Vezmeme-li v úvahu prokazatelnou starobylost a význam Hodonína již v dobách Velkomoravské říše, můžeme připustit, že tu bývala fara s kostelem již dávno před rokem 1240, kdy je doložena v listinách.
Místním farářem byl jistý Jakub a po něm Jeroným. Dalším známým farářem byl k roku 1482-1483 uváděný Jakub a po něm roku 1487 Gabriel. Bylo to zřejmě v kostele nebo kapli, která byla součástí gotického hradu. Ten se nacházel u brodu přes řeku Moravu, při přechodu tzv. České cesty z Uher do Prahy.
V tomto období působí v Hodoníně novokřtěnci, kalvíni a protestanté. V roce 1610 povolila tehdejší držitelka panství Kateřina Pállfy ustanovení pastora augsburgské konfese. V roce 1640 svěřuje kyjovský farář hodonínskou faru do správy svému kaplanovi Tomáši Silvestrovi.
Jeden z jeho nástupců Jan Jiří Kučera v roce 1658 v hlášení pro olomouckou konzistoř uvádí, že zdejší fara je v rozvalinách, a proto bydlí na zámku. V tomto období byl kostel přebudován a v roce 1668 opatřen klenbou. Dosavadní věž byla zbourána a znovu postavena. V roce 1707 poničil věž blesk, obnovena byla v roce 1714. Znovu zapálena bleskem 1734 a opravena ještě v témže roce.
Po všech těchto událostech dostal kostel současnou podobu po barokní přestavbě v letech 1780-1786. Kostel je zasvěcen sv. Vavřinci (svátek 10. srpna). Obraz sv. Vavřince na hlavním oltáři daroval kostelu v r. 1840 spolu s novými varhanami císař Ferdinand. Obraz namaloval vídeňský malíř Gustav Diettenberger. Křížová cesta je z roku 1861, mozaiky nad bývalými bočními oltáři vytvořil malíř Jano Köhler. Kazatelna a křtitelnice byly pořízeny v roce 1788 nákladem místního mlynáře Vavřince Hofbauera.
Hřbitov, který se nacházel kolem kostela, byl zrušen r. 1784 za císaře Josefa II., barokní socha sv. Šebestiána před kostelem je z dílny Matyáše Brauna (z roku 1713). Z roku 1716 pak pochází morový sloup, který nechala postavit kněžna Marie Antonia. Naproti kostelní věže stojí fara, která je chráněnou památkou. Patří k nejstarsím zachovaným budovám v Hodoníně.
V letech 1990-2003 prošel kostel sv. Vavřince v Hodoníně rozsáhlou generální opravou, včetně generální opravy střechy a věže. Byl upraven také liturgický prostor dle směrnic II.
V kapli kláštera sester boromejek ve Městě Albrechticích děkovalo v úterý 23. června devět mužů za dar kněžství, které přijali před padesáti lety. Byli mezi nimi také tři emeritní biskupové - Vojtěch Cikrle, Václav Malý a Josef Kajnek. Do Města Albrechtic přišli, protože v tamním kněžském domově žijí P. Jiří Ondruš a P. Rudolf Friedl (oba jsou kněží ostravsko-opavské diecéze).
Mezi jubilanty patří také P. Stanislav Kovář (z brněnské diecéze), P. Miroslav Šimáček a P. František Jirásek (z litoměřické diecéze) a P. Jan Gacík pocházející z ostravsko-opavské diecéze. Pro mnohé z nich tedy volba slezského příhraničního města znamenala skutečně dlouhou cestu. Do Města Albrechtic přijeli již vpředvečer slavnosti, aby měli více času ke sdílení. A také ke vzpomínkám na spolužáky, kteří již odešli na věčnost.
V roce 1976 kněžské svěcení přijalo 26 jáhnů. Hlavním celebrantem úterní děkovné bohoslužby byl emeritní brněnský biskup Vojtěch Cikrle. V promluvě se ohlédl o více než padesát let zpět. „Když mladý člověk vstupuje do semináře, může se mu zdát, že se z 99 % jedná o jeho rozhodnutí. Vždyť on sám musí podat přihlášku, přemoci strach a obavy a udělat další potřebné kroky. Jak pak léta jdou, poměr se obrací. Teď můžeme vidět, že na počátku stálo skutečně Boží vyvolení, na které jsme buď zareagovali, nebo ne,“ zamyslel se nad cestou kněžství.
Biskup Cikrle hovořil také o nesení kříže v kněžském životě. „Kdo je v Boží službě, ten se podílí na nesení kříže. Může se ale na svět dívat s úžasem: jak tvoří Bůh, jaké krásné věci mohou vznikat prostřednictvím naší služby. Mnohokrát jsem si řekl, že i kdybych byl knězem jen pro tuto zpověď, stálo by to za to,“ vyznal biskup Cikrle a svou promluvu zakončil modlitbou: „Jsme dnes před Pánem, abychom mu řekli prosté: Díky, Pane! Mnoho věcí jsem v životě nechápal. Někdy hledal, co jsem nemohl najít. Ale ty jsi mi Pane dal, že mohu cítit péči tebe jako dobrého hospodáře.“ A dodal: „Dej nám, Pane, všechno, co potřebujeme, aby naše kněžství přinášelo užitek i v době, kdy nejsme nejmladší.“
Foto: Leo Vitásek / Člověk a Víra
