Jen těžko by se v dějinách člověka našla postava či relikvie, kolem níž by se točila tolik skrytých příběhů a legend jako kolem Svatého grálu. Rosslynská kaple, král Artuš i Svatý grál obestírají svět plný tajemství, a přestože moderní věk přináší nové náhledy, kořeny ságy sahají hluboko do minulosti a mýtu. Miliony čtenářů a návštěvníků putují k Rosslynu, aby obdivovali místní výzdobu a odhalovali možná ukrytá poselství spojená s grálem.
Co si představit pod pojmem Svatý grál, nikdo přesně neví. Mnozí jej považují za kalich či misku, z nichž Kristus pil při poslední večeři, další jej vnímají jako magický krystal nebo krevní linii Ježíše Krista, a logicky tak bývá grál vnímán i jako kouzelný kotel z keltských mýtů. Grál představuje nedostižitelný kouzelný předmět, který dává věčné mládí, štěstí i nekonečné množství jídla. Zároveň představuje velké tajemství. Nejen tím, co představuje, ale i tím, čím vlastně je.
Nevšimnutelným faktem zůstává, že Svatý grál nebyl původně vůbec součástí příběhů o králi Artušovi. V podobě nádoby na hostině se poprvé objevuje v rytířské romanci o Percevalovi z 2. poloviny 12. století z pera Chrétiena de Troyes. Od té doby začal hrát grál důležitou úlohu v legendách o králi Artušovi a rytířích kulatého stolu, kteří za ním putovali. Toto putování je nádherným obrazotvorným vyjádřením středověké snahy po odhalení tajemství tvoření a práce s hmotou, jež se promítlo do vzniku úžasných staveb, jakými jsou středověké katedrály.
Symbolem svatého grálu je také růže. Ta stejná růže, kterou nacházíme v nesčetném množství na stropě Rosslynské kaple, společně s hvězdami, Sluncem, Měsícem a také tváří Krista, který žehná co jiného, než svatý grál. Zakladatel kaple sir William St. Mnohem dříve než za grálem, král Artuš vypravil za magickým kotlem, jedním z čarovných předmětů, které mají svou nezastupitelnou úlohu v keltských mýtech.
Velšský bard Taliesin vyslal již v 6. století v básni Kořist z Annwfnu proslulého vojevůdce Artuše a jeho bojovníky za magickým kotlem, který odměňuje i trestá. Významnou úlohu v příběhu o grálu hraje vedle krále Artuše také Josef z Arimatie, tajný Ježíšův učedník, jenž měl s pohárem, který Ježíš použil při poslední večeři, odcestovat do římské Británie a zde jej uschovat. Shodou okolností právě v místě, kde měl být pohřben Artuš, měl Grál být ukryt.
Krásně vymyšlené. Následně se teorie o grálu rozšiřovaly: v 12. století Robertem de Boron a později Thomasem Malorym byl grál spojován s Josefem z Arimatie a s liní Konce světa. Představa Ježíšova kalichu inspirovala i španělské historiky Margaritu Torres a José Miguela Ortegu del Rio k podrobnému bádání, které vyústilo v identifikaci poháru s konkrétním kostelem a místem. V Bazilice Sv. Isidora v Leonu byl identifikován svatý grál, tedy pohár z Kristovy poslední večeře, který se údajně dostal do Španělska cestou z Jeruzaléma v 11. století.
Interpretace grálových objevů tedy často vyžadují spolupráci mezi teologií, historií i archeologií. Předmět z doby kolem přelomu letopočtů se do Španělska dostal v 11. století z Jeruzaléma přes Káhiru jako dar emíra, a pohár je vyroben z onyxu, achátu a zlata, což zrovna neodpovídá poháru tesaře. Po 2 000 letech vytrvalého přemýšlení lidstva nad jeho významem se stále častěji ukazuje, že samotné slovo graal má hlubší význam než jen fyzický předmět.
O původu slova graal se uvádí dvě etymologie: z latinského gradalis znamenajícího „mísa“ a ze starofrancouzského sang real, tedy „královská krev“. Některé zdroje považují za svatý grál kalich spojený s raně křesťanskou komunitou v Antiochii v Turecku. V průběhu staletí se motivy grálu a pátrání po této relikvií vepisovaly do příběhů a legend, zejména těch, které se týkají Artuše a jeho rytířů.
V polovině 12. století se objevil Kulatý stůl, dílem Roberta de Borona a následně rozvíjený v dílech dalších autorů. Artušův svět se stal kulisou pro dobrodružství rytířů a pro putování za svatým grálem; k dalším významným postavám patří Král Rybář a jeho role při hledání grálu. Legenda hovoří o tom, že Grál je strážený Králem Rybářem a že rytíř, jenž ho nalezne a dopraví k Rybáři, prokáže svou hodnotu.
Rytíř Perceval, hrdina Chrétiena de Troyes, a později Wolfram von Eschenbach v Parzivalu přinášejí nové pohledy na grálu: v Eschenbachově pojetí je grálem zářící drahokam seslaný anděly, a jen jediný pohled na něj stačí k nesmrtelnosti. Eschenbach zmiňuje holubici, která na Velký pátek sesílá hostii, která dává grálu jeho nezničitelnou moc.
Mezi nejznámější relikvie bývá uváděn Valencijský kalich, Sacro Catino z Janova či další nádoby roztroušené po Evropě. Valencijský kalich je masivní pohár z červeného achátu z 1. století, uctívaný jako svatý grál a od roku 1399 uložený ve Valencijské katedrále. Sacro Catino je osmiboká nádoba ze zeleného skla v Janově, která byla údajně nalezena u Galilejského jezera a do Janova ji přivedli po první křížové výpravě.
Na území dnešní České republiky vznikají první legendy již v 9. století, a to s příchodem Konstantina a Metoděje. Patří sem i legendy o světci Ludmile či Patronech jako Václav, Prokop a Vojtěch. Legendy o Artušovi a grálu se objevují v různých verzích, od Geoffreyho z Monmouthu po díla Wace a Chrétiena de Troyes, a postupně se utvářejí obrazy Místa kulatého stolu, Avalon a Camelot.
Hledání Svatého grálu zůstává poutavou historií a zároveň kulturním fenoménem. Jeho tajemství se neodkrylo, ale existuje celá řada kalichů, které bývají spojovány s grálem, a které nadále inspirují literární i vizuální ztvárnění.
