Proč se zabývat Ježíšovým příchodem? Není to jen honba za senzací, na jejímž výkladu se stejně neshodneme? Není právě fakt, že se neshodneme, důvodem, proč má naše vyznání víry široký záběr, aby zahrnulo celou šíři postojů? Je několik dobrých důvodů, proč se vytržením a druhým příchodem Pána Ježíše zabývat. Jedná se o podstatné téma Nového zákona. Při přemýšlení o druhém příchodu Ježíše Krista jde o víc než jen o smysl existence jednotlivce.
Daleko víc jde o smysl společnosti a celého lidstva. Jeho příchod klade otázku, jaký skutečný smysl dějiny mají. Jak to bude vypadat, když mezi námi Bůh ustanoví viditelně své království, to věčné společenství? Je dobré si uvědomit, jak v tomto směru sám sebe chápe Pán Ježíš Kristus. Když o sobě mluví v synoptických evangeliích, používá téměř výhradně označení Syn člověka.
Označuje tedy sám sebe za obyčejného člověka? V souladu s tradicí Starého zákona jde ale především o označení Božské postavy mesiáše, jak ji popisuje prorok Daniel: „Viděl jsem v nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka; došel až k Věkovitému, přivedli ho k němu. A byla mu dána vladařská moc, sláva a království, aby ho uctívali všichni lidé národností a jazyků. Jeho vladařská moc je věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno.“
Ježíš tato slova cituje při výslechu před veleknězem, když odpovídá na otázku: „Jsi ty Mesiáš, Syn Požehnaného?“ V tu chvíli ví, že mu jde o život, a přeci svobodně vyznává, o čem je sám o sobě přesvědčen: „Já jsem. A spatříte Syna člověka sedícího po pravici Moci a přicházejícího s nebeskými oblaky.“
Na základě tohoto výroku, v němž tvrdí, že to On bude vládnout světu, je odsouzen jako rouhač, protože se prohlašuje za Boha, a je tudíž vydán k ukřižování. Co znamená jeho příchod na oblacích, o kterém zde mluví? Kdy a jak nastane? V dějinách církve stále znovu nacházíme výzvy a vyznání horlivého očekávání Kristova návratu jako součásti víry jeho následovníků.
Ve spisku Učení dvanácti apoštolů (Didache) z konce 1. století čteme: „Bděte nad svými životy. Vaše lampy, nechť nezhasínají a vaše bedra, nechť nejsou neopásána, ale buďte připraveni - neznáte totiž hodinu, kdy přijde náš Pán.“ Po určité době k němu patřil i montanistické hnutí, které vyvolalo silné očekávání Kristova návratu. Po určitou dobu k němu patřil i apologeta Tertulián, který očekává Kristův návrat v takové podobě, že „ti, které má příchod Páně najít na zemi, ještě nebyli vzati do vzduchu.“
K lidem, kteří horlivě očekávali Kristův návrat, patřil také Joachim z Fiore, který začátkem 13. století vzbudil mocné očekávání příchodu tzv. věku Ducha, kdy dojde k naplnění svobody Božích dětí. Mezi husity se v 15. století vyskytovalo očekávání, které předpovídalo příchod Krista a jeho vlády do konce roku 1420. Reformátoři rovněž vyhlíželi Kristův návrat, jak o tom svědčí vyjádření Jana Kalvína, „protože nám slíbil, že se k nám vrátí, měli bychom být připraveni při každé příležitosti jej přijmout, aby nás nenašel spící.“
Jednoznačný návod na urychlení očekávaného Kristova příchodu nalezneme u Jana Ámose Komenského. John Wesley prohlásil: „Očekávejte ho každou hodinu. Nyní je blízko, dokonce u dveří.“ V 19. století se pak hlouběji rozvinula debata o povaze druhého příchodu Ježíše Krista. S novým důrazem přišel John Nelson Darby a pohled evangelikálů na podobu vytržení ovlivnila Niagarská biblická konference.
Tři základní představy o průběhu druhého Kristova příchodu vznikly podle chronologie „velkého soužení“. V průběhu 20. století se tato rozmanitost názorů zjemnila, když se pohledy na vytržení a druhé příchody diferencovaly, aniž by nastala jednotná shoda.
Triáda pohledů na druhý příchod
V základu stojí tři hlavní modely: pre-tribulační, mid-tribulační a post-tribulační. Každý z nich chápe vytržení církve a následnou vládu Krista v jiném časovém rámci vzhledem k velkému soužení popsanému v synoptických evangeliích a Danielovi.
Podle tohoto textu se druhý Kristův příchod děje ve dvou fázích: nejprve církev vytržena ze země a setká se s Kristem v oblacích, po čem následuje soužení a nakonec přímé zřízení Kristova království na tisíc let. Příchod Ježíše Krista, aby vládl, se odehrává na konci soužení. Dějiny jsou chápány jako doba zkoušek a Boží ochrany a pomoci.
Věřící odlišně interpretují „velké soužení“ a časové umístění vytržení. Argumentují událostmi knihy Zjevení a Nového zákona, že vytržení nastane před, během či po soužení, zatímco hlavní naděje spočívá v tom, že Kristus přijde a poté nastolí vládu na tisíc let.
Při srovnání 1 Tesalonickým 4,13-18 a souvislostí s 1 Tesalonickým 5,1-11 vidíme, že obraz vytržení zahrnuje scény ze světa i vnitřní proměnu, kdy mrtví v Kristu vstávají a ti, kteří žijí, budou uchváceni spolu s nimi.
V textu se objevují i alegorie a obrazy, jako ceremoniální vítání přicházejícího císaře či horu Sinaj, která vyhlašuje uzavření smlouvy. Tyto obrazy byly interpretovány tak, že vytržení a následný soud symbolizují Boží zásah do dějin a nový exodus lidu Božího.
Obnova stvoření a cíle eschatologie
Obnovení světa a nová země jsou cílem díla vykoupení. Pavel i Jan naznačují, že celé stvoření očekává zjevení Božího syna ve slávě. Během této naděje se má obnovit harmonie stvoření, kde vlk bude bydlet s Beránkem a lidé budou žít v míru.
Texty Izaiáše a Daniela ukazují cestu k tomuto konci: nová nebesa a nová země, kde bude Boží vláda a spravedlnost jednou provždy. Apoštolové učí, že svět bude transformován skrze Kristův příchod a vládnutí, a že soužení bude zakončeno vítězstvím Božího Krále.
Je důležité nezapomínat na historický a kontextuální rámec: porozumět textům tak, jak je chápali první věřící 1. století, číst je v kontextu celého kánonu a vyvarovat se „jízdního řádu“ posledních dnů. Avšak tato exegeze by neměla odpoutávat od živé naděje: Ježíš přijde a věčný život bude skutečností pro Boží lid.
Newton a proroctví konce epochy
Isaac Newton, věhlasný vědec, se zabýval biblickými proroctvími a odvodil datum 2060 jako rok, kdy by mohla nastoupit změna epochy spojená s Božím královstvím. Jeho metoda spočívala v interpretaci čísel 1260, 1290 a 2300 z Danielova a Zjevení Janova. Newton viděl spíše přelom epochy než apokalyptický konec světa a předpokládal možný návrat Krista a tisícileté království. Tato předpověď dnes vyvolává diskuse o tom, jak lze číst číselné symboly v biblických textech a jaká je jejich relevantsnost pro současnost.
Co znamená svět a jak se na něj díváme?
Jako „svět“ je často myšleno celé stvoření, lidé zahrnuti do kosmosu, vnímání, že Bůh stvořil svět a člověka a že svět byl dobrý, ale hřích způsobil rozkol v harmonii stvoření. Ježíš varoval před ziskem světa na úkor duše a uvedl, že svět a Boží království se navzájem nepodaří sladit. Proroci popisují Boží den jako zúčtování vylepšujícího soudu, jenž bude mít kosmické rozměry.
V novozákonních textech je vyřčen záměr vybudovat Boží království na zemi a ukončit zlo. Ačkoliv detaily zůstanou nejasné, důraz zůstává na naději: Ježíš Kristus se vrátí, aby vládl, a tmy světa budou postupně nahrazeny světlem Božího království.
- Evangelium bude hlásáno po celém světě jako znamení před koncem a posiluje misionářský závazek církve.
- Izraelité a hromadná obrácení jsou součástí eschatologického plánu, jak uvádí Písmo.
- Patronát proroků a svědků přicházejí jako svědkové a varovný znak pro lidstvo.
Na závěr připomínáme, že navigace mezi různými výklady by měla vést k horlivému očekávání Ježíšova návratu a současně k praktickému životu víry, naděje a lásky - k posvěcení vlastního srdce a k službě bližním v době, kdy svět potřebuje naději a svědectví o Boží spravedlnosti.
TŘÍDĚNÍ ODPADŮ - POUTNÍCI ONLINE (BONUSOVÉ VIDEO)
Informace byly připraveny ve spolupráci s texty z Didache, 1. Tesalonickým 4,13-18, 1. Korintským 15 a dalšími základy novozákonní eschatologie. Slova ohledně posledních dnů jsou dále rozvíjena skrze historicko-teologický kontext a současné interpretace v různých tradicích.
tags: #bible #posledni #dny #katastrofy