Názvy jednotlivých dní možná vylovíte z paměti, ale víte, co se který den přesně má dělat? Nebo odkud získal den svůj název? Pro velikonoční týden se vžil název pašijový, což odkazuje na biblická vyprávění tzv. pašije, která sepsali Ježíšovi apoštolové. Velikonoce patří mezi největší křesťanské svátky, během kterých se připomínají poslední dny Krista na Zemi, jeho smrt a následné vzkříšení. Pašijovému týdnu se říká také Svatý týden a začíná Květnou nedělí. Poté následuje Modré pondělí, Šedivé úterý, Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota. Týden zakončuje Velikonoční neděle, znát ji můžete také pod názvem Boží hod velikonoční.
Barvy pašijového týdne a symbolika dní
Pašijový týden se pojí také s barvami, které mají symbolický význam. Modrá a fialová odkazují na rozjímání a půst, žlutá na světlo a duchovní očistu, zelená na nový život a naději, červená na oběť a krev Krista a bílá na čistotu a vzkříšení. Věřící si v tento den připomínají příchod Ježíše Krista do Jeruzaléma a v kostele se při této příležitosti čtou pašije, dneska bychom tomu zřejmě říkali zpráva o umučení Krista.
Květná neděle a její rodinné zvyky
Květná neděle byla v tradiční kuchyni spíše střídmá, ale slavnostní. Na stole se objevovalo pečivo a pokrmy z obilovin a luštěnin často doplněné vejci. Symbolicky se pracovalo se surovinami, které představovaly nový život - semínky, ořechy a moukou. Jeho název má poměrně zajímavé pozadí. Vše napovídá tomu, že jeho kořeny pramení z německého slova „blau”, což v překladu kromě modré znamená také podnapilý. A nejspíš právě proto si tohle poslední masopustní pondělí svůj název vysloužilo. Z hlediska jídla bylo Modré pondělí dnem jednoduchosti. Nevařila se složitá jídla a často se využívaly zbytky ze zásob. Typické byly kaše, chléb, luštěniny nebo lehká jídla z obilovin.
Šedivé úterý a Škaredá středa: úklid, půst a připomínky zrádného dárce
V některých pramenech se můžete setkat také s názvem Žluté úterý. Pojmenování tentokrát vychází z křesťanské symboliky, podle které žlutá barva symbolizuje vznešenost, boží světlo či věčnost. Hospodyně a hospodáři by tento den měli zasvětit úklidu, zejména vymetání pavučin a prachu. Protože bylo Šedivé úterý spojeno s úklidem, vařilo se z trvanlivých surovin, které byly po ruce. Využívalo se sušené ovoce, ořechy, mouka nebo zásoby luštěnin. Pokud byste se podívali do historie, zjistili byste, že právě v tento den došlo ke zradě Ježíše. Za 30 stříbrných se tohoto škaredého skutku dopustil Jidáš Iškariotský. Název pro den bychom tedy měli. Někdy se mu ovšem přezdívá sazometná středa podle toho, že bylo zvykem vymetat komíny a obecně se věnovat důkladnému úklidu domácnosti, aby se vyhnali zlí duchové. Jídla na Škaredou středu měla být prostá a nenápadná, bez okázalého pečení. Připravovaly se polévky, kaše nebo luštěninové pokrmy. V křesťanské světě tento den slouží hlavně jako připomínka poslední večeře Páně. Všichni bez ohledu na víru by v tento den určitě měli mít na talíři něco zeleného - třeba špenát, zelí, čočku nebo hrách.
Základy Zeleného čtvrtku a Velkého pátku
Stále oblíbenější velikonoční tradicí je v poslední době také setkání u zeleného piva. Pokud ale raději místo hospody sedíte mezi záhony, tak nezapomeňte na Zelený čtvrtek něco pěkného zasadit. Naši předkové věřili, že takto zasazené rostliny neohrozí žádní škůdci. Zelený čtvrtek byl jedním z mála dnů pašijového týdne, kdy se výrazně pracovalo s barvou jídla. Zelené pokrmy symbolizovaly obnovu a nový začátek. Kromě špenátu, hrachu a čočky se používaly také bylinky a mladé výhonky. Věděli jste, že na Zelený čtvrtek naposledy zvoní kostelní zvony? Pak se podle pověry vydají do Říma a jejich „službu” na Velký pátek převezmou různé řehtačky a klapačky. Tento den byste měli dodržovat velmi přísný půst jakožto připomínku Ježíšova odsouzení, ukřižování a následného pohřbení.
Nebyl by Velký pátek bez půstu a šetření potravin. Nemělo by se například vůbec hýbat s půdou a neměli byste si nic půjčovat, protože by to mohlo přinést do domu smůlu. Na Velký pátek se také podle pověstí otvírají hory a vydávají své poklady, takže se klidně můžete vydat na obhlídku svého okolí, třeba na vás někde nějaký poklad čeká. Když už budete na výletě v přírodě, nezapomeňte si vyhledat nejbližší studánku, abyste si mohli omýt alespoň obličej. Velkopáteční voda má totiž léčivé účinky a zbaví vás třeba bolestí hlavy, horečky nebo očních problémů. Velký pátek byl tradičně nejpřísnějším postním dnem. Jídlo mělo být co nejjednodušší, bez masa a často jen jednou denně. V kuchyni se objevovaly luštěniny, chléb, voda nebo jednoduché kaše.
Bílá sobota: přípravy a svěcení pro den Zmrtvýchvstání
O Bílé sobotě bývá většinou v domácnostech napilno. Hodí se každá ruka, která umí přiložit ruku k dílu, aby bylo na následující Boží hod velikonoční všechno připravené. Ve velkém se smaží, peče a vaří. Pletou se pomlázky, případně se barví a zdobí velikonoční vajíčka. Kostely jsou o Bílé sobotě tiché, až do večera se nekonají žádné bohoslužby a věřící navštěvují ve ztichlých chrámech Boží hroby. Svůj název získala Bílá sobota podle barvy roucha novokřtěnců, kteří byli kdysi právě v předvečer Kristova zmrtvýchvstání přijímání do společenství věřících. Z gastronomického pohledu byla Bílá sobota nejrušnějším dnem celého týdne. Pekly se obřadní moučníky, používala se vejce, mouka, ořechy, sušené ovoce i med. Jedná se o nejvýznamnější den z celých svátků, kdy si věřící po celém světě připomínají vzkříšení Ježíše Krista. Pokud se rozhodnete zúčastnit některé z bohoslužeb, určitě s sebou nezapomeňte vzít beránka nebo mazanec a nechte si tyto velikonoční dobroty posvětit. Podle tradice pak každý, kdo v tento den přijde k vám na návštěvu, z nich dostane kousek ochutnat. V minulosti v některých krajích dokonce lidé svěcené jídlo jedli rovnou v kostele.
Na Bílou sobotu bývala často hlavním chodem nádivka, hlavička, také velikonoční buchta, sekanice, sekanina. Jedl se mazanec, beránek, který se rozkrajoval po příchodu ze mše oslavující Ježíšovo vzkříšení. Dle starodávného zvyku, pocházejícího z židovského počítání času, začíná nový den již po západu slunce. Kristova oslava Vzkříšení (obnovené spojení ducha a těla) tak začíná již v sobotní podvečer noční vigilií (bdění), která přechází v neděli, kdy se slaví Zmrtvýchvstání. Noc ze soboty na neděli, kdy Ježíš procitl, je nazývaná Velká a odtud pochází název Velikonoce. Pojmenování soboty vychází z bílého roucha novokřtěnců, kteří byli již ve středověku, v tento den v rámci noční bohoslužby křtěni a přijati do kostela.
A proč se křtí právě o Velikonocích? Protože velikonoční noc je „matkou všech nocí“. Právě tam si křesťané připomínají onen zásadní okamžik přechodu mezi smrtí a životem, právě proto se v tuto noc také křtí katechumeny, tedy žadatele o křest. Křest je totiž vyjádřením přechodu mezi smrtí a životem. Bílá sobota je tzv. aliturgickým dnem, zásadně se neslaví mše svatá a další svátosti, kromě pomazání nemocných. V liturgických obřadech Bílé soboty dochází i ke svěcení přírodních symbolů. Světí se oheň a křestní voda pro další celoroční liturgické účely. Od nového ohně kněz zapaluje velikonoční svíci, paškál, která symbolizuje vzkříšeného Krista (lumen Christi). Místy se v kostelech v tento den pálí ratolesti z Květné neděle, z nichž se získává svatý popel, používaný při obřadech Popeleční středy v roce následujícím. K novému ohni, který kněz zažíhal venku před kostelem nebo na hřbitově starobylým způsobem - křesání krystalu nebo křemene - jak je popsáno v pražském rituálu z roku 1496 se připojil lidový obyčej pálení jidáše, Jidášovo dřevo.
Na Bílou sobotu se nejčastěji barvila vajíčka v jižních Čechách. Na červená vajíčka se v kupeckých krámech kupovaly třísky pod jménem "červené dřevo", jež se vařilo a v něm se vařila i vajíčka. Z historie a tradic vyplývá, že Velikonoční neděle byla dnem slavnostního hodování. Johnova vyprávění ukazují, že Velikonoční pondělí je nejznámější tradicí s pomlázkou a koledováním, která se v našich končinách setkáváme zhruba od 14. století. Muži a chlapci putují od domu k domu, koledují a šlehají děvčata proužky proutí, která mají předat zdraví, mládí, sílu a krásu.
Pro menší koledníky se vyplatí mít po ruce pár sladkostí nebo velikonoční box, ze kterého si mohou nabídnout čokoládu, želé či sušené ovoce, nebo share box, který byste neměli jíst sami. Šlehání však není jediná tradice. V některých krajích dokonce muži ženy polévají vodou, odpoledne si pak role mohou vyměnit. Kdybyste měli zájem o poněkud klidnější aktivity, vydejte se do lesů, kde v tento den podle pověstí můžete načerpat sílu ze stromů. Pro poněkud klidnější aktivity můžete vyzkoušet tradiční témata a návody na dekorace a recepty.
Velikonoční pondělí se neslo ve znamení výslužky a sdílení jídla. Tradičně se rozdávala vejce, koláče, sladkosti a drobné dobroty. Pašijový týden je poslední týden před Velikonocemi. Pašijový týden je spojen s půstem, úklidem, symbolickými barvami, omezením jídla i slavnostním pečením. Od té doby, co jsem se naučila psát, vlastně nic jiného nedělám. Nejdřív jsem psala slohovky ve škole, pak seminárky na vysokou a teď mám vlastně velké štěstí, že se psaní tak trochu stalo mojí prací.
Konec pašijového týdne a Velikonoce
Bílá sobota je posledním dnem čtyřicetidenního půstu. Na rozdíl od Velkého pátku je sobota dnem radosti a nové naděje, sice se udržoval smutek a hluboký klid, ale všichni se těšili na opětovnou možnost pojídání masa, tanečních zábav a dalších potěšení. Na Bílou sobotu, před východem slunce bylo třeba vymést čistě stavení, aby se v něm nedržel hmyz. Metlo se novým koštětem, aby bylo stavení celý rok čisté. Hospodyně pekly mazanec a velikonočního beránka, muži a chlapci pletli pomlázky z vrbového proutí a děvčata zdobila vajíčka. Odpoledne byli již všichni připravení, nikde ani smítky, všude bílo a čisto, každý měl na sobě něco nového, aby ho „nepokakal nebo nepočůral beránek“.
V závěru týdne přibývá mluv držících o Velikonocích: Velikonoční neděle byla dnem slavnostního hodování. Května neděle, Bílá sobota a Velikonoce tvoří tři dny triduum a jejich obřady se liší od běžných mší. Natěšení lidé očekávali Velikonoční neděli i se slavením Zmrtvýchvstání. Tehdy se slavnostně rozezvučely zvony, rozezvučely varhany, a lidé vyšli z kostelů do průvodu. Spolky, korouhve a hudba tvořily slavnostní atmosféru průvodu Vzkříšení.
Naše tradice Svatého týdne a Velikonoc pro děti a katolickou rodinu (Zelený čtvrtek, Velký pátek a další)
Velikonoční neděle byla dnem hojnosti, radosti a nového života, zatímco Velký pátek zůstával dnem smutku, postu a tichého rozjímání. V některých regionech zůstávaly bohoslužby jen při čtení pašijí a bez hudby či zvonění. Dříve lidé věřili, že křtění o Velikonocích posiluje duchovní smíření a připomíná přechod mezi smrtí a životem.
Od velikonoční vody se očekávají léčivé účinky a praktické rituály, které doprovázely poutě a domovní svěcení. Pašijový týden zůstává díky spojení s půstem, úklidem a symbolickými barvami jednou z nejvýznamnějších tradic v české kultuře.
Poznámka k datech: některé termíny a zvyky mohou mít regionální variace a názvy.