Ábel - je postava z biblické knihy Genesis. Podle legendy to byl druhý syn Adama a Evy a mladší bratr Kaina. Byl pastýřem ovcí. Událost znázorňuje všeobecnou povahu lidské situace mezi lidmi - bratry, která vede až k bratrovraždě. Kainovi je odmítnuta jeho oběť a Ábel představuje spravedlivého. Bratrovraždu můžeme vysvětlit více způsoby. Ábel je první mučedník vůbec.
Abijám - pocházel z rodu Davidova, byl synem krále Rechabeáma a Abšalómovy dcery Maaky. Záznamy o matce se ale různí - snad se její jméno vyslovovalo Michaia a byla Abšalómovou vnučkou, dcerou Uríela z Gibeje. Abijáš vládl pouze 3 roky. Vedl válku s Izraelským králem Jarobeámem I., jeho početnější armádu porazil a zvětšil své území o několik měst. Navzdory svému jménu pokračoval ve špatné náboženské politice svého otce a pisateli Bible je za to kárán: „…jeho srdce nebylo cele při Hospodinu…“ (1. Královská 15,3).
Abrahám - (původně Abram) je praotcem Izraele. Jeho příběh je popsán v Bibli, Gn 11-25. Abrahám je líčen jako vzor člověka, který spoléhá na Boží zaslíbení. Od příběhu Abraháma se odvozuje vyvolení Izraele a jeho domácí právo na Kanaán. Všechna tři hlavní monoteistická náboženství, judaismus, křesťanství a islám, se hlásí k Abrahámovi. Arabové i Židé se považují za jeho potomky. Abrahám je prvním biblickým patriarchou (po něm Izák a Jákob) a praotec izraelského národa. Narodil se v Mezopotámském Ur cca 2000 let př. n. l. Byl nejstarší ze tří synů Táre (bratři Náchor a Háran). Abram a jeho o deset let mladší žena Sarai měli společného otce. Když bylo Abramovi 75 let, vyzval ho Bůh, aby opustil svého otce a odešel do země Kanaán, kterou se rozhodl dát jeho potomkům. Abram uposlechl a společně se svým synovcem Lotem vstoupil do země, kterou obývaly národy vzešlé z Kanaána, syna Cháma, syna Noema. Posléze se Abram oddělil od Lota a usídlil se v Hebronu. Manželství se Sarai však bylo stále bezdětné. Na radu své manželky zplodil Abram ve svých 86 letech svého prvního syna Izmaela, jehož matkou byla služka Sarai jménem Hagar. V době, kdy Abramovi bylo 99 let, Bůh potvrdil platnost své smlouvy a zavázal se rozmnožit Abramovo potomstvo, které vzejde ze Sarai. Na znamení platnosti změnil jejich jména na Abrahám (otec mnohých národů) a Sára. Známý je zejména příběh obětování Izáka. Izák byl Abrahámův jediný syn, který se narodil jeho manželce Sáře, když bylo Abrahamovi sto let. Bůh mu poručil, aby ho obětoval, a Abrahám, zcela v důvěře v Boha, šel oběť vykonat. Po smrti Sáry (127 let) pojal Abraham za manželku Ceturu, která mu porodila ještě dalších šest synů. Abrahám zemřel ve 175 letech v Hebronu, kde byl pochován v rodinné hrobce vedle své první ženy Sáry.
Adam - hebrejské slovo, které má dvojí význam: “člověk” a “muž”, ale též “ze země vzatý”. Představa “prvního” člověka z hlíny, oživeného dechem Božím, se vyskytovala už v předkřesťanských mýtech v Mezopotámii. Křesťanský výklad pojmu jako smrtelný, muž, praotec, vychovatel lidstva, ztělesnění čisté ideje člověka a praotec Ježíše se používal téměř ve všech interpretacích Starého i Nového zákona. V této souvislosti představuje osoba Adama s jeho manželkou Evou počátek dějin lidstva.
Aga - Achab patřil k nejvýznamnějším králům Severního Izraele. Byl druhým králem z Omríovy dynastie. Jeho manželkou byla fénická princezna Jezábel, která v Izraeli podporovala kult Baala. Starozákonní postava, král severního Izraele, vládl 874-852 př. Kr.
Achazjáš (Joachaz) pocházel z rodu Davidova, byl synem krále Jórama a Atalji, dcery izraelského krále Achaba. Jako jediný z bratří přežil drancování Jeruzaléma Araby a na jeruzalémský trůn usedl ve svých 22 letech. Pod vlivem královny matky se zúčastnil tažení svého strýce, severoizraelského krále Jórama proti aramejskému Chazaelovi do Rámotu v Gileádu. Tam byl Jóram raněn, stáhl se do Jizreelu, kde byl ale i s Achazjášem zabit izraelským vojevůdcem Jehúem. Při tomto převratu byla část judské královské rodiny vyvražděna a dílo zkázy dokonala Atalja, matka Achazjášova, když se rozhodla vyhubit královské potomstvo a sama se ujmout trůnu. Bible Achazjášovu krátkou vládu popisuje slovy: „…jeho matka mu radila k svévolnostem. Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích…“.
Ámos - jeden z malých proroků Starého zákona, řazený mezi Jóela a Abdijáše. Jediné informace o něm jsou v knihě Ámos. Byl považován za prvního z tzv. „píšících proroků“. Působil za vlády judského krále Uzijáše a v době Jeroboáma II. na severu. Zmiňuje se, že byl z „tekójských drobopravců“, zabýval se dobytkem a sykomorami. Vyzývá Izrael k prosazování práva a spravedlnosti a k očistě kultu.
Árón - pocházel z kmene Lévi, byl bratrem Mojžíše, otec Amramův a matka Jochebed, sestra Miriam.
Ása - byl třetím králem Judského království. Vládl asi v letech 911-870 př. Kr. Pocházel z rodu Davidova, byl synem a nástupcem krále Abijáše. Byl horlivým náboženským reformátorem - odstraňoval pohanské modly a kultickou prostituci a obnovil bohoslužbu Hospodinu. Zbavil královnu matku Maaku jejího oficiálního postavení, protože podporovala kult Ašéry.
Kolem roku 897 napadl Judsko vojsky Núbije a Zeracha; Ása byl v bitvě u Maréši poražen. Uzavřel spojenectví s Damášem a rozšířil své území. Vládl Judskému království 41 let. Pod vlivem proroků Azarjáše a Chananí byla jeho vláda posuzována v historickém kontextu.
Baeša - starozákonná postava, třetí král Severního Izraele, vládl 910-887 př. Kr. Spáchal atentát na svého předchůdce Nádaba a vyvraždil jeho příbuzenstvo. Vedl soustavné války s judským králem Ásou.
Bartoloměj - jeden z dvanácti Ježíšových apoštolů. V seznamu bývá uváděn na pátém místě, a jeho jméno bývá spojováno s Nathanaelem. Pocházel z Kány a byl pravděpodobně svědkem zázraků.
David - nastoupil po Saulovi, byl spravedlivým panovníkem, válečníkem, básníkem a hudebníkem. Tradičně je spojován s množstvím žalmů.
Eliáš - starozákonný prorok 9. století př. n. l. Bojoval za krále Achaba a Achazjáše a hájil kult Jahveho. Je považován za největšího proroka severní říše a byl vzat do nebe v ohnivém voze. V Novém zákoně se zjevuje spolu s Mojžíšem na Hoře Proměnění.
Ezechiel - prorok a kněz z exilu v Babylóně. Vidění suchých kostí a jeho další útvary formovaly novou duchovní identitu Židů po exilu.
Filip - jeden z dvanácti apoštolů, z Betsaidy, rybář, pravděpodobně učedník Jana Křtitele. Jeho jméno znamená „milovník koní“. Povolán Ježíšem k následování, vyhledal Nathanaela a představoval Ježíše.
