V carském Rusku existovala dlouhá tradice sahající až do předmongolských dob, podle níž se po velkém válečném úspěchu nechal postavit honosný chrám. Ani v případě chrámu Krista Spasitele to nebylo jinak. Car Alexandr I. vydal po vítězství nad Napoleonem a odchodu posledního francouzského vojáka ze země 25. Jednalo se velkolepý plán, a tak není divu, že byla vypsána i architektonická soutěž. Prvním vítězem se stal Vitberg, který plánoval zahájit stavbu v roce 1817 na Vrabčích horách. Druhou soutěž vypsal Alexandrův nástupce car Mikuláš I., který sám vybral návrh Konstantina Tona. Mikuláš I. převzal i odpovědnost za výběr vhodného místa pro stavbu a vybral parcelu na břehu řeky Moskvy.
V první fázi byly vykoupeny pozemky a vybourána původní zástavba, v níž původně stál i Aleksejevský klášter. Od vydání manifestu cara Alexandra do zahájení stavby 10. září 1839 uplynulo bezmála 27 let a vlastní výstavba trvala dalších 44 let. Lešení zakrývající stavbu bylo odstraněno v roce 1860. Nicméně práce na vnitřní výzdobě probíhaly ještě dlouhých 20 let.
Náklady na výstavbu celého komplexu se vyšplhaly na 15 milionů tehdejších rublů. Celé přízemí bylo věnováno památce vítězství nad Napoleonem. Slavnostní otevření chrámu se konalo za přítomností cara Alexandra III.
Netrvalo dlouho a chrám se stal centrem náboženského, kulturního i společenského života. Byli zde korunováni ruští carové, konaly se zde celostátní oslavy a slavnosti. Můžeme jmenovat např. připomenutí pětisetletého výročí úmrtí Sergeje Radoněžského, oslavy stoletého výročí vítězství nad Napoleonem nebo třísetleté výročí vlády Romanovců.
Zlomovým okamžikem pro fungování chrámu se stala bezpochyby Velká říjnová socialistická revoluce v roce 1917. Po ní byl chrám sice ještě pár let otevřen, ale komunistické vedení pomalu ale jistě připravovalo jeho likvidaci. Definitivní rozhodnutí o demolici padlo na schůzi Komunistické strany SSSR 2.
Napoleonovo dobytí Moskvy mělo hořkou pachuť. Částečně na náklady státu a z větší části na účet Donského kláštera probíhala několikaměsíční demontáž artefaktů a mramorových plastik. Jen díky tomu se jich část podařilo zachránit. Dnes si připomínáme den, kdy se chrám po dvou řízených výbuších z 5. prosince 1931 sesunul k zemi. Planovaný Palác sovětů nebyl nikdy dokončen. Stavba sice byla zahájena v roce 1937, ale pak přišla druhá světová válka. Než nacistické Německo napadlo SSSR, stihli stavitelé dokončit jen základovou jámu.
Po převratu v devadesátých letech minulého století se v Moskvě a okolí dostala ke slovu iniciativa, který si kladla za cíl obnovit svatostánek a vrátit mu jeho lesk, společenský, náboženský a kulturní význam. Základní kámen nové stavby byl shodou okolností symbolicky položen 5. prosince 1990. Stalo se tak ve stejný den, kdy byla stavba před 59 lety zdemolována. Nejkrvavější bitva napoleonských válek byla masakrem 100 000 mužů. Prostředky potřebné k realizaci nemalého projektu byly shromážděny za dva roky a stavba tak mohla být započata v roce 1994.
Samotná stavba probíhala díky moderním technologiím a postupům nečekaně rychle. Slavnostní otevření chrámu se ve vší parádě odehrálo 31. prosince 1999 v předvečer dvoutisícého výročí narození Krista. K vysvěcení chrámu pak došlo 19. srpna 2000 a hned den poté zde probíhala kanonizace carské rodiny. Nově postavený chrám se tak opět stal národním, kulturním a historickým symbolem, který pojme až neuvěřitelných 10 000 věřících.
Miliardovou stavbu třetího největšího ortodoxního chrámu na světě provázejí kontroverze. Některým se nelíbí propojování náboženství s armádou. Vojáci si zase stěžovali, že je nutili přispívat na stavbu ze soukromých peněz. Neprůstřelná okna v kupoli, vojensky zelený nátěr a výjevy z bitev na stěnách.
„Tvorba ikony není řemeslný, ale hluboce duchovní proces,“ ujišťuje diváky reportér státního kanálu Rossija 24 v reportáži o stavbě. Chrám vítězství bude třetí největší chrám v zemi. Chrám bude stát několik desítek kilometrů od Moskvy v parku Patriot, který slouží ruské armádě jako výstaviště.
Velikost stavby je impozantní. Samotná konstrukce chrámu bude prodchnuta symbolikou. Zvonice je vysoká 75 metrů podle 75. výročí skončení bojů, které se bude slavit příští rok. Spolu s chrámem bude postaveno také muzeum, které by měl návštěvník projít 1418 kroky.
Kněz Vsevolod Čaplin, který patří mezi nejprominentnější zastánce propojení ruského státu a pravoslavné církve, je se stavbou spokojený. Monumentální Chrám ruských ozbrojených sil (jinak také Katedrála Kristova vzkříšení), se dočkal svého oficiálního otevření tento týden. Stavba, umístěná nedaleko Moskvy, vznikla na počest vítězství Sovětského svazu nad nacistickým Německem během druhé světové války.
Napříč celým komplexem se však nachází odkazy na velmi bohatou vojenskou minulost ruského národa, zejména s ohledem na 2. světovou válku. Vzhledem k povaze celého místa se objevuje hned několik kontroverzních expozic a exponátů, jako je například mozaika symbolizující obsazení Krymu nebo Stalina. Velice zajímavá symbolika se objevuje také v technických datech hlavního chrámu: 95 metrů vysoký, tambur na hlavní kopuli chrámu má průměr 19,45 metrů, což symbolizuje rok ukončení války. Výška zvonice je 75 metrů, což značí 75 let konce války.
Grandiózní chrám Krista Spasitele je jednou z hlavních moskevských dominant a největším ruským kostelem. Zdaleka viditelný svatostánek byl znovu vystavěn na místě původního kostela, který ve třicátých letech nechal Stalin vyhodit do povětří. Honosný snhobílý chrám se zlatými kupolemi najdeme na nábřeží řeky Moskvy v oblasti Kropotkinskaja. Jeho rozměry jsou skutečně kolosální: na výšku měří 103 metrů, průměr největší kupole je bezmála 30 metrů a chrámová loď pojme až deset tisíc věřících, což jej povyšuje na vůbec největší chrám v celém Rusku.
Historie chrámu je pohnutá. Stavbu původního chrámu zadal ve 30. letech 19. století car Alexandr I. na oslavu vítězství ruské armády nad Napoleonem a sám pro chrám vybral místo na břehu řeky Moskvy. Chrám vyzdobený reliéfy zobrazujícími slavné vojevůdce a bitvy využívali carové k nejrůznějším slavnostem a také ke korunovacím. Ve 30. letech 20. století se Stalin rozhodl chrám zničit ve snaze uvolnit místo pro Palác Sovětů. Chtěl tím uvolnit místo pro gigantickou stavbu tzv. Paláce Sovětů, který se měl stát symbolem celého evropského proletariátu.
Stavba Paláce Sovětů byla významně ovlivněna i tím, že písčité podloží u řeky nebylo pro takový kolos dostatečně stabilní. Na místě stavebního komplexu tak zela hluboká jáma. Po pádu komunismu začaly v devadesátých letech vznikat iniciativy za opětovné vystavění zničeného chrámu a nakonec bylo rozhodnuto, že bude u příležitosti 850. výročí založení města skutečně znovu postaven. Finanční náklady byly odhadovány na 200-600 milionů dolarů. V ruských médiích tehdy zaznívaly i obavy o korupci a tlaky.
Chrám se nicméně zaskvěl ve své původní obnovené kráse a 31. hlavní postavou a horlivým iniciátorem celé výstavby byl tehdejší moskevský starosta Lužkov, jehož významnou roli doprovázal architekt Zurab Cereteli. Cereteli je autorem megalomanské sochy Petra Velikého na řece Moskvě. Kritici často zmiňují nevkusnost a kýčovost řešení, stejně jako zobrazení Silného panovníka, který Moskvu kdysi do Petrohradu přesunul.
U chrámu Krista Spasitele se však znovu objevuje téma jednoty. Cereteliho team a další se k tomuto projektu vyjadřovali různě, ale skutečností zůstává, že interiéry chrámu působí mohutností a bohatou výzdobou. Nástěnné malby zabírají plochu 22 000 m2 a více než třetina je zhotovena z pravého zlata. Fragmenty fresek z původního chrámu byly zachovány a doplněny ikonami, čímž vznikla výjimečná souhra historie a současnosti.
V Kazani vzniká Chrám všech náboženství, jenž má pod jednou střechou spojit šestnáct světových vyznání, a to včetně starověkého Egypta. Stavba započala v roce 1992, financována z darů místního filantropa Ildara Chanova a dalších lidí. Budova má sloužit jako muzeum a kulturní centrum, nikoli pro pravidelné bohoslužby. Hlavní město Tatarstánu tak představuje jiný pohled na roli náboženství ve společnosti a na spojení různých tradic.
„Náš otec snil o tom, že postaví mešitu. Protože se ale v naší zemi praktikují dvě náboženství a buddhismus, rozhodl se můj bratr všechna vyznání na jednom místě propojít,“ uvedl Ilgiz Chanov. Stavba se rozrůstá do budoucna o další prostorové sekce a spolupráce mezi různými kulturními světy má být její klíčovou myšlenkou.
Univerzální chrám z Kazaně inspiruje svým konceptem tolerante spolupráce mezi náboženstvími. „Musíme se tolerovat,“ říká v souvislosti s projektem Farid Chairillin. Chrám nabízí světu alternativu k tradičním prostorům bohoslužeb a ukazuje, že architektura může vyjadřovat nadčasové ideály míru a spolupráce.
kulturní význam chrámů v Rusku se odvíjí od jejich historie a symboliky. Chrám Krista Spasitele představuje monumentalitu, ztělesňuje historii vítězství i ztrát a slouží jako připomínka proměnlivosti politických i náboženských kontextů. Chrám ruských ozbrojených sil v sobě spojuje vojenské dědictví a národní identitu, a přitom vyvolává debaty o vhodnosti propojení církve a státu.
10 nejdůležitějších symbolů chrámů Svatých posledních dnů skrytých na očích
V současnosti je chrám v Moskvě i jeho širší souvislosti často v centru mediálního zájmu. Zvonice a kupole, dekorace a iluminace vypráví příběh o odhodlání a ambicích, stejně jako o kontroverzích kolem financování a účelu. Chrám Krista Spasitele a jeho moderní nástupce v Patriot parku nadále zůstávají ikonami, které vyvolávají diskuse o roli náboženství v moderní společnosti a o tom, jaké poselství si Moskva a Rusko zvolí pro svou minulost i budoucnost.
Shrnutí kontextu a významů
Chrám vítězství a Chrám Krista Spasitele ilustrují, jak se v Rusku z romantické slávy válečných vítězství vyvinula složitá diskuse o náboženské identitě, státním symbolu a kulturním dědictví. Zatímco jeden z chrámů odráží monumentalitu a militarizovanou ikonografii, druhý ukazuje snahu o soudržnost a otevřenost mezi náboženstvími v různých regionech, jako je Kazan.