Křížová cesta je výtvarně zpracovaný popis událostí, které se podle křesťanské tradice odehrály během cesty Ježíše Krista od soudu u Piláta Pontského až na popraviště - vrch Golgotu (odvozeno od aramejského výrazu pro lebku, odtud z latiny převzatý název Kalvárie). Může mít podobu cyklu obrazů či plastik v kostele, nebo řady výklenkových kaplí nebo božích muk zasazených do krajiny. Počet zastavení zprvu kolísal, mohlo jich být sedm, ale i sto. Postupně se ustálil na čtrnácti, kterýžto počet potvrdil papež Klement XII. v roce 1731 jako závazný. Někdy bývá Křížová cesta ještě rozšířena na začátku o Poslední večeři Páně nebo v závěru o Kristovo vzkříšení.
Touha věřících navštívit místa Ježíšova života, umučení a vzkříšení se projevovala už u prvních křesťanů a již ve 4. století jsou doloženy poutě do Svaté země. Vykonání této poutě však bylo i v následujících staletích pro většinu věřících nedosažitelné (velká vzdálenost, nevolnictví, válečné konflikty, nedostatek peněz, zdraví), proto postupem času začaly vznikat napodobeniny Svatých míst. Zejména pod vlivem františkánů se cyklus Křížové cesty rozšířil i do jednotlivých zemí Evropy a takto dostupná honosnější či skromnější „jeruzalémská místa“ byla lidem vděčně přijímána a hojně navštěvována.
Jedna z nejstarších Křížových cest v českých zemích se nachází na Svatém kopečku u Mikulova, kde ji v letech 1623-1630 nechal vystavět František kardinál z Ditrichštejna. Ano, je to týž muž, který roku 1607 povýšil Žďár na město. Ve druhé půli 18. století se Křížové cesty objevují uvnitř především městských kostelů a v 19. století již je Křížová cesta nepostradatelnou součástí vybavení kostelů i na venkově. Například pro kostel sv. Prokopa ve Žďáře nad Sázavou ji roku 1846 koloroval žďárský rodák a malíř Anton Johann Ferenz.
Někdejší křížová cesta ve farním kostele sv. Prokopa (kolorované mědiryty Josepha Führicha, buď práce Antona Johanna Ferenze z roku 1846, nebo dílo anonymního autora darované L. Sebroněm roku 1880). Někdejší křížová cesta ve farním kostele sv. Prokopa (kolorované mědiryty Josepha Führicha, buď práce Antona Johanna Ferenze z roku 1846, nebo dílo anonymního autora darované L. Sebroněm roku 1880). Někdejší křížová cesta ve farním kostele sv. Prokopa (kolorované mědiryty Josepha Führicha, buď práce Antona Johanna Ferenze z roku 1846, nebo dílo anonymního autora darované L. Sebroněm roku 1880). Někdejší křížová cesta ve farním kostele sv. Prokopa (kolorované mědiryty Josepha Führicha, buď práce Antona Johanna Ferenze z roku 1846, nebo dílo anonymního autora darované L. Sebroněm roku 1880). Někdejší křížová cesta ve farním kostele sv. Prokopa ve Žďáře nad Sázavou. Někdejší křížová cesta ve farním kostele sv. Prokopa ve Žďáře nad Sázavou.
- Křížová cesta jako formální bojový a poutní prostor - cykly a výklenkové kaple byly postupně vytvářeny podle místních podmínek a vkusu komunity.
- Kultura a malířská kultura 19. století - kolorované mědiryty a jejich autorské interpretace dotvářely vizuální identitu kostelů.
- Geografické rozmístění - nejstarší záznamy pocházejí z Moravy (Svatý Kopeček u Mikulova), později se rozšířily i do Čech.
Celá tradice Křížové cesty tak ukazuje, jak navazovala poutní praxe na liturgické a umělecké tradice a jak se postupně měnila podle ekonomických, sociálních a politických podmínek regionu. V českém prostředí zvláště zůstává živá paměť spojená s díly Anton Johanna Ferenze a s místy, která dodnes připomínají cestu Krista skrze prakristovské úkony a symboliku utrpení a vykoupení.
ANTONÍNEK: Křížová cesta s P. Antonínem Šuránkem
Historické souvislosti a vývoj
Počet zastavení zprvu kolísal, mohlo jich být sedm, ale i sto. Postupně se ustálil na čtrnácti, kterýžto počet potvrdil papež Klement XII. v roce 1731 jako závazný. Někdy bývá Křížová cesta ještě rozšířena na začátku o Poslední večeři Páně nebo v závěru o Kristovo vzkříšení.
Touha věřících navštívit místa Ježíšova života, umučení a vzkříšení se projevovala už u prvních křesťanů a již ve 4. století jsou doloženy poutě do Svaté země. Vykonání této poutě však bylo i v následujících staletích pro většinu věřících nedosažitelné (velká vzdálenost, nevolnictví, válečné konflikty, nedostatek peněz, zdraví), proto postupem času začaly vznikat napodobeniny Svatých míst.
Zejména pod vlivem františkánů se cyklus Křížové cesty rozšířil i do jednotlivých zemí Evropy a takto dostupná honosnější či skromnější „jeruzalémská místa“ byla lidem vděčně přijímána a hojně navštěvována. Jedna z nejstarších Křížových cest v českých zemích se nachází na Svatém kopečku u Mikulova, kde ji v letech 1623-1630 nechal vystavět František kardinál z Ditrichštejna. Ano, je to týž muž, který roku 1607 povýšil Žďár na město.
Poznámky k regionálním významům
Ve druhé půli 18. století se Křížové cesty objevují uvnitř především městských kostelů a v 19. století již je Křížová cesta nepostradatelnou součástí vybavení kostelů i na venkově. Někdejší křížová cesta ve farním kostele sv. Prokopa ve Žďáře nad Sázavou byla významně ovlivněna díly místních umělců.