Sixtinská kaple s Michelangelovými freskami je součástí Vatikánských muzeí. Nesmí se v ní fotografovat a pohyb turistů v kapli regulují hlídači. Pokud se řadíte mezi obdivovatele výtvarného umění a obzvláště malířství, přijdete si v Římě na své. Mezi nejvýraznější a nejhodnotnější díla, která kdy stvořila lidská ruka, rozhodně patří výzdoba Sixtinské kaple ve Vatikáně.
V Sixtinské kapli, jež je součástí Vatikánských muzeí, naleznete dvě Michelangelova veledíla, a to monumentální stropní fresku Stvoření světa a také fresku Poslední soud, která je umístěna na stěně za oltářem. Freska je unikátní styl malby, kdy malíř maluje přímo na čerstvě omítnutou zeď. První zmiňovaná malba, Stvoření světa, byla započata, když bylo umělci 33 let. On sám nebyl ze zakázky nijak nadšený, protože se považoval spíše za sochaře. Výzva, ale nakonec zvítězila nad přesvědčením a Michelangelo se zhostil úkolu opravdu znamenitě.
Budete-li mít příležitost se do Sixtinské kaple podívat, posoudíte velkolepost i krásu díla sami. Michelangelo pracoval na fresce celé čtyři roky a svou rukou vyzdobil 1 000 metrů čtverečních plochy, což byla velmi namáhavá a vyčerpávající práce. Strop kaple zdobí výjevy ze Starého zákona, konkrétně z knihy Genesis. Michelangelo se do Sixtinské kaple vrátil, a to po téměř 30 letech, aby namaloval Poslední soud. Zeď za oltářem, na které je výjev z bibleckého zúčtování, měří „pouhých“ 226 metrů čtverečních. Malováním strávil dalších pět let usilovné práce.
V Posledním soudu kromě vznášejících se světců a andělů zanechal Michelangelo dokonce svůj autoportrét. Navštívíte-li kapli, zaměřte se na staženou lidskou kůži v rukou sv. Michelangela Buonarrotiho v roce 1508, kdy mu bylo třiatřicet, povolal papež Julius II., aby se ujal výmalby Sixtinské kaple v Římě. Michelangelo byl považován za vynikajícího sochaře, jeho socha Davida, kterou z mramoru vytesal v roce 1504, překonala dobové představy o kráse lidského těla, ale s malířstvím neměl příliš mnoho zkušeností. Dokonce jím jako výtvarnou disciplínou pohrdal a nijak se svým odporem netajil.
Papež Julius II. byl z mocného rodu della Rovere a patřil k nejvýznamnějším osobnostem na svatopetrském stolci; pojal výzdobu Sixtinské kaple jako velký projekt renesančního umění. Kaple, která má na délku jedenačtyřicet a na šířku třináct metrů, zvenku není zajímavá, ba připomíná spíše pevnost: Pontelli byl jednak specialista na opevnění, jednak na kostely. Z důvodu, že se uvnitř odehrává to, co kaple proslavilo, se z ní stalo skutečné dějiště zázraku.
Podle dalších pramenů byl Michelangelo původně proti malířské zakázce a obával se intrik; nicméně přijal úkol, který jej nakonec upevnil jako nejvýznamnějšího mistra. Kaple, pojmenovaná podle papeže Sixta IV., je součástí Apoštolského paláce ve Vatikánu a slouží i jako konkláve při volbě nového papeže. Vnitřní výzdoba zahrnuje stěny s freskami od Botticelliho, Perugina či Ghirlandaiho, avšak strop zůstává dílem Michelangela.
Technika al fresco, tedy malba na čerstvé omítce, byla pro Michelangela technicky náročná a nápadná tím, že pigmenty se vsakovaly do podkladu a schnuly spolu s omítkou. Stropní fresky tvoří devět výjevů z Genesis: stvoření světa, stvoření Adama a Evy, hřích a Noemova archa. Pánovy postavy kolem stropu jsou rámovány ignudy, nahými mužskými postavami, což zvyšuje monumentálnost kompozice.
Do kaple se Michelangelo vrátil znovu v roce 1536, kdy byl pověřen freskou Posledního soudu na oltářní stěně; dílo zabírá 165 metrů čtverečních a obsahuje 390 postav. Před započetím prací se objevovaly spory o nahotě a chybějících vousách Krista, což vyvolalo kritiku od teologů a později i zásahy během koncilu. Po odhalení fresky v roce 1541 vzbudila skandál: Kristus bývá zobrazován mladý a bez vousů, některé figury byly považovány za rouhačné.
V průběhu staletí došlo k restaurování a doplnění hábitů a fíkových listů na některých postavách podle požadavků koncilu, ačkoliv tyto úpravy byly během restaurování kaple rovněž odstraněny. Sixtinská kaple dnes zůstává jedním z nejvýznamnějších děl renesančního umění; její interiér s freskami Michelangela přivádí k údivu návštěvníky z celého světa.
Sixtinská kaple, Cappella Sistina, byla postavena v 15. století a stala se proslulou díky Michelangelovým freskám. V její výzdobě pracovali i další renesanční velikáni a strop měl být původně celý očíslovaný scénami ze Starého zákona. V současnosti kaple slouží pro konkláve a pro řadu bohoslužeb; její legendární strop a Poslední soud představují ikonické symboly renesančního umění a bohatou papežskou historií.
Další poznámky o historii kaple doplňují, že Sixtinská kaple je jedním z nejnavštěvovanějších sakrálních staveb na světě a že v roce 1483 byla kaple dokončena díky spolupráci předních renesančních umělců pod patronátem papeže Sixta IV.
Michelangelův Poslední soud vysvětlen za 10 minut
Ve Vatikánu kaple zůstává místem s bohatou historií a výstředních detailů, včetně několika skrytých významů a symbolů propojených s protilehlou stěnou, a to až do dnešní doby.
tags: #puzzle #michelangelo #strop #sixtinske #kaple