Relikviář svatého Maura je prací kolínsko-mosanského okruhu z první čtvrtiny 13. století. Byl zhotoven především pro ostatky sv. Maura a sv. Jan Křtitel, sv. Timoteje a sv. Apolináře a náležící benediktinskému opatství ve Florennes. Relikviář sv. Maura je dokladem románského zlatnictví mimořádné výtvarné i řemeslné kvality. Po korunovačních klenotech patří k jedním z nejvýznamnějších památek českého státu a téměř kultovním způsobem spojuje českou autentickou památku s belgickou rodinnou historií.
Historie relikviáře i jeho technické zpracování upomínají na zavedené zlatnické dílny kolínsko-mosanského okruhu a na bohatství filigránové výzdoby. Uvnitř schránky se nacházejí kosterní ostatky sv. Jana Křtitele, sv. Maura, sv. Timoteje a sv. Apolináře. Obdélníkový půdorys měří 140 × 42 cm a výška činí 65 cm; původní dubové jádro bylo nahrazeno novým ořechovým jádrem. Relikviář byl vyroben na zakázku benediktinského kláštera ve Florennes v první čtvrtině 13. století.
Historie vypráví o tom, že Florennes získal ostatky sv. Jana Křtitele a později sv. Maura z katedrály v Remeši. Po Francouzské revoluci byl klášter ve Florennes zrušen a relikviář byl přesunut do spřáteleného farního kostela, kde byl uložen mezi starým nábytkem. Roku 1838 jej odkoupil Alfréd de Beaufort-Spontin a nechal jej opravit; po druhé světové válce byl majetek vyvlastněn a rodina musela Bečov opustit.
V roce 1984 začal obchodník Danny Douglas usilovat o odkoupení „jedné historické památky“ a jeho jednání se zkomplikovala kriminalistickým pátráním. Po nálezu relikviář zapůjčen Uměleckoprůmyslovému muzeu v Praze a posléze byl restaurován Státním úřadem památkové péče; práce trvaly 11 let. Relikviář byl rozebrán, očištěn, vzácné kameny vyjmuty a očištěny, poškozené sošky a reliéfy opraveny; bylo nutné vyrobit nové jádro. Restaurátorské práce zahrnuly i výměnu řady hřebů a retuše filigránových prvků.
Filigránové prvky byly doplněny a ozlacené, gemované kovy pocházejí z různých dob; gemy osazené ve filigránu jsou staršího data než samotný relikviář. Do Evropy přišly po dobytí Konstantinopole křižáckými vojsky roku 1203. Na relikviář byly osazeny 68 gemstone, z nichž nejčastějšími materiály jsou chalcedon, ametyst, křišťál, sklo, a imitace safíru. Při opravách v 19. století byly některé kameny podložené papírovými útržky; některé byly doplněny později. Po ikonografické stránce tvoří výzdobu starozákonní a novozákonní motivy; nejvýraznější je kruhová řada 12 apoštolů kolem čel schránky a po stranách jsou sošky sv. Maura a Ježíše Krista. Na střeše jsou dva kruhové reliéfy s výjevy ze života a smrti sv. Jana Křtitele a sv. Maura, sv. Timoteje a sv. Apolináře.
Relikviář měří 142 cm na délku, 48 cm na šířku a 70 cm na výšku (váha nebyla zveřejněna). Ve srovnání s relikviáři v Cáchách (Panna Marie) a v Kolíně nad Rýnem (Tři králové) je Relikviář svatého Maura jedním z nejcennějších exemplářů středověkého zlatnictví v Evropě. Jeho vzácnost spočívá nejen v umělecké kvalitě, ale i v příběhu jeho nalezení a osudu, který je srovnáván s napínavým detektivním dramatem.
Po poznání jeho významu se relikviář stal sběratelskou i výstavní perlou: byl veřejnosti poprvé představen na Pražském hradě v roce 2000; od 4. května 2002 je vystaven v Bečově nad Teplou, v prostorách modré jídelny, kde byl nalezen a kde je dodnes trvale vystaven. Interiéry relikviáře jsou bohaté na církevní symboliku a připomínají, že relikviář je zároveň obrazem stavby církve a průchodem do Království nebeského.
Podle legend žil svatý Maur v 3. století v Remeši a byl sťat pro kázání víry; jeho ostatky byly uloženy v belgickém Florennes, odkud relikviář pochází. Actualita objevu v Bečově nad Teplou zahrnuje i zajímavý prvek ropušího kamene, který byl identifikován během restaurátorských prací v roce 2021; mytologický kámen byl v depozitáři vyklizen a interpretován jako zkamenělý zub druhohorní ryby, což rozšířilo poznání o historických kamenech používaných v relikviářích.
Co je to relikviář a jak se vyvíjela jeho historie
Relikviář svatého Maura byl zhotoven v letech 1225-1230 na zakázku benediktínského opatství ve Florennes; kdo byl autorem, není zcela jasné. Opatství získalo ostatky sv. Jana Křtitele a ostatky sv.Maura z katedrály v Remeši. Před rokem 1838 byl relikviář schován a poté prodán belgickému šlechtici Alfrédovi de Beaufort-Spontinovi. Ten jej nechal restaurovat a poté jej přemístil na Bečov nad Teplou. V roce 1984 začal Danny Douglas spolupracovat s Czechmi; vyjel do Prahy, poté následovalo vyhledání památky a její objevení v roce 1985.
Roku 1991 byly vyjasněny majetkové vztahy; restaurování pokračovalo. V průběhu prací byly demontovány, očištěny a restaurovány i poškozené sošky a reliéfy; vyměněno bylo i jádro. V 19. století byly používány různorodé techniky, včetně braun-firnis a niello pro dekorace; filigránové prvky byly stříbrné a zlacené a doplněné o antické gemy. Těmito technologiemi vznikla bohatá výzdoba, která příběh relikviáře spojuje s příběhem jeho nalezení.
Symbolika a ikonografie
Známou ikonografii tvoří sceny z Nového i Starého zákona, postavy svatých a apoštolů, a používá se i pryskyřičně žlutozlaté povrchové zbarvení. Sošky apoštolů kolem čela a výjev na střeše - scény života a smrti sv. Jana Křtitele a sv. Maura - vyprávějí příběhy, které jsou v očích ctitelů poselstvím víry.
Ropuší kámen, objevený v rohu výzdoby, doplňuje symboliku kamenů: jejich barvy a materiály působí jako zobrazení ctností a utrpení pro víru. Kameny a materiály, jako chalcedon a křemen, byly častou součástí výzdoby a často měnily vzhled v závislosti na restaurátorských zásazích.
Praktické detaily a současný stav
Relikviář svatého Maura je 142 cm dlouhý, 48 cm široký a 70 cm vysoký; jeho hmotnost nebyla zveřejněna. V Bečově nad Teplou doposud slouží jako významná kulturní památka a výstavní exponát, který je pro veřejnost průběžně zpřístupněn. Návštěvníci mohou během prohlídek poznávat nejen jednotlivé prvky relikviáře, ale i související historické osudy a restaurátorské práce, které památku zachovaly pro současné i budoucí generace.
Relikviář svatého Maura je považován za druhou nejvzácnější movitou památku v České republice po korunovačních klenotech českých králů, a to díky své mimořádné historické hodnotě i komplexní ikonografii. Je to zároveň jedinečný relikviář tohoto typu, který je v českém sběratelství udržován ve světském držení od 19. století.
V 80. a 90. letech minulého století byly vypracovány a zveřejněny detailní expertízy a popisy o původu, o stavbě a o pedantním restauračním procesu; tyto texty také objasňují důležité aspekty spojené s původem relikviáře a jeho současnou expozicí na Bečově. Dnes je relikviář součástí stálé expozice, která připomíná jeho objevení i fascinující cestu od Florennes až k Bečovu nad Teplou.
