Dobré dopoledne. Pokoj vám a milost a milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista. Dneska jsme se sešli při zvláštní příležitosti ke společnému uctívání Pána - připomínáme si Kristovo ukřižování. Na jedné straně je to tak, že Písmo nám nepředepisuje žádný den, kdy bychom se měli scházet, ani nám neříká, že bychom měli slavit nějaké svátky - jako jsou např. velikonoce, ale na druhé straně - protože jsou velikonoce, máme dobrou příležitost se sejít a připomenout si, co se stalo na kříži, jak to bylo s ukřižováním našeho Pána. Kristův kříž je centrem celého křesťanství.
Apoštol Pavel řekl Korintským: Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného. (1K 2,2) Potřebujeme dobře vědět, co znamená Kristův kříž, co znamená ukřižování, potřebujeme si znovu zopakovat evangelium - potřebujeme se stále sytit evangeliem, protože evangelium je Boží mocí ke spasení pro každého, kdo věří (Ř 1,16). Je to důvod, proč jsme se dneska sešli, a proto otevřeme Boží slovo v Janově evangeliu a budeme číst příběh o ukřižování (J 19,17-42). Jan napsal své evangelium proto, abyste „věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu“ (J 20,31).
A tak když dnes budeme společně procházet příběhem o ukřižování Ježíše, podíváme se na několik svědectví, která nám dokazují, že věci, o nichž čteme, se doopravdy staly, a staly se tak, jak jsou popsány, protože je zapsali očití svědkové. Otevíráme příběh o ukřižování Ježíše. Je to centrální příběh křesťanství. Musíme mít naprostou jistotu, že tento příběh je pravdivý, jinak bude naše víra postavená na falešných základech, a to jistě nikdo z nás nechce, ani nepotřebuje. Podívejme se tedy do našeho textu.
I. Svědectví Piláta
Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota. Tam ho ukřižovali a s ním jiné dva, z každé strany jednoho a Ježíše uprostřed. (J 19,17-18)
V roce 1968 poprvé v historii objevili vědci ostatky muže ukřižovaného v době Ježíše. Oběť byla přibita ke kříži v sedící poloze, nohy byly stočené do boku a obě chodidla byla pod patou bočně přibitá ke kůlu. Ruce byly natažené a v předloktí přibité k břevnu. Tento způsob popravy zajišťoval dokonalé umučení popravovaného. Trest ukřižováním tak zahrnoval ponížení, bolest, mučení, veřejné vystavení a nakonec smrt. To všechno krok za krokem, neúprosně, beznadějně.
Víte, někdy nejsme opatrní, když mluvíme o ukřižování. Chceme vidět nějakou reakci, pohnutí srdce tváří tvář tomu obrovskému utrpení na kříži. Takže lidé někdy popisují, co se děje, když člověk visí na kříži. Má přibité ruce a kolem hlavy mu poletují mouchy. Jako lidé objevujeme, co se muselo stát na kříži, ale Boží Slovo to příliš nerozebírá. Největší střízlivost Ducha svatého při vedení pisatelů Nového zákona je právě v popisu ukřižování.
Jan se nijak nerozepisuje o tom, co dělo na kříži - na to, na co Mel Gibson ve svém filmu Ukřižování Krista potřeboval tři hodiny, použil Jan pouhá tři slova: „Tam ho ukřižovali.“ Lidé v Janově době dobře znali ukřižování. Věděli, co to obnáší. Nikdo nepotřeboval dlouhé výklady. A konec konců nejde o samotný akt ukřižování. Ježíšova smrt má mnohem více duchovní než fyzický význam. Vždyť „toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti“ (2K 5,21).
Tady je to, co je nepochopitelné mnohem více než způsob ukřižování. Ježíš se stal hříchem místo nás. V našem textu Jan prostě konstatuje, že ho ukřižovali. Stačí mu jenom tři slova: „Tam ho ukřižovali.“ Neútočí na emoce. Jde mu o fakta. Ježíš je v centru. Jan miloval Ježíše a napsal své evangelium proto, abychom viděli, že Ježíš je Boží Syn a uvěřili v Něj. Jan nepotřebuje, aby se nám ježily vlasy hrůzou nad strašlivým utrpením, které Zakoušel Ježíš, ale chce, abychom viděli „beránka, který snímá hříchy světa“. A Jan pokračuje:
Pilát dal napsat nápis a připevnit jej na kříž. Stálo tam: Ježíš Nazaretský, král židovský. Ten nápis četlo mnoho Židů, neboť místo, kde byl ukřižován, bylo blízko města; byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky. Židovští velekněží řekli Pilátovi: „Neměls psát ‚židovský král‘, nýbrž ‚vydával se za židovského krále‘.“ Pilát odpověděl: „Co jsem napsal, napsal jsem.“ (J 19,19-22)
Máme tady svědectví Piláta, římského prokurátora. Svědectví, které nám ukazuje na to, že Ježíšův příběh je pravdivý. Je tu svědectví o tom, že Ježíš je tím zaslíbeným králem Izraele, zaslíbeným potomkem Davidovým. Všimněte si, že na kříži skutečně stálo, že Ježíš je král Židů! Ne že se jednoho dne stane králem Židů, ale je jím. Ježíš sám tuto skutečnost potvrzuje o čtyřicet dní později, když se loučí se svými učedníky a říká jim, že je mu „dána veškerá moc na nebi i na zemi“ (Mt 28,18). On je král - král, který kvůli nám visí na římském kříži.
Jan zaznamenává, že nápis byl proveden ve třech jazycích. Pilát to udělal, aby snad nenechal nikoho na pochybách, o co se tu jedná. Pilát chtěl naštvat Židy, protože věděl, že náboženští vedoucí neuznávají Ježíše jako krále. Ovšem tento nápis také ponižoval Židy, protože ukazoval na římskou moc, na to jak římská moc může jednat s židovským králem.
II. Svědectví Písma
Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozdělili je na čtyři díly, každému vojákovi díl; zbýval ještě spodní šat. Ten byl beze švů, od shora vcelku utkaný. Řekli mezi sebou: „Netrhejme jej, ale losujme, čí bude.“ To proto, aby se naplnilo Písmo: ‚Rozdělili si mé šaty a o oděv můj metali los.‘ To tedy vojáci provedli. Ježíši nezůstalo vůbec nic. (J 19,23-24)
Jan si nyní všímá další skupiny lidí, kteří se podíleli na ukřižování. Jsou to římští vojáci, kteří vykonali rozsudek. Ale než se podíváme na ně, musíme se nejprve podívat na jeden zajímavý protiklad. Založte si na chvilku Janovo evangelium a otočte spolu se mnou Bibli do Genesis 3. Adam s Evou zhřešili. Země je prokletá a nyní bude vydávat trní. Adam dostal růže bez trní a potom přišlo prokletí za hřích - trní. Ježíš dostal trní bez růží. Bere na sebe prokletí hříchu. Adam s Evou si vyrobili oblečení z fíkových listů. Chtěli tím zakrýt svůj hřích. Chtěli ospravedlnit sami sebe. Ale Bůh jim ukazuje na nedostatečnost tohoto řešení a sám jim dává přikrytí - dává jim kožený oděv. Bůh sám přikrývá jejich hřích. Stojí za tím myšlenka oběti smíření, protože bez prolití krve není odpuštění hříchů.
Nyní je tady poslední Adam, který visí nahý na kříži. Lidé z něj strhli jeho oděv - je to oděv, který nemá švy, oděv z jednoho kusu - to je oděv velekněze. Visí tady beránek, který je obětí smíření za naše hříchy. To je vrcholný projev Boží lásky, že poslal svého Syna, aby se stal obětí smíření za naše hříchy. Je zde bez jakéhokoliv přikrytí, nahý a odhalený, a ačkoliv byl zcela bez viny, tak na něj dopadá Boží hněv za naše hříchy. „Byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli“ (2K 8,9).
Pojďme zpátky do Jana - Jan říká, že se naplnilo Písmo. Ježíš nebyl obětí okolností, ale Bůh měl všechno pevně ve své ruce. Jeho Slovo se krok za krokem naplňovalo do těch nejmenších detailů, jako je losování vojáků o Ježíšovu košili. Ježíš dal svůj život dobrovolně, nikdo mu ho nevzal (J 10,17-18). On ho dal a On si ho také vzal zpět, když slavně vstal z mrtvých. Vojáci, kteří stojí pod křížem a losují o Ježíšův oděv, naplnili Písmo. Byli to římští vojáci, byli to pohané, kteří se vší pravděpodobností vůbec neznali Písma. Přesto svým jednáním Písmo naplnili a jsou svědectvím o jeho pravdivosti, jsou svědectvím o pravdivosti příběhu ukřižování Krista. A Jan nás vede ještě dál, k další skupině lidí:
III. Svědectví žen
U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: „Ženo, hle, tvůj syn!“ Potom řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka!“ V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě. (J 19,25-27)
U Ježíšova kříže stály ženy, které Ježíše následovaly, a které se o něj staraly. Stála zde také Ježíšova matka, a byla zde i matka synů Zebedeových (sestra Ježíšovy matky). Spolu s nimi tu stál také milovaný učedník - Jan. Byli zde i ostatní učedníci a Ježíšovi přátelé - Lukáš nám říká, že stáli opodál a sledovali, co se děje (Lk 23,49).
Ježíš je na konci svého pozemského života. Je na kříži a ve velkých bolestech. Ale všimněme si toho, co dělá. Nyní je tady chvíle, kdy by měl právo soustředit se jenom na sebe, myslet na své utrpení a bolest. Ale On se stará o druhé - svou matku svěřuje do péče Jana. Až do konce svého života se soustředí na péči o druhé lidi. Ani na chvíli se nedá ovládnout sobectvím a sebestředností. Vždyť proto je na kříži, aby sňal hříchy z nás, kteří v Něj věříme. Není tam kvůli sobě, ale kvůli nám. Tak to vyznává jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži spolu s ním.
Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Tu ho ten druhý okřikl: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.“ A řekl: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ (Lk 23,39-43)
I na kříži vidíme Ježíšovu starost o lidské duše. Kříž nám ukazuje, že se Ježíš o nás stará. Nikdy nepřestane. Ve své lásce jde až do krajnosti, na samotný konec a slouží nám až do poslední chvíle. Slouží lotrovi na kříži, slouží své matce a ženy, které stojí kolem, to dosvědčují. Jeho služba pokračuje až do smrti.
IV. Svědectví konce
Ježíš věděl, že vše je již dokonáno; a proto, aby se až do konce naplnilo Písmo, řekl: „Žízním.“ Stála tam nádoba plná octa; namočili tedy houbu do octa a na yzopu mu ji podali k ústům. Když Ježíš okusil octa, řekl: „Dokonáno jest.“ A nakloniv hlavu, skonal. (J 19,28-30)
Ježíšovo poslední výkřik je výkřikem vítěze. Ježíš dokončil své dílo - naplnil vůli svého Otce. Dnes se díváme na dokončené dílo spasení, které je základem našeho pokoje, naší víry a naší spravedlnosti před Bohem. Ježíš vzal na sebe naše hříchy a zemřel místo nás, protože „mzdou hříchu je smrt“ (Ř 6,23).
Ježíš byl dokonalou obětí za naše hříchy. Vzal na sebe Boží hněv, který se obrací proti hříšníkům. Na něj byla vylita číše Božího hněvu. On zaplatil cenu, kterou jsme měli zaplatit my. A nejde zde ani tak o to fyzické utrpení - jde o duchovní utrpení. Ježíš - spravedlivý a svatý byl oddělen od svého Otce a nesl Jeho svatý a spravedlivý hněv. Toto bylo skutečné utrpení Kristova kříže. Tohle byl cíl, k němuž Ježíš směřoval. K tomuto bylo řečeno jeho mocné „je dokonáno“. Prorok Izajáš to popisuje těmito slovy:
Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. (Iz 53,3-5)
Na kříži se stal Ježíš Božím nepřátlem, abychom my mohli žít. Položil svůj život dobrovolně, aby přinesl život nám. „Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce“ (J 10,17-18).
Ježíš dokonal své dílo. Je hotovo. Přemýšlejte nad tím, co to znamená. Ježíšovo dílo je dokončené, nelze k němu nic přidat. Nedá se nijak nahradit nebo udělat něco jiného. Ježíš kompletně zajistil naše spasení. Proto můžeme vyznávat spolu s apoštolem, že „každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen“ (Ř 10,13). Vyznej ústy Ježíše jako Pána a věř ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých - a budeš spasen (Ř 10,9-10). To je evangelium. To je Boží moc ke spasení pro každého kdo věří. Žádný skutek člověka nezachrání. Křest, modlitby, chození do církve, dobré skutky… - NIC kromě Ježíšovy oběti na kříži nás nemůže přiblížit k Bohu a dát nám spasení. Není žádná jiná cesta než ten, který řekl „Já jsem ta cesta“. A je zde další svědectví.
V. Svědectví vojáků
Poněvadž byl den přípravy a těla nesměla zůstat přes sobotu na kříži - na tu sobotu totiž připadal veliký svátek - požádali Židé Piláta, aby odsouzeným byly zlámány kosti a aby byli sňati s kříže. Přišli tedy vojáci a zlámali kosti prvnímu i druhému, kteří byli ukřižováni s ním. Když přišli k Ježíšovi a viděli, že je již mrtev, kosti mu nelámali, ale jeden z vojáků mu probodl kopím bok; a ihned vyšla krev a voda. (J 19,31-34)
Vojáci potvrdili Ježíšovu smrt. Když vojáci lámali odsouzeným nohy, prokazovali jim tak milost, protože odsouzený se nemohl vzepřít, aby se nadechl a v několika minutách zemřel udušením. Ovšem Ježíšovy nohy nebyly zlámány. Když odsouzenec nejevil známky života, dělali vojáci jinou věc - probodli ho kopím. Viděli jste někdy řezníka, jak zabíjí nějaké zvíře a probodává ho, aby vytekla všechna krev? Má tenký dlouhý nůž a bodne do krku, přesně tak, aby přeťal krční tepnu. Pokud ji nezasáhne, zvíře nevykrvácí. Taková věc vyžaduje cvik a praxi.
Jsou to profesionálové - lidé, kteří viděli již mnohokrát umírat člověka na kříži. Byli to vojáci - komando smrti. Způsob, jakým probodávali bok, byl standardní. Byla to rána kopím, jejíž hrot měl zhruba 60 cm. Tato rána byla vedená z pravé strany, která prošla skrze játra, plíce a hrot skončil v srdci odsouzeného. Byli tu profesionálové - lidé, kteří věděli, co znamená být svědkem smrti na kříži. (pokračování textu podle původního čteného fragmentu)
Biblická tajemství: Hřeby z ukřižování Ježíše Krista...Dokument CZ
tags: #symbolika #ukrizovani #jezise