Všichni máme jistě radost, když se nám poštěstí vydolovat z matičky země nějakou minci, medaili či odznáček. Mě ale nedávno potěšila „svátostka“, nalezená poblíže staré polní cesty. Vlastně - to, že je to svátostka jsem nejprve pouze odhadoval, a to podle oválného tvaru toho kousku kovu. Ražba na „té věci“ nebyla totiž téměř rozeznatelná.
Jako příklad mohu uvést nám všem známé webové stránky Národního památkového ústavu, správy státního zámku Arcibiskupského zámku a zahrad Kroměříž, kde je uveřejněna část Numismatické sbírky olomouckého arcibiskupství, která obsahuje i fotografie různých druhů svátostek, bohužel také bez jakéhokoli popisu. Velmi zjednodušeně řečeno jsou „svátostky“ malé medaile náboženského charakteru. Často mají kulatý nebo oválný tvar, vyskytují se však i ve tvaru kosočtverce či je jejich tvar komplikovanější. Obvykle jsou opatřeny očkem pro zavěšení.
V 17. a 18. století byly svátostky raženy (i odlévány) především v Itálii a Německu, odkud se vyváželo jejich velké množství, určené převážně pro benediktinské kláštery sídlící na území dnešního Rakouska a Bavorska. Svátostky byly raženy nejprve jako jednostranná „medaile“, později do tenkého plechu jednostranně jako rub a líc, který byl poté spojován drátkem do jednoho celku. Nejsou, až na výjimky, datovány. Nápisy jsou nejčastěji situovány po jejich obvodu. Nejčastěji (pro možnost dostupnosti i nemajetným věřícím) bývaly, resp. jsou i nyní, raženy z obecných kovů (hliník, mosaz, měď).
Původ „svátostek“ souvisí s náboženskou tradicí, s povinností věřících putovat k místům, která jsou pro konkrétní náboženství významná. Jde o cestu (putování) na významné, památné a posvátné místo, která je výrazem touhy přiblížit se Bohu za účelem posvěcení. Pouť na takové místo má posilovat poutníka ve víře; součástí poutě by mělo být vždy přijetí svátosti (svatá zpověď, svaté přijímání). Poutník měl především usilovat o povznesení svého ducha k Bohu, a tím i o očištění své duše od starostí všedního života. Pouť je považována za další stupeň duchovního vývoje poutníka.
Na poutních místech se začaly prodávat votivní dary a upomínkovými předměty, vážící se k tomuto místu. Mezi nejprodávanější artikl patřily drobné kovové medailonky s vyraženým znakem nebo podobiznou poutního místa - tzv. „svátostky“ (používán také název agnostky), svaté obrázky s vyobrazením poutního místa nebo s podobiznou jeho patrona. Svátostky nosili věřící na těle, přišité k oděvu či klobouku, byly často zavěšovány na růžence a často byly i přibíjeny na zárubně dveří stavení a chlévů. Byly také ukládány do schránek uložených v kostelních věží, zámků a jiných význačných budov jako ochrana před živly.
S nástupem osvícenství, rozvojem exaktních věd a příchodem nových myslitelů dochází k úpadku poutnictví. Mezi důvody, které vedly vrchnost k omezování a zakazování poutí, patřily mimo jiné i prohřešky proti morálce (poutníci se věnovali pití v místních hostincích, zaznamenána byla i vyšší porodnost v období následujícím po konané pouti). Déletrvající poutě také snižovaly počet pracujících. Velké omezení počtu konaných poutí a procesí, zrušení jezuitského řádu či kontrolu klášterních statků přinesly zejména reformy císaře Josefa II.
V Čechách a na Moravě se do dnešních dnů zachovala řada poutních míst; v naší oblasti je nejrozšířenějším náboženstvím křesťanství, a proto se často zmiňuje pouť jako významný kulturní a duchovní fenomén. Na území dnešní ČR se nachází přibližně 350 poutních míst (v Čechách cca 150, na Moravě 100 a ve Slezsku také 100 poutních míst). Velmi významným poutním místem je Velehrad, kde poutníci často usilovali o domnělou ochranu a připomínku vyvedení víry. Později, s nárůstem počtu poutí (největší nárůst poutí je zaznamenán v době baroka a souvisí se vznikem nových, menších poutních míst), se tento zvyk zkomercionalizoval. Na poutních místech se začaly prodávat votivní dary a upomínkové předměty, vážící se k tomuto místu.
Mezi nejprodávanější artikly patřily drobné kovové medailonky s vyraženým znakem nebo podobiznou poutního místa - tzv. „svátostky“ (používán také název agnostky). Svátostky nosili věřící na těle, přišité k oděvu či klobouku, a byly často zavěšovány na růžence; často byly i přibíjeny na zárubně dveří stavení a chlévů. S nástupem osvícenství a rozvojem exaktních věd dochází k úpadku poutnictví, a tak se tento zvyk postupně vytrácí a mění své formy.
- Svátostky bývaly nejčastěji jednostranné medailky s náboženským motivem.
- Materiály zahrnovaly běžné kovy jako hliník, mosaz a měď.
- Poutníky provázela i tradice uchovávání vzpomínek na posvátná místa prostřednictvím různých artefaktů.
Pro hlubší porozumění tématu lze sledovat souvislosti mezi historií poutníků, produkcí svátostek a proměnou náboženských praktik v různých epochách.
Kompletní Příběh Pavla — Od Pronásledovatele k Apoštolovi | DOKUMENT
V souhrnu lze říci, že svátostky představují malá, ale významná poutní artefakta, která vznikala na základě církevní tradice a vznikla v době, kdy poutě hrály klíčovou roli v náboženském životě společností. Jejich původ a šíření souvisely s muslimskými i křesťanskými cestami, avšak největší šíře zaznamenala jejich produkce a distribuce v italském a německém prostředí.
| Rozměry | Materiál | Motiv | Účel |
|---|---|---|---|
| obvykle oválný, řidčeji čtvercový | hliník, mosaz, měď | svatý motiv, patron poutního místa | upomínka na poutní místo, ochrana |
| vezméno | kovové, tenký plech | beránek, kříž, svaté postavy | připomínka pouti |