Klášterní kostel zvenčí působí poměrně nenápadně, protože je zasazen do okolní zástavby, ale jeho interiér je velmi působivý. Přes hlavní vchod z Josefského náměstí se vstupuje k trojlodí, které je 43 metrů dlouhé a 20 metrů vysoké. Na loď navazuje chór, který je dlouhý 40 metrů, široký 10 metrů a 24 metrů vysoký. Hlavní oltář je novogotický. Vpravo od něj se nachází Loretánská kaple, za jejími železnými dveřmi se nachází Hrobka srdcí (Herzgruft), ve které jsou v kovových urnách uložena srdce 54 Habsburků. Další kaplí je dvoulodní kaple sv. Jiří z r. 1337. Text: popis29.12.
Hledání Boha je základním principem augustiniánské spirituality. Čím více Boha hledáme a nacházíme, tím více ho milujeme. Čím více ho milujeme, tím více roste naše touha po jeho hledání. Setkat se s Bohem znamená najít štěstí. To je smyslem našeho života i veškeré námahy. Sv. Augustin tuto skutečnost vyjadřuje následovně: „Stvořil jsi nás pro sebe, Bože, a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě.” Ale jak hledat a kde najít Boha? Vnitrní cestou, radí svatý Augustin. Dnes bychom řekli prostřednictvím kontemplace. „Nevycházej ze sebe, vstup sám do sebe, pravda přebývá uvnitř člověka. Jeho motivy jsou uváděny různě; podle některých historiků byl klášter založen na poděkování za velké vítězství u Kresbrunu; jiní připisují založení kláštera intervenci Panny Marie, která se ve snu panu Oldřichovi zjevila. V roce 1264 byl klášter, zasvěcený Zvěstování Panny Marie, slavnostně posvěcen; Augustiniáni od tohoto dne započali léta své služby v České zemi.
Augstiniánská rodina, tak jako ostatní řády apoštolského bratrství - františkáni, dominikáni, servité… - má mnoho forem života apoštolátu, který na sebe převzala po dlouhá staletí, kdy vycházela vstříc potřebám církve i člověku, časům a kulturám. Podstatný je tedy styl, který ji charakterizuje jako „augustiniánskou”. Nejde tedy o limitovaný, vymezený jediný způsob života či apoštolátu. Mnoho forem života i apoštolské služby může být vhodných i přijatelných augustiniánskou rodinou, pokud se uskutečňují v augustiniánském duchu. To znamená s ohledem na takové hodnoty, které jsou charakteristické takovému stylu řeholního života, jak ho žil sv. Augustin. Bratři, kněží i ti, kteří nejsou kněžími.
Augustiniánští bratři se z počátku věnovali kontemplativnímu způsobu života. Později byli povoláni církví ke službě lidu. Vykonávají své poslání bud jako kněží, nebo jako bratři - připraveni k různým činnostem. Pole jejich apoštolátu je různorodé - univerzity, školy, internáty, farnost, misie, publikační činnost, až k aktivitám ve prospěch dnešních mnohých ubohých - závislých na drogách, lidech na periferii společnosti, starých… Výběr služby je podmíněn potřebami církve.
Řeholnice kontemplativního života: Manoální práce a prostota života jsou charakteristikami klausury, která je vnějším znakem takové formy zasvěceného života. Tyto sestry uskutečňují v augustiniánské rodině hlubokou touhu, kterou mel sv. Augustin a pak i jeho následovníci: věnovat se výlučné kontemplaci a modlitbě. Sestry apoštolského života: V současné době je asi 80 ženských institutu apoštolského života s augustiniánskou spiritualitou přidružených k Augustiniánskému rádu, které s ním i s řeholnicemi kontemplativního života tvoří jednu velkou augustiniánskou rodinu. Tisíce zasvěcených žen sdružených ve více než 2500 duchovních komunitách, rozšířených ve všech kontinentech a zemích světa, mateřsky vydávají svědectví o Boží lásce ke všem lidem, zvláště k tem nejubožejším a nejslabším: dětem, starým a nemocným lidem.
Sekulární augustiniánský institut: Nedávno vznikla uprostřed augustiniánské rodiny nová forma zasvěceného života - Sekulární augustiniánský institut. Tvoří ho laici, kteří chtějí radikálnějším způsobem žít evangelium v duchu augustiniánské spirituality. Proto se v různých dimenzích zcela dávají Bohu: Zasvěcené ženy, které uskutečňují slib čistoty, chudoby a poslušnosti pro celý život, manželé, kteří chtějí žít ve věrnosti svým manželským závazkům, chlapci a dívky, kteří jsou orientováni na rodinný život, avšak touží žít dočasné zasvěcení, aby se takto lépe připravili na křesťanský život v manželství.
Augustiniánská laická bratrstva: Duchovní dědictví sv. Augustina není rezervováno jen pro řeholníky a řeholnice, ale je k dispozici všem lidem, ženatým i svobodným, zasvěceným nebo nezasvěceným, zkrátka všem tem, kteří chtějí najít v učení a zkušenosti sv. Augustina jistého vůdce pro život ve víre ve vlastní situaci a v konkrétním prostředí. Mužům a ženám dneška, kteří mají mnohé naděje, ale jsou pod břemenem velkých problému i různých forem egoismu, biskup Augustin ukazuje nadějnou budoucnost. Nabízí staletími ověřenou cestu k osvobození se od vlastního egoismu k radostnému křesťanskému životu. Společné ideály a apoštolská spolupráce s jinými větvemi augustiniánské rodiny dávají i laikům možnost, aby se tak cítili plné syny a dcerami sv. Augustina. V r. 1244 papež Inocenc IV. spojil několik různých kongregací - některé z nich se řídily Řeholí svatého Augustina, některé nikoli - do řádným způsobem ustaveného a oficiálně uznaného Řádu poustevníků svatého Augustina z Toskánska (Itálie).
Valdštejn posílil v roce 1624 právní postavení České Lípy tím, že potvrdil a rozmnožil dosavadní privilegia. Jako jediný vlastník města překonal neblahé následky jeho rozdrobení. Zakládací listina z roku 1627 uvádí, že vzorem pro město je jezuitská kolej v Jičíně. Do čela postavil belgického mnicha Paula Conopea (1595-1635). Před příchodem do České Lípy byl Valdštejnovým zpovědníkem a žil v pražském klášteře u sv. Tomáše. Pro školu sepsal a v její tiskárně dal vytisknout čtyřdílnou učebnici latiny na základě němčiny a češtiny.
Učební kniha by měla být odborně hlouběji analyzována. Zdá se, že je na úrovni zásad Conopeova současníka Jana Ámose Komenského. Čeština byla ve zdejším klášteře sice jazykem druhořadým, ale byla zde udržována až do konce jeho existence. Přicházelo sem množství českých studentů z vnitrozemí a učili tu čeští profesoři. Z profesorů to byli například komeniolog František Zoubka (1832-1890). Napsal také první české pojednání o hradu Lipí. Po vzniku státního gymnázia dožívá klášter ještě sedmdesát let.
Společenské změny 20. století zasáhly i klášter: z původního počtu dvanácti mnichů určených listinou Valdštejnovou zůstali v meziválečném období jen tři. Majetek mizel, mimo jiné i díky pozemkové reformě. Přes všechny nesnáze byl klášter v meziválečném období opravován a udržován. Při třístém výročí jeho vzniku udělil papež Pius XI. klášternímu kostelu titul basilica minor. Oslavy byly mohutné a dojemné. Konal se velký sjezd abiturientů gymnázia a 3. Augustiniánský klášter byl násilně vyklizen v dubnu 1950. Budova byla přidělena učilišti automobilových opraven, ambit byl přidělen okresnímu muzeu jako tzv. Církevní oddělení. Celý klášter byl přidělen Okresnímu muzeu a Okresnímu archivu v roce 1960. Klášter byl náročně rekonstruován po čtyři roky. Základy muzejnictví byly na Českolipsku položeny vlastivědným spolkem Nordböhmische Excursionsclub při jeho vzniku v roce 1878. Členové spolku soustřeďovali do neveřejného klubového muzea zejména písemnosti a archeologické nálezy. Několik členů založilo 18. listopadu 1900 muzejní spolek v České Lípě. Využili část spolkových sbírek a výzvami k veřejnosti získali další předměty, hlavně z oblasti výtvarného umění a městské bytové kultury. Získané předměty vystavili veřejnosti ve II. V roce 1904 zemřel českolipský továrník Heinrich Wedrich (1835-1904), který ze záliby soustřeďoval kolekce preparátů exotických zvířat, numismatiku, drobnou plastiku, kuriozity a výtvarné umění včetně sbírky rodinných portrétů. Po první světové válce nastala na radnici prostorová tíseň a muzeum bylo složeno a odneseno v bednách na půdu. Část sbírek byla dokonce vrácena původním majitelům. Také muzeum Wedrichovo zůstalo stranou zájmu a bylo navštěvováno jen malým množstvím návštěvníků. V roce 1926 se postavil do čela české inteligence v České Lípě školní inspektor Josef Maštálko (1876-1950). Výstavu navštívil i prezident Masaryk. Předměty a doklady zde soustředěné se staly základem Českého muzea pro kraj Českolipský, které bylo založeno na schůzce zájemců, převážně učitelů, v Maštálkově vile 21. března 1928. Muzeum bylo nejdříve umístěno v Novém Boru, v novostavbě české školy, a v roce 1933 bylo přemístěno do vedlejší budovy Tyršovy české školy v České Lípě. Své expozice instalovalo nakonec na zámku v Zákupech a otevřelo je 24. Město Česká Lípa nechalo v roce 1933 restaurovat renesanční lovecký zámeček Červený dům a umístilo do něj své muzeum. Nechalo si odborně ocenit sbírky Wedrichovy, přičemž pochvalu sklidily exponáty přírodovědné, což vedlo k myšlence zřídit zde "Sudetoněmecké lovecké muzeum". Několik loveckých spolků sem umístilo své trofeje, ale k realizaci díla nedošlo. V meziválečném období vznikla řada městských muzeí na území pozdějšího českolipského okresu: Mimoň a Jablonné v Podještědí 1926, Dubá a Cvikov 1937. Vedle sklářských uměleckých muzeí v Kamenickém Šenově 1992 a v Novém Boru 1893 vzniklo v prvním z těchto měst v roce 1928 městské vlastivědné muzeum a ve druhém byly k němu položeny základy, nicméně nebylo nikdy dokončeno. Před okupací bylo české menšinové muzeum v Zákupech zachráněno urychleným převodem do Bělé pod Bezdězem 2. října 1938. V roce 1945 převzal muzejní spolek správu všech muzeí v České Lípě včetně dřívějšího menšinového muzea, které bylo převezeno zpět v roce 1947 a začleněno do městského muzea. Jemu se zatím dostalo označení Krajské muzeum se záměrem, aby se v něm soustřeďovaly sbírky z okolních malých měst, o něž nebylo řádně postaráno. Do sbírkového fondu přecházely postupně různé konfiskáty a opuštěné věci větší nebo menší hodnoty. Českolipské muzeum vedl jako neprofesionální správce učitel Bohumil Kinský. V roce 1952 bylo muzeum oficiálně přeměněno na Okresní vlastivědné a obsazeno profesionálním pracovníkem Břetislavem Vojtíškem. V roce 1960 získalo muzeum a okresní archiv budovu Valdštejnského kláštera Řádu augustiniánů. Zde byly vybudovány základní expozice: přírodovědná 1969, historická 1972, exotická zvířata v první verzi 1976, druhá 1991, mineralogie 1994, kovářství 1996, Svět hmyzu 1998.
Historie a architektura kláštera a jeho úloha v regionálním vzdělání
Klášter řádu obutých augustiniánů v České Lípě patří mezi zajímavé příklady barokního mecenášství v Čechách. Založili jej augustiniáni v roce 1624 krátce poté, co Albrecht z Valdštejna získal Českou Lípu s novozámeckým panstvím. Vojevůdce se rozhodl posílit v městě katolicismus a zároveň zajistit jeho rozvoj vzděláním. K tomu účelu přivedl z Prahy dva augustiniánské mnichy z kláštera u sv. Tomáše, aby začali vyučovat místní měšťanské děti. Zakládající listiny vydané 12. března 1627 - součástí byla třicítka listin napsaných v latině a opatřených Valdštejnovou pečetí - určovaly, že součástí kláštera bude velký výchovný ústav a církevní latinská škola. Albrecht se inspiroval jezuitským gymnáziem v Jičíně, kde měl svůj knížecí dvůr. Latinská škola měla stejná privilegia jako jičínské učiliště a mělo v ní být několik tříd. V klášteře mělo sídlit deset až dvanáct řeholníků, kteří byli povinni denně sloužit mši svatou za vévodu a jeho rodinou a zároveň vyučovat mládež. Stavbu zabezpečil Valdštejn finančně - výnosem z vrchnostenského pivovaru a Novozámeckých rybníků. Stavba kláštera, zahájena v roce 1626, však postupovala pomalu. Valdštejn si stěžoval na zdržení, a ačkoliv mu v roce 1627 předložili dřevěný model stavby, práce se nezrychlily. Klášterní stavby a kostel Všech svatých byly dokončeny až v polovině roku 1631, kdy stavitel odešel s dělníky zpět do Jičína.
S truly vzestup školy nastal pod vedením Pavla Konopea, původem z Flander, který se stal jejím prvním rektorem. Tento nadaný řeholník si získal pověst agilního a schopného vůdce. V roce 1631 v České Lípě založil vlastní tiskárnu - podnik, který byl však již o tři roky později zničen při švédském vpádu. Sám Konopeus zemřel neobvyklou smrtí - spadl z kazatelny v městském kostele sv. Petra a Pavla 12. října 1635, když kázal. Klášter provázela dynamická historie převorů a jejich snah. První převorem od založení byl P. Felix Gladich, postupně jej vystřídali Urban von Heyden, Sylvester Kuna, Nikolaus Pechold a Pavel Konopeus, který se později věnoval především škole. Jejich úsilí postupně učinilo z kláštera významné vzdělávací středisko Českolipska i Valdštejnova Frýdlantského velkovévodství.
Dnes již v klášteře nesídlí řeholníci a klášter z velké části slouží jiným účelům. V jeho objektech se nachází Vlastivědné muzeum a galerie na náměstí Osvobození v centrální části města. Klášterní kostel, bazilika Všech svatých, zůstal zachován a dodnes v něm probíhají bohoslužby.
Hlavními architektonickými prvky kláštera jsou gotické základy, barokní úpravy a pozdně barokní výstavba. V průběhu 18. století byly dokončeny ambity a zahrady, které se táhnou k řece. Na konci 60. let 18. století získal klášter definitivní podobu. Klášter byl proel zřízen jako významné školské a kulturní centrum a jeho budovy postupně sloužily různým veřejným institucím, včetně muzea a archivu.
Klášter byl v 20. století dočasně uzavřen a následně znovu využíván; po roce 1990 se v něm opět obnovila činnost augustiniánů a zůstává významnou kulturní památkou i místem pro veřejnost. Dnes slouží jako sídlo pro Vlastivědné muzeum a galerii a nadále se konají bohoslužby v klášterním kostele. Název a identita kláštera jsou úzce spjaty s postavou Albrechta z Valdštejna a s jeho snem o rozvoji vzdělanosti v regionu.
Hodnoty a život v augustiniánské rodině jsou potvrzeny i v dalších souvislostech: Jednota ideálu a plánu, společný život, ohled na požadavky a osobní důstojnost. Od roku 2010 existuje v České republice první augustiniánská škola. Augustiniánské kláštery jsou dnes spojeny s kulturním a turistickým životem, nabízejí prohlídky, koncerty a duchovní programy. V Brně působí starobrněnský klášter s Mendelovou historií, ve Starém Brně se během let prosadila Mendelova vědecká práce a monografické expozice.
Přehled významných míst: Klášterní komplex s kostelem Narození Panny Marie byl postaven ve 14. století; gotická křížová chodba kolem rajského dvora, kapitulní síň a bývalá knihovna. Premonstráty a další řády mají své kořeny a místa působení napříč Českom zemím. Klášter ve Starém Brně je známý nejen Mendelovým působením, ale i historickým vývojem a kulturním významem pro region. Pro návštěvníky jsou připraveny prohlídky, koncerty a gastronomické zážitky spojené s místní historií a tradicemi.
tags: #valdstejnsky #klaster #radu #augustinianu