Kostel sv. Ignace a Clementinum: složité dějiny pražského baroka a vzdělanosti

Místo dnešního Klementina bylo v minulosti zaneseno středověkou městskou zástavbou, o čemž svědčí archeologické průzkumy, které zde proběhly v květnu 2010. Samotný název areálu odkazuje na původní kostel sv. Klementa s dominikánským klášterem, který se nacházel od první poloviny 13. století. Klášter byl v roce 1420 zničen husity, mnichové byli vyhnáni, někteří rovnou usmrceni. Koncem 15. století došlo k dílčí renovaci díky polským dominikánům, kteří zdevastovaný klášter znovu obývali. Dosavadní osudy areálu tak názorně ukazují, jak se město proměňovalo v průběhu staletí.

Na jaře 1556 přišli na pozvání císaře Ferdinanda I. a vysokých církevních hodnostářů do českých zemí jezuité v čele s provinciálem Petrem Canisiem. Ze tří nabízených možností si jezuité vybrali zchátralé prostory dominikánského kláštera na Starém Městě pražském. Jezuitská kolej byla vystavěna v několika etapách. První stavby byly realizovány v letech 1560-1561 dle návrhů renesančního architekta Bonifáce Wolmuta, následovala přístavba školního křídla z let 1576-1577 a kostela Nejsvětějšího Salvátora. Nejintenzivnější stavební činnost se nesla v raně a vrcholně barokním stylu.

Stavba probíhala v letech 1653 až 1726, poté se pokračovalo s výzdobou interiéru. Na Klementinu se podílela řada významných barokních architektů, sochařů i malířů jako Carlo Lurago, Giovanni Domenico Orsi do Orsini, František Maxmilián Kaňka, Kilián Ignác Dientzehofer, Giovanni Battista Passarini, Francesco della Torre, Matyáš Bernard Braun, Josef Kramolín, Václav Vavřinec Reiner, Jan Hiebl a mnozí další. K barokním skvostům patří zejména kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, Zrcadlová kaple (dříve nazývána kaple Zvěstování Panně Marii), Barokní knihovní sál a astronomická věž.

Jezuité působili v Klementinu až do roku 1773, kdy bylo Tovaryšstvo Ježíšovo zrušeno tehdejším papežem Klementem XIV. Za dobu působení jezuitů se z místa stalo centrum vzdělanosti. V roce 1616 byla jezuitská akademie císařem Matyášem povýšena na univerzitu. Působila zde řada význačných českých i světových vzdělaných osobností; již tehdy zde existovala knihovna s bohatým fondem. Po odchodu jezuitů bylo zřízeno vězení pro účastníky selských rebelií z roku 1775, krátce tiskárna, až v roce 1777 byl vydán dekret Marie Terezie, kterým založila veřejnou univerzitní knihovnu.

K významnějším stavebním úpravám poté dochází v letech 1924-1936 dle plánů Ladislava Machoně. Z této éry pocházejí betonové sklady na knihy, hala služeb a plastiky od Otto Gutfreunda. Poslední stavební úpravy, modernizace zařízení pro čtenáře a restaurátorské práce probíhají od března 2010. NOVOTNÁ, Eva. Klementinské pověsti. Praha: Národní knihovna České republiky, 2002. OULÍKOVÁ, Petra. Klementinum. Praha: Národní knihovna České republiky, 2006. STAŇKOVÁ, Jaroslava. Praha gotická a barokní. Praha: Academia, 2001.

Restaurování a výzdoba interiéru

Název a historie místa zahrnují i pozdější kulturní a umělecké vrstvy. Trojice masivních dubových dveří ze 17. a 18. století nacházející se v prvním nadzemním podlaží je nejstarší a nejzdobnější z let 1660-1690; zdobeny jsou řezbami s motivem edikul s mariánským a kristovým monogramem. Dveře vykazovaly poškozené konstrukce vlivem sesednutí, znečištění a okopů. They byly očištěny nylonovým kartáčem a navlhčenou stěrkou; povrch byl jemně obroušen od starých nátěrů. Uvolněné opláštění bylo zpevněno injektáží kostním klihem. Škrábance se eliminovaly pomocí lihového mořidla vhodné barvy.

Trojice oken z dubového masivu pocházejí z poloviny 19. století. Povrch okenních rámů byl zatížen silnou vrstvou novodobých nátěrů, a to na úkor estetické kvality celku. Restaurátorský záměr, vypracovaný odborníky z Gema Art Group, navrhuje odstranění nepůvodních povrchů mechanicky i za pomoci horkého vzduchu. Restaurátorský průzkum se týkal trojice místností ve druhém nadzemním patře, kde se nacházejí nástěnné malby zhotovené technikou fresco-secco.

Jedná se o zobrazení sv. Edmunda Campiana, anglického jezuity z 16. století, jenž byl za své názory a misijní činnost oběšen a následně rozčtvrcen, dále o výjevy Proměnění Páně na hoře Tábor. Kristus se zde vznáší na oblaku světla, po stranách je doprovázen proroky Mojžíšem a Eliášem, apoštoly Petrem, Janem a Jakubem. Ve třetí místnosti druhého podlaží se nalézá nástěnná malba se zobrazením sv. Eligia, ministra financí a biskupa za vlády merovejského krále Chlotara II. (584-629).

Výzdoba místností byla vytvořena v letech 1737-1738; autorem byl malíř a jezuitský kněz Jan Kuben, který mimo jiné kázal i v klementinské kapli. Nástěnné malby byly silně znečištěné prachovými nánosy, místy dokonce vykazovaly zpráškovatělění. Pod ztmavlými retušemi byly po očištění objeveny tmely sádrového charakteru, které do sebe nasávají vlhkost. Restaurátorský záměr byl stanoven na základě průzkumu a stratigrafie vrstev. Během restaurování tak bude nutná pečlivá konsolidace uvolněných a zpráškovatělých povrchů, následovat by mělo vytmelení prasklin. Největší pozornost je nutné věnovat rozsáhlé trhlině v místnosti s malbou sv. Edmunda Campiana. Před zásahem bude nevyhnutelné konzultovat záležitost i se statikem.

Čtveřice soch archanděla Michaela, archanděla Rafaela, sv. Aloisie a sv. Stanislava Kostky se nachází ve spojovací chodbě v prvním mezipatře Klementina. Sochy bylo nutné podrobit odbornému průzkumu, na jehož základě byl vypracován postup restaurátorských prací. Plastiky byly shledány v dobrém statickém stavu. Polychromie se jevila soudržná, pouze na několika místech se oddělovala od povrchu. Sochy bude nutné nejprve šetrně očistit pomocí štětců z jemného vlákna, aby nedošlo k poškození polychromie. Chybějící části budou doplněny kamenem na minerální bázi.

V dané souvislosti zůstává významná knihovní a vzdělávací tradice Klementina, která se vyvíjela od univerzitní akademie evropského významu až po moderní veřejnou knihovnu, a to vše s bohatou historií výzdoby i restaurátorských zásahů. Trojice oblastí prorestaurování a restaurování interiérů odráží nejen technické výzvy, ale i citlivé zacházení s kulturním dědictvím, které je stále živým centrem akademické činnosti a veřejného vzdělávání. Vzorné reformy a proměnlivé politické poměry v historii Klementina se prolínají s architektonickými rekonstrukcemi a s obnovou uměleckého dědictví, které z něj činí jednu z nejvýznamnějších barokních památek a nejvýznamnějších institucí ve středoevropském školství.

V další části textu se ukazuje, že novodobé úpravy a návrhy restaurátorských zásahů jsou podrobně plánovány s ohledem na statiku a zachování původní výzdoby. Podrobný restaurátorský průzkum zahrnuje jak nástěnné malby z 18. století, tak dřevěné dveře a sochy, které tvoří nedílnou součást historie Klementina. Tyto kroky potvrzují snahu zachovat historickou kontinuitu a zároveň zlepšit funkční a estetické kvality prostoru pro současné uživatele knihovny a univerzitního areálu.

Celkové historické jádro Clementina tvoří soubor staveb s bohatými sny o vzdělanosti, jejichž proměny se pevně zapsaly do pražských dějin. Ukázkou je vyvrcholení renesančních a barokních architektonických vlivů, propojení klášterního dědictví s jezuitskou školou a s následnou univerzitní knihovnou, která přečkala mimořádné období změn a dnes představuje živé centrum poznání. Restaurátorská péče o interiéry a vizuální vrstvy zajišťuje, že tato kultura bude dostupná i pro budoucí generace.

tags: #kostel #sv #ignace #l #klementinum