Svatý Bernard z Clairvaux je jedním z nejvlivnějších teologů a mystiků středověku, jehož život a dílo inspirovalo celé období reformy klášterního života a široký kulturní odkaz cisterciáckého řádu. V rámci jeho legendární kulture bytí se objevují také příběhy o mimořádné úctě k Panně Marii; jednou z nich je i vyobrazení lactace, kdy se podle tradice Panna Maria zjevila Bernárdovi a „přivedla“ mu mléko na rty. Tato scéna má symbolický význam blízkého vztahu mezi Marií a svatým, a nachází se například v kapli kláštera Sinaai, jenž byl součástí cisterciáckého opatství. Přítomnost emblémů a erbů na lavici a polštáři v chóru odkazuje na opata Jana van Deynse a na vazbu ke společenství Sinaai a Baudelo.
Bernardova biografie se vynořuje z pramenů o jeho rodině z Fontaines-lès-Dijon, kde se narodil kolem roku 1090 a kde jeho otec Tecelin byl rytíř a matka Aletha dcera hraběte Bernarda z Montbaru. Jako třetí ze šesti sourozenců od mládí projevoval zvláštní zbožnost a blízký vztah k Panně Marii, který vyvrcholil i v jeho modlitební praxi. Po sérii dětství spojených s rodinným prostředím a sny o Matce Boží dospěl Bernard k rozhodnutí vstoupit do klášterního života a zasvětit svůj život Bohu. V roce 1112 vstoupil do kláštera Citeaux, který založili světci Robert z Molesme, Alberik a Štěpán Harding, a brzy se zapojil do budování kláštera Clairvaux a šíření cisterciácké reformy.
Bernard se po vzoru benediktinského pravidla soustředil na duchovní disciplínu, modlitbu a práce, a jeho charismatická autorita mu pomohla stát se opatem Clairvaux a později rádcem řady šlechticů a biskupů. Zároveň vedl aktivní apoštolskou činnost, šířil myšlenky řeholního života a zasloužil se o rozšíření cisterciácké reformy do Evropy, čímž podnítil vznik stovek klášterů a ovlivnil církevní a politické diskuse své doby. Bernardova sláva byla podpořena i jeho spisy, jako jsou Chvály Mariánské a práce o milosti a svobodné vůli, které mu zajistily oplatnou roli v teologickém i pastoračním životě.
V jeho osobní a duchovní cestě hraje významnou roli úcta k Panně Marii, která se projevovala i v jeho modlitbách a v souvisejících textech; jeho sestra Humbena a další členové rodiny sehráli roli v jeho putování k mnišství. Bernard se stal ztělesněním „lovce duší“, kázal, učil, a vedl mnoho následovníků na cestě křesťanské víry. V roce 1130 byl Bernard zvolen opatem a jeho vliv se rozšířil daleko za klášterní zdi Clairvaux. Zúčastnil se i diplomatických a politických aktivit, byl prostředníkem mezi papežem a králi a sehrál roli při posuzování zjevení Hildegardy z Bingenu.
Bernard byl oceněn jako významná osobnost středověké církve, dokonce byl prohlášen za svatého až po dlouhém procesu: v roce 1174 byl kanonizován papežem Alexandra III., a v roce 1830 byl prohlášen doktorem církve papežem Piem VIII. Jeho duchovní odkaz se odvíjí od jeho neochvějné víry a pevné morální identity, která vyústila v široký kulturní a duchovní dopad, a to i v otázkách mariánské úcty, kde Bernard spolu s dalšími učenci a teology přispíval k prohlubování vztahu mezi Kristem a jeho Matkou.
V souvislosti s Marií a posvátnými ostatky se v textu objevují i historické poznámky o významu ostatků a o jejich roli ve středověkém křesťanském svědomí; mezi nejznámějšími jsou tradiční ostatky, které Jan Karel II. a další vládcové přiváželi do svatováclavské či pražské centra kultu. Zmiňuje se také speleologická linka, která říká o „nickamínku“ - lékařském a mystickém prvku, který se v některých oblastech spojoval s mlékem Panny Marie a s různými lokálními lidovými příběhy o léčivých účincích a zázračných účincích mléka z Mléčné jeskyně a s podobami, které v posvátné symbolice odrážely mariánský kult.
V moderním rámci se k Bernardovi váží i jiné výstupy, kdy jeho jméno slouží jako bod orientace v úctě k Marii a v poznání jeho vlivu na rozvoj klášterní kultury a mariánské spiritualitě; z historických studií a katalogů vyplývá, že jeho význam jako jedné z nejvýznamnějších postav pro teologii a spiritualitu byl důležitý zejména v 12. století a nadále ovlivňuje i dnešní chápání duchovnosti a zbožnosti.
Tip: pro čtenáře zajímající se o spojení mezi historickým Bernardem a mariánskou úctou lze sledovat souběh jeho života s tradičními mariánskými texty a modlitbami, které byly součástí klášterní praxe a kultury středověku. Bernardova života a legendy o lactaci Panny Marie ukazují, jak se na cestě k svatosti snažili ctitelé spojit lidské city a božskou milost v rámci bohaté kultury klášterního života a mariánské spirituality.
