Nejvýraznější dominantou města Kolín nad Rýnem je katedrála svatého Petra, neboli Kolínský dóm.
Bodejť by nebyla dominantou města, když po svém dostavění byla nejvyšší stavbou celého světa.
I když toto prvenství kolínská katedrála ztratila už po 4 letech, dodnes je chloubou stojící nad řekou Rýn, na kterou se jezdí dívat zástupy turistů a poutníků.
Vždyť kolínský arcibiskup díky schránce s údajnými ostatky svatých Tří králů z katedrály udělal významné poutní místo.
Ten však pro potřeby sídla arcibiskupa nebyl dostačující.
Roku 1248 zde tak byl položen základní kámen nové katedrály, která byla inspirovaná slavnými gotickými předky z Francie.
Nejprve stavba probíhala celkem rychle, ale časem začaly docházet peníze.
V polovině 16. století se nakonec stavba zastavila úplně.
Kolínská katedrála, která se stávala největší stavbou na sever od Alp, musela na své dostavění ještě několik staletí počkat.
Až zase v 19. století byly v nedalekém městě Darmstadt a v Paříži objeveny původní plány na dostavbu chrámu.
Protože 19. Ke slavnostnímu dokončení katedrály svatého Petra došlo 15. října 1880.
Této slávy se zúčastnil i sám císař Vilém I.
Kdo by však čekal, že se slavnostní otevření katedrály v Kolíně zúčastnili i kolínský arcibiskup, musí být zklamán.
Arcibiskup byl totiž v té době ve vyhnanství.
V Německu té doby vládl „kulturní boj“ o moc mezi státem a církví.
Během druhé světové války katedrála schytala několik bomb.
I přesto, že sousední nádraží a další stavby byly srovnány se zemí, Kolínský dóm zůstal stát i nadále.
Interiér byl otevřen až 11 let po skončení války, neboť u poškozené budovy muselo dojít k průzkumům i opravám.
Dnes se ale katedrála pyšně zvedá nad vodami Rýna v těsném sousedství vlakového nádraží.
Často tak bývají tyto dvě budovy vyobrazovány spolu nebo s železničním mostem přes řeku Rýn.
Gotická katedrála je složená z pěti lodí.
Se svými dvěma věžemi dosahuje výšky 157 metrů a délka stavby je 147 metrů.
Interiér chrámu zabírá plochu takřka 8 000 metrů čtverečních.
Uvnitř se nachází bohatě zdobený interiér se středověkými vitrážemi.
Na jižní věži kolínské katedrály se nachází vyhlídková plošina, kam vede právě 509 schodů.
Mnoho z vybavení katedrály pochází už z 10.
Jednou z největších zajímavostí je relikviář Tří králů.
V něm jsou ukryté domnělé ostatky Kašpara, Melichara a Baltazara.
Tuto cennost nechal do Kolína nad Rýnem přivézt kolínský arcibiskup roku 1164, a to z italského Milána.
Chtěl tak posílit význam Kolína jako poutního místa.
Relikviář je 2,2 metrů dlouhý a nese na sobě pozlacené stříbro.
Stará radnice v severozápadním rohu Karlova náměstí byla původně měšťanským domem rodu Kolerů, který zakoupilo město 1494 od Jana Dobřenského z Dobřenic jako sídlo městské správy.
Několikrát přestavěna, naposledy 1887 do honosné novorenesanční podoby (J. Vejrych a J. Klecanský).
Sousední tzv. novou radnici zakoupilo město roku 1606 od vladyky Jana Albrechta Humpoleckého z Rybenska a zřídilo zde hostinec.
Od roku 1750 kasárna (1796 se zde narodil zakladatel moderní pantomimy Jean Gaspard Debureau), od 70. let 19. století škola.
Roku 1889 přestavěna Janem Zeyerem do podoby, navazující na sousední radnici.
Roku 1164 se jakožto vikář pro Itálii ve službách císaře Friedricha I. Barbarossy rozhodl převézt relikvie tří králů, kteří se kdysi klaněli božskému novorozeněti v Betlémě z Milána do Kolína.
Arcibiskup Rainald tedy přenesl (v podstatě ukradl) relikvie do Kolína a vytvořil tak z města, kde vykonával svůj úřad poutní místo - druhý Jeruzalém.
Kostě jsou tam dodnes, komu skutečně patřily, můžeme jen hádat, ale oficiálně jsou to oni tři biblickí králové a jejich koruny zdobí erb města Kolína.
V roce 1246 se jiný arcibiskup Konrád von Hostaden rozhodl, že stará románská katedrála není důstojným stánkem pro tak drahocennou relikvii a dal kostel strhnout.
O dva roky později pokládal základní kámen katedrály nové, která je dnes nejvýznamnější dominantou města.
Bez své katedrály si Kolín nedovedeme představit a dostala se i na dvoueurovou německou minci z roku 2011.
Stavba katedrály ovšem trvala více než šest set let, dokončena byla až v roce 1880.
Kolín je ale město mnohem starší, a když chceme jít až k jeho základům, musíme do doby římské říše.
Zde se totiž narodila - v tehdy ještě bezvýznamném sídlišti jménem Oppium Ubiorum budoucí císařovna Agrippina mladší - její otec Germanicus si právě vyřizoval účty s nepoddajnými Germány na druhém břehu Rýna.
V Kolíně se dochovala spousta antických památek.
Kolín netěžil jen z pozůstatků svatých, ale především ze své polohy na Rýně.
Když se podíváte na mapu Německa v raném středověku, je to v podstatě řada měst podél Rýna.
Rýn byl hlavní tepnou země, Dunaj a Labe byly v té době ještě nevýznamné.
Kolín pak leží na místě, kde se Rýn stává nesplavným pro lodě s hlubokým ponorem - tzv. Niederländer.
Stal se nejvýznamnějším duchovním centrem Římské (Německé)říše.
A to je důvod, proč by milovník historie měl toto město navštívit - a proto jsem to i udělal.
Kolín byl ovšem za druhé světové války z 90 procent zničen a nebylo v lidských silách jej zrekonstruovat.
Mezi památkami z doby raného středověku stojí tedy moderní budovy, je to tak trochu jako hledání hrozinek na dortu, ale vyplatí se to přesto.
Kolíňané své město obnovili se vkusem.
I moderní okna na chrámech z jedenáctého století nepůsobí rušivě, i když je dělí od stavební substance, kterou doplňují, téměř tisíc let.
A těch chrámů tam tedy je!
První arcibiskup Bruno, bratr císaře Otta I., se rozhodl přetvořit Kolín v druhý Jeruzalém.
Proto mělo město dvanáct bran a proto muselo být ve městě dvanáct chrámů.
Město je opravdu plné ostatků svatých.
Dnes se nad tím samozřejmě můžeme usmívat, ale ve středověku byly relikvie uctívány nadevše, cennější než zlato a Kolín jako poutní místo se nikdy nenechal svést k protestantismu, přes svou blízkost k Holandsku sem Kalvínovo učení nikdy nevpustili, a proto se zde dá i dnes velmi dobře najíst.
Rýnský „Sauerbraten“ s mandlemi a hrozinkovou omáčkou můžu vřele doporučit.
V samotném Kolíně žili svatý Severin, biskup ze čtvrtého století, který odtud vypudil svého kacířského předchůdce - jeho kostel i s jeho ostatky se nachází na jihu města.
Pak je tu svatý Gereon, velitel thébské kohorty, která se za císaře Diokleciána údajně odmítla podílet na pronásledování křesťanů a byla proto před hradbami CCAA decimována a její velitel popraven.
Jeho chrám je úžasnou kupolovitou stavbou, jednou z největších kupolí v Evropě, větší je Hagia Sophia a katedrála v Cáchách.
A pak je tu samozřejmě svatá Uršula.
Tato britská princezna se údajně pokusila se svými jedenácti průvodkyněmi zastavit před hradbami města Atillovy Huny.
Ti její úmysl nějak nepochopili a ji i s jejími průvodkyněmi povraždili.
Ať už je sarkofág arcibiskupa Bruna v kostele svatého Pantaleona, kde je pochována i císařovna Theophanu, manželka císaře Otta II. a matka Otta III., významná žena, která hýbala mnoho let světovou politikou.
Universita byla v Kolíně založena v roce 1388, zajímavé na tom je, že to byla první universita, která vznikla z popudu měšťanů, kteří ji i sami financovali.
Bohatému měšťanstvu totiž narostl hřebínek a nebylo ochotno akceptovat nadvládu svého arcibiskupa.
První konflikt v roce 1258 ještě dokázal urovnat už vzpomenutý Albertus Magnus, ale v roce 1262 se konflikt rozhořel naplno.
K tomu se traduje následující legenda.
Dva preláti pozvali z podnětu arcibiskupa Engelberta II. z Falkenburgu na snídani starostu Hermanna Grina.
Neřekli mu ovšem, že hlavním pokrmem má být on sám.
Když totiž vkročil do sálu, pustili na něj vyhladovělého lva.
Hrdinný starosta ale neztratil duchapřítomnost, okolo ruky si ovinul svůj plášť, vrazil jej zvířeti do hrdla a pak je probodl svým mečem.
Preláti byli pověšeni, arcibiskup vyhnán z města.
Starosta jménem Hermann Grin sice prokazatelně nikdy neexistoval, scéna jeho boje se lvem je ale vděčným obrazem a reliéf s jejím vyobrazením najdete na radnici v tzv. „Lvím dvoře“ i v městském muzeu.
Faktem je, že po bitvě u Woringenu v roce 1288 se museli arcibiskupové moci ve svém městě vzdát.
Vládli nadále svému arcibiskupství, Kolín sám byl ale svobodným říšským městem podléhajícím pouze císaři.
Protože se kolínská universita díky přehnanému katolictví města stala baštou konzervatismu, byla po roce 1794 francouzskými revolučními jednotkami zrušena a na svou obnovu si musela počkat až do roku 1919.
Ve městě se přesto narodili nebo zde působili početní významní lidé.
Na jezuitské koleji zde vyučoval Georg Simon Ohm.
Narodil se zde skladatel Jacques Offenbach, který se sice proslavil až za svého pobytu v Paříži, pomník v Kolíně ale má.
Nikolaus August Otto zde vynalezl v roce 1876 čtyřtaktní motor, prototyp toho, který je dnes ve všech autech.
V roce 1848/1849 tu působil a vedl revoluci Karel Marx, narodil se zde a žil nositel Nobelovy ceny, spisovatel Heinrich Böll.
A pak je tu samozřejmě „kolínská voda“.
Kdo by ji neznal?
Pro mou babičku byla ještě každá pánská voňavka prostě „kolínská“.
V roce 1709 začal svou voňavku prodávat Johann Maria Farina pod názvem „Aqua mirabilis“ tedy „zázračná voda“.
On sám tvrdil, že vytvořil vůni „čerstvou jako italské jitro“.
Její dnešní jméno jí dali francouzští důstojníci v sedmileté válce, kteří se chránili proti nesnesitelnému pachu obsazeného města kapesníky namočenými do Farinova vynálezu a nazvali jej „Eau de Cologne“.
Její účinek byl vítán ve všech tehdejších městech a z vody se stal vývozní artikl.
Na jeho výrobu dostal nakonec patent kolínský obchodník Wilhelm Mühlens.
Nejslavnějším kolínským rodákem byl zřejmě Konrád Adenauer, zakladatel moderního poválečného Německa a jeden z hlavních konstruktérů sjednocené Evropy.
Jeho dílo se právě v těchto dnech a týdnech začíná - i zásluhou jeho nástupkyně v úřadu Angely Merkelové - hroutit.
Adenauer byl kolínským starostou od roku 1918 do roku 1933, kdy ho z úřadu sesadili nacisté.
Není vůbec divné, že pacifista Adenauer pocházel právě z Kolína.
Vyhlášení německé republiky v roce 1918 přivítal slovy, že to znamená konec pruského militarismu.
Kolín se nikdy do žádných vojenských konfliktů moc nehnal.
Ve třicetileté válce dodržoval přísnou neutralitu, takže prakticky neutrpěl škody.
Kolíňané vycházeli také podstatně lépe s francouzskou správou než s pruskou, která následovala po roce 1815.
Bojaili ostatně v Napoleonově armádě, protože Francie sahala tehdy až po Rýn.
„Misjö Amman“ byl podstatně sympatičtější než pan Schnurbartkowski - tuto přezdívku dostali Prusové díky své zálibě v nošení kníru.
Až po vítězných válkách proti Rakousku 1866 a poté proti Francii 1871 se dokázali Kolíňané s německým státem identifikovat.
Ale troška toho francouzského v nich zůstala a je v nich dodnes.
v Kolíně je s 4000 lokály a restauracemi nejvyšší hustota hospod na počet obyvatel v Evropě.
A i proto byl Konrád Adenauer, povahou pacifista, schopen a ochoten podat ruku vojákovi tělem i duší generálovi de Gaullovi, aby se hrůzy ničivé války v Evropě už nikdy neopakovaly - smlouva o kontrole výroby oceli byla základním kamenem Evropské Unie.
Kolín už dávno není katolickou baštou.
Prusové sem přinesli protestantismus, katolíci tvoří ve městě jen 44 procent obyvatelstva - 12 procent ale vyznává islám - a to jsou údaje z roku 2013, tedy ještě před vlnou uprchlíků z předního východu.
Jestliže ovšem z tureckých žen, které sem přicházely od sedmdesátých let, když Německo hledalo levnou pracovní sílu, ani jedna nenosila šátek, dnešní moslimky už běhají po kolínských ulicích v šátcích a v tradičních kabátech až po zem.
Kolíňané ale dbají především na životní kvalitu, jsou ovšem dbalí i starých tradic.
Pokud si dáte v Kolíně pivo, zažijete překvapení.
Pivo Kölsch je docela pitné, ovšem podává se v dvoudecových sklenicích.
Je to dáno tím, že Kölsch se vaří podle receptu z roku 1516 a smí se podávat tradičně pouze v těchto sklenicích.
Pokud si dáte jiné pivo v jiném lokále, můžete dostat i půllitr.
Cenově to vyjde zhruba nastejno, jen číšníci v kolínských pivovarských hospodách musí běhat mnohem více.
Rozhodující je čárka na pivním tácku - kolik čárek, tolik piv platíte, pokud číšník zapomněl, má smůlu.
Pokud už máte piva dost, položíte tácek na sklenici.
To je znamení, že už další pivo nechcete.
Jinak ho dostanete hned, když jste dopili to předchozí - i Kolíňanům je jasné, že jednou „Stange“ žízeň neuhasíte.
A pozor! Pokud si chcete sklenicemi „štrnknout“ pak zásadně dnem sklenice, nikdy ne - jak je zvykem jinde - jejím horním okrajem!
Mimochodem, kupovat si tzv. “Kölner card” se naprosto nevyplatí, pokud se chcete pohybovat v městském centru.
Slevy v muzeích jsou jen marginální, jedinou výhodou je cestování metrem a veřejnými dopravními prostředky.
Pětilodní kolínská katedrála sv. Petra, tyčící se nad řekou Rýn, je skutečným (nejen) gotickým gigantem, skvostnou památkou UNESCO, která se za krátkého spolupůsobení Petra Parléře stavěla více než šest století, svého času nejvyšším křesťanským svatostánkem - a vlastně i jakoukoli stavbou - světa, údajnou hrobkou biblických Tří králů i místem, o jehož návštěvě autor tohoto článku dlouho a marně pouze snil.
Historie chrámu se dvěma štíhlými - a něco přes 157 metrů vysokými - věžemi je natolik dlouhá a bohatá, že i skromný průvodce katedrálou může připomínat spíše Jiráskovo Temno nebo Tolstého Vojnu a mír.
Základní kámen kolínského Dómu byl položen v roce 1248 na místě starého románského kostela z konce 9. století.
Stavba katedrály francouzského stylu (vzorem byla hlavně ta v Amiens) pokračovala velmi rychle a již roku 1322 byl vysvěcen chór.
Zřejmě už roku 1473, nejpozději však v polovině 16. století, zdejší budovatelské úsilí zcela zastavil nedostatek financí.
Ty se pak podařilo romantickým nadšencům zajistit teprve na počátku století devatenáctého.
Dvojvěžové průčelí tak bylo dokončeno až v roce 1880, což zde oslavil i německý císař Vilém I., a nikomu v té chvíli jistě nevadilo, že nejvyšší stavbou světa zůstane pouhé čtyři roky.
Od té chvíle se německý Köln am Rhein může pyšnit zcela dokončenou pětilodní katedrálou s trojlodním transeptem a věncem plaménkových kaplí.
Celý katedrální komplex má údajně celkovou rozlohu téměř osm tisíc metrů čtverečních.
A co bychom si ještě měli na úvod prozradit? Například to, že se jedná o stavbu poměrně úzkou, kde přitom dvě postranní lodě pomáhají nést jednu z nejvyšších gotických kleneb světa.
Popřípadě fakt, že sarkofág s domnělými ostatky Tří králů - tedy Kašpara, Melichara a Baltazara - sem byly přivezeny v roce 1164 z Milána a „udělaly“ z Kolína ihned významné poutní místo.
Nebo to, že tento svatostánek, v jehož interiéru zaujmou zejména zlaté relikviáře, sochy na sloupech chóru nebo tzv. Gerův kříž z 10. století, na němž je umístěn ukřižovaný Kristus v životní velikosti.
A za pozornost stojí jistě také fakt, že má katedrála celkem 11 zvonů nebo že k její vyhlídkové plošině na jižní věži vede neuvěřitelných 509 schodů.
A svým způsobem můžeme kolínskou katedrálu považovat dokonce za novostavbu z roku 1956, právě v tomto roce totiž byla dokončena její velká rekonstrukce.
I když rekonstrukce po bombardování je nutná, chrám se znovu stává ikonou města a svědectvím vytrvalosti obyvatel Kolína.
St. Aposteln, známý jako Bazilika svatých apoštolů, je fascinující historické místo ve středu Kolína, Německo.
Tento románský kostel, jehož bohatá historie sahá až do 9. století, nabízí návštěvníkům jedinečný pohled na středověkou architekturu a kulturní význam.
Protestantská reforma a druhá světová válka přinesly St. Aposteln významné výzvy a zničení, avšak poválečné rekonstrukční úsilí zachovalo jeho románský charakter a zároveň zavedlo moderní stavební techniky.
Dnes St. Aposteln nadále představuje významnou náboženskou a kulturní památku v Kolíně.
Kostel je aktivním místem pro uctívání, kde se konají pravidelné bohoslužby a náboženské ceremonie.
Historie a architektonický význam kostela přitahují každoročně mnohé návštěvníky.
Turisté i místní obyvatelé jsou lákáni jeho ohromující románskou architekturou, složitými vnitřními dekoracemi a klidnou atmosférou.
Stáří a význam radnice v Kolíně zrcadlí i způsob, jakým se město vyvíjelo od středověku po moderní dobu.
Stará radnice v severozápadním rohu Karlova náměstí byla původně měšťanským domem rodu Kolerů, který zakoupilo město 1494 od Jana Dobřenského z Dobřenic jako sídlo městské správy.
Několikrát přestavěna, naposledy 1887 do honosné novorenesanční podoby (J. Vejrych a J. Klecanský).
Sousední tzv. novou radnici zakoupilo město roku 1606 od vladyky Jana Albrechta Humpoleckého z Rybenska a zřídilo zde hostinec.
Od roku 1750 kasárna (1796 se zde narodil zakladatel moderní pantomimy Jean Gaspard Debureau), od 70. let 19. století škola.
Roku 1889 přestavěna Janem Zeyerem do podoby, navazující na sousední radnici.
Kolíňané si udržují vysokou kvalitu života a zároveň ctí tradice, což platí i pro místní gastronomii a kulturu.
Kolínské hospody s tradičním Kölsch mají zvláštní pravidla podávání a atmosféru, která odlišuje město od ostatních regionů.
V Kolíně se rovněž nachází významná univerzita, jejíž historie je spjata s měšťany a jejich ekonomickou silou.
Kolínský dóm a jeho okolí jsou svědectvím dlouhé historie, která sahá až do římských dob a která město formovala až do dnešních dnů.