Předválečné Československo vyrylo svoji stopu ve španělské občanské válce nejen účastí takzvaných interbrigadistů, ale také vojenskou výzbrojí. Celkem 22 stíhaček Letov Š-231 a 28 lehkých bombardovacích letounů Aero A-101 dodalo Československo do Španělska po vypuknutí konfliktu v roce 1936. S nimi putovaly i obsáhlé dodávky náhradních dílů, včetně čtyřiceti rezervních motorů pro oba typy letounů.
Autoři článku v Historii a Vojenství uvádějí, že dodávky zbraní byly častým předmětem obchodu i navzdory zbrojnímuembargu a politickému napětí. Důvody porušování embarga byly některé, ten rozhodující byl však prozaický: dodávky zbraní představovaly vítanou možnost zbavit se přebytečné výzbroje a ještě na tom vydělat. Československý letecký průmysl byl v roce 1936 již silný a dokázal dodat armádě téměř veškerý letecký park; stíhací Letov Š-231 a bombardovací Aero A-101 měly zásadní roli v tehdejší situaci. Přesto byly aerovky nasazeny především u povstaleckých jednotek, nikoli u vládních sil.
V článku se uvádí, že k přenosu letounů do Španělska docházelo prostřednictvím Estonska, protože z politických důvodů nebylo možné létat přímo z Československa. Povstalci však přijali dodávky i za vysoké finanční nároky a zisk pro Československo činil přes pět milionů korun. Letov Š-231 mohly stát se hlavními stíhači československé armády, avšak vojenská zkouška a výběr nakonec zůstal u Avie B-534; španělští piloti však používali i starší stroje.
Letoun Aero A-101 nasazený v červnu 1937 byl později kritizován za zastaralost a nevýhodné technické vlastnosti; jeho posádkou se stali hlavně republikánští letci, ačkoliv původně měly sloužit proti frankistům. Republikánská fronta používala radikálně odlišné bojeschopné prostředky než povstalci, a to i přesto, že dodávky šly skrze zprostředkovatele a krycí organizace.
Autoři doplňují, že stíhací Letov Š-231 nebyly pro frontu rozhodně prioritou; francouzská a ostatní literatura popisují, že stíhačky byly nasazeny až do konce konfliktu a že ztráty vznikaly hlavně nehodami a opotřebením.
V textu se dále zmiňuje, že i když byl dovoz určen republikánskému režimu, některé stroje skončily v rukou povstalců a sloužily jejich letectvu; účast Aeroklubu RCS a MAS se odráží i ve spojení s Mládežnickou a armádními organizacemi.
V pramenech Historie a Vojenský historický ústav uvádí i technické detaily: Aero A-101 měly těžký motor, což omezovalo jejich nasazení; Letov Š-231 byly naopak perspektivní, ale jejich vlastní provoz byl omezen z důvodu nedostatku dílů a technické zastaralosti.
Autoři dále popisují plný kontext evropské zimy 1930. Letadla byla nasazena do bojů prakticky až do roku 1939 a zůstala částečně ve službě až do konce konfliktu.
Historický rámec a vývoj československého letectví mezi světovými válkami
Masarykova letecká liga (MLL) vznikla dne 6. března 1926 v Praze, jako součást snahy o rozvoj letectví v Československu. Uvedená organizace vytvořila základní síť místních skupin, která čítala v roce 1934 kolem 50 tisíc členů a 16 tisíc dorostu; v roce 1937 bylo členů více než 90 tisíc.
V Bystřici pod Hostýnem byla zřízena místní skupina MLL koncem roku 1934 nebo začátkem roku 1935; její činnost zahrnovala propagaci letectví, plachtění a výcvik. První plachtařský kroužek zahrnoval kluzáky a jejich prvotní výcvik byl zahájen na Chomýži, Slavkovské louce a dalších místech kolem Hostýna, s postupem na Bartovec, Chlum a další svahy.
Klíčovým zlepšením pro výcvik bylo získání kořistního navijáku po válce a zřízení plachtařské školy Halamáskova, která vznikla v letech 1947-1949; spolupracovaly aerokluby z Holešova, Přerova, Napajedel a později z Kroměříže, Prostějova, Kelče a Nového Hrozenkova.
V roce 1945-1946 se reorganizovala československá aeroklubová základna; vznikl Moravsko-slezský zemský aeroklub (MSZAK), který sdružoval místní skupiny na Moravě a Slezsku. Předsedou aeroklubu v Bystrci byl Ing. Matuška, a jednatelem E. Krčmař; výcvik započal v červnu 1945 s postupným poklesem zájmu a opětovným zahájením startů z kopců Bartovec a Chlum.
První starty po válce probíhaly tradičně gumovým lanem; plachtění zde zůstávalo relativně omezenou aktivitou až do vybudování větších plachtařských zařízení a hangárů, která umožnila rozšíření výcviku.
Historie československého letectví tak ukazuje, jak se odkaz z meziválečného období přenesl do poválečné éry, a jak klíčové byly organizace typu MLL a CNA pro vznik a udržení letecké kultury v zemi.
- Export a využití československé letecké výzbroje v občanské válce ve Španělsku 1936-1939 - Jiří Rajlich a David Majtenyi (Historie a Vojemství, 2012).
- Vznik a činnost Masarykovy letecké ligy (MLL) a rozvoj bezmotorového létání v Československu v letech 1920-1930.
- Pozdější období a reorganizace aeroklubů po druhé světové válce a vzestup plachtařských škol.
Historie československého vojenského letectví - křest - 1. díl
Historie a dokumenty ukazují, že Československo mělo ve 30. letech silný letecký průmysl, který byl schopen dodat armádě většinu leteckého parku, a také že politická situace a ekonomické zájmy formovaly mezinárodní dodávky a jejich využití během občanské války ve Španělsku.