Kostel sv. Václava v Dolních Bojanovicích má bohatou historii, která sahá až do raného středověku a je úzce spojena s klášterem Hradisko u Olomouce. První písemná zmínka o kostelu pochází z 14. století, kdy Bojanovice patřily k hodonínskému panství a ke klášteru. Podle dostupných pramenů se mezi nejstarší římskokatolické duchovní v osadě bojanovické připomíná farář Jan z roku 1418, po něm Vilibald 1483, Jiří 1504, David 1520 a Zachariáš Carduelis 1570. Po husitských válkách v 16. století patřilo hodonínské panství nekatolické šlechtě a kostely bývaly obsazovány převážně protestantskými kněžími.
Po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 vyšlo císařské nařízení, které nekatolickým kazatelům nařizovalo opustit zemi, a hodonínské panství zůstalo bez katolického kněze až do roku 1640. Při opravách a rekonstrukcích po třicetileté válce byl kostel v Dolních Bojanovicích poničen, a proto byl v roce 1670 opraven jako filiální kostel, ač s dřívějšími potížemi v bohoslužbách. Tehdy byl jednoduchý, jednolodní a bez věže; uvnitř dominoval jen dřevěný oltář s obrazem sv. Václava a hřbitov byl kolem kostela ohrazen dřevěným plotem.
Později se započala výstavba nového barokního kostela. V roce 1734 byla dokončena barokní architektura se sedlovou střechou a hranolovou věží, která čtvercovým půdorysem uzavírá lodi. Stavbu provedl Jakub Kristýnek z Velkých Pavlovic a náklady hradila obec ze sbírky bojanovických držitelů půdy; materiál dodala kněžna Marie Antonie Liechtensteinová. Věž byla osazena dvěma zvony, z nichž větší vážil asi 300 kg a byl odlit v Mikulově v roce 1715, menší zhruba 150 kg z roku 1707. V prostoru věže a lodi se střídá světlost díky segmentovým oknům a lunetám.
V bohatě řešeném interiéru kostela se prolíná tradiční barokní výzdoba: kaple Božího hrobu na západě, oratoř nad sakristií, schodiště a sakristie, a především valená klenba s lunetami a žebry, která poskytuje rytmické členění prostoru. Kapské a závěrové prvky kněžiště, stejně jako pilastry a lesény, podtrhují monumentalitu prostoru. Hlavní oltář se soustředí na plastiku patrona chrámu sv. Václava. Varhany byly do kostela převedeny roku 1963 z kapucínského klášterního kostela sv. Máří Magdalény v Liberci. Zvonová výzdoba vrátila zvony, které byly původně od jiných kostelů, a dotváří slavnostní charakter chóru a lodi.
Podrobný popis architektonických prvků ukazuje, že kostel má podélnou loď s kněžištěm orientovaným na sever, věží na jihu a sakristií s oratoří nad kaplemi na západě. Interiér lodi je rozdělen pilastry a zdvojenými polopilíři, s kruchtou podklenutou obloukem a s ornamentálními prvky štukové výzdoby, která zdobí i závěry kleneb. Střecha kostela, fasády a výzdoba odpovídají stylu vrcholného baroka; fasády lodě i kněžiště jsou rytmicky členěny podnoží, lezénovým rámem a pilastry s římsovými hlavicemi.
Historie Dolních Bojanovic zahrnuje i archeologické poznatky, které rozšiřují poznání o středověku a raném novověku. Před bojanovickým kostelem byl objeven gotický kostelík, fara a tvrz na místě zvaném Kopeček či Pargan. Archeologické sondy zjistily šest pohřbených jedinců, včetně hrobu ženy s milodary a zbytky pohřebního oděvu a zvláštní jámy, která mohla mít zásobní funkci. Objevování složitých vrstev hřbitova a zásobní jámy obohatilo poznání o středověkém a raně novověkém Dolních Bojanovicích, ukazuje však, že hřbitov se rozšířil až později a že staré železné hřeby a keramika dokládají dlouhodobý osídlení.
Současný farní kostel sv. Václava si udržuje své bohatství: kaple Božího hrobu, oratoř, sakristie, sgrafitová výzdoba fasád z let 1981-2007 a prostranství kolem kostela s dřevěným křížem a historickými prvky. Zvědavé návštěvy mohou sledovat dění kolem farnosti, která stále pořádá pravidelné bohoslužby. Kostel je tak důležitým duchovním i kulturním centrem Dolních Bojanovic a jeho historie je spojena s významnými osobnostmi a institucemi Moravy.
- Historie a zřízení kostela (13.-17. století)
- Barokní rekonstrukce a architektonické rysy (1734)
- Interiér a liturgické prvky (oltář, varhany, kaple)
- Kroniky a archeologické nálezy (gotické jámy, kostrové hroby)
- Současnost a farní život
Podle tradice byl hlavní patron země české, Václav, syn Vratislava a Drahomíry, narozený kolem roku 907 ve Stochově u Libušína. Jeho vláda odráží snahu o reformu soudnictví, omezení výkonu trestů smrti a potlačení pohanských zvyků. Václavovým cílem bylo zavést křesťanství jako společenský a kulturní rámec státu; jeho život a vláda posílily moravskou křesťanskou kulturu a připravily půdu pro vznik a výslednou stabilitu kostelské správy v Bojanovicích a okolí.
Archeologické poznámky a jejich význam
Archeologické práce ukazují, že v místech historického hřbitova a poplužních budov se nacházely i starší vrstvy, které svědčí o prehistorii Dolních Bojanovic. Pravěká jáma s nálezy keramiky a zvířecími kostmi dokazuje existenci osídlení před třetím tisíciletím před naším letopočtem. I malé výkopové práce mohou odkrýt důležité vrstvy a rozšířit porozumění regionu.
Výsledky výzkumu poskytují důležité svědectví o středověkém a raně novověkém Dolním Bojanovicích a potvrzují dlouhou historii tohoto prostoru. Věříme, že místní obyvatelé i výkopové týmy budou stavební akce ohlásit a archeologové budou mít další příležitosti k poznání minulosti tohoto regionu.
Současná podoba kostela sv. Václava je výsledkem kontinuity, která spojuje dávnou historii kostelů se současnými bohoslužbami a komunitními aktivitami. V krátkosti: dolní bojanovický kostel sv. Václava z roku 1734, barokní architektura, věž s zvony, vnitřní výzdoba a sakristie s oratoří, prostory pro duchovní správu a široká historie kolem farnosti.
Vzhledem k významu kostela pro místní komunitu a jeho historickému dědictví by bylo vhodné doplnit mapové záznamy o trase mezi osadou a klášterem Hradisko a o související církevní správu, která ovlivňovala region v období středověku a raného novověku. Dolní Bojanovice tak nabízejí jedinečný pohled na spojení architektury, spirituality a archeologie na Moravě.