Text Izaiáše 43, jak je podán v českém ekumenickém překladu a jeho souvislosti, nám ukazuje, že Bůh povolává Jákoba Izraele skrze výslovnou blízkost a záchranu. Hospodin říká Jákobovi a Izraeli: Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Tím se odvíjí základní tón celého oddílu: identita Božího lidu není dána lidskou silou, ale Božím vyvolením a osobním vztahem.
Boží vyvolení a identita „Jákob-Izrael“
Hospodin představuje sebe jako tvůrce a spasitele, který oslovuje Jákoba, jméno vyjadřující lidskou schopnost lstivého jednání, a Izraele, jehož jméno symbolizuje Boží vládnutí. V textu jsou verše, které zdůrazňují, že Bůh vidí člověka i v jeho slabostech a že volba Jákoba nebyla výsledkem lidské ctnosti, nýbrž Božího rozhodnutí a milosti. Slovo „Jákobe“ spolu s „Izraeli“ ukazuje, že Bůh není vzdálený soudce, ale Pán, který skrze proměnu z lstivého člověka činí národ s úlohou vyvoleného svědectví.
„Protože jsi v mých očích tak drahý, vzácný, protože jsem si tě zamiloval, dám za tebe mnohé lidi a národy za tvůj život.“ Tímto vyjádřením se otevírá působivý obraz Božího vztahu k lidu: identita vyplývá z Boží lásky a hodnoty, kterou mu připisuje. V souladu s tím je i procedura vyvedení a shromažďování Božího lidu z různých končin země, aby byl chvalen a svědkován jeho slávě.
Procházení životem: ohněm i vodami, ale bez ztráty identity
V dalších verších je popsána cesta věřícího jako zkouška a proměna: „Půjdeš-li přes vody, budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí.“ Tato slova nevznikají z očekávání snadné cesty, nýbrž z vědomí, že Bůh bude s nimi v každé zkoušce. Důvodem není lidská výjimečnost, ale Boží přítomnost a slíbené spasení.
„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj zachránce.“ To je jádro poselství: Bůh se neodstřihuje od svého lidu; on jej chrání a zachraňuje. Egypt je připomenut jako výkupné - důkaz, že Boží moc není pouze slibem, ale historickou skutečností činem.
Nová cesta a nová doba: “činím novou věc”
Hospodin oznamuje, že „činím novou věc a už vzchází“, že vyvádí svůj lid cestou v poušti a řekou v pusté krajině. Tím se potvrzuje, že Boží plán zahrnuje změnu způsobu života lidu - od starých vzorců k novému jednání podle Boží vůle. Voda a řeky symbolizují Boží požehnání a přiřazení k Jeho lidu, který se učí chválit a oslavovat Boží činy.
Spasitel v proměně a identita ve světě
„Jste moji svědkové, je Hospodinův výrok, jste mým otvorem mým služebníkem.“ Boží lid má svědčit o jeho jedinečnosti a svrchovanosti. Jedině skrze Boží jméno a charakter se odhaluje pravá identita člověka; Hospodin je ten, kdo zůstává věrný a kdo zachraňuje před západní a východní i severními tlaky světa. V tomto světle se slova „Neboj se“ jedné tváří s „evangelium radostné zprávy“: Bůh je ten, kdo tě zná, chce a zachraňuje, a kdo říká „můj jsi ty“.
Životní fází a povolání
Vztah jako otcův příkaz a povolání je klíčový prvek: „Otec tě zavolal, povolal tě proto, aby ti řekl, co máš dělat.“ Život má být naplněn smyslem, podporovaný Božím povoláním k účasti na Jeho díle. To je ukotveno v tom, že Jákob postupně přechází od lstivosti k víře a poslušnosti, čímž získává novou identitu praotce národa. Prostřednictvím této proměny se ukazuje, že lid Boží není definován jen minulými skutky, ale Božím vyvolením a novým způsobem života, který přináší chválu Bohu.
Jádro poselství pro dnešek
„Neboj se“ není prázdné klišé, ale odpověď na realitu našich obav a nejistot. Tekoucí vodní a ohnivá zkouška nejsou symbolické jen pro starověký Izrael, ale mají svoje odrazové úkoly i dnes. Každý člověk může slyšet boží hlas, který říká: „Můj jsi ty.“ Třešničkou textu je ujištění: „Já jsem si tě zamiloval.“ Tato jistota dává odvahu a smysl života, i když svět klade nároky a vyžaduje nasazení. A právě v tom spočívá skutečné poselství Izaiáše 43: Bůh si nás vyvolil, zachraňuje a povolává k účasti na Jeho díle, a to i přes naše slabosti a minulá selhání.
