Základní studií k dějinám českého znaku je Rostislav Nový v práci K počátkům feudální monarchie v Čechách II: K počátkům českého znaku. In: Časopis Národního muzea : Řada historická. Roč.147. 1978, č.3/4, s. Původním znakem českých knížat byla prý černá orlice ve stříbrném (bílém) štítě, která měla plaménky šlehající z křídel symbolizovat starobylé právo českých panovníků vyznačovat cestu k císařskému dvoru ohněm.
Podle Beneše Krabice z Weitmihle šlo o noru: „od starodávna si tak počínají čeští knížata a králové, že přicházejí v plameni a ohni; proto také od starodávna nosili černou orlici s ohnivými plaménky v bílém štítě, což je až dosud znak české země.“
Svatováclavská orlice vznikla v době osamostatňování církve a státnosti, kdy se zřídily pražské biskupství (973) a olomoucké (1063). Znakem českého státu byla tehdy černá plamínková orlice ve stříbrném poli.
Změna znaku je spojena s rokem 1158, kdy český král Vladislav I. získal od císaře právo nosit “lva o jednom ocase v červeném poli bielého” jako odměnu za statečnost v dobývání Milána. Plamenné orlice vyjadřovaly panovníka a stát; v 1. polovině 13. století bývalo spojováno s českou zemí a se sv. Václavem.
Do doby Přemysla Otakara I. byla plamenná orlice rodovým znakem Přemyslovců; v ikonografii 14. století se objevuje často v souvislosti se svatým Václavem. Společná pečeť království českého - signum svatého Václava - zobrazuje sv. Václava ve zbroji, s přilbou, kopím a štítem s orlicí.
V oblasti rodových motivů se uvádí, že Břetislav I. získal právo ohlásit příjezd na říšský sněm ohněm, svítit panovníkovi na cestě při zasedání říšského sněmu; to souvisí s tradičním vykreslením orlice jako symbolu vládní moci.
Na počátku 13. století došlo k poslednímu „polepšení“ znaku: údajně římský král Otud IV. zaměnil lvici za lva, při zachování původních barev a štítu.
Ve 14. století je heraldický symbol orlice uváděn převážně ikonograficky, často v souvislosti s postavou sv. Václava. Společná pečeť království českého zobrazuje sv. Václava ve zbroji a s orlicí na štítu.
Do doby vlády Přemysla Otakara II. zůstával plamenný motiv orlice rodovým znakem Přemyslovců. Někdy bývá označována jako svatováclavská či Přemyslovská.
V souvislosti se svatováclavskou orlicí se objevují i mýty a legendy, například o ohnivém kotli na orlici a o soubojích s rytíři; souvisí to s tradičními představami o průvodním světelném znacích panovnické moci.
Její politický význam byl dlouho interpretován i v moderním období. Během nacistické okupace byla symbolika zneužita k legitimizaci podřízenosti Němcům; K němu se váží interpretace, že svatováclavská orlice se stala prostředkem propagandistické manipulace. Historik Petr Kubín upozorňuje, že nacisté využili znaku svatováclavské orlice pro to, aby Václava postavili do role loajálního Čecha a symbolu podřízenosti říši.
Podle Kubína existovalo v protektorátu úvahy o založení zvláštního vyznamenání - Čestného štítu protektorátu Čechy a Morava s orlicí sv. Václava. Heydrich původně takové vyznamenání odmítl, aby to nevyvolávalo dojem samostatného státu. Nakonec vzniklo až v roce 1943/1944; bylo určeno pro vyznamenávání nositelů, kteří k národu prokázali „vzorný postoj“ a byli připraveni k nasazení.
První státní ministr Frank vyznamenání uděloval 17. června 1944; některým vyšším představitelům protektorátu bylo vyznamenání udělováno i na svátek sv. Václava. V závěru roku 1944 a na počátku 1945 pak pokračovalo vyznamenávání prostřednictvím okresních a zemských úřadů.
Kolik bylo Čestných štítů uděleno, není přesně známo. Podle publikace Vyznamenání z doby nesvobody (Z. Heinc, J. Kounovský, V. Baumruk, 1999) se uvádí odhad 30 I. stupně, 100 II. stupně a 800 III. stupně.
Historické klíčové momenty a jejich význam
První období: černá plamínková orlice ve stříbrném poli jako znak panovníka a české země; plameny symbolizují ohněm vyznačovat cestu k císařskému dvoru.
Druhé období: spojení orlice se svatým Václavem a s legitimací českého státu, pečetě království českého a odznaky znázorňující historickou kontinuitu státnosti.
Moderní období: nacistická interpretace svatováclavské orlice a její transformace do symbolu protektorátu, včetně vyznamenání Čestný štít protektorátu Čechy a Morava s orlicí sv. Václava.
V závěru lze sledovat, že svatováclavská orlice má proměnlivý význam - od rodového znaku Přemyslovců přes státní znak až po politický nástroj v totalitním režimu a jeho propaganda.