Vatikán podstatně zpřísnil církevní zákoník, který poprvé explicitně hovoří o trestnosti sexuálního zneužívání nezletilých i dospělých věřících kněžími. Definuje i postup při stíhání těchto provinění, kterému mají nově čelit nejen duchovní, ale i laikové zastávající funkce uvnitř aparátu katolické církve. Na reformě právního kodexu církve se začalo pracovat už v roce 2009 za Františkova předchůdce Benedikta XVI. a změny mají vstoupit v platnost letos v prosinci. Nejpodstatnější změnu přinášejí články 1395 a 1398 nového kodexu. Ty mimo jiné uznávají, že oběťmi sexuálního násilí ze strany kněží, kteří se ho dopustili na základě zneužití svého postavení a autority, mohou být i dospělí, uvedla agentura AP. Zákoník ale nově formuluje i přestupky týkající se sexuálního zneužívání dětí a nezletilých. Kromě samotného zneužívání kodex hovoří i o trestnosti přechovávání a šíření pornografie a ty duchovní, kteří si násilím vynucují sexuální kontakt, může čekat zbavení kněžských povinností.
Přesnější definice jednotlivých přečinů podle agentury Reuters zúží manévrovací prostor biskupům, pro něž bude napříště mnohem obtížnější nahlášené případy zneužívání tajit nebo nutit oběti ke stažení obvinění. Církev reformou práva reaguje na kritiku a problémy, před které ji postavily kauzy sexuálního zneužívání kněžími po celém světě. Pověst katolické církve významně utrpěla a vyšetřování se v minulých letech dotklo i mnoha vysoce postavených hodnostářů. Například bývalý americký kardinál Theodore McCarrick v roce 2018 přišel o svůj titul a o rok později ho papež František propustil ze stavu duchovních poté, co vyšlo najevo, že léta sexuálně zneužíval seminaristy a mladé kněze.
Papež František se k problému sexuálního zneužívání v církvi rázně postavil brzy po nástupu do úřadu v roce 2013. V roce 2014 jako první hlava katolické církve přijal ve Vatikánu skupinu obětí zneužívání a během svých zahraničních cest se takovým obětem několikrát veřejně omluvil. V roce 2019 vydal dekret, podle něhož musí kněží i řeholníci okamžitě hlásit představenému či přímo Vatikánu sexuální zneužívání i jeho krytí. Papež František zrušil takzvané papežské tajemství, které se dosud využívalo při vyšetřování případů sexuálního zneužívání, kterého se měli dopustit kněží. Podle agentury Reuters jde o radikální změnu kanonického práva.
Kanonické právo dosud určovalo, že pro mravnostní delikty platí nejvyšší stupeň důvěrnosti informací, která měla chránit soukromí obětí a ctít presumpci neviny, a tím i pověst nařčených osob. Podle agentury AP ale tato praxe často sloužila i k tomu, že se uvnitř církve zatajovaly zprávy o sexuálních útocích před policií a umlčovaly samotné oběti. „Podle předpisů, které platily od roku 1962, byla záležitost natolik důvěrná, že lidé, kteří byli do procesu vtaženi, tak o tom neměli dál hovořit. To bylo něco, co samozřejmě lidi blokovalo v jejich svobodě a komplikovalo to spolupráci se světskými orgány. Je to záležitost úřední, nedotýká se to zpovědního tajemství,“ vysvětlil sociolog Jan Jandourek.
Papežské tajemství se od nynějška nebude týkat případů zneužívání, vyhrožování, dětské pornografie či případů zadržování informací při vyšetřování sexuálních deliktů a krytí jejich pachatelů. Církev musí podle papeže i nadále při vyšetřování podezřelých sexuálních násilníků zajistit „bezpečnost, integritu a důvěrnost“, tyto ohledy však nesmí bránit „v plnění povinností stanovených civilním právem“. Nízká věková hranice pro dětskou pornografii byla rovněž zvýšena. Zvláštní důraz se klade na prevenci, monitoring a vzdělávání v církevních institucích, aby se podobné zločiny nedodržovaly.
Historie z hlediska České republiky ukazuje, že téma získalo veřejnou pozornost až po roce 2011; MeToo a veřejná svědectví posílila tlak na transparentnost. V roce 2002 došlo k rezignaci arcibiskupa kvůli obviněním, a v dalších letech se objevily další případy z různých zemí. Významnou roli v diskusi hraje i tlak na lepší ochranu dětí a na jasné vnitřní procesy pro oznamování zneužití a ochranné mechanismy. Výzkumy ukazují, že účinný boj proti zneužívání vyžaduje nejen potrestání pachateli, ale i podporu obětem, bezpodmínečné nahlášení a jistotu, že trestné činy budou vyšetřeny nezávisle.
Následky zneužívání se mohou projevovat ve vztazích, rodinném životě a samotné sexualitě obětí, často s traumatizujícími dopady do dospělosti. Zvláštní důraz bývá kladen na pracovníky, kteří přicházejí do kontaktu s dětmi a mladistvými, a na zajištění prevence, monitoringu a vzdělávání v církevních institucích. Ochrana obětí zůstává jedním z klíčových témat moderního římskokatolického svědomí a politicky citlivých otázek. V širším kontextu zůstává téma zneužívání a reakce církví na něj předmětem mezinárodní debaty a výzkumů, které zvažují jak strukturální faktory vedení diecézí, tak psychologické a sociální dopady na oběti i komunity.
Papež František vyzdvihl pokrok, kterého církev dosáhla při eliminování případů sexuálního zneužívání dětí v církevním prostředí, a vyzval k dalším opatřením týkajících se ochrany zranitelných osob. V projevu k členům CEPROME papež uvedl, že „problém sexuálního zneužívání dětí musí řešit celá společnost“ a že utrpení obětí je „sdílené“ s Kristem. Dále připomněl obraz maličkých a lidské důstojnosti, vyzval k modlitbě na přímluvu sv. Terezie z Lisieux a vyjádřil vděk latinskoamerické komisi CEPROME za pokrok v boji proti tomuto zlu.
Papež František - DĚTI NEJSOU POKUSNÍ KRÁLÍCI
Zdroj: Vatican News, anglická sekce