Bible je základním kamenem západní kultury a její obsahy ovlivnily nespočet děl napříč uměním, literaturou a filmem. Příběhy obsažené v Písmu mají moc inspirovat tvůrce i diváky a nabízet symboly a témata, která rezonují napříč dobami. Z textu vyplývá, že zobrazení biblické látky na plátnech kin prošlo dlouhou a různorodou historií, od raných pokusů až po moderní multimediální interpretace.
Počátky biblického filmu a první pokusy
Jedním z prvních, kdo se pokusil biblickou látku přiblížit filmovému divákovi, byl D. W. Griffith, který s láskou k Bible pracoval již ve svém dřívějším díle. Ten se s biblickým tématem "vytasil" už v roce 1914 v hodinovém snímku Princezna z Betulie, který je dnes určen už opravdu jen filmovým historikům, případně odborníkům. Více se rozmáchl až ve svém legendárním díle Intolerance, které sestává ze čtyř příběhů, z nichž dva mají úzkou souvislost s Ježíšem Kristem a Biblí samotnou.
Z němé éry stojí za připomenutí rok 1923, kdy vzniklo drama Desatero přikázání, v němž Cecil B. DeMille vypráví Mojžíše a jeho lid a paralelně poukazuje na účinnost desatera v tehdy moderním světě. Výsledek je z dnešního pohledu výrazně lepší než u dřívějších snímků a divák si ho může docela užít. Tvůrce se navíc ke svému dílu později vrátil. Stejný autor zpracoval v roce 1949 příběh Samsona a Dalily, který se odehrává tisíc let před narozením Krista a stal se barevným debutem Hedy Lamarr a Angely Lansbury.
Zlatý věk biblických velkofilmů a jejich evropské odlišnosti
S nástupem televize potřebovali filmaři udržet diváky a k tomu jim měla sloužit i velká biblická témata. Ta se v padesátých a šedesátých letech minulého století dočkala svého zlatého věku. Už v roce 1951 vzniklo drama David a Batšeba, v němž se divák setká s pěti Oscarovými nominacemi. Podobně je na tom i Roucho z roku 1953, kde Richard Burton hraje římského tribuna a ukřižování Krista má vliv na nosení roucha. V roce 1956 se DeMille vrátil k Desateru přikázání v barvě a ještě velkolepěji ji pojímá. Hlavní roli ztvárnil Charlton Heston a faraona Yul Brynner.
V Evropě se tehdy zrodily menší, ale zajímavé pokusy o biblické výjevy. Mezi zajímavé kousky patří drama Evangelium sv. Matouše od Pasoliniho, které natočil s minimem herců a s autentickými prostředími jihoitalského kraje. Scénář vychází z přímých citací Matoušova evangelia a dílo vzbudilo tehdy i velkou kontroverzi. Později přišly na řadu i široce známé adaptace Ježíše Krista, například Zeffirelliho Ježíš Nazaretský (1977), který byl dlouhý a pomalý, a jeho filmovou formu ovlivnil i herecký výkon Cláudia Cardinale či Ernesta Borgnine.
Různorodost přístupů k Ježíšovi a kánon biblických textů
Další významné snímky z osmdesátých let zahrnují Poslední pokušení Krista (1988) Martina Scorseseho, který adaptoval Kazantzakise a zpochybnil tradiční evangelijní vyprávění. Diváci i církevní představitelé tehdy reagovali bouřlivě. V 90. letech se biblické filmy přesunuly spíše do televize a na video, avšak zůstaly ve svém duchu konzistentní. Výjimkou byl Princ egyptský (1998), který Disney uvedl jako animovanou a pro děti přístupnou formu Mojžíše a Země zaslíbené. Mel Gibson se v roce 2004 zapsal do historie kontroverzní Umučením Krista, které natočil v latině a aramejštině, a jeho vizuální síla dodnes vzbuzuje emoce.
Umučení Krista vyvolalo i mezinárodní reakce; některé scény a vyobrazení vzbuzovaly ostrou kritiku a dokonce i náboženské spory. V letošním roce se očekávají dva filmy vycházející z Knihy knih, což ukazuje, že biblická témata nadále poutají pozornost a nabízejí nekonečné interpretace. Atentátem na aktuálnost a kulturní význam Bible je její postavení jako nejrozšířenější knihy světa.
Bible jako kulturní základ a její trvalý vliv
Bible je díky své jednoduchosti a jasnosti schopna oslovit lidi v různých jazycích a kulturách. Obsahuje zprávy o lidech, kteří skutečně žili, o jejich vztazích s Bohem a o tom, jak spolu jednali; z těchto příběhů lze vyvodit praktické ponaučení. Důležitost biblického textu spočívá v tom, že není jen knihou o Bohu, ale také knihou od Boha; vypráví o Bohu jménu, jeho osobnosti a jeho záměru se zemí a lidmi. Bible obsahuje i ústřední téma boje dobra a zla a slib šťastného konce.
Životní i literární vliv Bible se odráží v překladech do mnoha jazyků a v bohaté tradici, která zahrnuje i deuterokanonické knihy a rozmanité kánony různých církví. Významné české překlady mají dlouhou historii, od prvních českých překladů ze 14. století až po Bible kralickou a Český ekumenický překlad ze 20. století. Současné projekty a organizace pokračují v překladech a vydávání Bible do více než 600 jazyků pro 127 zemí, čímž posilují její globální dosah.
V kontextu české kultury je klíčové uznání Bible i v literatuře a výtvarném umění; biblické motivy se promítají v dílech českých autorů, a to nejen v obrozenecké literatuře, ale i v moderním a současném tvůrčím spektru. Kromě náboženského rámce si Biblický příběh všímají i pro svou obecnou lidskou relevanci a pro svou schopnost pojmenovat univerzální témata jako naději, hledání smyslu a morální dilemata.
