Evangelický kostel ve Stříteži nad Bečvou byl zbudován pro evangelický sbor helvetského vyznání podle návrhu stavitele Michala Urbánka z Púchova v letech 1868 - 1876. Jeho architektura je příkladným výrazem sebevědomí, které evangelíci znovu získali spolu s rovnoprávností po vydání protestantského patentu. Proto byl kostel v roce 1993 prohlášen za nemovitou kulturní památku.
Kostel je to zděná, omítaná, volně stojící pseudoslohová chrámová trojlodní stavba obdélníkového půdorysu s polygonální apsidou. Čtyřboká hranolová věž je zasazena do vstupního průčelí, z něhož mírně vystupuje. V horní části přechází v osmiboký hranol s jehlanovou střechou. Fasáda chrámové lodi je nad podezdívkou z pískovcových kvádrů vertikálně členěna pilastry zdobenými vpadlinami a kruhovými terči. V horní části je ozdobena korunní profilovanou římsou, pod níž je pás plastických kruhových terčů mezi dvojicemi čtverců a zdobný obloučkový vlys. Okna jsou obdélná, gotizující, s půlkruhovými záklenky a středovými pilíři z pískovce. V průčelí nad vstupem a v závěru chrámové lodi jsou kruhová rozetová okna. Kostel má jeden hlavní a čtyři boční vstupy.
Interiér je bohatě architektonicky řešen. Klenby hlavní lodi a presbytáře jsou zdobeny hvězdicemi, klenby bočních lodí zdobí křížení. Klenby jsou podepřeny šesti svazkovými sloupy a čtyřmi polosloupy s hlavicemi zdobenými rostlinným dekorem, které nesou kruchtu a boční pavlače s bohatě zdobenými dřevěnými předprsněmi. Stěny jsou členěny pilastry. Původní pískovcová dlažba byla později nahrazena umělým kamenem. Zařízení kostela je původní. V presbytáři je umístěna kazatelna se stříškou a dvěma postranními schodišti, stůl Páně a dvě boční lavice.
Kostel byl poprvé opravován v roce 1926. Koncem padesátých let byla provedena oprava fasády, při níž byly odstraněny některé zdobné fasádní prvky. Interiér kostela byl restaurován v roce 1976. Barevné řešení navrhl akademický malíř Josef Hapka. Hodiny umístěné ve věži střítežského kostela postavil v roce 1888 novojičínský hodinář Jindřich Sigmund.
O zbudování kostela či modlitebny pro kazatelskou stanici v Rožnově pod Radhoštěm se uvažovalo od r. 1928, kdy byl pro budoucí stavbu zakoupen pozemek. Vlastníka pozemku tehdy zastupoval valašskomeziříčský stavitel Antonín Kedršt, který brzy poté vytvořil první návrh na stavbu modlitebny. V následujících letech byly postupně pořízeny další návrhy od architekta Jaroslava Pelána z Prahy, architekta Josefa Macharáčka z Olomouce, stavitele Lukáše ze Vsetína, architekta Stanislava Kramoliše z Rožnova, architekta Geschwinda z Plzně a architekta Miloslava Tejce z Brna. Plány architekta Tejce byly podle všeobecného mínění zdařilé, ale nedostávalo se peněz na jejich uskutečnění. Autor je proto přepracoval podle požadavků výboru kazatelské stanice a synodní rada Českobratrské církve evangelické v Praze je roku 1941 schválila. V roce 1949 vytvořil nové plány na stavbu sborového domu pražský architekt Bohumil Bareš.
Téhož roku byly vydány tzv. církevní zákony, které podstatně ztížily rozhodování o stavbě. Kromě souhlasu církevních představitelů bylo ke stavbě zapotřebí souhlasu Městského národního výboru, Okresního národního výboru, Městské organizace KSČ a Akčního výboru Národní fronty. Po mnoha úpravách původních plánů byla nakonec v dubnu 1952 povolena stavba samostatně stojícího dřevěného roubeného kostela podle návrhu architekta Bohumila Bareše. Kostel byl dokončen a posvěcen 5. Rožnovský evangelický kostel je roubená stavba obdélníkového půdorysu s polygonálním přístavkem přiléhajícím k pravoúhlému závěru zbudovaná na podezdívce z pískovcových kvádrů. Sedlová střecha se štíhlým jehlanem na hřebeni a s protažením neseným dřevěnými pilíři po celém obvodu je kryta šindelem. Do kostela se vstupuje čtyřkřídlými dveřmi v ose průčelí. Předsíň je oddělena od kostelní lodi prosklenou stěnou, v níž jsou prosklené čtyřkřídlé vstupní dveře. Vnitřní prostor kostela má dřevěný strop s přiznanou konstrukcí vazníků obložených dřevem. Je osvětlen trojdílnými bočními okny a pásem vikýřových oken ve střeše. Závěr presbytáře tvoří vpadlina s obloukovým zakončením s klenákem, zdobená malovaným textem apoštolského vyznání víry a bratrským symbolem beránka. Autorem výzdoby je Jiří Zejfart. U stěn z modřínového dřeva jsou vestavěné lavice na kamenných pilířích. Je to jedna z mála církevních staveb zbudovaných v padesátých letech 20. století. Součástí pozoruhodného architektonického řešení je dřevěný interiér s kazatelnou, stolem Páně a lavicemi, i zastřešené oplocení areálu se vstupní brankou. Celý komplex byl vytvořen s maximálním citem pro charakter a tradice regionu. Proto byl kostel s celým areálem prohlášen v roce 1995 za nemovitou kulturní památku.
Další souvislosti a související záznamy
Mezi další související kostely a modlitebny v regionu patří rožnovské, moravské a české sakrální stavby z různých období. Po druhé světové válce kostely převzala československá státní správa a církevní organizace pokračovaly v úpravách a restaurování, aby zachovaly historické prvky a architektonické prvky. V rovině regionálního dědictví se klade důraz na tradiční řemeslné detaily a využití místního dřeva a kamene, které charakterizují stavby z 19. a 20. století.
Co je to evangelická církev?
Rožnovský evangelický kostel je jednou z mála staveb z 50. let 20. století s výraznou dřevěnou technikou a kazatelnou v interiéru. Celý komplex je vybudován s ohledem na tradice a identitu regionu a sloužil jako duchovní centrum pro místní společenství různých generací.
- Historie výstavby a architektura kostela v letech 1868-1876.
- Opravy fasády a restaurace interiéru v 20. století a jejich dopad na kulturní památku.
- Úpravy a plány pro sborový dům a další modlitebny v regionu po roce 1941 a v době po roce 1952.
V závěru stojí za zmínku, že kostel a areál byl prohlášen za nemovitou kulturní památku v roce 1995, čímž byl uznán jeho historický a architektonický význam pro region a českou evangelickou tradici.
tags: #evangelicky #kostel #malec