V březnu jsme si připomněli jednu temnou středověkou událost. Upálení Jacquese de Molay, posledního velmistra templářského řádu, dne 18. března 1314, se stalo jednou z nejživějších legend středověku a dodnes rezonuje v populární kultuře. Templáři byli rytířský řád, který měl původně chránit poutníky do Svaté země, záhy však především ovládal a hájil křižácké državy na Blízkém východě před muslimy. Obchodem a válčením v tomto regionu templáři dokázali vydělat ohromné jmění. Nepodléhali světské moci, pouze papeži.
Poté, co křižácké panství ve Svaté zemi v roce 1291 vyvrátili Mamlúkové, se velmistrem řádu stal Jacques de Molay. pozval do Francie - jestli si říkáte, že za papežem se přece jezdí do Říma, tak tehdy to bylo jinak. Ve Francii vládl nesmírně ambiciózní Filip IV. Sličný z rodu Kapetovců, který chtěl mít pod palcem všechno, včetně papeže. Proto papež sídlil ve francouzském Avignonu místo v Římě. Klement V. chystal další křížovou výpravu a pro její účely navrhl Jacquesovi de Molay, aby se templáři sloučili s dalším řádem - johanity. Ten to odmítl, a navíc se dostal do sporu s králem. Templáři totiž spravovali francouzské státní finance, které Filip IV. Sličný pilně drancoval, a ještě si u templářů půjčoval a nechtěl vracet.
Na základě drbů, které se o rytířích šířily, rozdmýchal velkolepý proces. Obvinil templáře z kacířství, řadu jich nechal zatknout a mučením je donutil k přiznání, že byli nuceni plivat na kříž, nebo že jim bylo nakazováno, aby své případné sexuální potřeby ukájeli s ostatními bratry rytíři a podobně. Templářský majetek dostali částečně johanité, částečně Filip IV. Sličný. Velmistr řádu de Molay byl spolu s dalšími představenými dál vězněn králem. Patrně následkem mučení se přiznali ke kacířství a káli se. Když byli 18. března 1314 na veřejném slyšení u katedrály Notre Dame v Paříži odsouzeni na doživotí, velmistr Jacques de Molay se spolu s dalším rytířem dopálili a začali křičet, že v tom případě odvolávají své přiznání.
Na to byli označeni za recidivující kacíře a odsouzeni k upálení zaživa. A to hned. Stalo se na Židovském ostrůvku, který je dnes součástí velkého pařížského ostrova Cité. Kronikář Geoffroi de Paris tehdy zapsal, že de Molay se na hranici vyznal, že není kacíř a že Bůh jistě potrestá viníky, kteří templáře přivedli do záhuby. A na podzim při nehodě na lovu také Filip IV. Sličný. Jeho synové zemřeli pár let po něm, aniž zanechali mužské potomky, takže ještě nedávno mocný rod Kapetovců vymřel po meči. A Francie upadla do stoleté války.
Všechny tyto události daly vzniknout legendě, sepsané v 16. století, že velmistr de Molay prý na hranici papeže a krále Filipa a jeho potomky proklel a slíbil jim, že se potkají před Božím soudem. A to do roka! Zrovna jako náš Kozina. Podobně jako Kozina se i Jacques de Molay stal v dalších staletích hrdinou populární kultury. V romantickém 19. století dokonce on a jeho řád inspirovali celé neotemplářské hnutí. A jak víme, fascinace tímto bohatým řádem trvá dodnes.
Filip IV. Sličný byl jedním z těch panovníků, kteří vládnou tvrdou rukou. Jdou přes mrtvoly a své úmysly prosazují navzdory všemu ostatnímu. Nejsou však jen historické figury; jeho politika odrážela snahu ovládnout nejen církev, ale i ekonomiku a finance státu. Dostal se tedy do mocenského konfliktu s papežem Bonifácem VIII. a vyvrcholil zajetím papeže a dosazením Klimenta V. na papežský stolec, který byl přesunut do Avignonu. Tím Filip IV. vyřešil řadu překážek a začal prosazovat vlastní program, včetně zrušení řádu templářů a financování válečných výprav prostřednictvím daní, které zůstaly v nezměněné podobě dodnes.
Řád templářů, celým názvem Chudí rytíři Krista a Šalamounova chrámu, byl jedním z nejmocnějších křesťanských rytířských řádů středověku. Podobně významné byly v Evropě už jen dva další řády, Řád Johanitů a Řád německých rytířů, ale ani ty v určitých chvílích nedosahovaly takové moci jako templáři. Likvidace templářského řádu nastala roku 1307, když Filip IV. Sličný zahájil proces a obvinil templáře z magie, sodomie a kacířství. Templáři byli zatčeni, jejich majetek byl konfiskován a proces trval až do roku 1312, kdy byl řád formálně zrušen papežem Klementem V. a poslední velmistr Jakub z Molay byl upálen dne 18. března 1314.
Dochované prameny uvádějí, že Filip IV. byl jedním z největších věřitelů templářů a jejich zničení mu umožnilo vyrovnat dluhy. Do Čech templáři přišli za Václava I., jejich presence však nejvíce zasáhla západní politika a ekonomiku. Konec templářského řádu měl dalekosáhlé důsledky pro evropskou politiku a financování, a zároveň přispěl k tvorbě legend, které se vynořují dodnes.
Poslední záznam - jak poslední velmistr Jakub z Molay vyhlásil, že proklíná Filipa IV. a Klementa V. a povolá je k Božímu soudu do roku a dne - se nakonec naplnil, a papež zemřel pouhých 33 dnů po popravě. Král Filip IV. Sličný a jeho dynastie zemřeli bez mužských následníků a v roce 1328 vymřela po meči dynastie Kapetovců ve Francii. Tato série událostí tak nastavila rámec pro stoletou válku a zformovala evropskou politickou krajinu na dlouhá staletí.
Klíčové body a souvislosti
- Templáři spravovali rozsáhlý majetek a fungovali jako bankovní síť napříč Evropou.
- Filip IV. používal dluhy templářů jako záminku k jejich zrušení a k posílení své moci.
- Papež Klement V. byl pod tlakem krále a Avignonské papežství ovlivnilo vznik konfliktu s úřadem římského papeže.
- Upálení de Molay a zánik řádu měly dalekosáhlé dopady na politiku, ekonomiku i náboženskou společnost Evropy.
- Legendy o prokletí a Božím soudě dodnes ovlivňují veřejné mínění a literaturu.
