Tato sbírka byla poprvé uveřejněna roku 1935 a řadíme ji do Nezvalova surrealistického období. Hlavním motivem celé sbírky je Nezvalův vztah k ženám. V různých básních je popisuje různě - jednou jako božská stvoření hodna uctívání, podruhé jako zrádné bestie, potřetí jako bezduché loutky. Nicméně jedno je jisté, Nezvala ženy fascinovaly tak, že jim dovedl věnovat jednu celou sbírku básní.
Úvodní báseň sbírky ukazuje, kolik různých podob na sebe žena může vzít. V této básni hledá Nezval mnoho přirovnání pro jednotlivé části těla jeho milenky. Velmi příznačný je zde tzv. anaforický verš, opakování téhož slova na začátku po sobě jdoucích veršů. Básník prochází s prázdnou hlavou kolem Luxemburské zahrady na sklonku června roku 1935. Nakonec ho však ale přece jen něco upoutá a začne si ve vzpomínkách asociovat tři města - Prahu, Moskvu a Paříž.
Významná je i „ galerie“ žen jako výkladních skříní či fantomů: „ženy jako prázdné schránky, jako tzv. fantomy, které mohou být vším a zároveň ničím.“ Také se objevují obrazy milostného přeludu: básník sní o dokonalé ženě, kterou jednoho dne potká, a detailně si vykresluje jejich první společný večer, po němž se záhadná žena z jeho života vytratí. Tato tematika často vede k tlaku výkladní skříně na ulicích, kde „miliony zboží“ bývá vystaveno na pohled návštěvníkům.
V druhé části sbírky nazvané Most kolotoče již není ústředním motivem žena a láska, ale spíše autorovy pocity a reakce na události. Zde se objevuje setkání s legendárním kouzelníkem Merlinem, který sám sobě zaručil nekonečný život; lidé mu připisují obrovskou moc, on však sám je slabý a trpí. „Žena v množném čísle“ pak ukazuje surrealistický výklad reality: chybí zde interpunkce, verše se nerýmují a proud myšlenek působí volně a volatilně.
Toto dílo tak zůstává jedinečným svědectvím o Nezvalově surrealistické poetice, která se vyznačuje bohatými litanickými asociacemi, promyšlenou obrazností a posedlostí symbolickou reálností a sny. V textu se často objevují motivy žen jako podvědomých sil, které mohou být zároveň zdrojem inspirace i ztráty.
Další částí kontextu je dílo samotného tvůrce: Nezval byl všestranná osobnost, jejíž tvorba zahrnovala poezii, prózu, divadelní hry i hudbu; některé texty i zhudebnil. Téma žen se v jeho tvorbě prolíná napříč obdobími: poetismus, surrealismus i jiné formy vnitřní imaginace a obraznosti se vzájemně ovlivňují. Sbírka Žena v množném čísle je klíčovým počinem, který reprezentuje esenci surrealistického naladění a jeho vztah k ženské postavě.
Literárně-ústavně a historicky stojí Nezvalovo dílo jako součást širšího českého avantgardního hnutí. V rámci edičních projektů se často objevují také soubory, které rekonstruují a uvádějí necenzurované texty z období poetismu a surrealismu, a tím ukazují plný vývoj básníka. Z pohledu literárních záměrů lze říci, že sbírka Žena v množném čísle reprezentuje vrcholné momenty surrealistického pnutí, kdy jazyk a obraznost nabývají nové, až neskutečné gradace.
V rámci širšího kontextu Nezvalovy tvorby je důležité sledovat, že jeho zájem o ženy a jejich různorodé role se odráží v dalších dílech i ve výborech a překladech, které z roku i do dalších období přenášejí tento motiv. Nezvalův poetický styl, jeho anaforické formulace a bohaté asociativní proudy zůstávají inspirací pro generace čtenářů i badatelů české literatury 20. století.
Struktura a klíčové motivy sbírky
Litánie se dělí do několika částí; první část se výrazně soustředí na ženu a její mnohotvárnost a vyznívá až do surrealistické extáze. Druhá část Most kolotoče přibližuje poetiku vnitřních pocitů básníka a reflexi moci a slabosti, často prostřednictvím postav či obrazů, které překračují běžné logické rámce. Třetí část a její další verze ukazují, jak Nezval pracuje s prvky fantazie a inscenačního efektu v přenesení smyslu a významu do poetického prostoru.
V rámci textu se objevuje anaforický verš a další rytmické i obrazové prostředky, které posilují hypnotický účinek litanií a výjevů žen. Zároveň autor vkládá do textu motivy měst - Praha, Moskva a Paříž - které zde slouží jako tichá scenerie pro milostné a existenciální přemítání. Z pohledu žánrového působí sbírka jako syntéza lyrických litanií, básnických obrazů a ambivalencí, které surrealismus často vyžaduje: mezi snem a realitou, mezi ctí a ztrátou, mezi touhou a tragédií.
Odkaz a význam pro českou poezii
Nezvalovo dílo zůstává zásadní výpovědí o vývoji české avantgardy a její tvrdé a světlé stránce. Surově upřímné výpovědi o vztahu k ženám, jejich proměnám a reprezentacím se vynášejí nad rámec tehdejšího romantického idealismu. Dílo ukazuje, jak surrealistické pojetí vyžaduje novou poetickou racionalitu, která pracuje s volným proudem myšlenek, asociací a symbolických konstrukcí. Žena v množném čísle se tak stává nejen literárním dílem, ale i svědectvím o hledání nového jazyka pro vyjádření ženské zkušenosti a mužského reflexivního rozjímání.
V kontextu edičních projektů, které se zabývají necenzurovaným zobrazením Nezvalova díla, se ukazuje, jak důležité je chápat jeho dílo jako součást širšího proudu, jenž se odklání od tradičních forem a experimentuje s novými modalitami vyjádření. Litánie tak zůstává jedním z nejvýraznějších příkladů, kdy surrealistická poetika a poetická obraznost otevírají prostor pro hlubší studium autorovy motivace a stylu.
