned od počátku zabývala produkcí závodních automobilů. V roce 1900 představila typ “6 HP Corsa”, jenž dosahoval maximální rychlosti 60 km/h. Corsa zvítězila v různých závodech, přičemž ji mnohokrát do cíle zavedl tovární jezdec Vincenzo Lancia. K ranným úspěchům patří vítězství v závodě do vrchu Cogno de Ventoux. Fiat zdvihového objemu 16,2 litru je vybojoval roku 1905, a to rychlostí 160 km/h. V roce 1927 pak Fiat vyrobil svůj první a poslední jednomístný závodní vůz - 806 Corsa. Tento monopost ve stejném roce zvítězil ve Velké ceně Milána. Jeho konstrukce byla z technického hlediska velmi zajímavá. Objem jeho řadového dvanáctiválce dosahoval pouhých 1484 cm3.
Po druhé světové válce se s vozidly Fiat na závodních okruzích příliš nepočítalo, přestože výrobní program společnosti obvykle obsahoval jeden či dva sportovní modely. Jejich příkladem byl typ 1100 S, jenž vznikl jako přímý nástupce vozu 508 C Mille Miglia, vítěze ve své kategorii roku 1938. Karoserie velmi spartánského dvoumístného vozu byla zhotovena z hliníkových plechů. V roce 1952 z továrny vyjel Fiat 8V, byl spíše výsledkem experimentu než řádného plánu výroby sériových vozů. Šlo o první vůz Fiat s nezávislým zavěšením všech kol. Vidlicový osmiválec 1996 cm3 poskytoval 77,2 kW při 6000 ot/min. Kromě 114 sportovních automobilů 8V s vidlicovým osmiválcem byla vyrobena také dlouhá řada sportovních kupé a vozů s otevřenou karoserií.
V roce 1959 se objevila otevřená karoserie typu Fiat 1200 a navrhl ji Pininfarina. Čtyřválec o objemu 1221 cm3 měl výkon 42,7 kW. O rok později se objevil i typ 1500 a 1600 s motorem o rozvodu DOHC, který poskytoval u nejsilnější verze až 73,6 kW a maximální rychlost vozu pak byla 175 km/h. Typ 2300 S Coupé vybočoval z řady vozů Fiat, neboť jeho karoserii 2+2 nenavrhl Pininfarina, ale Ghia. Šestiválec 2279 cm3 o výkonu 100 kW umožňoval rychlost až 190 km/h. Fiat 850 Coupé se zrodil ve vývojovém oddělení automobilky Fiat. Otevřený vůz Fiat 850 Spider navrhl Bertone. Tyto vozidla se vyráběla od roku 1965 do roku 1972. Dalším kupé, které bylo navrženo ve společnosti Fiat, byl typ 124 Coupé, 124 Spider pak navrhl Pininfarina. Vyjímku mezi vozy Fiat tvořili typy Dino a X 1/9, které byly od samého počátku koncipovány jako sportovní. Dino jezdilo s vidlicovým šestiválcem Ferrari (obsah 2 a 2,4 l, výkon 117,7 a 132,4 kW, maximální rychlost až 210 km/h), umístěným podélně vpředu, zatímco typ X 1/9 byl poháněn čtyřválcem, usazeným před zadní nápravou, a to pod karoserií stvořenou ve společnosti Carrozzeria Bertone. X 1/9 měl dvoumístnou karoserii a pohonné jednotky o obsahu 1290 nebo 1498 cm3 měli výkon 55,2 a 62,5 kW (170 a 180 km/h).
Mezi sportovní vozy patří ještě Fiat 130 Coupé. Byl to typ s mimořádně dokonalou výbavou. Stal se nástupcem modelu 2300 S a byl stvořen pro dlouhé cesty. Oproti tomu Fiat 128 Sport splňoval představy o sportovním automobilu pro obyčejné lidi. Model navazoval na typ 850 Coupé. Nakonec je třeba se zmínit i o úzké spolupráci Carla Abartha se značkou Fiat, spolu stvořili výkonné verze civilních vozů a posléze i závodní, které získávali vavříny na prestižních soutěžích. Od nejsilnější “šestistovky” Fiata 1000 TC až po Fiat 131 Abarth.
Ve 120 let trvající historii Fiatu vzniklo nepřeberné množství konceptů. Připomeňte si ty nejzajímavější. Fiat patří mezi nejstarší výrobce automobilů světa, které dodnes fungují. Firmu založil již v červenci 1899 Gionvanni Agnelli, a to pod názvem Fabbrica Italiana Automobili Torino (Italská automobilová továrna Turín), jehož zkratka dala automobilce dodnes slavné jméno. Jeden čas býval největším automobilovým producentem v Evropě, dnes však sláva Fiatu poněkud uvadá. Pojďme si tak připomenout to nejlepší z jeho historie.
Vybírat ty nejlepší automobily Fiatu, to by byla hodně náročná práce, s ohledem na dlouhou a bohatou historii firmy. A tak jsme svoji pozornost upřeli výhradně na koncepty. I těch je v historii Fiatu nesčetné množství, přesto už se z nich dá vybírat. Znáte všechy z nich?
Fiat 126 Vettura Urbana, Fiat 127 Village, Fiat Dino Parigi, Fiat EcoBasic, Fiat Fastback, Fiat Firepoint, Fiat ESV 1500, Fiat Scia, Fiat Turbina a Fiat Vuscia ukazují rozmanitost věků a vizí značky. Fiat 126 Vettura Urbana: Prcek do města. Fiat 127 Village: Méhari z Turína. Fiat Dino Parigi: Aerodynamické švihácké kombi. Fiat EcoBasic: Naftový ekovůz. Fiat ESV 1500: Honba za bezpečím. Fiat Fastback: Turínská X6SUV kupé. Fiat Firepoint: Netradiční vize nástupce Punta. Fiat Scia: Krásný roadster s technikou Punta. Fiat Turbina: Turbínový sporťák. Fiat Vuscia: Netradiční MPV.
Jestliže dnes jsou hitem SUV, Fiat se neodklání od tradice. Za projektem Fiat 126 Vettura Urbana stál Giovanni Michelotti, který navrhl futuristické provedení pro městské auto. Fiat 127 Village bylo studií pro dopravu osob i nákladu, realizován nebyl, otevřená bugina inspirovaná 127 však vznikla. Fiat Dino vznikl ve spolupráci s Ferrari pro homologaci šestiválce. Fiat Turbina z roku 1954 zkoumal turbínový pohon s extrémním výkonem, ale spotřeba paliva ji znemožnila masovou výrobu. Fiat Scia inspiroval Barchettu a později vedl k Fiatu Barchetta. Fiat ESV 1500 a další koncepty reprezentují snahu o bezpečnost a styl pro budoucnost, stejně jako i projekty včetně EcoBasic a Vuscia pro přehlídku městské mobility.
V závěru 20. století a na počátku 21. století Fiat pokračuje v rozšiřování portfolia a spoluprací. V roce 2014 došlo ke spojení Fiat s Chrysler, čímž vznikla nová entita Fiat Chrysler Automobiles. Dnes Fiat pokračuje v nabídce městských a kompaktních vozů, doprovázené ikonickými modely jako Fiat 500 a Panda, s důrazem na cenovou dostupnost, italský design a praktičnost pro každodenní užívání.

Tabulka vybraných historických modelů Fiatu
| Model | Období | Poznámka |
|---|---|---|
| 6 HP Corsa | 1900 | První závodní/rekordní snahy |
| Balilla (508) | 1932 | Celokovový základ pro levný vůz |
| Topolino | 1936-1955 | První lidový Fiat |
| Fiat 500 (Nuova 500) | 1957- | Symbol italského městského automobilismu |
| Fiat 600 | 1955-1969 | První vůz Fiatu s pohonem vzadu |
| Fiat 124 | 1966- | Různé karoserie, populární rodinné auto |
Fiat je jednou z nejstarších a nejuznávanějších automobilových značek na světě. Za sebou má bohatou historii plnou ikonických modelů a inovací, které formovaly současný automobilový průmysl. Patří mezi ni Fiat 500, známý také jako "Cinquecento", který byl v 50. letech minulého století představen jako odpověď na potřebu ekonomického a praktického městského vozidla. Díky své šarmantnosti si rychle získal srdce motoristů. Kromě osobních automobilů se Fiat významně podílel také na rozvoji užitkových vozidel, čímž následně přispěl k mobilitě a logistice v Evropě a ve světě. Postupem času se značka stala globálním hráčem, který expandoval i do jiných odvětví, jako jsou železniční vozidla, výroba strojů a dokonce i letectvo. Díky akvizicím a partnerstvím se skupina Fiat Chrysler Automobiles stala jedním z největších automobilových koncernů na světě, což zdůrazňuje význam a vliv, který značka Fiat měla. Fiat je s bohatou historií domovem některých z nejikoničtějších modelů, které byly kdy vyrobeny. Mezi tyto patří legendární Fiat 500, který se po svém uvedení na trh v roce 1957 stal symbolem italského designu a inovace. Tento malý vůz byl navržen jako odpověď na potřebu cenově dostupné městské dopravy. Další významný model byl Fiat Tipo, uveden na trh v pozdějších letech. Ten představoval moderní technologie a design v segmentu kompaktních vozů. S jeho praktickým prostorem a komfortem se stalo populární volbou pro rodiny. Možná jedním z nejkontroverznějších, ale nezapomenutelných modelů Fiatu, byla Multipla. Její netradiční design se odlišoval od všeho, co bylo tehdy na trhu. Multipla vyvolala ve společnosti po celém světě smíšené reakce. Přesto si našla své obdivovatele díky své vynikající praktičnosti, spotřebě a prostorovému řešení, což z ní činí důležitý milník v historii designu Fiatu.