Na Zelený čtvrtek je pro večerní bohoslužbu vybrán jako 2. čtení úryvek z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
V tomto dopisu je tento text součástí delšího Pavlova pojednání o večeři Páně.
Korintští křesťané se sice shromažďovali a připomínali si Ježíšovu poslední večeři s učedníky.
Chovali se však při této hostině naprosto nepřijatelně, protože dbali víc na sociální rozdíly mezi sebou než na jednotu ve společenství, které z nich mělo vzniknout.
Podle Pavla není už něco takového „večeře, jak ji ustanovil Pán“ (1 Kor 11,20) - s jistotou tedy nemůže Korinťany chválit.
(Bratři!)
Co jsem od Pána přijal, v tom jsem vás také vyučil: Pán Ježíš právě tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, rozlámal ho a řekl: „Toto je moje tělo, které se za vás (vydává).
Pavel zdůrazňuje, že on sám je součástí tradice, která pochází od samotného Ježíše jako hlavní postavy poslední večeře.
„Právě ta noc“ znamená konkrétní historickou situaci v Ježíšově pozemském životě.
Nejde tedy o bájné vyprávění historicky neověřitelné situace, z níž by se odvozovaly nějaké důsledky pro budoucnost.
Při své poslední večeři s učedníky se Ježíš choval jako otec v židovské rodině během velikonoční večeře: Bral do rukou chléb, lámal ho a rozdával těm, kdo s ním byli u stolu.
Tento obvyklý úkon doprovází Ježíš zcela neobvyklými slovy.
Chléb ve svých rukou prohlašuje za své tělo, které se vydává za ty, kdo jsou s ním u stolu.
„Tělo“ znamená všechno, čím Ježíš je a co má.
Formulace „tělo za někoho“ vystihuje obětování se někoho za někoho jiného.
Ježíšova výzva „to čiňte na mou památku“ je nejdůležitějším odůvodněním, proč se křesťané scházejí k posvátné hostině.
Podobně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, potvrzená mou krví.
I další úkon při židovské velikonoční večeři dostává v důsledku Ježíšových slov nový význam.
Zmínkou o „nové smlouvě“ navazuje Ježíš na zaslíbení v knize proroka Jeremiáše: „Přicházejí dny, … kdy uzavřu s domem izraelským i s domem judským novou smlouvu“ (Jer 31,31).
Tá měla spočívat v tom, že smluvní požadavky vepíše Bůh lidem do srdce, aby je už nemuseli brát jako něco, co je jim uloženo zvenčí, ale aby podle nich spontánně jednali.
„Smlouva potvrzená krví“ je zřetelnou narážkou na Mojžíšovo pokropení lidu krví obětovaných zvířat v Druhé knize Mojžíšově: „Hle, krev smlouvy, kterou s vám Hospodin uzavírá na základě všech těchto slov“ (Ex 24,8).
Tímto úkonem byla znázorněna vysoká míra závaznosti smluvního vztahu, k jehož uzavření se někdo odhodlal.
Pokud by totiž takový člověk nejednal podle smluvních požadavků, hrozilo by mu, že jeho krev bude prolita - podobně jako byla prolita krev obětovaného zvířete.
Na závěr zasazuje apoštol Pavel slavení večeře Páně do široké perspektivy dějin spásy.
Využívá k tomu zvláštního významu této večeře.
Přijímání chleba a pití z kalicha je v kterékoli době určitým druhem zvěstování.
Obvykle se příliš nezabýváme způsobem, jakým slavíme Eucharistii.
Připadá nám, že přece děláme vše tak, jak se má.
