19. září 1893 získaly ženy na Novém Zélandě jako první na světě volební právo. První snahy o získání politických práv pro ženy můžeme sledovat zejména ve třech zemích, kterými jsou Nový Zéland, Velká Británie a Spojené státy americké. Z uvedených států dosáhlo tohoto cíle již v 19. století pouze hnutí působící na Novém Zélandu.
Nový Zéland jako první země s plným volebním právem žen
Klíčové události zde proběhly mezi lety 1891 - 1893. První petici z roku 1891 podpořilo okolo 9 tisíc žen, následující už na 20 tisíc a třetí, nejvýznamnější z nich, podepsalo 32 tisíc žen, které dosáhly minimální věkové hranice 21 let. Návrhy zákonů iniciované prvními dvěma peticemi prošly Sněmovnou reprezentantů, ale byly odmítnuty horní komorou, kterou v té době zastupovala Legislativní rada. Situace se změnila až peticí z roku 1893, kdy zákon těsně prošel oběma komorami v poměru 20 hlasů pro a 18 hlasů proti. Petice byla předána parlamentu 28. června 1893 a schválena byla 19. Nový Zéland se tak stal první zemí na světě, kde ženy získaly právo volit v parlamentních volbách. Prvních voleb se účastnilo okolo 84 % žen majících právo volit. Aktivistky slavily velké vítězství a gratulace dostávaly z celého světa. Petice zahrnovala více než 500 listů, které byly podepsány v různých částech země. Listy byly poté společně slepeny a formovány do jednoho válce dlouhého přibližně 260 metrů a širokého 200 milimetrů.
Hlavní postavou zde byla Marry Wollstonecraft, která je známá díky své knize s názvem Obhajoba ženských práv z roku 1792. Upozorňuje na skutečnost, že ženy jsou do svých rolí tlačeny prostřednictvím společenských tradic a výchovy. Zájem o tuto tématiku od roku 1850 stoupl především díky liberálním intelektuálům. Jedním z nich byl také známý filosof a politický ekonom John Stuart Mill a jeho žena Harriet. Tento významný filosof byl inspirací i pro zakladatele československého státu T. G.
Významné milníky v britském hnutí za volební právo žen
V roce 1865 byl v Manchesteru založen Výbor za volební právo pro ženy. O dva roky později John Stuart Mill prezentoval petici vzniklou pod hlavičkou tohoto výboru, kterou podepsalo 1550 aktivistek. Za malý úspěch lze považovat rozhodnutí parlamentu z roku 1869, kdy ženy platící daně dostaly možnost volit v municipálních volbách. Ženy se tak v následujících dekádách staly způsobilými členkami krajských a městských rad. Roku 1897 se různé spolky bojující za stejný cíl sjednotily do Národního sdružení ženských spolků. Došlo tak k větší míře soudržnosti a propojení aktivit. Pasivní chování vlády zapříčinilo vzrůstající frustraci mezi členkami sdružení, která vedla k militantnímu chování. Postupem času proběhlo několik násilných akcí, za které byly některé aktivistky poslány do vězení. Jiné bojovaly prostřednictvím společných hladovek. Jejich radikálnější chování vyvolalo vzrůstající podporu veřejnosti a další demonstrace a průvody. Jejich činnost zastavila až první světová válka, v jejímž důsledku došlo k realizaci jejich požadavků.
Volební právo žen ve Spojených státech amerických
Činnost ženské populace ve Spojených státech amerických započala na počátku 19. století v rámci hnutí proti otroctví. Toto politické a sociální hnutí v červenci roku 1848 vydalo požadavek na volební právo žen v konvenci ženských práv Seneca Falls. V roce 1850 se konalo první národní shromáždění ženského hnutí ve státě Massachusetts a o dva roky později následovalo další setkání v nedalekém státě New York. Tato setkání vedla ke vzniku Národní asociace žen bojujících za volební právo z roku 1869. Významnou roli v případě Spojených států hrál stát Wyoming. Ten se svým vstupem do Unie roku 1890 stal prvním státem, jehož ústava přiznala ženám volební právo. I přes energické kampaně ženských aktivistek zákonodárci změnili státní ústavy v 15 státech až v roce 1918. Uspokojivým výsledkem ženského hnutí se tak stala ratifikace 19. Článek vznikl v rámci projektu "Ženy a muži v rovnováze".
Vizualizace a doprovodný materiál
Zvukové a obrazové materiály mohou čerpat z uvedených údajů o peticích, počtech signatářek a legislativních procesech, které ilustrují dynamiku hnutí za volební právo v různých zemích.
Boj o volební práva žen
Tabulku s daty lze doplnit podle sdílených údajů o peticích, podpisových akcích a legislativních postupech v jednotlivých zemích.