Hrad Dívčí Kámen byl založen Joštem I., Petrem II., Janem I. a Oldřichem I. z Rožmberka, syny Petra I. z Rožmberka. Povolení, aby zmínění Rožmberkové „mohli postavit v Království českém hrad, nazvaný v českém jazyce Dyebthzi Kamen (Dívčí Kámen), zesílit a opevnit jej zdmi, příkopy, věžemi a jinými prostředky“ vydal v roce 1349 římský císař a český král Karel IV. Dodnes zachovaná zakládací pergamenová listina s přivěšenou majestátní Karlovou pečetí je uložena na pracovišti Státního oblastního archivu Třeboň v Českém Krumlově (Velkostatek Český Krumlov, I 1Aa N. 142).
Hrad byl správním střediskem rožmberského panství Majdštejn, což byl běžně užívaný název, vzniklý určitým zkomolením německého názvu Dívčího Kamene. Podle rožmberského urbáře, z druhé poloviny 70. let 14. století, patřily k tomuto panství vesnice: Třísov, Vrábče, Planá, Homole, Kroclov, Holubov, Krásetín, Opalice, Záluží, Čertyně, Jamné, neidentifikovaná ves Borzie (Bory?) a stejně tak neurčitelný dvůr Pyennyk (Pěník?).
V roce 1483 patřily k panství Majdštejn vesnice Žabovřesky, Radošovice, Čakov, Jankov, Dechtáře, Kaliště, Brloh, Rojšín, Nová Ves, Nákří, Litoradlice, Homole, Planá, Kroclov, Třísov, Vrábče, Chlum, Čertyně, Opalice, Záluží, Holubov, Krásetín a pozemky u Kuklova. Od roku 1502 přibyly ještě Plástovice. Takto fungovalo toto panství ještě v roce 1543. V roce 1546 již byly všechny jmenované vesnice součástí panství Český Krumlov (Velkostatek Český Krumlov, I 7Gb 2; I 7Ra 3 červená).
Když v roce 1541 Petr V. z Rožmberka dal zapsat do obnovených zemských desek rožmberské dominium, uvádí se Dívčí Kámen jako „Meydšteyn zámek zbořený“, který patří k českokrumlovskému panství. Hrad Dívčí Kámen nikdy nebyl trvalým sídlem vrchnosti. Jediným, kdo v jeho zdech hledal obydlí, byl Oldřich II. z Rožmberka, který tam sídlil od podzimu roku 1457 do léta roku 1461. Důvodem zdejšího Oldřichova pobytu byly neshody s jeho synem Janem, který sídlil na Českém Krumlově. Trvalými obyvateli hradu v době jeho funkční existence byli tedy jen úředníci panství a hradní posádka.
Když se Oldřich II. z Rožmberka přestěhoval na Dívčí Kámen, nebyl hrad ve zcela dokonalém stavebním stavu. V říjnu 1457 si pan Oldřich objednal kachle na opravu kamen, v listopadu bylo opravováno dláždění „tu před mostem“ a šindelové střechy na hradních budovách.
Od roku 1383 je na hradě doložena existence kaple. K jejímu vybavení patřily v roce 1501: stříbrný kalich, misál, dvě ampule, tři oltářní ubrusy, zvonec, starý sešlý ornát. Ve stejném roce stálo v hradních pokojích 6 postelí a 5 stolů. V hradním pivovaru bylo 6 kádí a měděná pánev. Jak již bylo řečeno, stálými obyvateli hradu byli rožmberští úředníci a ozbrojenci. Nejstarším známým tamním purkrabím byl v roce 1384 Jindřich Kocovec ze Svržna, v letech 1384 až 1403 Vojtěch z Kraselova, v letech 1412 a 1413 Matěj Višně z Větřní.
Podle Augusta Sedláčka postoupil Oldřich II. z Rožmberka v letech 1420 až 1424 hrad Dívčí Kámen svému příbuznému Vilémovi z Potenštejna. Žádný pramen to ale nepotvrzuje. Vilém z Potenštejna byl na Dívčím Kameni nejspíše purkrabím. V letech 1454-1457 byl purkrabím na Dívčím Kameni Erazim z Michnice, v letech 1458-1463 Petr z Míkovic a Pernštejnce, v letech 1466-1468 Oldřich Roubík z Hlavatec, v letech 1469-1488 Kunáš z Machovic, okolo roku 1489 Augustin Stieger, okolo roku 1500 Karel z Mladějovic, v roce 1501 Varlejch z Bubna, v roce 1506 Jindřich Výrek z Ryžemberka.
Běžně bývala na hradě posádka, které velel purkrabí, a která spolu s ním čítala 10 mužů. Okolo roku 1470, v době válek propoděbradské a protipoděbradské strany, byl počet členů hradní posádky zvýšen až na 24. V době třicetileté války, kdy byl kromě českokrumlovského hradu opevňován i Vítkův Kámen, nebyla Dívčímu Kameni a jeho údržbě či opravám věnována žádná pozornost. Byl již zcela pustý a opuštěný.
Teprve ve 20. století se začala o ruinu zajímat kulturní veřejnost. V roce 1934 vzešel prvn podnět od Klubu českých turistů, adresovaný ústřední správě schwarzenberského majetku, aby byla zřícenina opravena a zachráněna před dalším chátráním. Další intervence následovaly v letech 1935 a 1936. Tuto záležitost dostal na starost tehdejší ředitel Schwarzenberského ústředního archivu v Českém Krumlově, PhDr. Karel Tannich, který zároveň zastával funkci okresního konzervátora památkové péče.
Klub českých turistů navrhoval, aby byla zřícenina uzavřena, prohlídka možná pouze po zakoupení vstupenky. Dne 30. června 1936 byla uzavřena smlouva, ze které uvádím důležité části: Hradní zřícenina jest na některých místech ve stavu velmi poškozeném, nebezpečném… O.K.Čs. T jest povinen starati se o to, aby pro údržbu zříceniny dosáhl státní podpory neb podpory z jiných veřejných fondů… Vstup do zříceniny může se díti jen s vědomím dozorce hradu na vstupenky vydané O.K.Čs. T. při vstupném 50 haléřů.
V září 1951 zmocnil IV. referát KNV v Českých Budějovicích Československou obec Sokolskou, turistický odbor, aby zadal udržovací práce na zřícenině hradu Dívčí Kámen do celkové částky 180 000 Kč. Práce měly být prováděny za spolupráce konzervátora pro ochranu historických památek v okrese Č. Budějovice a se schválením Státního památkového úřadu v Praze. Dne 24. 5. 1956 proběhlo jednání o převzetí zříceniny a hrad byl v té době v operativní správě Krajské správy lesů.
Durdíkova Ilustrovaná encyklopedie českých hradů z roku 1999 popisuje Dívčí Kámen jako monument s rozsáhlým latránem a dochovaným jádrem dvou paláců; sídlo mělo parkán a mohutnou okrouhlou věžovou bránu. Opevněné sídlo bylo postaveno na ostrohu nad říčkou Osoblahou a poprvé se výslovně připomíná roku 1267. Z roku 1798 pochází geometrický nákres zříceniny, který dokládá stav do konce 18. století.
V současnosti se Dívčí Hrad spolu s okolními areály staly významným rekreačním místem. Lokalita Dívčí hrady, známá také jako Děvín, na rozhraní Radlic, Smíchova, Hlubočep a Jinonic představuje jedno z výrazných návrší Prahy. Správu území zajišťuje odbor ochrany prostředí MHMP prostřednictvím organizace Lesy hl. m. Prahy. Lokalita je obohacena o informační tabule, stezky a vyhlídkové plochy.
V posledních letech byla krajina zpevněna a okolo hradu vzniklo několik protipohybových a rekreačních prvků. Dívčí Hrady jsou oblíbeným místem pro rekreaci Pražanů. V sadech probíhá mozaikovitá seč, která zachovává biodiverzitu a umožňuje hospodářské využití trávy. Berličky pro dravce jsou viditelné jako součást preventivního chování vůči ptactvu.
S ohledem na budoucnost Dívčích Hradů probíhají a probíhaly diskuse o jejich vhodné ochraně, zpřístupnění a případné další rekonstrukci, s respektem k historickým hodnotám a současným funkcím krajiny a biotopů.
Brána mezi živými a mrtvými - Dívčí kámen! - Na polední vlně 🌊
- Historie založení a patřičnosti Rožmberků
- Vlastnictví a purkrabí v jednotlivých obdobích
- Stav hradu a kaple, vybavení v 16. století
- Počátky záchrany a role turistických spolků
- Současný stav a správa lesů a krajiny
V závěru zůstává Dívčí Kámen a jeho název synonymem pro výjimečné středověké opevněné sídlo a dnes i významný krajinný prostor představující spojení historie s přírodou a rekreací.