Ora et labora, modli se a pracuj - původní benediktinské heslo převzali cisterciáci v době, kdy u benediktinů prý již nedocházelo svého naplnění. Letos 1. června tomu bylo přesně 750 let, kdy proběhl zakládací akt, jímž Vok I. z Rožmberka věnoval půdu pro vznik cisterciáckého kláštera a zároveň mu zaručil trvalou materiální podporu. Stalo se tak poblíž malé tržní osady s německy mluvícím obyvatelstvem, která se rozkládala na kupecké stezce při dnes již neexistujícím brodu přes Vltavu a které se podle něj říkalo Hohenfurt, později česky Vyšší Brod.
Podle legendy, poprvé zmiňované v 1. polovině 17. století, Vokovi kdysi hrozilo utonutí, když přejížděl na koni rozvodněnou Vltavu. Aniž by bylo třeba pochybovat o jeho zbožnosti, ve skutečnosti ho k založení kláštera nejspíš vedly i důvody ekonomické, politické a také zřejmě již předpokládal, že zde bude rožmberská nekropole, pietní místo rodu. Z hospodářského hlediska byla nová fundace především příslibem do budoucna, z politického znamenala posílení rožmberského vlivu na jižní hranici panství.
Prohlídkový okruh cisterciáckým opatstvím začíná v patře západní části konventu u rozměrné rytiny z roku 1907, vypodobňující klášter z ptačí perspektivy v období, kdy prožíval svůj zlatý věk. Rozlehlost areálu je na ní udivující, objekt připomíná spíš celou městskou čtvrť. Jednou z cisterciáckých zásad ale byla snaha o naprostou soběstačnost, a proto uvnitř klášterních zdí nechyběly třeba ani pila, mlýn, rybí sádky, zahradnictví, lékárna anebo pivovar. Klášter tehdy dával práci spoustě lidí z města i okolí a o jeho ekonomické síle rovněž svědčí, že spolufinancoval železniční trať vedoucí přes Vyšší Brod z Rybníku na Lipno.
V navazujících dvou sálech je vystavena řada významných obrazů, i několik plastik a kolekcí předmětů užitého umění, největšímu zájmu se ale přirozeně těší prosvětlená fotografie Závišova kříže. Kromě Závišova kříže i tajemný prsten Návštěvníci kláštera ve Vyšším Brodě na Českokrumlovsku mají unikátní možnost vidět letos hned dvě vzácné relikvie. Každou sezonu mniši Cisterciáckého řádu vystavují Závišův kříž nevyčíslitelné hodnoty, ve čtvrtek 20. července k němu přibyla na prohlídkové trase i unikátní kopie zlatého prstenu Kateřiny z Ludanic. Na místě jej instaloval známý geoinformatik ze spolku Naše historie Jiří Šindelář. Deník byl u toho.
Kromě samotného prstenu ve vitríně najdete ucelený text o artefaktu, který výzkumný tým ani nemusel vyjmout z hrobky Petra Voka, také jeho kopie z 3D tiskárny, včetně odborné publikace Rožmberská hrobka příběh hledání. „Hlavním exponátem je autentická kopie prstenu ze zlata osazená drahými přírodními kameny,“ uvedl. Modely jsou v různých velikostech, například zvětšenina šest ku jedné. „Sloužily především ke studijním účelům, tak aby bylo možné sledovat jednotlivé detaily, které mají vynikat. Dnes máme úplně poprvé zlatnickou práci v ruce, tady poprvé vynikne nádhera tohoto úžasného šperku tak, jak ho poslední Rožmberková nosila,“ míní Šindelář.
Originál leží na rakvi. Originál, avšak stále odpočívá v hrobce, ale není na svém místě na ruce Kateřiny z Ludanic. „Plynutím času totiž své umístění změnil, nachází se na sarkofágu jejího manžela Petra Voka z Rožmberka. Nechtěli jsme symboliku a pietu místa rušit, a tak jsme vše ponechali tak, jak bylo,“ vysvětlil vedoucí výzkumu, proč jim přišlo nepatřičné šperk vyzvednout ven. Využili tak moderních technologií a prsten podle scanů vyrobili. Dnes už si troufají tvrdit, že jde o párový snubní prsten. „Nejde skutečně o obyčejný zdobný šperk, ale snubní prsten. V 16. století byly oblíbené především v Anglii a Německu párové prsteny. Pro představu každý ze snoubenců měl svůj prsten a teprve, když se oba v korunce spojily, teprve tehdy vytvořily specifický symbol,“ shrnul s tím, že na přes rok by rádi odborníci vytvořili druhý prsten do páru. „Půjde tak pravděpodobně o prsten, který u sebe má možná Petr Vok v cínové rakvi uvnitř hrobky, a my dokážeme celkem přesně predikovat jeho podobu,“ podotkl Jiří Šindelář.
Původní prsten s vnitřním průměrem 16 milimetrů nechali zhotovit v rozměru 25 milimetrů (velikost 65) pro zvláštní příležitosti jako autentickou klenotnickou kopii „tajemného prstenu“ Kateřiny z Ludanic ze 7,5 gramů čtrnácti karátového zlata, vyniká nejvíce na světle, osázen je rubíny ze Srí Lanky a smaragdy ze Zambie, jeho reálná celková hodnota je nevyčíslitelná. Je náhoda, že se vůbec podařilo tento zdobný předmět najít. „Štěstí pomáhá připravených, kdyby ho nenašli a neměli technologické vybavení, nemohl by nikdy tak složitý tvar vzniknout. Lidé ho nyní mohou vidět, ačkoliv je ten pravý definitivně uzavřen v místnosti, kam se nikdo stovky let nepodívá,“ upřesnil Šindelář.
Samotná pohřební komora, o které geotechnik hovoří, se nachází v severní třetině presbytáře kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Vyšším Brodě, kde se nachází i reliéfní náhrobník, či epitafní kámen. Mezi první obdivující prsten patřili Adéla a Richard s dcerou Alicí. „Jsme překvapeni, že více jak 400 lety starý prsten vypadá tak designově velmi dobře i na dnešní poměry, až nadčasově,“ hodnotil Richard. „Ve Vyšším Brodě žijeme, do kláštera chodíme minimálně jednou za léto. Expozice a celý areál se nám moc líbí, to místo má genius loci,“ dodala Adéla.
Vystavení prstenu je podle představeného vyšebrodského kláštera převora Justina Berky další obohacení vjemu církevní stavby. „Rožmberkové vytvořili nádherné dílo, které symbolizuje lásku až za hrob, doufáme, že se tato symbolika bude líbit i návštěvníkům,“ uvedl s tím, že jej velmi těší způsob jeho veřejné prezentace. Klášter má otevřeno celoročně, od 1. května do 30. září dokonce denně. „Od 1. října do 30. dubna si lze skupinovou prohlídku rezervovat pomocí objednávky,“ upřesnil Justin Berka.
Mezi nejzajímavější prostory podle převora patří zejména světoznámá barokní klášterní knihovna se 70 tisíci svazky (třetí největší v republice), gotická galerii s jihočeskými madonami, samotný zrekonstruovaný kostel a gotické sklepy, posedět lze i v klášterní kavárně. „Klášter bez knihovny je jako hrad bez muničního skladu. My máme zásobu munice. Máme tu například nejstarší knihu z 8. století. Do 30. září lze vidět Závišův kříž, jde o unikátní relikviář s částí svatého kříže, v horkých dnech může jít o ideální výlet, protože v kostele je stálá teplota kolem 14 stupňů Celsia,“ dodal převor.
Mniši se věnují kromě studia a modliteb také pěstování zeleniny, ovoce a dalším činnostem. „Pečeme si také chleba, chováme včely, stáčíme med, vyrábíme marmelády, ovocné mošty, či čokoládu. To všechno u nás můžete také koupit. A nejíme vůbec maso,“ prozradil Justin Berka.
Jak informoval jeden z klášterních průvodců Josef Krutský, historie Závišova kříže sahá minimálně do 13. století. „Jeho materiální hodnotu nelze vyčíslit, protože jde o relikviářový kříž plný církevních ostatků mezi nejcennější patří část Kristova kříže. Je to potvrzeno církevně z Vatikánu, i historicky a vědecky,“ nastínil. V Závišově kříži je mimo jiné více než 25 ostatků. Na čelní straně ze zlata a stříbra je 51 drahokamů (jedenáct safírů, čtyři rubíny, tři spinely, sedm smaragdů, sedm ametystů, pět chalcedonů, křemenná dubleta) a sedm skel. Na zadní straně je do kříže zasazeno deset safírů a devět smaltovaných medailonků světců byzantské provenience z 10. století.
Klášter byl založen v roce 1259 Vokem I. z Rožmberka, který do kláštera pozval cisterciáky z Wilheringu. Stavba kláštera a chrámu Nanebevzetí Panny Marie byla dokončena ve 14. století; během 15. století byl areál obestavěn hradbami a baštami. V 17. a 18. století vzniklo mnoho budov, nejvýznamnější bylo druhé raně barokní opatství z roku 1641, dnes sloužící jako Poštovní muzeum. Odolal husitským válkám i josefínským reformám a po 700 letech existence prošel mnišský život několika obdobími změn. Ve 40. letech 20. století byli mniši vyhnáni nacisty; po válce se do kláštera vrátili jen částečně, a v roce 1950 byl klášter znovu zestátněn. Obnovení cisterciáckého kláštera proběhlo v roce 1990 a od roku 1991 se klášter vrátil do majetku cisterciáků; v roce 1995 byl vyhlášen Národní památkou.
Vyšebrodský klášter je dnes jediným fungujícím mužským cisterciáckým opatstvím v České republice a národním kulturním statkem. Jeho poutní a turistický program zahrnuje prohlídky kostela Nanebovzetí Panny Marie, klášterní knihovny, galerií i sklepení, a samozřejmě mnišský život a práce spolkového charakteru - pěstování, kuchyni, med a marmelády, které lze zakoupit.
V roce 2026 byla například otevřena nová 132 km dlouhá poutní trasa propojující historii, víru a krajinu od Vltavy až k Dunaji; její slavnostní otevření proběhlo v areálu vyšebrodského kláštera. Akce nabídla prohlídky Závišova kříže s geofyzikálním a archeologickým výkladem ing. Jiřího Šindeláře. Dále proběhla obnova Spolku přátel vyšebrodského kláštera, který podporuje rekonstrukce a provoz návštěvnického centra a dalších objektů kláštera.
Klášter je otevřen pro veřejnost v turistické sezóně denně od 1. května do 30. září. Mimo letní sezónu lze prohlídky pořádat pouze na objednání, minimálně 8 osob. Kavárna a prodejna bývá mimo sezónu uzavřené. Poutní trasa, Závišův kříž a další exponáty tvoří významné body návštěvnického programu, který doplňuje i odborné vyprávění historiků a geoinformatiků.
Další významná kapitola kláštera zahrnuje rod Rožmberků, který si vyberl Vyšší Brod jako nekropoli a rodové sídlo. Ten spolu s klášterem ovlivňoval jeho vývoj a hospodářské zázemí po staletí. Zejména období vlády Petra I. z Rožmberka (1310-1347) znamenalo pro klášter z hlediska mecenášství zásadní rozvoj, včetně dostavby chrámu a tvorby cyklu Mistra vyšebrodského oltáře.
Historie kláštera je také spjata s politickými změnami, třicetiletou válkou, následnými reforemami a procesem perzekucí během 19. století; klášter přečkal tato období a zůstal jako kulturní a náboženský bod zejména pro tradiční české katolictví a pro možnost účasti na mši Tridentské liturgie.
- Zakladatelé a vznik kláštera (1259) a původní sídla v regionu.
- Rozvoj hospodářství a soběstačnosti kláštera (pila, mlýn, pivovar, zahrady, sádky, lékárna).
- Rožmberská nekropole a významná rodová role.
- Kulturní dědictví: Závišův kříž, cyklus Mistra vyšebrodského oltáře, gotická galerie.
- Současnost a turistický provoz, otevření poutní trasy a aktivity spolku přátel.
Za autora a kontaktní informace lze uvést, že klášter je spravován převorem Justinem Berkou a že prsten a Závišův kříž tvoří významné exponáty s certifikovanou autenticitou z Vatikánu a archeologickými poznámkami.
tags: #vysebrodsky #klaster #znam