Vez Jana Nepomuckého: příběh mučedníka a patrona českých zemí

Sv. Jan Nepomucký byl generální vikář pražského arcibiskupa, mučedník katolické církve a také jeden z českých zemských patronů. Datum jeho narození není přesně známo, ale úmrtí ano. Stalo se tak přesně před 623 lety, 20. března 1393. Pocházel z trhové vsi Pomuk, dnešního Nepomuku, městečka v jihozápadních Čechách, které v té době spadalo pod nedaleký cisterciácký klášter.

Četl jsem, že historik František Stejskal odvozuje název Pomuk od slova „pomukávání“, což měl být zvuk, kterým se mniši dorozumívali při práci, jelikož nesměli mluvit. Místo narození i následné pokřtění v místním kostele je jasné, shodují se na tom všichni. Jisté pochyby však panují ohledně data narození. A nejde jen o dny, ale ani o rok jeho narození není žádný přesný záznam. Uvádí se první polovina 14. Určení věku převážné většiny lidí z dané doby je složité.

Datum úmrtí u těch, co byli slavní nebo k nim váže nějaká událost, je často známo. Den narození ale málokdy, proto se objevují pokusy to vypočítat. První časový údaj, který se vztahuje k osobě Jana (Johánka) z Pomuku, je rok 1369. V této době, po studiích na pražské univerzitě, se stal veřejným notářem a odborníci odhadují, že mu mohlo být přibližně 25 let. Tehdy začíná jeho církevní kariéra. Následně dělal písaře, oltářníka a faráře. V roce 1383 odchází do italské Padovy, kde studuje čtyři roky na slavné universitě kanovnické právo. Dosažený titul „doktor dekretů“ mu po návratu do Čech otevřelo cestu do pražské arcidiecéze.

Od 1. října 1389 se stal kanovníkem kolegiátní kapituly sv. O soukromém životě Jana z Pomuku se dochovalo velice málo informací. Stejně tak jako údajů o jeho blízcích. O mamince nejsou zprávy žádné. Asi nejdůležitější etapa jeho života začala v roce 1389, kdy byl jmenován generálním vikářem pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna. Tento úřad díky svým pravomocím hrál podstatnou roli ve správě arcibiskupství a v neklidné době konce 14. století také ve sporu mezi arcibiskupem a králem. Kvůli velkému západnímu schizmatu vzniklo nepřátelství mezi českým králem Václavem IV.

Osudný den nastal 20. března 1393, kdy se Jan z Pomuku stal jako zastánce práva a spravedlnosti obětí mocenského střetu mezi králem Václavem IV. a arcibiskupem Janem z Jenštejna. V důsledku králova hněvu byli po krátké hádce zajati čtyři muži z arcibiskupova doprovodu, mezi nimiž byl i Jan z Pomuku. Dalšími byli míšeňský probošt Knobloch, oficiál Puchník a arcibiskupův hofmistr Něpra z Roupova. Nejprve byli vyslýcháni a poté brutálně mučeni. Jan během tohoto mučení zemřel, zbylí tři přežili a byli propuštěni.

Okolo deváté hodiny večerní bylo Janovo tělo svrženo z Karlova mostu do Vltavy. Původně se předpokládalo, že zemřel utonutím, ale následná objevená poranění hlavy vedou k domněnce, že zemřel ještě před vhozením do řeky. O necelý měsíc později (17. dubna) bylo Janovo tělo nalezeno rybáři na pravém břehu Vltavy. Mělo se tak stát v místech dnešního Dvořákova nábřeží. Tělo rybáři předali řádu Křižovníků s červeným srdcem (Cyriaci), kteří jej pochovali v kostele sv. Kříže u svého kláštera.

Slavnostnějšího pohřbu se Jan z Pomuku dočkal až v roce 1416, ale zato na významném místě, v katedrále sv. Víta. Osudy Jana z Pomuku však jeho smrtí neskončily. Politickou vraždu střídá zázrak. Začíná se šířit legenda o jeho životě a především mučednické smrti. Objevuje se také domněnka, že Jan byl vyslýchán a zabit kvůli neporušení zpovědnímu tajemství. Odmítl totiž vyzradit králi Václavu IV., čeho se týkala zpověď královny Žofie. Údajně nevěry. Královna byla o patnáct let mladší a krásná, tudíž je možné, že král trpěl žárlivostí.

Proč tedy neuznávat slušného člověka, kterého zabila mocenská svévole. Ale tato historicky nedoložená verze je nepravděpodobná. Jan Nepomucký by asi těžko mohl být zpovědníkem královny, když patřil do blízkého okolí arcibiskupa a tudíž se netěšil králově oblibě. Pravda Janova konce bude tedy asi trochu jiná. Král Václav IV. chtěl na místě kláštera v Kladrubech vytvořit nové biskupství v čele se svým člověkem, čímž by zmenšil moc arcibiskupa. Avšak Jan z Pomuka potvrdil 10.

Již okolo roku 1600 byl Jan Nepomucký výraznou postavou české lidové zbožnosti a postupně se také šířil jeho kult po Evropě i do zámoří. Významnější snahy o kanonizaci Jana z Pomuku začínají od druhé poloviny 17. století. Za blahoslaveného prohlásil Jana 31. května 1721 papež Inocenc XIII. a 19. března 1729 byl papežem Benediktem XIII. svatořečen. Je zajímavé, že do této doby také spadají první pokusy o vědecká zjištění. V roce 1719 byla provedena exhumace, při které měl být v téměř neporušeném stavu nalezen jazyk. Toto zapůsobilo na věřící jako zázrak a posloužilo to mimo jiné jako důvod (jeden ze čtyř zázraků) ke svatořečení.

Později (70. léta 20. století) kaplička nebo kostel se nedá na mostě postavit a tak se zde začaly stavět sochy. Jedním z prvních příkladů úcty k Janu Nepomuckému v našich zemích je socha na Karlově mostě, kterou si objednal Matyáš Bohumír hrabě Wunschwitz. V roce 1681 zhotovil vídeňský sochař Mathias Rauchmiller sádrový návrh, který následně putovalo do dílny Jana Brokoffa, který o rok později Brokoff vyřezal dřevěnou skulpturu. Podle ní byla v Norimberku v roce 1683 Wolffem Hieronymusem Heroldem odlita bronzová socha a ještě téhož roku osazena na zábradlí Karlova mostu. Výška sochy je 2,5 m a váha asi 2 t. Na levém reliéfu podstavce je vyobrazena zpověď královny Žofie, na pravém pak svržení Jana z Pomuku do Vltavy, uprostřed je nápis a bronzový znak donátora.

Na zábradlí Karlova mostu, odkud byl světec svržen do vody (mezi sochou Jana Křtitele a sousoším českých patronů), je na mramorové desce upevněn nevelký dvojitý arcibiskupský mosazný kříž, rovněž s pěti hvězdami. Jeden z nejznámějších mostů a na něm socha jednoho z nejznámějších světců u nás, to už je dobrý důvod pro návštěvu Prahy. Svatý Jan Nepomucký je zde zobrazen jako obvykle v kanovnickém rouchu s biretem na hlavě. V náručí má krucifix, nejvýraznější symbol křesťanství a v pravé ruce ještě palmu, která symbolizuje vítězství. To, podle čeho lze sochu Jana Nepomuckého na mostě rozpoznat na první pohled, je pět hvězd okolo jeho hlavy. Mají připomínat legendu, podle níž našli rybáři ve Vltavě jeho mrtvé tělo. Hvězdy symbolizují i pět ran Kristových či pět písmen slova TACUI (mlčel jsem), které společně s prstem před ústy připomíná zachování zpovědního tajemství.

Vedle Panny Marie je sv. Diskuse a komentáře k Jan (Johánek) z Pomuka na Karlově mostě v Praze - socha sv. Znáte naše světce a jejich mnohdy heroické příběhy? Jana Nepomuckého určitě zná alespoň podle jména téměř každý, ale znáte i Jana Sarkandera? Kromě stejného jména měli mnoho společného - žili v neklidné době, nevyzradili zpovědní tajemství a nakonec je čekala mučednická smrt. Oba byli také svatořečení. Jan Nepomucký 19. března 1729 a Jan Sarkander 21. května 1995, výročí jeho úmrtí pak připadá na 17..

Známější z obou Janů, Jan Nepomucký, žil ve 14. století za dob krále Václava IV. Římskokatolický kněz a patron ochrany zpovědního tajemství Jan Sarkander působil v 17. století. V roce 1619 pomohl ochránit město Holešov před pleněním polského vojska, čímž ale upadl v nelibost u tamních protestantských hodnostářů. Po krátkém pobytu na zámku v Tovačově byl chycen a uvězněn v olomouckém vězení. Zde Sarkander zemřel před 401 lety, 17. Ale začněme od začátku. Jan Sarkander studoval vyšší latinská studia v Olomouci a posléze teologická studia ve Štýrském Hradci a Praze. Po dokončených studiích 22. 3. 1609 přijal kněžské svěcení v Brně.

Osudným se mu stalo působení v Holešově, kde sídlil katolický hejtman Ladislav Popel z Lobkovic, který o Jana požádal. Jan tam roku 1616 nastoupil na faru po evangelickém faráři a brzy získal zpět ke katolické víře 250 farníků, kteří před tím byli protestanty. Pražskou defenestrací roku 1618 začala neklidná doba českého stavovského povstání. Morava se k českému stavovskému povstání přidala až v květnu 1619. Se sesazením Ladislava Popela z Lobkovic, který nad Janem Sarkandrem držel ochranou ruku, došlo k vypovězení jezuitů ze země. Skryté nepřátelství propukalo plnou silou a Jan na radu farníků opustil Holešov. Se souhlasem kroměřížského probošta odjel v červnu toho roku na pouť k Panně Marii Čenstochovské do Polska.

Popel z Lobkovic však po Janovi chtěl, aby se vrátil, což Jan učinil. Na jaře 1620 vpadlo na Moravu na čtyři tisíce polských kozáků zvaných "lisovčíci", po Alexandru Lisowském. Byli posláni polským králem Zikmundem III. Cestou přepadávali hrady, městečka a loupili, kde se dalo. Jan, ve snaze uchránit Holešov, jim vyšel 5. 2. 1620 naproti v čele církevního průvodu. Moravští stavové pak pojali podezření, že Jan při návštěvě Polska vyjednal ve Varšavě vyslání kozáků na Moravu, což nebyla pravda. Přesto byl Jan zatčen a od 13. do 18. 2. 1620 v Olomouci útrpně vyslýchán. I při krutém mučení se však protestanti nedozvěděli nic o vpádu Poláků na Moravu a Jan současně odmítal vyzradit, co mu Popel z Lobkovic svěřil, protože by to znamenalo prozrazení zpovědního tajemství.

Během tortury Jana nataženého na žebříku pálili na bocích loučemi a jeho katové na něm vyzkoušeli i nové prostředky z Uher. Jednalo se o peří smočené v síře a smole - takto připravené nástroje pak kati zapalovali a házeli Janovi na prsa a na ramena, ale ani tím způsobem z něj nic nedostali. Po mučení měl boky a tělo tak spálené, že mu byly vidět vnitřnosti. Následující čtyři týdny strávil ve vězení, kde v hrozných bolestech 17. března zemřel. Po smrti byl pohřben v Předhradí, odkud byly později jeho ostatky slavnostně přeneseny do Olomouce a jsou uloženy v katedrále sv. Václava, v Sarkanderově kapli.

Jeho památka stanovená na den jeho smrti 17. března byla v českých zemích přenesena na den jeho blahoslavení (6. Za svatého byl prohlášen při návštěvě Jana Pavla II. v Olomouci 21. 5. 1995). Pro katolíky představuje Sarkander vzorného služebníka páně, kterého si bůh vyvolil jako nástroj zkoušek i milosti. Nekatolické církve jej však považovaly za reprezentanta násilné rekatolizace. V roce 2020 byla v bývalé oratoři kostela sv. Anny v Holešově nalezena stálá expozice sv. Jana Sarkandra.

Jan Nepomucký byl svatořečen 19. března 1729, Jan Sarkander 21. března 1995. Jan Nepomucký působil ve 14. století za vlády Václava IV. a jeho mučednická smrt spojena s ochranou zpovědního tajemství. Jan Sarkander působil v 17. století a stal se symbolem vytrvalosti i oběti při obraně zpovědního tajemství. Ostatky Jana Sarkandera jsou uloženy v katedrále sv. Václava a v Holešově je expozice jeho života.

Praha a Olomouc patří mezi hlavní evropské destinace spojované s životem a kultem svatých patronů. Socha Jana Nepomuckého na Karlově mostě je jednou z nejvýznamnějších v Česku a symbolizuje ochranu zpovědního tajemství a důležitost mlčenlivosti. Expozice sv. Jana Sarkandra v Holešově připomíná jeho mučednickou odvahu v kontextu třicetileté vzpoury i rekatolizace.

Historická místa související s Janem Nepomukem

V katedrále sv. Víta v Praze je přes zdobené kaple stále patrný odkaz původní gotické architektury a tumb. Kaple Navštívení Panny Marie a sv. Erharda a sv. Otýlie ukazuje spojení s oltáři a relikviemi arcibiskupů. V čele katedrály stojí hlavní oltář, který byl obnoven a doplněn novými sochařskými díly a vitrážemi. Kaple sv. Jana Nepomuckého a sousední hroby tvoří důležité poutní místo pro věřící i zájemce o českou gotiku.

Olomouc je druhým největším koncentračním místem památek po Praze, s katedrálou sv. Václava a zajímavými kaplemi, včetně gotické Olivetské hory. Zde lze navštívit také arcidiecézní muzeum a zajímavé barokní a novogotické prvky, které ilustrují bohatství středoevropské sakrální architektury.

V jiných městech ČR připomínají svatí patronové historické kaple a sochy, například kaple sv. Diviše v Hracholusky s šestibokou stavbou a kryptou. Kolem těchto staveb se často vázaly legendy a historické zápisy o následných rekonstrukcích a restaurování.

Praha a okolí nabízí řadu dalsích míst spojených s těmito svatými patrony a s gotickými a barokními prvky, které často poskytují výhled do minulosti českého národního světa. Kaple, mosty a katedrály tvoří živé kroniky historie, které dodnes přitahují návštěvníky z celého světa.

Tabulka: klíčové údaje o Janu Nepomuckém a Janu Sarkanderovi

tags: #vez #jana #nepomuckeho #pariz