Řeckokatolický arcibiskup Cyril Vasil je označil titulem „sedm statečných“ hrdinů naší víry. Některé z jmen jsou známější, dva z nich, svatí Cyril a Metoděj, to před čtyřmi lety dotáhli dokonce do první desítky v anketě Největší Slovák. Ostatních pět jmen se už takové popularitě netěší. Kromě ještě jakž takž známějšího svatého Gorazda by jmenování dalších čtyř asi potrápilo nejednoho studenta: Kliment, Naum, Angelár a Sáva.
Alespoň jednou v roce, během jejich svátku 27. července, však máme příležitost oprášit nejen jejich jména, ale také jejich odkaz pro současnost. Svätí slovanskí sedmopočetníci z roku 2010. Svatí sedmipočetníci promlouvají už svým samotným názvem. Chtějí nám přetlumočit, že velkomoravská misie svatých soluňských bratří i její následné pokračování nebyly jen záležitostí dvou výjimečných učenců. Bez týmu blízkých spolupracovníků by nedosáhla své podoby ani úrovně.
Krátce před svou smrtí stihl arcibiskup Metoděj určit svého nástupce v úřadu - Gorazda, který podle dostupných pramenů pocházel z Velké Moravy a vynikal velkou vzdělaností a zbožností. List papeže Štěpána V. však situaci mění a vedení velkomoravské církve se ujímá Viching. Odborníci dodnes spekulují, jaká přísaha vlastně způsobila následnou porážku a pronásledování spolupracovníků cyrilo-metodské misie. Vítězná přísaha vichingovců pravděpodobně znamenala uznání Svatopluka za svrchovaného vládce i v otázkách víry a církevní disciplíny.
Otec Andrej Škoviera ve své monografii uvádí i další hypotézu: „Také není zcela vyloučeno, že přísahou měli přísahající uznat za dobrý Svatoplukův nemorální život, který, jak čteme v Životě Klimentově, byl 'otrokem ženských rozkoší a válel se v bahně odporných styků'.“ Po přísaze před Svatoplukem jsou žijící členové ze skupiny svatých sedmipočetníků nejprve uvězněni, když však hrozí vzpoura lidu, jsou na jaře v roce 886 z Velké Moravy vyhnáni. Většina spolupracovníků svatých Cyrila a Metoděje odešla do Bulharska, protože i tamní panovník Boris plánoval zřídit samostatnou bulharskou církev. Ostatní prodaní žáci se dostali do Benátek, kde je vykoupil císařův vyslanec, po čemž většina z nich odešla do Konstantinopole, ale i do Dalmácie a Chorvatska.
Slavista a kněz Andrej Škoviera vyzdvihuje při hodnotovém odkazu svatých sedmipočetníků mimo jejich obětavosti, pokoře, vzdělání a moudrosti i morální zásadovost: „Zejména o svatém Metoději víme, že trval na dodržování morálních zásad, nebyl ochoten tolerovat mnohoženství a nepořádky v manželském životě, i když to západní misionáři na Velké Moravě tolerovali. Metoděj byl důsledný v morálce i vůči mocným, dokonce i vůči samému Svatoplukovi.“ Misie svatých sedmipočetníků sice v našem prostoru církevně-politicky ztroskotalна, ale navzdory nepřízni pokračovala v jiných formách na jiných místech. Řeckokatolický arcibiskup Cyril Vasil to výstižně shrnul v závěru své památné homilie na svátek sv. Rostislavův projekt v našich dějinách ztroskotal. Rozbil se na lidské zlobě a závisti. Rostislava zradil jeho vlastní synovec Svatopluk. Nejprve ho zaprodal Frankům, poté zradil i ty a dal se na cestu vojenské expanse. Svatoplukem upřednostňovaný biskup Viching, první nitranský biskup, nejprve sv. Metodějovi kladl všemožné překážky a po jeho smrti vyhnal jeho žáky pryč z říše. Expanze, věrolomnost, závist a hrubost načas zvítězily, ale ve skutečnosti přivedly k pádu i své strůjce. Na státnické a duchovní ideály Rastislava jsme brzy zapomněli a postavili jsme si na piedestal - obrazně i doslovně - věrolomného, lehtikářského a expanzivního Svatopluka, kterého vnímáme jako národního hrdinu a krále starých Slováků. O jeho příteli Vichingovi raději moc nemluvíme, abychom si nemuseli rozpačitě vysvětlovat, co jsme na Slovensku udělali s byzantskou částí cyrilo-metodského dědictví. A přece, přesto všechno, byl vklad sv. Z kolébky víry a kultury, na které pracovali svatí sedmopočetníci, jsme mezitím vyrostli. O míře a způsobu, jakým žijeme a budeme žít jejich odkaz, rozhodujeme my sami. Řeckokatolíci si ho proto každoročně zpřítomňují zejména duchovně - měnivými částmi spojenými se svátkem sv. Římští katolíci si tento svátek připomínají jako svátek sv. 7. článek z 27. 7.
Kulturní stezka svatých Cyrila a Metoděje, známých též jako soluňští bratři nebo apoštolové Slovanů (slovanští věrozvěstové), se zaměřuje především na kulturní ideje a kulturní obsah, který oba bratři řecko-byzantského původu šířili během své misie především mezi velkomoravskými Slovany v letech 863-868 (jejich misijní aktivity ovlivnily i Slovany v oblasti dolní Panonie). Toto počáteční období pokračovalo stejně intenzivní misijní činností pod Metodějovým vedením (poté, co Cyril v roce 869 zemřel) a po Metodějově smrti roku 885 je převzali přímí učedníci obou věrozvěstů, kteří po vyhnání z Velké Moravy dále šířili cyrilometodějské dědictví napříč slovanským světem.Misie pod vedením Cyrila a Metoděje se uskutečnila jako odpověď byzantského císaře Michaela III. na žádost velkomoravského knížete Rastislava.
Konstantin s Metodějem zpracovali i Civilní zákoník (Zakon sudnym ljudem). Jejich mise však byla provázena úklady a intrikami se strany německých kněží, Metoděj byl dokonce zatčen a uvězněn. Po jeho smrti byli jeho žáci vyhnáni německým biskupem Wichingem působícím v Nitře ze země a Velká Morava zakrátko zanikla. Část Metodějových žáků uprchla do rodícího se českého státu.
U nás Sedmipočetníci zahrnují i Klimenta, Nauma, Gorazda, Sávu a Angelára. Kliment byl bratřím spíše druhem než jen žákem; doprovázel je na misi a byl u vyzvednutí ostatků sv. Klimenta Ochridského. Naum založil klášter na březích Ohridského jezera a u pramene Černého Drinu. Svatý Kliment Ochridský a jeho činnost se tak stala významnou součástí převedení vzdělanosti do Balkánu a jihovýchodní Evropy, čímž se formovala kultura a písemnost v regionu.
Již 14. století připomínáme svátek Cyrila a Metoděje, do té doby byl však svátek oficiálně 9. března. Papež Jan Pavel II. je 31. prosince 1980 prohlásil spolupatony Evropy. Cyril a Metoděj tedy nejsou jen národními patrony Moravy, ale i evropskými patrony kultury a vzdělanosti napříč kontinenty. Konstantin a Metoděj zanechali po sobě nejen písmo hlaholici a cyrilici, ale i důkladnou teologickou, jazykovou a kulturní práci, která ovlivnila regiony od Byzantské říše až po Přemyslovské Čechy.
Velká Morava měla štěstí v tom, že křesťanství zde pomáhali šířit právě oni. Pocházeli z bohaté řecké patricijské rodiny ze Soluně, díky čemuž se jim dostalo vzdělání. Jejich otec Lev měl vysoké postavení ve státní správě. Podle některých zdrojů měli slovanskou matku, což mohlo napomoci tomu, že jim byl slovanský jazyk přirozeně blízký. Jiné zdroje zase tvrdí, že jejich matka byla dcerou byzantského císaře Konstantina VI. Pravdou ale je, že v okolí Soluně byl tehdy silný slovanský živel a se Slovany museli oba bratři přijít do kontaktu už během svého mládí, což jim v jejich další činnosti nepochybně pomohlo.
tags: #vyhnani #metodejovich #zaku #rok