Bílá Voda je malá vesnice ve stínu Rychlebských hor. Kdysi si sem poutníci chodili vyprosit pomoc u zázračné sošky Panny Marie, dnes sem míří čtenáři románu Bílá Voda Kateřiny Tučkové (*1980). Systematické pronásledování církve a duchovenstva po roce 1948 vyvrcholilo likvidací klášterů. V dubnu 1950 byli při akci K členové mužských řeholí násilím odvezeni do internačních klášterů Bohosudov, Želiv, Králíky, Osek a Broumov, v září 1950 přišla řada na ženské kláštery. Internačními středisky pro řádové sestry se staly zejména kláštery ve vylidněném a řídce osídleném pohraničí. Patřil k nim i sešlý piaristický klášter v Bílé Vodě.
V románu Kateřiny Tučkové do Bílé Vody přijíždí bývalá novinářka Lena, aby v zapadlé obci na Jesenicku našla úkryt před světem. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou ale najde jen několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody v roce 1950, když odmítla návrat do civilního života. Podobně jako v knize Žítkovské bohyně se i na stránkách Bílé Vody objevují fiktivní úřední spisy, tajné dokumenty STB, soukromé dopisy církevních hodnostářů a deníkové zápisky.
Román, který vyšel v roce 2022 v nakladatelství Host, autorka psala s přestávkami deset let. „Mezitím jsem četla materiály, které jsem objevila v archivech, mluvila s pamětníky, pobývala v klášteře a také prošla složitým duchovním hledáním, které mi pomohlo přiblížit se mým postavám i zevnitř,“ říká Kateřina Tučková o románu Bílá Voda. Vy ji můžete prožít po svém přímo v Bílé Vodě, vesnici téměř na konci světa.
Památník na Velkém náměstí v Králíkách je důstojnou připomínkou III. odboje a internace řeholníků, kteří byli komunistickým režimem navíc deportováni do kláštera na Hoře Matky Boží v Králíkách. V noci ze 13. na 14. dubna 1950 příslušníci Sboru národní bezpečnosti, Státní bezpečnosti i Lidových milicí přepadli a obsadili celkem 75 klášterů mužských řádů v Česku a 62 klášterů na Slovensku.
O dva týdny později, v noci z 27. na 28. Javorníků je v Česku několik; v tom na Šumavě stojí Klostermannova rozhledna, stejně se jmenuje i vesnice na Horňácku a na kopci Javorníku u Liberce objevíte sportovní areál Obří sud. Jeseníky skrývají i kulturní skvosty - hřbitov v Bílé Vodě se stal roku 2000 kulturní památkou. Bohužel drží nejspíše také neslavný primát, neboť je pravděpodobně místem s největší koncentrací hrobů řádových sester na světě.
Jana je přesvědčená, že její víru nemůže zlomit vůbec nic. Zvlášť když k ní na prahu dospělosti přichází svoboda a ona konečně může žít v klášteře. Petra Dvořáková přichází s vrstevnatým vyprávěním, jehož rámec tvoří zápas s mentální anorexií. Jsou tady již po staletí, v dějinách mnohokrát prokázaly velkou kuráž, stojí na nejnižším žebříčku církevní hierarchie, ale často vykonávají nejtěžší práci.
Knížka rozhovorů Petry Dvořákové je dobrá. Proč? Především je to v podstatě dokument o jedné křesťanské generaci. Jak může přežít řeholnice v pasťáku? Jak se ošetřuje prezident? Jak hovořit o víře v dnešní době? Jaké to bylo, vstoupit za komunistů do tajné řehole? Opravdové životní příběhy českých řeholnic a řeholníků ve víru bouřlivého 20. století jsou mnohdy napínavější než fiktivní thrillery.
Mladá dívka Grizelda se vydává prozkoumat Trnitý vrch kláštera Svaté Magdaleny, který je opředený řadou legend a v kraji mu neřeknou jinak než Havraní dvůr. Druhý díl úspěšné knihy Tichá srdce (Práh, 2013). Vzrušující příběh hrdinské rehoľníčky. Dramatický příběh kněze-salesiána, Václava Filipce, který usiluje o svobodu v padesátých letech 20. století v Československu - uniká před Státní bezpečností.
Leonie Martinová (1863-1941), starší sestra svaté Terezie z Lisieux (1873-1897), zůstávala dlouho ve stínu svých sester a rodičů. Kongregace Milosrdných sester sv. K. Život Matky Vojtěchy Hasmandové / Matka Vojtěcha Hasmandová (1914-1988) zanechala hlubokou duchovní brázdu nejen ve vlastní řeholní rodině, ale v celé místní církvi. Právě intenzivně probíhá proces jejího blahořečení.
Vybráno z úvodu: Tato křížová cesta je sestavena převážně ze zjevení Pána Ježíše blahoslavené sestře Faustyně, apoštolce Božího milosrdenství. Příběhy a modlitby z dávných i nedávných dob ukazují, jak se duchovní zkušenosti promítají do života občanů i společnosti.
Aké tajomstvá v sebe ukrýva vyprahnutá sýrska planina? Základne teroristov hlboko v horách, stany utečencov rozložené v nížine a príbeh jednej utajovanej a zakázanej lásky. Po likvidaci mužských řádů a kongregací v roce 1950, bylo v církvi jasné, že budou postiženy i řeholní sestry.
Sedm sester z Moany Hebe je obrazová kniha s vlastní mytologií pohybující se na pomezí fantasy příběhu a poezie. Obsahuje kritické texty zpracovávající témata feministického přežití, politiku naslouchání, význam kolektivního hlasu a závažnost ekologické situace. Příběh vypráví o sedmi sestrách, které se v určitých archetypech pohybují ve vyprahlé krajině neznámého světa, debatují spolu v jazyce plném novotvarů a přežívají v pospolitosti v environmentálně hroutícím se světě.
Zásadním pilířem této publikace je spolupráce oslavující polyfonii hlasů. Autorský text vytvořila Marie Tučková, kresby a kolorované akvarely jsou dílem Kristiny Fingerlandové. Publikace vznikla díky finanční podpoře Společnosti Jindřicha Chalupeckého.
Marie Tučková je absolventkou Ateliéru fotografie I UMPRUM a Dutch Art Institute Art Praxis. Pracuje v médiích textu, performance, skladby, videa, kresby a instalace. Ve své tvorbě zkoumá politiku naslouchání, hierarchii hlasů, polyfonii, různé formy spolupráce a překrývání politického a básnického jazyka. Upozorňuje na souvislost mezi vykořisťováním přírody a ženskými těly. Kristina Fingerlandová je absolventkou Ateliéru ilustrace a grafiky UMPRUM. Ve své praxi se zabývá prolínajícími se tématy udržitelnosti, rodiny a času, etiky a ekologie. Nejčastějším médiem je pro ni kresba, text a textil.
- Historie a důsledky perzekucí klášterů po roce 1948, zviditelněné prostřednictvím románu a dokumentárních prvků.
- Konfrontace fikce a autentických archivních záznamů jako rámec pro pochopení církevního života v totalitě.
- Dualita postav a jejich hledání víry, svobody a identity v kontextu politického útlaku.
| Prvek | Popis | Lokace |
|---|---|---|
| Internační kláštery | Střediska pro sestry a řeholníky po roce 1950 | Česko i Slovensko |
| Hřbitov v Bílé Vodě | Kulturní památka od roku 2000 | Bílá Voda |
| Památník v Králíkách | Pripomínka III. odboje | Králíky |
Po likvidaci mužských řádů a kongregací v roce 1950 bylo v církvi jasné, že budou postiženy i řeholní sestry. Po nočním zásahu v dubnu 1950 nastala vlna deportací a ztrát kontaktu s komunitou. Sedm sester z Moany Hebe a další díla posouvají téma vytrvalosti, spolupráce a odvahy čelit útlaku.
