Na obrazu od Leonarda da Vinci vedle Ježíše skutečně sedí žena a mezi skupinkou učedníků napravo od Krista je namalována ruka s dýkou, která však nikomu nepatří.
Ta žena, jsem někde četla nebo viděla myslím na Discovery takový pořad na pokračování, že je Máří Magdaléna, teď se spekuluje že byla Ježíše žena. Já ne, co tam píše o té dýce. Co tam píše v knize o té dýce? (Nějak mi tam unikl otazník).
Já osobně spekulace ohledně Maří M. beru jako dost nepodložené, jisté je však, že postava sv. Jana, "miláčka páně", má hodně ženské rysy. V archivu ve Vatikánu je určitě spousta textů, která by také spoustu dalších spekulací vysvětlila. Ale protože církev nestojí o to tyto texty zveřejnit, asi nebudem vědět nikdy nic.
Apoštol Jan má úmyslně ženské rysy, je tam ještě jeden apoštol který nemá vousy - a je to chlap jak Brno. Ta podoba tam opravdu je. 2183, to právě že nevím. Ráco, připadá mi že ta dýka ukazuje na třetího apoštola, nesměřuje na stůl. "....Ta ruka svírá dýku, kterou chtěl Leonardo vyobrazit zlost Petra (naklání se k oné ženě), který je rozzloben tím, že Kristovým nástupcem má být žena a nikoliv on, svatý Petr. Co když je to opačně a ukazuje to na třetího apoštola?
Leonardo da Vinci žil v 15 století. Jediné prameny o životě Ježíše mohl čerpat, tak jako my, z Bible. To co je na obraze namalováno je pouze spekulace, protože máme rádi tajemné věci. Život Ježíše byl celkem prostý a pokud budeme věřit Bibli, byl i předurčený daleko do předu Starým zákonem, který byl psán předn. To, že bude zrazen a kým též podle Písma Ježíš věřil. Nejsem si jistá, jestli měli ženy v 1.stol. vůbec přístup ke stolu mužů. Takže jestli tam je namalovaná nějaká žena tak je to malířova umělecká představa a nebo něco jiného, což nemůžeme vědět.
I v 15. století nezapomeňme, že se jedná o obraz večeře a nazývat každý nůž dýkou je trochu nadnesené. No, já tam vidím jen jeden nůž a spoustu chleba. Holt to už nevyřešíme. Kdo je třetí apoštol zleva? Ale je hezké se ponořit do fantazie. Máš pravdu, díval jsem se a omlouvám se, jedině Jidáš tam drží svůj měšec.
Ano, Ondřej byl Ježíšovým vrstevníkem a pocházel z Betsaidy v Galileji. V mládí žil spolu se svým mladším bratrem Šimonem, který je znám později jako apoštol Petr, v Kafarnau u Genezaretského jezera. Oba si vydělávali na živobytí jako rybáři. Ondřej se stal později učedníkem Jana Křtitele a jako první apoštol přistoupil k Ježíšovi. Od té doby nese také přívlastek Prvně jmenovaný. Ondřej velice brzy přivedl mezi učedníky i svého bratra. Při té příležitosti jim jejich Mistr prý řekl tato slova: "Následujte mě a učiním z vás rybáře lidí."
Ondřej se skutečně vydal na daleké misijní cesty, které jej zavedly až k Černému moři a později i do Řecka. Podle jiné tradice se dostal až do Kurdistánu a Gruzie. Nakonec, a to je docela jisté, se usadil v řeckém Patrasu. Okolo roku 60, v době vlády Neronovy, jej zdejší římský místodržící Egee nechal zatknout. To mu však nestačilo. Začal apoštola krutě týrat a nutil jej, aby obětoval římským bohům. To Ondřej rozhodně odmítl; jeho odpor ovšem znamenal rozsudek smrti. A tak byl 30. listopadu roku 60 nebo 62 v Patrasu ukřižován vojáky na šikmém kříži, kterému se od té doby říká Ondřejův.
Další texty se věnují různým interpretacím obrazu: kalichu, dýce, a možnému zobrazení Máří Magdaleny či Jana. A jak se říká, i současné debaty mohou být zdrojem inspirace pro čtenáře i diváky, a to bez nutnosti souhlasit s jednou pevnou verzí.
Na závěr si někteří čtenáři kladou otázky, zda Leonardo skutečně čerpal jen z Bible a zda jeho záměr nebyl spíše estetický či symbolický. Ať už vyvolává to téma konspiračních teorií, či důraz na lidské emoce a relaci mezi postavami, Poslední večeře zůstává jedním z nejstudovanějších rytmů renesančního malířství, který vyvolává širokou škálu názorů a diskusí.
Vysvětlení velkého umění: Poslední večeře od Leonarda da Vinci
Informace o díle a jeho výkladech se často objevují v odborné literatuře i v dokumentárních pořadech. Některé zdroje cituje záměr autora a zmiňují, že žena po Ježíšově pravici by mohla být Máří Magdaléna, jiné zdroje naopak zdůrazňují ženské rysy Jana a jeho specifické postavení v ikonografii.
Poslední večeře je často považována za mimořádný moment renesančního umění, kdy Leonardo hledal vyjadřovací prostředky, které by divákovi umožnily prožít emoce a dilema postav. Také proto se o díle vedou dlouhé debaty o symbolice kalichu, dýky a o tom, zda postavy sedí v tradičním prostoru či v novátorsky uspořádané sestavě.
Autorská témata v textu ukazují, že názory se mohou lišit a že interpretace může odrážet historické i kulturní souvislosti různých období. Důležité však zůstává, že samotná kompozice a výtvarné zpracování Leonarda da Vinci zůstávají ikonou západního umění a inspirují k dalším zamyšlením nad rolí žen, zrady a vztahu mezi člověkem a vírou.