Každoročně na Velký pátek vedou novodobí papežové, počínaje Pavlem VI., večerní křížovou cestu v římském Koloseu. Její zastavení dal v amfiteátru vystavět františkánský misionář, sv. Leonard z Porto Maurizio, městečka v italském kraji Ligurie. Psal se rok 1750. Pobožnost, při níž se fyzicky putovalo po Ježíšových pašijových stopách, byla přístupná obyčejným lidem, a právě proto na ní františkánům, Leonarda nevyjímaje, tolik záleželo. Jako známý kazatel své doby měl Leonard přímý přístup k papeži. Přesvědčil Benedikta XIV., že by bylo smysluplné rozšířit křížovou cestu také mimo františkánské kostely, které jako jediné měly v oné době toto privilegium. Letošní meditace křížové cesty v římském Koloseu jsou svědectvím, které papeži poskytli muži a ženy z různých oblastí světa, kteří zažívají násilí, chudobu a nespravedlnost.
Jsou to muži i ženy, mladí i staří, rodiče nebo zasvěcení. Jejich svědectví budou doprovázet 14 zastavení cesty, která se dnes, 7. dubna, odvíjí v Koloseu. Meditace jsou převzaty ze svědectví, která papež obdržel z celého světa. František si přál, aby tématem byly „Hlasy míru v době války“. Pro jednotlivé oblasti světa byly vybrány hlavní regiony, v případě Evropy byly zmíněny dva národy, ukrajinský a ruský, protože válka, která vypukla v loňském roce, je konfliktem, který je neustále v centru papežovy pozornosti.
Rozhodnutí pro mír ve Svaté zemi Křížová cesta se vine ze Svaté země, kde se „násilí zdá být naším jediným jazykem“. V tomto kontextu „plném nenávisti a zášti“ je výzvou učinit „rozhodnutí“ pro mír. Následuje modlitba: „Když bez odvolání odsuzujeme své bratry“ a „když zavíráme oči před nespravedlností: Osviť nás, Pane Ježíši!“.
Křížová cesta západoafrického migranta Dojemné je svědectví západoafrického migranta, který vypráví o své „křížové cestě“ poznamenané vězněním a mučením v Libyi a plavbami po moři, jako byla ta na gumovém člunu se 100 lidmi: „Každou noc jsem se ptal Boha proč: proč nás lidé jako my považují za nepřátele?“ „Vysvoboď nás, Pane Ježíši“, zní modlitba, od „ukvapených soudů“, od „ničivého pomlouvání“.
„Pády“ mladých lidí ze Střední Ameriky Meditace na třetím zastavení, na kterém Ježíš poprvé padá, je od mladých lidí ze Střední Ameriky. I tito mladí lidé hovoří o pádech: „lenosti“, „strachu“, „odrazování“ a „planých slibech snadného, ale špinavého života plného chamtivosti a korupce“. „Příliš mnoho rodin,“ píší, „stále truchlí nad ztrátou svých dětí“. A modlí se, aby z naší „lenosti“, „smutku“, „poklesků“ a také z „myšlení, že pomáhat druhým není naše věc“ „Pozvedni nás, Pane Ježíši!“.
V Jižní Americe matka zraněné dcery Opět z Ameriky, tentokrát z jihu, hlas matky, která se stala obětí partyzánského bombového útoku v roce 2012. Vyděsilo ji, když viděla svou sedmiměsíční dcerku s kousky skla zabodnutými do jejího malého obličeje. „Jaké to muselo být pro Marii, když viděla Ježíšovu tvář oteklou a zkrvavenou!“ ptá se. „Ve znetvořené tváři těch, kteří trpí: Dejte nám poznat tebe, Pane Ježíši!“ zní výzva.
Oběti nenávisti v Africe, jižní Asii a na Blízkém východě Tři migranti z Afriky, jižní Asie a Blízkého východu propojují své příběhy: jsou různí, ale spojuje je, že jsou oběťmi nenávisti. Na to, co „člověk jednou zažije, nezapomene…“.
Kněz mučený během války na Balkáně Kněz dává hlas na Balkánském poloostrově: farář byl v době vrcholící války deportován do tábora bez jídla a vody: „Vyhrožovali mi, že mi vytrhají nehty, že mě zaživa stáhnou z kůže. Jednou prosil strážného, aby ho zabil, ale jedna muslimka mu přinesla jídlo a pomoc: „Byla pro mě jako Veronika pro Ježíše.“
Naděje dvou teenagerů ze severní Afriky Dva teenageři ze severní Afriky, Joseph (16) a Johnson (14), žijící ve vysídleneckých táborech, říkají, že chtějí studovat a hrát si, ale nemají prostor ani příležitost: „Mír je dobrý, válka je zlá. Chtěl bych to říct vedoucím představitelům světa“. „V boji za budování mostů bratrství - zní jejich modlitba - Učiň nás silnými, Pane Ježíši!“.
Lidé jihovýchodní Asie, kteří „milují mír“ Ke světu promlouvají také věřící z jihovýchodní Asie: „Jsme lidé, kteří milují mír, ale drtí nás kříž konfliktů...“. Ženy dodávají sílu, jako řeholnice, která „poklekla před sešikovanou silou zbraní“. Od bezohledného obchodu se zbraněmi: „Obrať nás, Pane Ježíši!“ modlí se.
Řeholnice, která učí děti ve střední Africe hodnotám Je to též řeholnice, hlas ze střední Afriky, která vypráví o strašlivém ránu 5. prosince 2013, kdy došlo k útoku povstalců na její vesnici: „Moje sestra zmizela a už se nevrátila. Křičela: Proč? Ale od Boha čerpala sílu k lásce: Všechno pomíjí, jen Bůh ne“. „Zachraň nás“, prosí Boha, ze strachu, že budeme „nepochopeni“ a „zapomenuti“.
Svědectví mladé Ukrajinky a mladého Rusa Na desátém zastavení meditují mladý Ukrajinec a mladý Rus. První z nich vypráví o svém útěku z Mariupolu do Itálie, kdy jeho otec uvízl na hranicích, a o svém návratu na Ukrajinu. „Válka je na všech stranách, město je zničené“. Druhý vzpomíná na svého staršího bratra, který zemřel, a na otce a dědečka, kteří zmizeli: „Všichni nám říkali, že musíme být hrdí, ale doma bylo jen tolik utrpení a smutku“.
Prosí Hospodina o očištění od „zášti“, „zloby“, „násilných slov a reakcí“. „Kalvárie“ mladého muže z Blízkého východu O utrpení se dělí také mladý muž z Blízkého východu, který od roku 2012 prožívá válku, jež je „den ode dne strašnější“. Uprchl se svými rodiči: „Další utrpení…“.
„Uzdrav nás, Pane Ježíši“ od „uzavřenosti“, „izolace“, „nedůvěry a podezírání”. Matka ze západní Asie, která přišla o syna, ale nevzdává se naděje Slova naděje od západoasijské ženy, která viděla svého malého syna zemřít při výbuchu minometného granátu spolu se svým bratrancem a sousedem: „Víra mi pomáhá doufat, protože mi připomíná, že mrtví jsou v Ježíšově náruči. Krista prosí: „Nauč nás“ „odpouštět, jako jsi ty odpustil nám“.
Vzpomínka na sestru zabitou ve východní Africe Východoafrická řeholnice prožívá smrt své sestry rukou teroristů v den, kdy její země slaví Dohodu o nezávislosti. „Den vítězství se změnil v porážku“. Kristus je však „naším skutečným vítězstvím“. „Ty, který jsi svou smrtí zničil smrt: smiluj se nad námi, Pane Ježíši!“.
Dívky z jižní Afriky, které odpouštějí povstalcům Nakonec příběhy dívek z jižní Afriky, unesených a zneužívaných povstalci: „Zbavené šatů a důstojnosti jsme žily nahé, abychom neutekly. Po útěku nyní píší: „Ve jménu Ježíše jim odpouštíme vše, co nám udělali“.
*Součástí kostela je křížová cesta, její vznik se datuje do 70. let 19. století. Kostel sv. Martina býval poutním místem a na základě toho byly vystavěny jednotlivé kapličky této křížové cesty. Tradice poutí byla přerušena a v dnešní době se již nekoná. V roce 1933 byla provedena oprava a obnova všech kapliček, další oprava trvala poněkud déle, a to od roku 1999 do roku 2010. Při vyjmutí jednoho obrazu z výklenku kapličky byly objeveny noviny s datem 15. 3. 1875.
Křížová cesta je rozjímání, kterým si věřící připomínají Ježíšovu cestu z Pilátova paláce k popravišti na hoře Kalvárii. Tam byl Ježíš ukřižován a následně uložen do hrobu. Křížová cesta má 14 zastavení, každé zastavení křížové cesty představuje jeden výjev z prožitého utrpení Ježíše Krista. I. zastavení Ježíš je odsouzený: Římský místodržící Pilát Pontský odsuzuje Ježíše k smrti. Předtím si symbolicky omývá ruce, aby se zbavil odpovědnosti za jeho smrt.
II. zastavení: Ježíš přijímá kříž: Ježíš má být ukřižován spolu se zločinci. Vojáci ho bičují a vysmívají se mu. Dostává velký kříž, který si sám musí donést na horu Kalvárii.
III. zastavení Ježíš padá pod křížem poprvé: Kříž je těžký a Ježíš upadá na zem. Zvedne se a pokračuje v namáhavé cestě. IV. zastavení: Ježíš potkává Marii: Průvod odsouzenců sledují davy lidí. Je mezi nimi i Ježíšova matka Marie. V. zastavení: Šimon Kyrenský pomáhá Ježíši nést kříž: Ježíš už nemůže unést těžký kříž a pomáhá mu s ním muž z davu jménem Šimon.
VI. zastavení: Veronika podává Ježíšovi roušku: Statečná dívka Veronika Ježíši otírá zpocený obličej a nedbá na nelibost rozlíceného davu. VII. zastavení: Ježíš padá pod křížem podruhé: Pod tíhou kříže, který znovu převzal od Šimona, Ježíš klesá. Znovu se zvedne a pokračuje v cestě. VIII. zastavení: Ježíš napomíná plačící ženy: Nad Ježíšovou brzkou smrtí pláče několik žen. On je napomíná, že jejich slzy si zaslouží ti, co nad ním vynesli rozsudek. IX. zastavení: Ježíš padá pod křížem potřetí: Odsouzený potřetí klesá na zem a znovu pokračuje v cestě na Kalvárii.
X. zastavení: Ježíš je zbaven roucha: Vojáci vezmou Ježíši šaty a hodí si kostkami, aby rozhodli, komu z nich připadnou. XI. zastavení: Ježíš je přibit na kříž: Vojáci Ježíše přibijí na dřevěný kříž, který pak vztyčí. XII. zastavení: Ježíš umírá na kříži: Ježíš všem odpouští a umírá. XIII. zastavení: Tělo Ježíšovo je sňato z kříže: Josef z Arimatie si od Piláta vyžádal Ježíšovo tělo a sundal ho z kříže. Marie se loučí se synem. XIV. zastavení: Ježíšův pohřeb: Josef Kristovo tělo uloží do skalního hrobu a Římané tam drží stráž, protože se obávají, že tělo někdo ukradne.
Celá křížová cesta má třináct stejných kapliček, které lemují cestu nahoru ke hřbitovu, pouze poslední je větší a stojí na vyvýšenině valu „Na starém zámku“. Z tohoto místa je vidět na hřbitov a kostel sv. Martina.
Ve dvou nejvýznamnějších dnech Svatého týdne se v Jeruzalémě střídá smutek a oslavy. Jako procesí s modlitbou jdou z Olivetské hory k Božímu hrobu uprostřed Starého města poslední cestou Ježíše Krista. První zastavení - Spoutali ho, odvedli a vydali vladaři Pilátovi. Procházíme nádvořím chlapecké školy Madrasa al-Omariye, nejstarší školy v Jeruzalémě.
Druhé zastavení - Tu Pilát, aby vyhověl zástupu, propustil jim Barabáše; Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován. Kostel bičování (místně známý jako Habs al-Masih neboli „Kristovo vězení“) byl postaven ve 12. století a od té doby prošel několika úpravami. Třetí zastavení - Ježíš k plačícím ženám: Nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a nad svými dětmi.
Za řeckým praetoriem klesá Smutná cesta (Sorrowful Way) směrem k údolí Tyropoeon. Basreliéfní plastika od T. U ohybu ulice Via Dolorosa je dům farizea Šimona, pocházející z 15.-16. století. Na tomto místě v ulici Via Dolorosa se nachází jedno z nejmalebnějších míst v Jeruzalémě, kde podle tradice je dům Veroniky z 15. století.
Místo vlastnili Františkáni, kteří zde v roce 1895 postavili dvě shodné kaple. Dnes je zde německý hospic svatého Jana, zdobený maltézským křížem, a také řecký klášter Saint Caralambos. Událost připomíná dřík sloupu zasazený do zdi koptského patriarchátu. Vlevo je přístřešek etiopských mnichů, který je umístěn na zbytku Konstantinské baziliky (Martyrium).
Desáté zastavení - Ježíš je svlečen ze svých šatů. Ukřižovali ho a losem si rozdělili jeho šaty. Kostel Božího hrobu obsahuje posledních pět zastavení Křížové cesty a zahrnuje Kalvárii a Ježíšův hrob. Po vstupu do kostela jde poutník hned vpravo po dvou schodech nahoru na Kalvárii. Desáté a jedenácté zastavení na Kalvárii je od sebe jen několik metrů v latinské lodi restaurované A.
Vpravo je okno s mříží vedoucí do kaple zasvěcené Panně Marii Bolestné a svatému Janovi. Dvanácté zastavení - Ježíš umírá na kříži. A hle, chrámová opona se roztrhla vpůli odshora až dolů, země se zatřásla, skály pukaly... Jde o východní část lodě kostela, kde je stříbrný kotouč s otvorem uprostřed nacházející se pod ortodoxním oltářem. Označuje místo, kde stál kříž. Třinácté zastavení - Ježíšovo tělo je sňato z kříže. Oltář třináctého zastavení je umístěn uprostřed mezi dvěma předchozími zastaveními a zdobí jej dřevěná busta Panny Marie Bolestné.
Tagimg: Jeruzalémská kalvárie a hrob
Rhodos a Filerimos: poutě i turistické scenérie spojené s křížovou cestou
Chcete dovolenou na řeckém ostrově Rhodos spojit se zajímavým výletem? Máme pro vás nevšední tip! Přibližně 12 km od hlavního města, 6 km od letoviska Ialyssos - Ixia a 18 km od Faliraki je vzdálen Filerimos.
Název Filerimos dostal ve 13. století, kdy se zde usadil samotářský mnich, jenž z Jeruzaléma na Rhodos přinesl vzácnou ikonu Panny Marie. Doslovný překlad názvu znamená Přítel samoty. Pahorek byl obýván již ve 3. tisíciletí před naším stoletím. V 5. století před Kristem na něm vyrostlo antické město Ialyssos, jedno ze tří nejdůležitějších center ostrova.
Když bylo v roce 408 př. n. l. založeno město Rhodos, přišla tato lokalita o své významné postavení. Klášter Filerimos založili kolem 13. století poustevníci. V 15. století pahorek považovali za posvátné místo johanitů, členů církevního rytířského řádu svatého Jana.
Klášter opevnili a postavili nový chrám, kam přemístili svatou ikonu. Zůstala zde až do roku 1523, pak ji odvezli do Francie. Za turecké nadvlády byl klášter zničen, ve 20. století tady vybudovali křížovou cestu, směřující od kláštera k pobřeží. Je lemovaná cypřiši a 14 zastaveními (kamennými oltáři s bronzovými rytinami), zobrazujícími události spojené s ukřižováním Ježíše Krista.
Čtyřkilometrová silnice plná serpentin vede borovým lesem s výhledy na severní část ostrova Rhodos a Egejské moře. Prohlídka začíná u parkoviště.
Nejdříve se podíváte na západní stranu, kde se nacházejí rozsáhlé oplocené vykopávky. Před ním leží ruiny chrámu bohyně Athény Polias z přelomu 3. a 2. století př. n. l. Vedle kostela stojí křtitelnice ve tvaru kříže.
Je pozůstatkem trojlodní baziliky, jež byla v 5. a 6. století. Vlevo od kostela - směrem k parkovišti - lze uvnitř areálu, kde se pyšně promenádují pávi, vidět do svahu zapuštěnou kapli sv. Jiří s freskami z 15. století.
Rozlehlé nádvoří kláštera Filerimos obklopují budovy, v nichž kdysi bydleli mniši. Vydáte-li se jednou ze dvou cest, vedoucích za klášterem, směrem na sever, dojdete ke zříceninám hradu. Odsud je nádherný výhled na pobřeží. Těsně pod náhorní plošinou se na skalní terase jižního svahu nalézá dórská kašna.
Poblíž objevili pohřebiště z 8. století. Vstupné do areálu činí 10 eur pro dospělou osobu, zatímco děti mají vstup zdarma. Křížovou cestu lze projít bezplatně. V letní sezóně je otevřeno od 8:00 do 20:00.
Sardinie a další inspirace pro poutní cestu
Sardinie je bez nejmenších pochybností jedním z nejmalebnějších středomořských ostrovů. Krásné pláže omývané křišťálově čistým mořem společně s pohádkovými horskými vesničkami a bohatou historií lákají každoročně více a více cestovatelů z celého světa.
87. v novém dílu Experti na cestách vás vezmeme do Tuniska, které láká stovkami kilometrů zlatavých pláží a průzračným mořem. Uvidíte ikonická místa spojená s natáčením Hvězdných válek a Indiana Jonese, prohlédnete si berberské vesnice a malebná zákoutí. Reportérka Petra Staňová si vyzkoušela jízdu na velbloudovi, plavbu na pirátské lodi s delfíny, zažila kouzlo saharských scenérií.
Jaké výhody vám může přinést Last minute dovolená? A jak se taková dovolená může lišit od té klasické? Co znamená „Super Last Minute“? Co je to Křížová cesta? Křížová cesta, Via Crucis, zvaná také Via Dolorosa, Bolestná cesta, je vždy jakousi malou poutí na svatá místa v Jeruzalémě.
Třebaže dnešní označení pochází z 16. století, místa posvěcená Ježíšovým utrpením byla uctívána od prvních staletí a od Konstantinových dob byla cílem poutí. Velmi brzy dochází také k duchovnímu přenesení a ztvárnění svatých míst v jiných zemích - pro ty, kdo do Jeruzaléma putovat nemohli.
Boloňský biskup z 5. století, sv. Petronius, dal vybudovat v klášteře sv. Štěpána skupinu propojených kaplí, které představovaly nejdůležitější jeruzalémské svatyně. Boloňský klášter - nazývaný později Hierusalem - tak stojí na začátku pozdějších Křížových cest.
Cestovatelé, kteří putovali do Svaté země mezi 12. a 14. stoletím zmiňují Via Sacra jako hlavní cestu provádějící poutníka a zmiňují různá místa spojená s umučením Krista. Roku 1342 byl dohled nad svatými místy svěřen řádu františkánů.
Až roku 1731 Klement XII. potvrdil, že Křížová cesta může být v každém kostele a kdokoli ji se zbožností projde získá odpustky, vázané dříve na návštěvu Svatých míst. Zároveň byl definitivně stanoven počet zastavení na 14. První Křížové cestě v římském Koloseu předsedal roku 1750 papež Benedikt XIV. Tradici Velkopáteční Křížové cesty v Koloseu, přerušenou bouřlivými událostmi, obnovil papež Pavel VI. roku 1964.
Když dnes papež Lev XIV. ponese kříž na všech 14 zastavení, naváže na Jana Pavla II., který sám vedl procesí Křížové cesty v letech 1980 - 1994.