Svátek Zjevení Páně, lidově zvaný "Tří Králů", je svátek, který vypráví o zjevení Ježíše Krista jako Mesiáše a krále všech národů.
K nově narozenému dítěti Ježíši nejprve přiběhnou prostí pastýři.
Ti přijdou pohnuti vnitřním puzením, které vychází z jejich srdce.
Jdou za někým, kdo je jako oni, kdo patří do Izraele.
Ke témuž dítěti o něco málo později dorazí i mudrci - králové.
Ti z pohybu a postavení hvězd neomylně vyčtou, že se narodí velký král, a to v Izraeli.
Jsou to cizinci a jinověrci.
Ve svátku "Tří Králů" se tedy Kristus zjevuje i nevěřícím, či jinověrcům a v postavách svatých králů je zosobněno přijetí Krista za krále všech.
Svátek Tří Králů odjakživa doprovázely různé lidové zvyky.
Ve střední Evropě je zažité žehnání domů, při němž se na dveře svěcenou křídou píší písmena C+M+B+, u nás obvykle K+M+B+.
Tři králové (K+M+B+)
Kdy byli či nebyli Tři králové?
Za jakou hvězdou putovali Tři králové?
Jaký astronomický úkaz, který hvězdopravce dovedl do Betléma?
Co znamená K+M+B+, resp. C+M+B+?
Byli Tři Králové čtyři?
Možná znáte legendu Henryho van Dyka, v níž autor kromě tradičních tří mudrců zobrazuje perského mudrce Artabana.
Tři králové V evangeliu sv. Tři králové - intelektuálové do Betléma přišli později než prostí pastýři.
Jsou vedeni vnitřním puzením, které vychází z jejich srdce.
Ke témuž dítěti později dorazí i mudrci - králové.
Velbloud - pouštní teréňák
Jak někdo tvrdí, první velbloud (takový pouštní teréňák, na němž měli cválat Tři králové) byl navržen komisí andělů.
Jenže se jim vůbec, ale vůbec nepovedl.
Viděli jsme jeho hvězdu
Slavnost Zjevení Páně
V listopadu jsem navštívil kdysi slavnou papežskou hvězdárnu v Castel Gandolfu.
Dnes je to vše už jen pouhé muzeum.
Myrha
Vonná pryskyřice načervenalé barvy.
Za jakou hvězdou putovali Tři králové?
Astronomický úkaz, který hvězdopravce dovedl do Betléma (M. Molnár a G. Co byla ona hvězda, kterou viděli na východě?
Co znamená výraz „na východě“?
Kdy a v jakém souhvězdí hvězda vyšla?
Boží slovo o Slavnosti Zjevení Páně se zcela zaměřuje na Ježíše jako na Mesiáše, krále a spasitele všech národů.
Zkušenosti ukazují, že Bůh dává i dnes své hvězdy, které vedou ke Kristu.
Dělá před očima jednotlivců nebo skupinek (ale ne davu!) svá znamení jako před učedníky...
A pokud náhodou my někomu sloužíme jako hvězda, nesmíme sami zapomenout, že tato naše úloha je důležitá, ale jen přechodná.
Hvězda mizí, Kristus zůstává navěky.
Bůh se stará. I prostřednictvím nás lidí.
Bůh nepohrdl člověkem.
V době, kdy se Ježíš narodil, vládl v Jeruzalémě jako král Herodes.
Tenkrát přišli do Jeruzaléma moudří muži z východu.
Když se Ježíš narodil, objevila se na nebi nová hvězda.
Byla tak veliká a jasná, že mudrcové, kteří zkoumali každou noc oblohu, ještě nikdy neviděli tak krásnou hvězdu.
Dali hlavy dohromady a mudrovali.
Mnoho dětí na světě zná příběh o Kašparovi, Melicharovi a Baltazarovi.
Podle legendy to byli králové z Východu, v Bibli jsou však nazýváni mudrci, protože byli velmi učení.
Vyznali se v mnoha vědách i uměních a zřejmě toho hodně věděli o hvězdách.
Před dvěma tisíci lety tito tři mudrci poznali, že na západ od jejich království se má brzy narodit nový a velmi mocný král.
Mudrci se mu chtěli poklonit a přinést mu dary.
Čtenáři webu vira.cz se často ptají na tipy na kvalitní knihy, které by se hodily (nejen) jako vánoční dárky.
Svátkem Tří králů vrcholí dvanáctidenní vánoční období.
Původně se 6. ledna slavil podle evangelia svátek Zjevení Páně (tzv. Epifanie), svátek Tří králů se k němu přičlenil až ve středověku.
Svátek Tří králů končí vánoční období, uzavírá se oslava narození Krista a církev zahajuje přípravy na Velikonoce.
Svátek Tří králů je spjat s legendou o mudrcích, kteří se přišli do Betléma poklonit novorozenému Ježíši.
Evangelium podle Matouše popisuje, jak v den narození Ježíše Krista přišli od východu mágové, aby dítěti vzdali hold a předali mu dary.
Cestu jim ukázala jasná hvězda.
Nenechte si ujít: Záhada tří králů: Kolik jich ve skutečnosti mohlo být, co viděli na obloze a byli opravdu králi?
Jména Tří králů„Nikde není uvedeno, jak mudrcové, kteří přišli za Ježíškem, vypadali ani jak se jmenovali, ani kolik jich bylo.
Během staletí se mluvilo o dvou až dvanácti mudrcích, až pozdější tradice se ustálila na třech - podle toho, že Matouš ve svém textu píše o třech darech.
Ve 12. století se začala užívat jména Kašpar, Baltazar a Melichar, která uvádí ve svém spisu kancléř pařížského vysokého učení Petr Comestor.
Od 14. století se na obrazech objevoval jeden z králů s tmavou pletí, zpočátku ho označovali jako Kašpara, později Baltazara,
Tři králové přinesli Ježíškovi tři dary.
Melichar údajně daroval Ježíškovi zlato, které patří k symbolům bohatství a moci.
Baltazar přivezl do Betléma kadidlo, které se užívá při duchovních obřadech dodnes.
Kašpar donesl Ježíši myrhu, jejíž výrazné aroma pomáhalo překrývat zápach při pohřbech a byla základní složkou při balzamování těl.
Nutno podotknout, že tehdy byla hodnota myrhy a kadidla zhruba stejně vysoká jako hodnota zlata.
V střední Evropě je se svátkem Tří králů asi nejvíce zažité žehnání domů a chlévů, při němž se na dveře svěcenou křídou píšou písmena C + M + B + letopočet, u nás obvykle K + M + B + letopočet.
Nejsou to ale počáteční písmena jmen Kašpar, Melichar a Baltazar, jak se lidově traduje, ale zkratka latinského Christus mansionem benedicat - Kristus žehnej tomuto domu.
Tříkrálové křížky jako formule požehnání měly moc ochránit hospodářství proti zlým kouzlům, neštěstím a pohromám.
Vyplatí se vědět: Objevte pozitivní účinky kadidla na duši i tělo.
Vykuřování má sílu zejména v době vánoční.
Tříkrálová svěcená vodaDen před Zjevením Páně i na Tři krále se v chrámech a kostelech světí tříkrálová voda, křída, kadidlo, sůl a zlaté předměty.
Svěcenou (nebo taky požehnanou či posvěcenou) vodou se lidé kropili před spaním nebo když odcházeli z domu.
V předvečer svátku i na Tři krále vykropili celé stavení včetně hospodářských budov, aby v nich nehořelo a nedržely se v nich myši a další havěť.
Nezapomínalo se ani na pole, zahradu a obilí připravené k setí.
Tříkrálová svěcená křída
Církev světila i křídu a vycházela tak vstříc starodávné víře.
Posvěcená tříkrálová křída se těšila velké vážnosti, psalo se jí a stále píše ochranné požehnání na dveře domů.
Mnohé lidové obyčeje zdůrazňují moc posvěcené křídy.
Kdo kolem sebe svěcenou křídou namaluje kruh, ďábel a zlo na něho nemůže.
Tříkrálová svěcená křída se používala také jako léčebný přípravek, rozemletá se přidávala do žrádla dobytka proti uhranutí.
Ženy po porodu ji nosily ve váčku na krku jako ochranu před uřknutím v šestinedělí a v kolébce chránila novorozence před zlými silami a chorobami.
Tříkrálová koledaNa Tři krále dodnes můžete potkat koledníky
Dříve se za ně převlékaly chudé děti, které se snažily vykoledovat co nejvíc jídla.
Na tříkrálovou koledu také chodili kantoři se svými žáky a někde kněz s ministranty i s kostelníkem.
Modlili se, zpívali, vykuřovali domy kadidlem, kropili svěcenou vodou a na dveře nebo trám psali ochranný nápis K + M + B + spolu s letopočtem.
Za to jim náležela odměna..
„Dětští koledníci měli na sobě dlouhé bílé košile přepásané provazem, šátkem nebo šerpou, na hlavách nosili papírové koruny a vousy z koudele nebo vaty.
Někde chodili jen tři králové, na severní Moravě je doprovázeli pastuškové, jinde laufři.
Na Chodsku chodili obvykle jen dva a třetího krále, zhotoveného jako dřevěnou loutku, nosili s sebou připevněného na motovidle, kterým točili, aby se stále klaněl.
My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví přejeme vám.
My tři králové jdeme k vám...
Když koledníci na Tři krále vešli do domu, zpívali:
My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví vinšujem vám.
Štěstí, zdraví, dlouhá léta, my jsme k vám přišli z daleka.
Z daleka je cesta naše, do Betléma mysl naše.
Co ty, černej, stojíš vzadu, vystrkuješ na nás bradu.
A já černej vystupuju a Nový rok vám vinšuju.
A my taky vystupujem a Nový rok vám vinšujem.
Mohlo by vás zajímat: Tři králové přinášejí opravdový konec Vánoc.
K+M+B nejsou iniciály, značí požehnáníTradice a zvyky na Tři krále
Předvečer Tří králů, někdy nazývaný Svátek světel nebo Svatvečer svíček, byl na venkově oblíbeným časem věštění budoucnosti.
Většinou se provozovaly magické praktiky hodně podobné vánočním.
Tříkrálová koupel pro zdraví
Pevné zdraví si můžete na Tři krále zajistit tak, že se nazí ponoříte do řeky nebo potoka.
Kdo nenajde na koupání odvahu, měl by nalačno vypít sklenici svěcené vody z kostela.
Ráno na Tři krále se někde ženy a dívky omývaly sněhem, aby měly zdravou pleť.
Mince v pečivu
V dřívějších časech se peklo kulaté kynuté pečivo podobné velikonočnímu mazanci, do kterého hospodyně zapekla minci.
Ten, kdo ji našel, stal se králem, který mohl kropit dům a zahradu svěcenou vodou a psát písmena s křížky na dveře obydlí a chlévů.
Proměna vody ve víno
Kdysi lidé věřili, že v tříkrálový večer se voda ve studnách proměňuje ve víno, tak jak to udělal Kristus na svatební hostině v galilejském městě Káně.
Lodičky na vodě
Nejčastěji se pouštěly svíčky v ořechových skořápkách po vodě v nádobě.
Budoucnost se věští podle toho, jak dlouho komu svíčka hoří a jak daleko se od okraje dostane lodička ke středu.
Když sama vyhoří, čeká vás život dlouhý a šťastný.
Pustí-li se daleko od kraje nádoby, vydáte se do světa.
Drží-li se u kraje, zůstanete sedět doma.
Pokud se lodička převrátí či plamínek zhasne, může vás potkat nemoc.
Když přepluje nádobu z jedné strany na druhou, věští to zdraví, štěstí a úspěch.
Lití olova či vosku
Je to skoro stejné jako na Štědrý den nebo sv. Ondřeje, ale tentokrát se lije olovo do tříkrálové svěcené vody.
Podle výsledných tvarů se věští budoucnost, například: rovný kousek znamená klidný život, zvlněný tvar neklid a zmatk y, půlkruh skrývá zradu a rozchod, kru o předvídá štěstí, srdce věští lásku, hvězda rok splněných přání.
Svíčka napoví, co se letos stane
Vyberte si jednu svíčku, dejte ji na rovný povrch a na místo, kde není průvan.
Který den bude svátek Tří králů v letech 2027-2034?
rokden v týdnu6. 1. 2027středa6. 1. 2028čtvrtek6. 1. 2029sobota6. 1. 2030neděle6. 1. 2031pondělí6. 1. 2032úterý6. 1. 2033čtvrtek6. 1. Lenka Valjentová je redaktorkou webu Prima Living.
Cesta mudrců symbolizuje úděl každého člověka.
Náš život je poutí (Články)
Na cestě je důležité bdít a naslouchat Bohu, který k nám neustále mluví.
Tříkrálové žehnání domu...
Jako děti jsme byli pokaždé nadšeni žehnáním domu na Tři krále (neboli správně liturgicky o slavnosti Zjevení Páně).
Ten den jsme totiž směli prosytit celý dům vůní kadidla.
Zcela fascinováni jsme si…
Viděli jsme jeho hvězdu - Slavnost Zjevení Páně (Benedikt XVI. 3)
proměnění vody ve…
Betlémská hvězda a Johannes Kepler (Jiří Grygar)
Některé významné události vylíčené v Bibli však lze docela dobře konfrontovat s astronomickými výpočty a poznatky.
Mám na mysli zejména populární betlémskou hvězdu, popisovanou na počátku 2. kap.…
Bylo 6. ledna 2006, svátek Tří králů.
Náhodou mi padla do ruky jedna úvaha...
... úvaha o tom, že i dnes nám Bůh posílá hvězdy.
Co znamená žehnání K+M+B+ (Články)
Svátek Zjevení Páně, lidově „Třech králů“ (6.1.), vždy doprovázely lidové zvyky.
Ve střední Evropě se světí křídou na dveře domů písmena C+M+B+ a letopočet.
Nejsou to…
Ekumenismus připomíná putování tří mudrců do Betléma (Tematické texty)
Papež při ekumenických nešporách 25. Jsme tím, po čem toužíme (Tematické texty)
Učme se od mudrců na cestě do Betléma touze po Bohu.
Homilie papeže Františka na Slavnost Zjevení Páně 6. Mudrcové nejdou k Pánu brát, nýbrž dávat (Tematické texty)
Pokud jsme přišli k Pánu s prázdnýma rukama, můžeme to napravit dnes.
Tři králové (Tematické texty)
Zjevení Páně - 6. 1.
Zjevení Páně / Petr Šabaka (Kázání)
Čtvrtek 6. 1. Zjevení Páně C / mikrokázání (Kázání)
V Bibli nalezneme dva druhy strachu.
Pravoslavná církev, nazývaná též ortodoxní (z řeckých slov „orthos“ = správný, pravdivý a „doxa“ = sláva, názor, učení), odvozuje své počátky od prvotní křesťanské církve v Jeruzalémě a od Východořímské (Byzantské) říše.
Pravoslavná církev považuje své vyznání za jedinou pravou a nezkaženou víru mezi křesťanskými církvemi.
Jako důvod udává zaprvé apoštolskou posloupnost, tj. S tímto tvrzením by pochopitelně nesouhlasila římskokatolická „západní“ církev, která také vychází z apoštolské posloupnosti s tím, že prvním biskupem byl svatý Petr, od něhož odvozují své následnictví římští papežové.
Postupně však docházelo mezi východní a západní církví k rozkolům (schizmatům), které byly dány rozdíly politickými, kulturními i věroučnými.
Postupně se rozdíly prohlubovaly a jako datum definitivního rozkolu se udává rok 1054 (tzv. Velké schizma).
V časech Byzantské říše pravoslavná víra kvetla, z Konstantinopole přijali křest někteří slovanští vládcové včetně kyjevského knížete Vladimíra a bulharského cara Borise.
Ve slovanských zemích postupně vznikly samosprávné církve.
Zatímco na západě se jako věroučný jazyk používala latina, na východě to byla řečtina.
Do staroslověnštiny, která byla slovanským dialektem, přeložili bibli věrozvěsti Cyril (Konstantin) a Metoděj, bratři z řecké Soluně, které si vyžádal od byzantského císaře kníže Velké Moravy Rastislav.
Z Moravy byli žáci obou věrozvěstů nakonec vyhnáni, úspěšnější ale byli v Srbsku, Bulharsku a jinde.
Důležitý byl rozmach pravoslavné církve v ruských zemích (včetně území dnešní Ukrajiny a Běloruska).
Slovo ikona pochází z řeckého „eikona“, tedy obraz.
Ikony jsou obrazy zpodobující Krista, Pannu Marii, svaté a mučedníky.
Svůj původ mají v byzantském umění, následně se rozšířily do Ruska a dalších zemí, které přijaly od Byzance pravoslavnou víru.
Pravoslavní věří, že první ikonu Krista a Panny Marie namaloval evangelista Lukáš.
Ikony mají vzdělávací funkci, mají věřícím předat informaci o zobrazené osobě nebo události.
Proto jsou většinou vytvořeny podle staletími daného vzorce a používají stále stejnou symboliku.
Existují přesné metody, jak by která osoba měla být na ikoně zobrazena, včetně takových podrobností jako je postoj těla, účes, oblečení i detaily pozadí.
Svoji symboliku mají i jednotlivé barvy.
Ikona dlouho nebyla prostorem pro umělecké vyjádření.
Teprve v 17. století a na přelomu 17. a 18. století za vlády cara Petra Velikého byla ruská ikonografie silně ovlivněná uměním západní Evropy v důsledku modernizace a otevření Ruska Evropě.
Do té doby v ní osobní a tvůrčí tradice náboženského umění západní Evropy chyběla.
Přesto každý autor vnesl do díla svůj rukopis a nesmrtelnou slávu si svými ikonami získal především geniální umělec 15. století Andrej Rublev.
Ve východním umění prakticky úplně chyběla trojrozměrná zobrazení - sochy.
Důvodem byl pravděpodobně odpor k uctívání idolů v době starověkého Řecka a Římské říše.
Ikona má ukazovat duchovní, spirituální stránku člověka, ne smyslné lidské tělo.
V byzantském období se však začal používat basreliéf, což vedlo k tradici pokrývání ikony postříbřeným nebo pozlaceným kovovým reliéfem (tzv. riza), který měl ikonu chránit.
Ikony se malovaly nejčastěji temperovými barvami na dřevěné desky.
Po dokončení malby byly pokryty lakovanou glazurou ze lněného oleje.
Po zhruba 80 letech však lněný olej ikonu ztmavil, takže ji zpravidla nějaký umělec přemaloval podle původní předlohy.
Tento proces se někdy opakoval mnohokrát.
V Byzantské říši propukl v 8. století o uctívání ikon velký spor zvaný ikonoklastické (obrazoborecké) bouře.
Ikonoklasté se domnívali, že úcta prokazovaná ikoně je uctíváním idolu, které zakazuje Starý zákon, a že Boha je zakázáno zobrazit.
Teprve 7. ekumenický koncil znamenal návrat k ikonám.
Než na sebe vzal Kristus božskou podobu, bylo rouhačské Boha jakkoliv zobrazovat.
Jakmile se Kristus (Bůh) stal zároveň člověkem (vtělil se), začalo být možné ho zobrazovat.
Když člověk prokazuje úctu ikoně, neprokazuje ji dřevu nebo malbě, ale zobrazené bytosti.
Světlo a barva ikony jsou zrcadlem nebeského světa.
Ikona je oknem a mostem do Nebe.
V Sovětském svazu bylo v době komunismu malování ikon zcela zakázáno a místo nich se začaly malovat lakované dřevěné skříňky a panenky (matrjošky)…
Tisíce ikon byly tehdy spáleny, zničeny, ukradeny, propašovány nebo prodány na západ.
Dnes naopak kvete restaurátorství starých děl a vyrábění jejich kopií.
Ikony zdobí stěny pravoslavných kostelů a někdy je zcela pokrývají.
Často mají vyhrazené místo také v domácnostech věřících, většinou na východní stěně místnosti, kde slouží pro domácí modlitby.
Ikony bývají osvětleny světlem svíček nebo olejových lamp.
K výrobě svíček se hodně používá včelí vosk a do lamp olivový olej, protože jsou to přírodní materiály, které hoří jasně.
Ikonostas je stěna tvořená ikonami, která odděluje loď kostela od svatyně s oltářem.
Vyvinul se z byzantského templonu v 15. století.
Prostor za ikonostasem, svatyně, je přístupná jen knězi, věřící do ní nesmí.
Svatyně je většinou o jeden až tři stupínky výše než loď kostela.
Prostřední otvor se nazývá svaté dveře nebo krásná brána.
Někdy se používá také název královská brána, ale ten by se správně měl používat spíše na dveře spojující narthex s lodí.
Zvyklosti se v různých oblastech liší, ale obecně platí, že svaté dveře jsou zavřené vždy, když neprobíhá mše.
Postranní severní a jižní dveře se nazývají diákonovy dveře, protože je často užívá diákon.
Na těchto dveřích jsou často ikony slavných jáhnů, např. prvního mučedníka svatého Štěpána.
Kněz a diákoni smí při mši a dalších vybraných příležitostech procházet svatými dveřmi.
Laici mají přístup do prostoru oltáře jen v případě, že se starají o kostel, ale i tak mohou používat pouze postranní dveře.
Ikonostas dělí kostel na dvě části, ale podle výkladu církve nerozděluje, nýbrž naopak symbolicky spojuje věřící v lodi kostela s Nebem (ikony jsou vždy oknem či mostem do Nebe).
Ikonostas může být velmi jednoduchý, ale také může sahat až ke stropu.
Podle zavedených pravidel může mít nad sebou až šest vrstev.
Na pravé straně prostředních Svatých dveří bývá ikona Krista, na levé ikona Panny Marie.
Nad touto řadou se nachází řada deésní, kde bývá Kristus na trůně po stranách s Pannou Marií a Janem Křtitelem, kteří mají prosebný postoj.
Panna Marie a Jan Křtitel jsou většinou obklopeni archanděly Gabrielem a Michaelem a dále směrem ke kraji bývají svatý Petr a Pavel i další církevní otcové.
Ještě výše můžeme u bohatších ikonostasů najít řadu prorockou s ikonami starozákonních proroků se svitky svých proroctví v ruce.
Někdy je k vidění ještě řada patriarchů se starozákonními patriarchy, což je většinou 12 synů Jákoba, případně Adam, Eva, Ábel a další proroci ze Starého zákona.
Další řada ikon může být úplně dole, na té uvidíme místní světce.
Málokdy jsou na ikonostasu všechny řady, vždy je přítomna jen vládcova řada.
Pravoslavný kříž je velmi hojným symbolem pravoslavné víry, který bývá často bohatě zdoben.
Na rozdíl od západního kříže je trojramenný, tj. má tři vodorovná ramena.
Spodní rameno není zcela vodorovné, ale je šikmé.
Pro tuto skutečnost jsou udávány dva důvody.
Podle jednoho symbolizuje šikmé rameno malou plošku pro nohy, která ukřižovaného podpírala a prodlužovala tak jeho utrpení na kříži.
Někteří vědci dokládají, že první zobrazení ukřižování tuto skutečnost potvrzují, přestože pozdější umění zobrazuje Kristovy nohy přibité ke kříži jedním hřebem.
Navíc by se zřejmě tělo bez podepření nohou na kříži neudrželo, tak jak je tradičně zobrazované západním uměním.
Atmosféra v pravoslavném kostele je vysoce formální a vážná.
Kněží jsou impozantně oblečeni, ve vzduchu bývá cítit vůně svíček a kadidla, starší ženy neustále uklízí.
Na rozdíl od katolických kostelů nemají ty pravoslavné žádná sedadla, při mši se stojí.
Pravoslavný kostel je obvykle přístupný každému, ale je třeba ctít místní tradice.
Nevhodné jsou ruce v kapsách stejně jako zkřížené nohy nebo ruce.
Muži mají v kostele odkryté hlavy, ženy by měly mít zahalenou hlavu, nežádoucí jsou také krátké sukně.
Mši vede kněz, ale musí při ní být přítomen minimálně ještě jeden člověk, který zpívá žalmy.
Pravoslavné mše jsou téměř celé zpívané.
Zčásti při nich probíhá dialog mezi knězem a lidmi, často sborem zpívajícím žalmy.
Text je vždy zpíván předepsanou hudební formou.
Během mše se používá kadidlo, což je dary židovské tradice.
Kadidlo se pálí ve zdobené zlaté kadidelnici, která visí na třech řetězech symbolizujících svatou Trojici.
V Řecku ještě podél řetězů visí dvanáct zvonků symbolizujících apoštoly, v Rusku nikoliv.
Kněz kývá kadidelnicí zepředu dozadu, aby postupně uctil všechny čtyři strany oltáře, svaté dary.
(tj. Každý pravoslavný věřící by se měl v některých činnostech chovat asketicky, tj. dobrovolně se vzdát nějaké své radosti nebo touhy.
Následuje tak výzvu Krista: vezměte na sebe kříž a následujte mě.
Úplná askeze se však považuje za neslučitelnou s běžným životem.
Pokud chce někdo tímto způsobem žít, odchází do kláštera.
Každý klášter si může formulovat svá pravidla, ale na rozdíl od západu neexistují v pravoslavné církvi žádné náboženské řády.
Některé klášterní komunity si přesto získaly zvláštní respekt, např. Ještě přísněji, vypjatě asketicky, žijí poustevníci.
Obývají nějaké místo daleko od civilizace a žijí zcela sami.
Poustevníci mohou být spojeni s velkým klášterem, který se stará o jejich materiální zajištění a zároveň téměř nenarušuje jejich život.
V pravoslavné církvi je možné, aby knězi a jáhni byli ženatí, v případě, že se oženili ještě před vysvěcením na kněze.
Žijí totiž v běžném životě, kde je manželství považováno za normu.
Svobodní kněží většinou žijí v klášteře, kde je naopak normou nebýt ženatý.
Pokud zemře žena kněze či jáhna, jako vdovec se už podruhé oženit nesmí a většinou také odchází do kláštera.
Totéž platí i pro ovdovělé ženy duchovních, které se často znovu nevdávají a stávají se jeptiškami, pokud už jsou jejich děti dospělé.
Nejdůležitějším svátkem pravoslavné církve jsou Velikonoce („Páscha“), kdy si věřící připomínají Kristovu smrt a zmrtvýchvstání.
Kromě toho existují i další významné dny v životě církve - tzv. Dvanáct velkých svátků.
Tvoří je osm svátků na počest Ježíše Krista a čtyři na počest Panny Marie, která požívá velmi vysoké úcty a nazývá se Bohorodička.
Data svátků však odpovídají juliánskému kalendáři, který pravoslavná církev dosud používá, ne gregoriánskému kalendáři.
Tudíž např. Ruská pravoslavná církev pokračovala po pádu Konstantinopole v roce 1453 v pravoslavné tradici jako „třetí Řím“.
Jednota autokefální ruské pravoslavné církve byla zásadně narušena v polovině 17. století, kdy moskevský patriarcha Nikon prosadil v roce 1653 reformy, které měly sjednotit ruské a řecké církevní praktiky.
S podporou cara Alexeje změnil Nikon některé zavedené rituály - např. znamení kříže se namísto dvou prstů začalo dělat třemi prsty, „aleluja“ se začalo vyslovovat třikrát namísto dvakrát apod.
Odpor proti reformě vedl k rozkolu v církvi („Raskol“).
Mnozí odpůrci reforem byli popraveni.
V jejich názorech se projevila nechuť k čemukoliv novému, konzervativnost a idealizace tradičních hodnot, také názor, že mučednictví při obraně těchto hodnot je cestou ke spáse.
V neposlední řadě se odpor proti církevním autoritám spojil s odporem proti feudalismu a nevolnictví.
Rozkol zesílil po moskevské synodě v letech 1966-67, když byli starověrci vyloučeni z církve, označeni za kacíře a uvaleni do klatby.
Někteří odešli ze svých domovů žít do společenství v hustých lesích.
K nejdramatičtějším činům některých radikálních raskolníků patřil i tzv. Postupně ale začalo být zjevné, že staré pořádky se už nevrátí a hnutí starověrců sláblo.
Mnozí odešli do zahraničí, např. na území polsko-litevského státu, kde mohli svoji víru praktikovat svobodně.
V Rusku bylo jejich vyznání ilegální až do roku 1905.
Dnes se počet starověrců v Rusku odhaduje na půl milionu až jeden milion věřících.
Sám patriarcha Nikon, který stál na začátku rozkolu, nedopadl dobře.
Jeho touha rozšířit moc církve i do světské oblasti nakonec rozlítila cara Alexeje, Nikon byl sesazen a uvězněn.
Sovětský svaz vznikl oficiálně v roce 1922 a stal se prvním státem v historii, jehož vládnoucí strana měla za svůj ideologický cíl potlačení náboženství.
Bolševický režim zabavoval církevní majetek, zastrašoval věřící, zesměšoval náboženství a ve školách propagoval ateismus.
Pravoslavná církev nikdy nebyla postavena zcela mimo zákon, ale představitelé církve byli jako protirevoluční živel zatýkáni, pronásledováni, zavíráni do gulagů, popravováni nebo vyháněni do exilu.
Stát ale musel nakonec udělat řadu kompromisů a s existencí náboženství se pragmaticky smířit.
Po napadení Sovětského svazu hitlerovským Německem v roce 1941 se Stalin rozhodl oživit pravoslavnou církev, aby zvýšil vlasteneckou podporu válečnému snažení.
Byla povolena volba nového patriarchy, znovu otevřeny teologické školy a tisíce kostelů začaly znovu fungovat.
V roce 1990 se pravoslavná církev oficiálně vrátila do ruské společnosti po dlouhých 70 letech represí.
Byly znovu otevřeny nebo nově postaveny tisíce kostelů, obnoveny kláštery i teologické školy.
Církev se navíc stala částečně i politickou silou, když po pádu komunismu částečně zaplnila ideologické vakuum.
Propojení nejvyššího vedení Kremlu a ruské pravoslavné církve se stalo skutečností.
Prezident Vladimir Putin církev využívá jako jeden z nástrojů, jak formovat názory veřejnosti.
Ukázalo se to třeba po zahájení ofenzivy Ruska v Sýrii, když moskevský arcikněz žehnal raketám padajícím na Islámský stát.
Moskevský patriarcha podporoval zvolení Putina v prezid…
Historie a význam slavnosti Zjevení Páně - lidově sv. Tří králů.
Liturgické knihy označují již od 4. století tento den jako svátek Zjevení Páně.
Jeho spojení se Třemi krály je pozdějšího původu a je svou podstatou lidové.
V evangeliu sv. Matouše stojí: 'Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci (mágové) od východu se objevili v Jeruzalémě... Vešli do domu; padli na zem, klaněli se mu a obětovali přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu.'
Nikde se v Písmu neuvádí počet mudrců, natož jejich jména.
Ve výkladu starokřesťanského prostředí kolísal jejich počet od dvou až po dvanáct.
Teprve později se ustálil na třech, počtu odvozeném pravděpodobně ze tří darů.
K záměně mudrců za krále došlo ve středověku.
První autor, který uváděl jejich jména, byl kancléř pařížské Sorbonny Petr Comestor ve 12. století.
Jména Kašpar, Melichar a Baltazar jsou známa ze zkratky C+M+B, psané spolu s datem svěcenou křídou na dveře.
Podle některých badatelů však může být její původní význam jiný, zřejmě šlo o požehnání 'Christus mansionem benedicat' - 'Kristus ať požehná příbytek'.
Obchůzka duchovního, doprovázeného ministranty, často i kostelníkem, učitelem a žáky, měla nejméně od třicetileté války stejnou podobu.
S modlitbou a zpěvem se dům vykuřoval kadidlem a vykropoval svěcenou vodou, na dveře či rám nad nimi se psala písmena K(C)+M+B a datum.
Později se v některých vsích ujal této povinnosti kantor, který za ni dostával výslužku.
Divadelní hry o narození Krista a příchodu Tří králů hráli v barokní době žáci jezuitských kolejí.
Některé verše převzali malí koledníci, kteří obcházeli domy a recitovali různá přání.
Masky 'Tří králů' byly jednoduché - papírová koruna, vousy z koudele nebo vaty, místo vzácného roucha dlouhá bílá košile přepásaná provazem, červeným šátkem nebo stuhou.
A pochopitelně začerněné tváře třetího krále.
Na neděli po 6. lednu, kdy se slaví slavnost Zjevení Páně, připadá svátek Křtu Páně, kterým končí vánoční doba v rámci církevního roku.
Poté následuje první část liturgického mezidobí.
Svátek Tří králů je dvanáctým a posledním dnem Vánoc, po tomto dni začíná období masopustu plné zábavy a her.
Tento svátek byl jednou z nejoblíbenějších lidových oslav.
Již ve středověku chodili o Tříkrálovém dni chlapci s hvězdou a zpívali náboženské písně s vánoční tématikou.
V předvečer svátku se v některých krajích věštila délka života.
Všichni členové domácnosti zapálili s první večerní hvězdou stejně vysoké a silné svíce a nechali je pomalu hořet.
Komu svíce dohořela jako první, toho si Morana odvedla podle pověry nejdříve.
Když dým z voskovice stoupal vzhůru a plamínek byl jasný a čistý, dostal se její majitel po smrti do nebe.
Podobně jako o Štědrém večeru se i na Tři krále lilo olovo a pouštěly se lodičky ze skořápek vlašských ořechů.
Mladá děvčata se ještě před východem slunce omývala sněhem, aby měla v novém roce pleť čistou a bílou jako Panna Marie.
Ve starověku se na počátku nového roku slavil svátek boha Eona (též Arona), jehož kult byl spojen s vodou.
Křesťané si o 6.
tags: #tri #kralove #pravoslavi