Petr Tomáš, známý jako Petrus Thomas, ep. Postavení: biskup a latinský patriarchou konstantinopolským, působil v 14. století jako významný diplomat, církevní reformátor a usmiřovatel národů.
Původ, vstup do kláštera a teologické vzdělání
Narodil se kolem roku 1305 do velmi chudé francouzské rodiny. V 21 letech vstoupil do karmelitánského řádu v Bergeracu. V Paříži později získal titul doktora teologie. Po vysvěcení na kněze pokračoval v dalším studiu, které završil v Paříži titulem magistra teologie.
Formování kariéry a první diplomatické mise
Ve 40 letech se stal generálním prokurátorem řádu a působil v papežském sídle v Avignonu. Jako diplomat byl posílán do Janova a do Neapole. Přesun těžiště kopírují i řádové dějiny - sídlo generála řádu se posunulo do Avignonu. Od nástupu papeže Inocence VI. (1352-1362) je Petrův život zcela vyplněn rychlým a náročným sledem diplomatických misí nejrůznějšího charakteru.
Světci a biskupství: Patti, Koroni a Kréta
Roku 1354 byl jmenován biskupem v Patti a Lipari na Sicílii, roku 1359 v Koroni na Peloponésu a roku 1363 arcibiskupem krétským. V roce 1364 byl jmenován latinským patriarchou konstantinopolským. Jako biskup usmiřoval spory knížat, hájil práva církve a usiloval o její jednotu. Vedle různých diplomatických misí se Petr snažil co nejlépe dostát svým biskupským povinnostem a usiloval o sjednocení místních církví s Římem.
Role papežských legátů a alexandrijská výprava
Když nový papež Urban V. (1362-1370) vyhlásil alexandrijskou křížovou výpravu, jmenoval Petra papežským legátem. Po návratu z této výpravy se v kyperské Famagustě Petr připravoval na cestu ke kurii, když onemocněl a 6. ledna 1366 zemřel v konventu karmelitánů ve Famagustě. Z doby kolem pohřbu existují ověřené záznamy o uzdraveních a jiných zázracích.
Oceňování a kult
Dobytí Kypru Turky v roce 1571 a zemětřesení z roku 1735 zahladily veškeré stopy po světcově těle. Kult svatého Petra Tomáše byl potvrzen papežem Pavlem V. v roce 1609 a Urbanem VIII. v roce 1628. Jeho svátek se slaví 8. ledna zejména v rodné diecézi Périgueux a mezi karmelitány na celém světě.
Životopis a odkaz v kontextu dějin karmelitánů
Život Petrův odráží proměny tehdejší společnosti i proměnu každodenního života na Karmelu. Řád prošel změnou od eremitů k doktorům teologie, kteří často zastávali i úřad biskupa, a kláštery ze samot vznikají ve městech. Generální představení řádu se posunují do Avignonu; tento posun byl předzvěstí pozdějšího schizmatu, a celkové posuny v řádu kopírují posuny světa křesťanské církve.
Petrova víra, selhání a odkaz
Petrova víra nebyla statická. Byla to cesta, která zahrnovala selhání a pokání. Po Letnicích se objevil jako významný svědek vzkříšení a mluvčí apoštolů. Jeho trojí vyznání lásky po Ježíšově nanebevstoupení a jeho následná služba stádům ukazují, že víra není pouze soukromým pocitem, ale konkrétním závazkem vůči Bohu a lidem. Petrova cesta ukazuje, že strach a pád nemusí mít poslední slovo; naopak víra se musí opírat o Krista a být službou druhým.
Charakteristika svatého Petra v ikonografii
Atributy sv. Petra zobrazují staršího apoštola s krátkými vlasy a vousy, s klíči v pravé ruce - symbol autority a služby jednotě církve. Loď v pozadí připomíná jeho původní povolání rybáře a Ježíšovo povolání „rybářem lidí“. Obraz z bukové překližky je cenově dostupný, ale i největší A2 obraz z bukového masivu s rozměry 420 × 594 mm vytváří výrazný solitér pro místo, kde má obraz sv. Petra skutečně vyniknout.
Vliv na české prostředí a vzdělávání
V kontextu české hagiografie a kultury svatých patronů se obrazy a příběhy svatého Petra Tomáše a dalších světců stávají součástí kulturní identity; jejich odkaz se stále objevuje v přednáškách a výstavách, jako je cyklus Svatí patronové čeští a další veřejné akce. Přednášky o životech českých svatých a jejich odkazu se konají v úterý od 18 hodin a zahrnují životní příběhy významných postav i proměny jejich ikonografie v dějinách a tradici.
- Loď a klíče: symbolika Petrova vlivu a misie.
- Diplomatická a církevní činnost: sjednocení a mír mezi národy.
- Patristé a ukázky z dějin karmelitánů a římského sídla Avignon.
