Text představuje život a dílo českého skladatele Otmara Máchy, jehož tvorba spojovala moravskou nápěvnost s vyspělou orchestrální a sborovou technikou.
Text uvádí, že Otmar Mácha se narodil 2. října 1922 v Ostravě a zemřel 14. prosince 2006 v Praze, a popisuje jeho studijní dráhu na Ostravě a pražské konzervatoři pod vedením Jaroslava Řídkého.
Po maturitě v Ostravě (1941) studoval skladbu nejprve u Františka Míti Hradila (1941-42), poté na pražské konzervatoři (1943-45) a na její mistrovské škole (1945-48).
Dále se věnoval práci hudebního režiséra Československého rozhlasu v Praze (1945-55) a ústředního dramaturga hudebního vysílání Československého rozhlasu (1956-62) a dramaturga Svazu československých skladatelů.
Jeho dílo vyniká jednotou hudební a myšlenkovou a vychází z moravské lidové tradice, která se prolíná s vyspělou orchestrální technikou.
Od počátku se jí ujímali vynikající umělci, a to včetně premiér jako Marta Krásová s Písněmi mužů na Kiplingovy verše či Smetanovo kvarteto s prvním provedením 1. smyčcového kvartetu.
Na koncertních pódiích české i zahraniční veřejnosti se máchova hudba prosadila díky spolupráci významných interpretů a těles, mezi nimiž figují Česká filharmonie, Národní divadlo a další festivaly v čele s Pražským jarem.
Velkým tématem jeho tvorby byla ozvěna lidové písňové a ornamentální tradice, která se prolíná s hutností a jasností moderního vyjadřovacího jazyka.
Mezi významné skladatelské osobnosti, s nimiž se Mácha stýkal, patřili Jiří Jaroch a Jan Rychlík, na jehož motivy vznikla Variace na téma a smrt Jana Rychlíka.
Mácha vytvořil bohatý opus velkých žánrových kategorií včetně oratorních děl, kantát, oper, symfonických pochodů a orchestrálních suit.
Ve svém díle se prosadily cykly pro děti a mládež i rozsáhlé spolupráce s dětskými sbory a pěveckými tělesy, které mu zajistily široký záběr interpretace.
Velmi početná je Máchova hudba pro televizi a film, zahrnující hudební doprovod k seriálům, pohádkám i celovečerním filmům.
V rovině mezioborových projektů zůstává významná spolupráce s různými interprety a pěveckými soubory, včetně Linha Singers a Nora Grumlíkové - Jaroslava Koláře, která vznikla ve vzájemném porozumění textům a hudbě.
Motivické i stylistické jádro Máchova díla tvoří snaha zůstat věrný tonalitě a zároveň rozvíjet výrazové možnosti moderního orchestru a sboru.
Jeho oratorium Odkaz Jana Amose Komenského spolu s dalšími oratorními a symfonickými díly propůjčuje české hudební tradici poetickou a společenskou dimenzi.
Z významných symfonických děl lze zmínit Noc a naděje, Symfonietta č. 1 a Variace na téma a smrt Jana Rychlíka pro orchestr, která byla uvedena i v zahraničí.
Mezi komorními díly vynikají Smyčcový kvartet č. 1, Sonáta pro violoncello a klavír a další drobnější skladby, které ukazují Máchovu mistrnost ve formativně bohaté instrumentaci.
Součástí jeho tvorby byla i bohatá produkce pro děti, zahrnující písně, lidové hry a sborové cykly, které měly vzdělávací i estetický dopad na mladé posluchače.
Na přelomu 20. století byl Mácha členem volného sdružení Quattro spolu se Sylvií Bodorovou, Lubošem Fišerem a Zdeňkem Lukášem, což odráží jeho neustálé hledání nových hudebních formátů a spoluprací.
Jeho tvorba pro film a televizi zahrnuje i cvičení a hudební doprovod k filmům a televizním inscenacím, jako například k filmům Otakara Vávry a Otomaru Traplovi.
V období poslední čtvrtiny 20. století a na počátku 21. století vznikla řada cyklů úprav vánočních písní, které ukazují Máchu jako tvůrce otevřeného a neustále kreativního přístupu k tradičním tématům.
Odpolední a večerní programy Janáčkových festivalů a související projekty neustále odrážejí důležitost Máchova odkazu ve světě české hudby a jeho trvalý vliv na generace skladatelů a performerů.