Atmosférická instalace na nádvoří zámku připomíná starou tradici Lucií, které při obchůzkách kontrolovaly domácnosti, zda mají uklizeno na vánoční svátky. Lucky na sobě měly bílé pláště a obličej zakrytý maskou s čapím zobákem. Postavy bývaly oděny similarně v bílém, motivů ztvárnění převleku bylo víc. V některých regionech šlo o dlouhý bílý rouch se zobany, v jiných o bílé masky a škrabošky s klapajícím zobákem. Jejich obchůzky byly spíše jako divadelní představení a často doproválené žertovnými či fyzickými útoky proti mužskému pokolení.
Historický kontext a původ svátku
Svátek svaté Lucie se slaví 13. prosince a je spojen s jménem Lucia, odvozeným z latinského lux - světlo. Již v nejstarších českých kancionálech z dob středověku je v kalendáriu tento den spojen s Lucií. Podle legendy byla Lucie dcerou bohatých rodičů, rozhodla se pro panenský život a svůj majetek rozdala chudým. Před odchodem na světlo jejího života předpověděla pád císaře Diokleciána a povolení křesťanské víry. Dioklecián do roka padl a o devět let později císař Konstantin I. připisoval zázraky světla Lucie.
V Čechách bývalo 13. prosince spojované s příslibem světla - protože kalendář tehdy používal juliánský kalendář a zimní slunovrat připadal na tento den. Do svátku vychází slunce čím dál později, večer však zapadá dříve než předchozí den, a noci se prodlužují. Následně se světlo vrací, a Lucie tedy slaví právě v období, kdy se odpoledne prodlužuje a světlo roste.
Lucie a její role v různých regionech
Na připomenutí Lucie existují mnohé regionální odlišnosti. V jižních Čechách Lucky chodily v sestavě několika postav, v dlouhém bílém rouchu s dlouhými zobany - mohutní tajemní ptáci. V Pošumaví dodnes ženy převlečené za lucie mají právo obracet se žertovnými, často i fyzickými útoky proti mužskému pokolení. V jiných částech Evropy, hlavně na severu, zůstala tradice svátku Lucie spojena se světlem; bíle oděné ženy jezdí na koních s pochodněmi. Perchta, která se objevovala v předvečer svátku sv. Lucie i na Štědrý den, měla ještě strašidelnější vzhled než Lucky, nosila kožich a nůž a plnila děti různými úkoly.
Ze Šumavy, kde žili němečtí obyvatelé, se dochovaly zmínky o masce nazývané Lutzl, která kontrolovala, zda byly snědeny všechny knedlíky. V jižních Čechách se zase zachoval popis Lucky jako několika postav v bílém rouchu s maskerou a zobany, které měly působit tajemně. Na venkově Lucie bývá zobrazována s vlastními očima na talíři a palmovým listem jako znakem mučednictví. V některých verzích příběhů jsou Lucky spojeny s ochranou před čarodějnicemi, které se v tento den slétaly.
Legendy a motivy spojené s Lucií
Do roku 304, podle legendy, Lucie byla pronásledována za křesťanský život a rozhodnutí darovat majetek chudým. Mlčelá ruka svědčila o její víře - dřív než byla usmrcena, vyklovanými očima a dýkou v hrdle je zobrazována v ikonografii. V některých obrazech ji lze vidět s miskou s očima nebo s lampou s olejem. Podle jedné verze proroctví prosvětluje světlo i ve tmě a zároveň představuje vztah mezi vírou a světem světla.
Ve středověku i novověku se Lucie stala patronkou slepých a pomocnicí při očních nemocech. Ostatky svaté Lucie byly do Byzance přeneseny během křižáckých výprav a poté do Benátek, kde byly uloženy v kostele kostela. V případě Česka zůstává význam Lucie skrz zvyky a obchůzky stále patrný, i když se některé praktiky postupně mění a mladší dívky převlékají za Lucky spíše jako součást divadelního či slavnostního rámce než strachu vyvolávajícího původně.
Konec a současnost
V posledních stoletích se zvyky obcházení domácností s Lucií vyvíjely a často připomínaly spíše představení než hrozbu. Postavy bývají oděny do bílého, masky mohou být různě propracované, a některé regiony udržují tradiční prvky jako dřevěné nože nebo proutek, kterým se vyhání zlo a přináší zdraví a štěstí. I když se některé zvyky spojují s obdobími zimního slunovratu, existuje i moderní kontext, kdy Lucie zůstává symbolem světla a ochrany během temných zimních dní.
