Zbožnost, která věří čí podněcuje, aby posvátnou eucharistii uctívali, je vede k plnější účasti na velikonočním tajemství, a k upřímné vděčnosti za dar toho, který skrze své lidství neustále vlévá božský život v údy svého těla. Setrvávajíce u Krista Pána těší se z jeho důvěrného přátelství, vylévají před ním srdce za sebe i za všechny své blízké a prosí o pokoj a spásu světa. S Kristem obětují celý svůj život Otci v Duchu svatém a z tohoto obdivuhodného vzájemného vztahu čerpají posílení víry, naděje a lásky. Ať se tedy věřící snaží, aby způsobem odpovídajícím jejich životní situaci uctívali Krista Pána přítomného ve svátosti. Ať věřící také pamatují, že modlitbou před Kristem Pánem ve svátosti prodlužují sjednocení s ním, dosažené při svatém přijímání, a obnovují smlouvu, která jim dává sílu, aby si svým chováním a celým životem udrželi to, co při slavení eucharistie vírou a svátostně přijali. Ať se snaží celý svůj život vděčně prožívat v síle nebeského pokrmu, a mít tak účast na smrti a zmrtvýchvstání Páně.
Výstav Nejsvětější svátosti ať už v ciboriu (pyxidě) nebo v monstranci přivádí věřící k poznání podivuhodné přítomnosti Krista ve svátosti a vybízí ke sjednocení srdce s ním. Toto sjednocení pak dosahuje vrcholu ve svátostném přijímání. Takovýto výstav se však koná jen tehdy, jestliže se předpokládá náležitá účast věřících. Kde se pro nedostatek přiměřeného počtu adorátorů nemůže konat výstav nepřetržitě, může se Nejsvětější svátost na předem stanovené a oznámené hodiny uložit do svatostánku, ne však častěji než dvakrát denně, například kolem poledne a v noční době.
Toto uložení se může konat jednodušším způsobem: kněz nebo jáhen oblékne na talár albu nebo superpelici, vezme si štolu, po krátké adoraci se s věřícími pomodlí a uloží Nejsvětější svátost do svatostánku. Během výstavu Nejsvětší svátosti není ve stejném prostoru kostela nebo kaple dovoleno slavit mši. (Jestliže se výstav Nejsvětější svátosti koná po celý den nebo po více dní po sobě následujících, musí se přerušit po dobu slavení mše; ledaže by se mše slavila v kapli oddělené od prostoru, kde se koná výstav, a aspoň několik věřících by setrvalo v adoraci.)
Jestliže se výstav koná slavnostnějším způsobem a trvá delší dobu, hostie určená pro adoraci se promění při mši, která bezprostředně předchází, a po přijímání se v monstranci postaví na oltář. Ciborium nebo monstrance se postaví na oltářní stůl pokrytý plátnem. Koná-li se výstav s monstrancí, prisluhovatel Nejsvětější svátost po vystavení okouří. Pro podpoření vnitřní modlitby se vezmou čtení z Písma svatého a připojí se homilie nebo krátké povzbuzení, které přispějí k lepšímu pochopení eucharistického tajemství. Je také vhodné, aby věřící na slovo Boží odpovídali zpěvem. Ke konci adorace prisluhovatel přistoupí k oltáři, pozdraví pokleknutím a potom klečí. Zpívá se vhodný hymnus nebo eucharistická píseň.
Barvy liturgické a popis významů: Bílá - barva radosti. Červená - barva lásky, ohně a krve. Zelená - barva naděje. Fialová - barva pokání. Růžová - vyjadřuje radost z příchodu Ježíše, z toho, že vykoupí lidi. Používá se jen o 3. neděli adventní a 4. Mešní patena - Dává se na kalich mezi purifikatorium a Palu. Purifikatorium - Ručník na utření kalicha a pateny. Palla - čtverec z pevné látky, potáhnutý ozdobnou látkou. Korporál - čtverec z bílého plátna. Na rozložený korporál se klade kalich s patenou, cibórium nebo monstrance. Kalichové vélum - Přikrývka na kalich. Konvičky - Skleněné nebo kovové nádoby na víno a vodu. Lavabo (Manutergium) - Ručník na utření rukou kněze po umytí. Kadidelnice - nádoba zavěšená na řetízkách. Součástí je kovová nádobka na uhlí, do které se sype kadidlo. Cibórium - Velký kalich s víčkem. Monstrance - Pozlacená schránka, do které se dává velká proměněná hostie.
Co se odehrávalo v životě Ježíše Krista historicky, to se v liturgii odehrává znova Tajemným způsobem. Advent - doba čekání na příchod Pána Ježíše. (4. Vánoce - to období, ve kterém slavíme tajemství narození Pána Ježíše. Půst - období příprav na Velkou noc. Svatý týden - tvoří jej Květná neděle, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota a Vzkříšení Pána Ježíše. Velikonoční doba - začíná nedělí Zmrtvýchvstání Páně a končí slavností Seslání Ducha Svatého. Odpočítáme směrem zpět 6 kalendářních týdnů a středa před je Popeleční středa.
Chléb a víno v průběhu slavení: Chléb - znamení lidské práce, kterou dáváme Bohu v oběti; Víno - mešní víno se vyrábí z hroznů, po lisování se nechá kvasit; symbolizuje bolest, utrpení a promění se na Kristovu krev. Voda ve vínech připadá na dar spojení s Kristovým utrpením. Voda - dává život a očisťuje. Sůl - konzervuje a dodává chuť; kadidlo - symbol modlitby; Popel - znamení pomíjejícnosti; Olej - znamením síly. Při liturgii se světí olej a používají se různé rouchy a insignie podle stupně svěcení.
Kristova oběť a eucharistie: Eucharistie (svátost oltářní) je jednou ze tří svátostí a má výjimečné postavení. Slovo eucharistie znamená díkůvzdání a odkazuje na celé mešní obřady i na proměněný chléb. Mše svatá není jen vzpomínkou, ale zpřítomňuje Kristovu oběť na kříži. Svaté přijímání propojuje věřící s Kristem a s ostatními věřícími, tvoříc svou jednotou mystické tělo Církve. Otcem posvěcená Eucharistie se stává prostředkem intimního setkání s Bohem a posiluje pouto mezi lidmi ve společenství církve.
Východiska a citace: Slovo „eucharistie“ pochází z řečtiny a znamená „díkůvzdání“. „Mše svatá“ (missio) podtrhuje vyslání věřících do světa.андар
Ježíšovo ustanovení svátosti: Při poslední večeři vzal Ježíš chléb a kalich a řekl: „Vezměte a jezte, toto jest tělo mé… krev má, která se za vás vylévá.“ Kristova přítomnost v Eucharistii je skutečná a vyžaduje víru. O společenství věřících v eucharistii svědčí i starobylé liturgické zvyky, lámání chleba a modlitby společenství.
Krátké souvislosti a výsledek: Jednota v eucharistickém těle buduje Kristovo mystické tělo církve a přináší oběť samotné Církvi. Otec v Duchu svatém spojí věřící se Sloužícím a tím se zjevuje krásná a hloubková Pravda o Nejsvětější svátosti.