Tyński chrám, neboli kostel Matky Boží před Týnem, je hlavním pražským chrámem Starého Města a jednou z nejvýznamnějších sakrálních památek České republiky. Stavba probíhala od poloviny 14. století do prvních desetiletí 16. století a stavba z pískovce a opuky dotváří impozantní gotickou a následně barokní scenérii.
Historie a proměny chrámu
Původně románský kostel, spojený s Týnským dvorem ( Ungeltem ), byl již v 12. století součástí špitálu kupců. Na přelomu 13. a 14. století byla stavba nahrazena raně gotickou trojlodní bazilikou a následně rozvíjena v duchu vrcholně gotické architektury za působení mistrů Matyáše z Arrasu a Petra Parléře. Jižní a severní věžní křídla byly dokončeny v různých fázích, zatímco západní průčelí tvoří jednu z nejdominantnějších částí Prahy.
Ve středověku chrám sloužil jako hlavní křesťanský chrám ve městě; v husitských dobách jej ovládla reformní strana a od roku 1427 zde působil Jan Rokycana, zatímco po Bílé hoře v roce 1621 přešel zpět katolíkům a utrakvismus byl z chrámu odstraněn. Na štítu hlavní lodi byl umístěn nápis Veritas vincit (Pravda vítězí) a nad ním kalich, který však později dělal problémy se svým umístěním kvůli čápům na střeše. Pohřby významných osobností a záznamy o událostech z dob středověku a novověku vytvářejí bohaté kronikářské svědectví o osudech chrámu.
Hlavní historické okamžiky
Rok 1457 znamenal dokončení kruhové fasády a vztyčení štítu hlavní lodi s kalichem; v dalších letech byl chrám rozšířen a vybaven novými zdobnostmi. Po Bílé hoře byl chrám vrácen katolíkům; roku 1623 byly odstraněny symboly utrakvismu, kalich a socha Jiřího z Poděbrad byly strženy. Na začátku 18. století se barokní úpravy staly výraznou součástí interiéru; roku 1649 byl pořízen hlavní oltář s obrazem Nanebevzetí Panny Marie od Karla Škréty a roku 1670 dokončil Giovanni Domenico Orsi novou varhanní kruchtu.
Dne 24. října 1601 zemřel Tycho Brahe a byl pohřben v Týnském chrámu, čímž chrám získal mimořádný význam pro českou vědu a kulturu. V průběhu 17. a 18. století docházelo k dalším stavebním zásahům: po požárech v roce 1679 a obnovách v 18. století se klenby redesigned. V roce 1800-1900 docházelo k dalším úpravám, které zachovaly gotický charakter severní věže i bočních lodí.
Architektura a vizuální domény chrámu
Chrám je vybudován z pískovce a opuky; západní průčelí tvoří dominantu Starého Města. Severní portál s reliéfem Utrpení Kristova patří k nejcennějším gotickým dílům ve střední Evropě. Vnitřní zařízení je převážně barokní, včetně barkózových oltářů, konzolových zdí a bohatě řezaného mobiliáře. Hlavní loď je zaklenuta raně barokními klenbami s trojúhelníkovými výsečemi, zatímco boční lodě si zachovaly gotickou žebrovou klenbu.
Severní portál je vyzdobený baldachýnem a ostěním s výraznými konzolovými příporami; na vnitřní straně jsou vyobrazeny scény pašijí. Hlavní oltář z roku 1649 s Nanebevzetím Panny Marie od Karla Škréty patří mezi nejvýznamnější barokní díla u nás. Z dalších významných děl jsou sochařská díla Jana J. Bendla, Františka Ignáce Weisse a malby Jana Jiřího Heinsche a Michaela Halbaxe.
Severní portál a detaily výzdoby
Severní portál představuje mistrovské dílo parlérůké školy; uprostřed tympanonu se nacházejí scény z Kristova utrpení v náročných mnohafigurativních kompozicích. Reliéf a sochařská výzdoba patří k vrcholům gotického sochařství předhusitského období v Čechách.
Na architektonickou dominantu severní strany navazuje bohatá výzdoba věží: dvojice věží s pozdně gotickými osmibokými střechami a ochozy, čtyřmi nárožními vížkami a dalšími drobnými ozdobnými prvky. Z pozůstalosti gotické výbavy je třeba uvést i baldachýn z roku 1493, který původně kryl hrobku biskupa Augustina Luciana z Mirandoly.
Interiérové a umělecké dědictví
V interiéru dominují barokní oltáře a dřevořezby z 17. století, dále pak raně barokní sochařská díla Jany J. Bendla a Weisse a malby různých autorů. Dřevěné varhany od Jana J. Mundta z let 1670-1673 patří mezi tři nejstarší dochované varhany v Praze; od roku 1691 působil v chrámu varhaník Tomáš Baltazar Janovka.
Mezi důležité dochované relikvie patří cínová křtitelnice z roku 1414, nejstarší v Praze, a kamenná kazatelna. Dále je zde rázově cenná Kalvárie a Madona z doby kolem roku 1420, které patří k nejvýznamnějším dílům Týnské kalvárie.
Současnost a péče o památku
V 19. století byly z boční lodě odstraněny některé barokní prvky a v letech 1846-1847 došlo k reorganizaci oltářů. Od roku 1992 je chrám součástí farnosti a nadále je významnou turistickou i duchovní destinací města.
V srpnu 1784 byl chrám sloučen s městským úřadem zádušní; od té doby je Týn chápán jako součást farnosti a jeho provoz řídí místní duchovní správa. Ochranu chrámu zajišťuje nejen tato správa, ale i aktuální pravidla návštěvnosti a pokyny pro návštěvníky, které se řídí specifickými podmínkami uvnitř chrámu.
Vizuální a doprovodné materialy
Severní portál a jeho gotická výzdoba, hlavní oltář z roku 1649, a zbytky gotické výbavy - to vše tvoří jádro vizuálního dědictví Týnského chrámu. Krásné jsou třeba dříve zmíněné fresky a malby v bočních lodích, stejně jako nádherné plochy oltářního reliéfu a sochařské výzdoby na průčelí chrámu.
Katedrála Notre Dame: Jak středověcí lidé stavěli gotickou architekturu?
Celkové působení chrámu spojuje gotické jádro s bohatou barokní a novověkou výzdobou, čímž se stal jedním z nejvýznamnějších českých kostelů a symbolem Starého Města Prahy.
Charakter chrámu je dán nejen architekturou, ale i množstvím významných pamětihodností jako Tycho Braheho náhrobek a malířská díla Karla Škréty, která dávají chrámu mimořádnou kulturní hodnotu.
V průběhu staletí se Týnský chrám stal svědkem významných historických i duchovních změn a jeho štít, oltáře a reliéfy odrážejí proměny české společnosti od gotiky po baroko a pozdější období.