Ve vzájemné konverzaci o víře a praxi se odvíjí uctívání a význam znamení kříže v žití věřícího. Byl jsem svědkem toho, jak jedna maminka vysvětlovala svému dítěti, že kříž rukou od čela k srdci a od levého ramene k pravému děláme proto, že Bůh je nahoře, dole, vlevo i vpravo. Je pravda, že Bůh je skutečně všude a obklopuje nás (Žl 139). Tím důvodem je to, že Ježíšův kříž a jeho zmrtvýchvstání jsou nejdůležitější událostí dějin.
Že díky křtu jsme také my byli spolu s Kristem ukřižováni, pohřbeni a vzkříšeni a že Ježíšův kříž je naším poznávacím znamením. Křesťané si již ve 2. století zvykli začínat znamením kříže každou svou činnost: vstávání, umývání, obouvání či jídlo - protože ve všem, co děláme, v nás žije Kristus, který se za nás obětoval (Gal 2,20). Protože Ježíš na kříži zvítězil nad ďáblem a nad smrtí, bylo velmi záhy gesto kříže vnímáno také jako ochrana proti Zlému. Není divu, že se gesto kříže dostalo na začátek modlitby a mše.
Ve zmiňované katechezi se uvádí, že původně šlo o tiché, soukromé gesto malého křížku na čele, až ve středověku se rozšířil zvyk velkého latinského kříže na začátku mše. Slova, která k tomuto znamení doprovázejí, „Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen“, jsou slova křestní formule. Tato slova nad námi byla vyslovena, když jsme byli ve křtitelnici spolu s Ježíšem pohřbeni a povstali jsme k životu věčnému.
Pokračování katechezí zdůrazňuje význam obnovy křtu: kropení svěcenou vodou při Velikonoční vigilii, nebo na začátku nedělní mše. Událost slavení křtu probouzí duchovní dynamiku, která proniká veškerý život pokřtěných a zahajuje proces života ve spojení s Kristem v církvi. Návrat k prameni křesťanského života vede k lepšímu chápání daru, kterým jsme obdarováni denně, a k obnově závazku odpovídajícímu situaci dnešního světa.
Minulý týden byl položen domácí úkol zjistit si den svého křtu; dny znovuzrození jsou podle katecheze druhé narozeniny. Nejprve je v obřadu přivítání kladena otázka po jménu kandidáta, neboť jméno indikuje identitu člověka. Když se představujeme, řekneme nejdříve své jméno, abychom vyšli z anonymity. Anonym je ten, kdo nemá jméno. Beze jména zůstáváme neznámí a nemáme práva ani povinnosti. Bůh dává každému jméno, poněvadž nás má rád jednotlivě, v konkrétnosti našich životů.
Křest roznítí osobní povolání, abychom žili křesťansky, což se bude rozvíjet celý život. A zahrnuje osobní odpověď, nikoli vypůjčenou na způsob „zkopíruj a vlož“. Křesťanský život je totiž utkán z řady povolání a odpovědí. Bůh v průběhu let stále vyslovuje naše jméno a tisícerými způsoby nás povolává, abychom se připodobnili Jeho Synu Ježíši. Jméno je proto důležité! Velmi důležité. Rodiče přemýšlí o jménu, jaké dají svému dítěti, ještě před jeho narozením. Je to součást očekávání dítěte, které bude mít ve svém jménu svoji původní totožnost, včetně křesťanského života spojeného s Bohem.
Víra nemůže být zakoupena, ale lze ji prosit o dar víry: „Pane, dej mi dar víry“ - taková modlitba je krásná. Ke vzbuzení a oživení upřímné víry odpovídající evangeliu slouží formace katechumenů a příprava rodičů, stejně tak naslouchání Božímu Slovu při samotném slavení křtu. Dospělí katechumeni projevují osobně to, co touží obdržet od církve, a děti jsou představeny svými rodiči a kmotry; oni mohou v dialogu vyjádřit vůli, aby maličcí přijali křest, a církev úmysl jej udělit. „Kněz i rodiče to dají najevo tím, že udělají dětem na čelo kříž“ (Křest malých dětí, Úvod, č.16).
„Znamení kříže na počátku slavnosti vyjadřuje Kristovu pečeť na tom, kdo mu hodlá náležet, a znamená milost vykoupení, kterou nám Kristus získal svým křížem“ (KKC, 1235). Při obřadu znamenáme děti křížem. Chtěl bych se vrátit k tomuto argumentu, zda naše děti umí znamenat kříž. Učit děti znamenat kříž je důležité, aby to uměly i jako dospělí. Kříž je rozpoznávacím znamením, které ukazuje, kdo jsme; naše řeč, myšlení, pohled i jednání se nachází pod znamením kříže, tedy pod znamením Ježíšovy lásky projevené až do konce.
Děti jsou znamenány na čele. Katechumeni jsou znamenáni také na tělesných smyslech spolu s následujícími slovy: „Přijměte znamení kříže na uši, abyste naslouchali Pánovu hlasu“, „na oči, abyste spatřili zář Boží tváře“, „na ústa, abyste odpovídali Božímu slovu“, „na hruď, aby Kristus vírou přebýval ve vašich srdcích“ a „na ramena, abyste nesli sladké Kristovo jho“ (Uvedení do křesťanského života, č.85).
Křesťany se stáváme do té míry, v jaké se do nás vtiskne kříž jako „velikonoční“ znamení (srov. Zj 14,1; 22,4). Pokřižovat se po probuzení, před jídlem, v nebezpečí, na obranu před zlem a před spaním znamená říci sobě i druhým, komu patříme a kým chceme být. A jako to činíme při vstupu do kostela, můžeme tak činit i doma, kde máme nádobku se svěcenou vodou a připomínáme si křest kdykoli odcházíme či se vracíme domu.
A opakuji: nezapomeňte učit děti správně se znamenat křížem. Kříž nám skutečně připomíná, že jsme součástí Božího plánu a že křest nás poutá k živému Kristu, který byl ukřižován pro naši spásu.
Praktický význam znamení kříže v životě věřícího
V kodexu soudobé duchovní práce je uvedeno, že znaky kříže jsou nejen gesta, ale i modlitba samá o sobě. 1. Modlitba. Své modlitby začínáme a končíme znamením kříže, přičemž i samotný tento znak je modlitbou. 2. Otevíráme se milosti. 3. Posvěcujeme ním den. 4. Celí se odevzdáváme Kristu. Pohybem z čela k srdci a k oběma ramenům prosíme Boha o požehnání naší mysli, tužeb, těla a duše.
Znak kříže nám připomíná Vtělení Syna Božího, pokřižování, a umocňuje víru v Nejsvětější Trojici. Dále posiluje naši schopnost vyznávat víru a vyhledávat Boží vůli ve dne i v noci. Kříž je také prostředkem proti zlu; podle otců církve ztělesňuje moc boží nad zlem a posiluje odhodlání zůstat věrný Kristu i tváří v tvář obtížím.
Podle křesťansko-katolického pojetí znamení kříže také funguje jako pečeť Ducha a svědectví víry pro druhé. „Nikdy se nestyďme přiznat k Ukřižovanému. Ať je znamení kříže pečetí, kterou odvážně značíme své čelo a všechno ostatní.“
Historie a teologické souvislosti
Z hlediska teologie má kříž v sobě hlubokou bohatost, která přesahuje pouhé gesto. Ritegózní výklad uvádí, že 8. bod popisuje, jak se při modlitbě obracíme k Bohu a posilujeme víru v Trojici. Uvědomění si Kristova utrpení a Umučení nám pomáhá chápat směr naší života v hledání světla Boží milosti. Záměrným používáním znamení kříže denně potvrzujeme svůj závazek k následování Krista a budování dobrých postojů proti zlému.
V závěru pramene se objevuje připomínka, že Kristův kříž zahrnuje i hrůzy dějin (Osvětim), a že vyrovnání se s nimi patří k autentické víře. Z této perspektivy znamení kříže nejen posvěcuje člověka, ale i připomíná, že Bůh je v každé krizi a že jeho láska je silnější než lidská slabost.
Dedikace a praktické rady pro rodiče a učitele
Je nezbytné učit děti správnému znaku kříže od útlého věku. Děti jsou znamenány na čele a při vstupu do katechumenátu i na tělesných smyslech s výše uvedenými slovy. Rodiče, kmotři a učitelé by měli být vzorem a vést děti k důslednému a věrnému praktikování kříže pokaždé, když vstoupí do kostela, před jídlem, při modlitbě a při odchodu z domova. Tato návykovost vytvoří pevnou identitu křesťanské osoby, která bude vyjadřovat a podporovat její víru i v časech krize.
V kontextu dnešního světa, kdy mnoho lidí hledá odpovědi na bolesti a nejistoty, znamení kříže může být jednoduchou, ale mocnou připomínkou Boží přítomnosti a milosti, která nás vede k naději. Ačkoli kříž byl kdysi prostředkem trestu, pro věřící se stal znamením lásky, kterou Bůh projevuje člověku až do konce.
Závěry pro čtenáře
Známka kříže je nejen historickým gestem, ale živým prostředkem, který nás spojuje s Kristem, posiluje naši víru, a vede nás k obětavému a odpovědnému životu v komunitě i v rodině. Skrze něj začínáme i končujeme modlitbu, otevíráme se milosti a svědčíme o své víře před světem. Znalost a praxe znamení kříže nám tedy pomáhá lépe chápat dar křtu, obnovovat závazky a žít jako děti Boží v pravdě a lásce.