Teorií o tom, kde byl Ježíš pohřben, existují tisíce. Jako nejvýstřednější se ale zdá ta, která krom jiného tvrdí, že na kříži zemřel Ježíšův bratr Isukiri. Určitě vás překvapí, že v tak daleké zemi, jako je Japonsko, kde je hlavním náboženstvím buddhismus a šintoismus, dostal výklad bible jiný rozměr. Právě v malé vesnici Shingo v roce 1936 muž jménem Wado Kosaka nalezl úžasný objev… Našel Ježíše! Někteří lidé skutečně věří, že zde Ježíš Kristus žil i zemřel. Na severu Japonska v prefektuře Aomori se nachází malá vesnice Shingo, na první pohled na ní není nic zajímavého.
Podle průzkumů Wada Kosaka Ježíš Kristus nezemřel na kříži v Golgotě. Následně se vrátil do Judeji, aby v kázání pokračoval i zde. Když se Ježíš usadil v Shingu, stal se obyčejným farmářem na rýžovém poli a měl dokonce tři děti s místní ženou, než zemřel z přirozených příčin ve věku 106 let. Samotná hrobka Ježíše Krista sedí na vrcholu kopce a je skutečným pohřebištěm s velkým křížem tyčícím se na vrcholu. Vedle toho se říká, že další podobný kopec ukrývá Isukiriho ucho a vlasy Panny Marie jako relikvie. I kdybychom přijali tento příběh za pravdivý, poněkud ironickou otázkou zůstává, jakou oběť Ježíš Kristus položil, aby vykoupil lidstvo z jeho hříchů? Nejvyšší oběť by tak podle teorie Wada Kosaka položil namísto Ježíše jeho bratr Isukiri.
Nejen že Wado Kosaka našel zmínky o Ježíši v Japonsku, ale ve stejném městě dokonce našel pyramidy, o kterých tvrdil, že jsou mnohem starší než ty egyptské. Přítomnost Ježíše Krista je dokládána japonskými rukopisy, údajně přeloženými asi před dvěma tisíci lety. Místo se stalo turistickou atrakcí nejen pro křesťany, a to právě jen díky této konspirační teorii. Ač je důkazů o Ježíšově pobytu v Japonsku mnoho, většina lidí bere toto místo s velkou rezervou.
Najednou se objevuje další rozměr: Umění a umělci napříč historickou dobou zobrazují Ježíše Krista v různých podobách. Ježíš je zobrazován na obrazech a sochách napříč historií. Je mnoho příběhů o Ježíši, které by stály za vyprávění, a je zajímavé pozorovat, jak různí umělci vyprávějí příběh pomocí umění. Není překvapením, že je Ježíš důležitým tématem v historii umění. Umění bylo velmi drahá záležitost, takže umělci na svých plátnich a sochách zvěčňovali pouze důležitá témata. Tudíž náboženská témata v umění byla velkou částí jeho historie.
Nejstarší Ježíšův portrét byl nalezen v Sýrii a jeho původ se datuje kolem roku 235, ukazuje ho jako mladého muže bez vousů s autoritativním a důstojným držením těla. Jeho oblečení je podobné tomu, jak se oblékali mladí filozofové, jeho vlasy jsou ostříhané na krátko a má na sobě tuniku a palium - znak významného rodu v řecko-římské společnosti. Později vidíme vyobrazení Ježíše s plnovousem. Nikdo neví, jak Ježíš vypadal. Takže si často lidé představovali Ježíše podle toho, co znali.
Známým příkladem je série portrétů, který vytvořil nizozemský umělec Rembrandt (a pravděpodobně další umělci z jeho okruhu). Namaloval několik verzí „Hlavy Kristovy“, podle židovského modelu. „Nanebevzetí“ je posledním uměleckým dílem velkého umělce Rafaela. Rafael byl uznáván jako jeden z největších umělců, který kdy žil. „Nanebevzetí“ je neuvěřitelně detailní a hluboká malba, která zobrazuje Ježíše Krista stoupajícího z hory Tábor s Mojžíšem a Eliášem. Na stejném obrazu jsou i apoštolové, kteří se pokoušejí uzdravovat nemocné dítě, což je možné pouze v přítomnosti Ježíše Krista.
Obraz má velmi hluboký význam a váhu, a z uměleckého hlediska je to mocná exkurze dovednosti a vášně. Nejznámější malba Ježíše Krista není žádným překvapením: „Poslední večeře“ od Leonarda da Vinci. V „Poslední večeři“ zachytil Leonardo da Vinci Ježíše, jak naposledy večeří se svými apoštoly předtím, než byl zrazen Jidášem a zatčen Římany. Způsob, jakým je Kristus často zobrazován ve Východní pravoslavné ikonografii, je „Kristus Pantokrator“. Ikony jsou vždy monotónní a jsou pořád stejné minimálně poslední tisíciletí. „Kristus Pantokrator“ podtrhuje jeho přátelskou povahu a zároveň ho vyobrazuje jako všemocného soudce lidstva.
Verze kláštera Sv. Kateřiny na Sinaji je jedním z nejstarších známých ikon. Pochází ze 6. století. Ježíš je často vyobrazován jako dítě se svou matkou Marií, matkou Boží. „Madonna s dítětem“, také známá jako „Madona a dítě na trůnu“, je dílem italského malíře Giotta di Bondone a ukazuje Pannu Marii a Krista jako dítě na jejím klíně. Nejspíš znáte Salvadora Dalího díky známé katedrále v Barceloně - Sagrada Familia. Je to tentýž umělec, který namaloval „Ježíše na kříži“. Zvolil si nevšední perspektivu, jak se Ježíš vznáší mezi nebem a zemí. Za jeho zády je černočerná tma. Dalí nechtěl podtrhnout důležitost kříže jako takového, ale muže, který na tom kříži visel. Umělec prohlašuje, že se mu tenhle obraz zjevil.
Umělec Paul Gauguin namaloval v roce 1889 velmi barvité vyobrazení Ježíše na kříži nazvané „Žlutý Kristus“. Je to mimořádná práce, kterou namaloval ve stejném roce jako obraz „Zelený Kristus“.
Nejstarší (a nejzáhadnější) obraz Ježíše
V současné době se moderní umění zabývá širším zpochybněním tradičních reprezentací. Americká umělkyně Harmonia Rosales se prostřednictvím svého díla snaží narušit dominantní proud umění, který napříč staletími opomíjel zobrazovat zástupce etnických minorit a ptá se: „Kde jsme byli my?“ a „Nepomohli jsme snad tento svět stvořit stejně jako běloši?“
Pokus Rosales o zpochybnění eurocentrismu však vzbuzuje mnohé vášně. Ne všichni totiž považují za plodné zamýšlet se nad klasickým uměním prizmatem postmoderní společnosti. Harmonia Rosales v současné době vystavuje svá díla v newyorské RJD Gallery. Výstava je nezvána Svědomí nového světa. Rosales například slavnou fresku Stvoření Adama překreslila tak, že se z Boha i Adama staly realisticky vyvedené černošky. Obdobně na jednom ze svých obrazů nahradila plavovlasou Venuši ženou s černou pletí. Jinde se v černošku proměňuje také Ježíš.
Na otázku, proč pracuje především s náboženskou tematikou, Rosales odpovídá, že náboženství je odjakživa bytostně spjato s mocí. Zpochybněním vizuálních konstrukcí, které jsou hluboko zakořeněné ve způsobu, jakým přemýšlíme o světě, chce přispět k rozvolnění myšlenkových struktur obecně. Harmonia Rosales doufá, že proporcionálnější zobrazování černošek v umění povede k jejich většímu respektování ve společnosti.
Ježíš je zobrazován na obrazech a sochách napříč historií. Je mnoho příběhů o Ježíši, které by stály za vyprávění, a je zajímavé pozorovat, jak různí umělci vyprávějí příběh pomocí umění. Není překvapením, že je Ježíš důležitým tématem v historii umění. Umění bylo velmi drahá záležitost, takže umělci na svých plátnech a sochách zvěčňovali pouze důležitá témata. Tudíž náboženská témata v umění byla velkou částí jeho historie.
Nejspíš znáte Michelangela Buonarrotiho jako jednoho z největších umělců všech dob. Může být označen za xenofoba a misogyna, protože jeho díla zobrazují převážně bílé muže? Další známá jména: Rafael, Rembrandt, Leonardo da Vinci, Gauguin, Dalí. Z jejich díla plyne široké spektrum interpretací Ježíše, od tradičních po radikálně novátorské. Často se odráží snaha vyrovnat se s tím, jaké zobrazování Ježíše bylo v určitém období uznávané a jaké zobrazení se prosazuje dnes.
V obrazech jako „Poslední večeře“ či „Kristus Pantokrator“ se odráží nejen teologické, ale i estetické ambice umělců a zároveň vzniká dialog mezi kulturními kontexty. „Poslední večeře“ od Leonarda da Vinci zobrazuje Ježíše před zradou Jidášem a zatčením. Kristus Pantokrator v ikonografii ukazuje Ježíše jako všemocného soudce lidstva, což odráží tradiční interpretace a duchovní autoritu. Verze kláštera Sv. Kateřiny na Sinaji patří mezi nejstarší ikonografické záznamy a ilustruje dlouhodobé aspekty modlitby a víry.
Experimenty moderního umění s náboženskou tematikou nemusí nutně směřovat k vyřazení tradice. Spíše ukazují, jak se zkoumají role postav, jako je Ježíš, a co znamená jejich zobrazování pro současnou společnost. Každá generace nachází v Ježíšově příběhu nové významy, které rezonují s aktuálními společenskými diskuzemi a otázkami identity.