Ve vídeňské Rakouské národní knihovně se nachází hned několik exemplářů díla Vita Caroli, vlastního životopisu římského císaře a českého krále Karla IV. Lucemburského. Mezi nejzajímavější z nich patří manuskript signatury cod. s. n. 2618, který obsahuje staročeský překlad Karlova životopisu.
Jedinečný papírový rukopis obsahuje celkem 168 folií o rozměrech 21 na 15 centimetrů a vznikl v Praze roku 1472. Pouze předsádka je pergamenová (listina Jiřího z Budějovic, notáře z Telče, dříve kněze v Moravských Budějovicích, ze dne 18. srpna 1472). Kromě textu Vita Caroli obsahuje manuskript ještě staročeský text Korunovačního řádu.
Máme štěstí, známe dokonce jméno písaře, kterým byl Jan z Roudnice (fol.). Text Vita Caroli je bohatě zdobený figurálními výjevy, u starších exemplářů tomu tak často nebylo. Naopak dochované rukopisy Karlova životopisu nebyly většinou vůbec iluminovány, resp. jejich výzdoba čítala několik málo miniatur. Je možné, že zadavatelem samotného díla byl mladičký český král Vladislav II. Jagellonský, který se o rok dříve postavil do čela království. Chtěl tak ukázat, že navazuje na vládu svých předchůdců, zejména pak Karla IV.
Druhým důkazem je dále fakt, že výzdoba je dílem iluminátorské dílny Valentina Noha z Jindřichova Hradce († před 1492), která pracovala v Praze pro dvůr českého krále. Jednotlivé iluminace nejsou vysoké kvality, také jejich kompozice není příliš náročná. Pro iluminace je typická neobratná až kostrbatá kresba. Jejich provedení pak odpovídá, jak bylo výše uvedeno, tvorbě dílny Valentina Noha, která ve své době vytvořila velké množství různých manuskriptů (např. biblí, breviářů, hodinek) pro husity i katolíky.
Rukopis 2618 byl často dáván do souvislostí s dalším vídeňským, tentokrát ale pergamenovým manuskriptom 581, jehož výzdoba je téměř totožná. Původně se mylně soudilo, že rukopis 581 byl předlohou manuskriptu 2618. Porovnáním obou děl se ale zjistilo, že tomu bylo naopak. Jedním z důkazů je např. užití prvků renesančních oděvů v rukopisu 581, což svědčí, že je mladší. Také jednotlivé iluminace ke stejným příběhům jsou propracovanější a dynamičtější. Rukopis 581 tak mohl vzniknout nejdříve na počátku 16. století, rovněž za vlády českých králů z rodu Jagellonců.
V rukopisu 2618 je patrná snaha iluminátora o individualizaci rysů Karla Lucemburského. A tak např. při modlitbách k Panně Marii na foliu 5v je vypodobněn jako mladý bezvousý muž s korunou na hlavě. Vedle iluminace najdeme přípisek, „poznámku“: „tuto ukazuje se v této řeči, že od mladosti modlářem byl“, což je mimo jiné doklad, že se malíř řídil pokyny sestavovatele rukopisu. Na dalších iluminacích pak máme před sebou již dospělého, vousatého muže, jehož dospělost můžeme chápat také jako symbol moudrosti.
Některá Karlova vyobrazení mají i reprezentativnější charakter, kupř. na foliu 1r, kdy je vypodobněn na jednoduchém trůně s panovnickými insigniemi (koruna, žezlo, jablko). Obdobně je tomu i na iluminaci k dvacáté kapitole životopisu (fol. Nejzajímavější vyobrazení z Vita Caroli v rukopisu cod. s. n. fol. 1r Karel IV. fol. fol. 5v Karel IV. fol. fol. 11r Bitva u San Felice v den sv. fol. fol. 16v Sen Karla IV. fol. 18v Setkání Karla IV. fol. fol. fol. 29r Sen Karla IV. fol. 37v Karel IV. fol.
Navzdory tomu, že se mu nedostalo univerzitního vzdělání, je oprávněné předpokládat, že svými znalostmi a rozhledem převyšoval nejednoho absolventa tehdejších univerzit. Karlovým nejznámějším dílem, psaným jako všechna ostatní latinsky, je bezesporu jeho vlastní životopis, Vita Caroli („Karlův život“). Toto dílo je však z hlediska žánru, ve kterém je psáno, nutné pojímat o něco šířeji: stejně jako máme před sebou Karlovu autobiografii, časově dovedenou do roku 1346, čili těsně před jeho nástup na český trůn, nese tento text i četné znaky tzv. knížecího zrcadla, obecného naučení pro kteréhokoliv vládce s vylíčením jeho ideálních vlastností.
Vita Caroli pak rovněž vyniká svými náboženskými úvahami, včetně výkladu podobenství z Evangelia sv. Matouše, vezmeme-li v úvahu, že jejich autorem byl světský panovník. Dalším Karlovým dílem je legenda o sv. Václavu. Karel jí završil dlouhou a bohatou středověkou tradici latinských životopisů tohoto světce a zároveň se jím přihlásil k odkazu svého předka, patrona české země a věčného držitele české královské koruny. Otázka Karlova autorského vkladu u jiného, jemu tradičně připisovaného díla je nejistá. Jedná se o meditativně laděný text s názvem Moralitates („Moralizující úvahy“), který je však spíše kompilátem, tedy sbírkou úryvků z děl Karlových oblíbených autorů na různá náboženská a mravní témata.
U Karlovy aktivní literární činnosti je nepominutelná také jeho korespondence, mj. Na Karlův podnět, a snad i za jeho autorské spoluúčasti, byl sepsán návrh historicky prvního zemského zákoníku, Maiestas Carolina („Karlův majestát“). Přestože se Karlovi kvůli odporu domácí šlechty nepodařilo tento dokument jako právně závazný prosadit, v právní praxi se ujal jako soukromá příručka a ještě během 14. století byl dvakrát přeložen do češtiny.
Legenda o sv. Homilie Karla IV. Vita Caroli - vlastní životopis Karla IV. Po odvysílání spisů a jejich autorů se ukáže, že Vita Caroli je literární autoportrét a zároveň historický zdroj, který ukazuje vladařské ideály i náboženské úvahy, které Karl IV. vkládal do svého díla.
Přestože se Karlův životopis psal v latině, autorův záměr zůstal univerzální: sloužit jako „zrcadlo knížecí“ pro následníky a inspirace pro vládnutí v duchu sv. Augustina. Vita Caroli tedy kombinuje historické údaje o narození a životě Karla IV. s hlubokými náboženskými a mravními úvahami, čímž vytváří jedinečné svědectví o středověkém panovnickém ideálu.
Poklady z archivu Supraphonu: četba z výjimečného literárního díla našeho nejvýznamnějšího panovníka, doprovázená hudbou a zpěvem písní, které mohl Karel IV.
Vita Caroli - Vlastní životopis Karla IV. + Hudba na dvoře Karla IV. K výročí krále Karla IV. vychází v jednom kompletu nahrávka zachycující mluvené slovo i ukázky původní středověké hudby, tak jak zněla v českých zemích v době vlády našeho nejvýznamnějšího panovníka. Vlastní životopis, sepsaný Karlem IV. Výjimečnost autorovy osobnosti spočívala už v tom, že na rozdíl od svých současníků na evropských trůnech, kteří nedovedli číst ani psát, byl Karel Lucemburský člověkem nesmírně vzdělaným, vystudoval pařížskou Sorbonnu a plynně hovořil i psal v pěti evropských jazycích. Své vladařství pojímal král Karel IV. v duchu teorií sv. Augustina jako službu a v souladu s tím se snažil vykonávat i své „řemeslo královské“.
Bohaté životní osudy a zkušenosti z mládí se rozhodl zachytit proto, aby postavil před oči svých nástupců „zrcadlo knížecí“, tedy jakési výchovné resumé bouřlivých dobrodružství, prokládaných teologicko mravními úvahami. Jan Kačer čte Vlastní životopis v dokonalém souznění s Karlovým vynikajícím dílem literárním, historiografickým i vladařským. Na tuto slavnostní četbu navazuje rekonstrukce hudebních kompozic mnohotvárné podoby hudby doby Karlovy, pro niž je charakteristické dynamické pronikání nových výrazových struktur.
Styl hudby komponované v pařížské katedrále Notre Dame či podoba tzv. ars nova a hudby italského Trecenta zdomácněly v Čechách v kratších písňových formách, oblíbených v klášterech, mezi studenty a kleriky pro svůj energický modální rytmus a muzikantské pohrávání s jednotlivými hlasy. Pronikl i do taneční a populární hudby, studentských koled a světských milostných písní. Pozoruhodná demokratičnost hudební kultury doby Karlovy se projevuje i v písních duchovně lyrických, v nichž se prosazovala vedle latiny stále více čeština.
Poklady z archivu Supraphonu a interpretace textů dávají čtenáři i posluchači širší obraz o tom, jak Vita Caroli funguje jako zrcadlo panovnického ideálu, a jak spolu s ním vznikla bohatá středověká kultura vyobrazení Karla IV.
tags: #vita #caroli #podobenstvi