Sou tam louky a pole. Za starejch časů byli dva milenci, a nesměli se vzít. Voni se zařekli, že jeden vod druhýho nepůde. Tak, dyž to trvalo už dlouho a pořád byli tak pronásledováni - rodiče im to nechtěli dovolit - tak se ujednali, že si udělají smrť. Tak ten si vzal pistolu, a šli tam do toho místa. No, a tam špaeirovali dolů, zhůru. A dyž už to trvalo dlouho, zase se tam jeden člověk na ně hlídal, co budou dělat. Tak vod tej doby říkají tomu místu: loučný, ze se tak smutně loučili.
To se stalo skutečně - dotvrzovala Jos. 3. Za zahradama je ve Švarcavě ve vodě místo, de se voda stáčí, tuze hlboký, nem'á žádný dno, Kotkovica. Dyž tam přišla, voda byla rozdělená na dvě strany - ale to préj byla jistá pravda, bábinka říkávala - podbtýká Jos. Kompot-ková. Celéj rok až do Velkýho pátku tam musela bejt. Takej tam přišla do takovýho; místa, jako hrad préj to bylo, do jednej setnice. Tam byla taková velká tabula v prostřed setnici, a tam seděli vedle tej tabule takoví černí páni. Leželi na rukouch na tabuli. Vona se tak chvílu na ně dívala. Jeden podzdvih hlavu a povídal: „Už je čas!“ Jeden mu vodpověděl, že není ešče čas, a zas položili hlavu. A vona šla votadl pryč a vyšla ven a putny sebou vzala. To stálo, jak to postavila.
A přišla dom, votevřela dvéře a voni zas jedli. A vona povídá: „Bože, vy ešěe rte? já už sem šaty vymáchala a vy ešče íte.“ A voni jí povídali: „Bože, copak povídáš? Dyť ty už seš rok pryč.“ Seci zůstali na ni hlídat a se tomu divili. A vona, že to není pravda, že dyť jen tam byla chvílu. Voni se jí ptali, že co jedla; a vona že nic, že se jí ešče nechce jíst. Vyptávali se jí, kde byla, co viděla, jak se tam dostala. Tak jim to vypravila.
Záhada a svědectví z místních vyprávění
Vyprávění kombinuje prvky milostného příběhu, trestu a nadpřirozených jevů, které slouží jako varování i jako způsob, jak čelit tlakům společnosti. Postavy zůstávají v paměti čtenářů díky důvěrnosti detailů a opakujícím se motivům: láska, zákazy, odlišnost a hledání úniku.
Motivy a význam místa
„Loučný“ a „Kotkovica“ jsou popisovaná místa, která sloužila jako kulisy pro dramata svědectví: louky, pole, voda a očima pamětníků vykreslené destinace, kde se děje něco mimo běžný svět. Pro čtenáře plní funkci místa, která vymezují hranice mezi světem a nadpřirozeným.“
- Koncepce zakázané lásky a její dopady na jednotlivce a komunitu.
- Prastaré věštění a záznamy svědků, kteří potvrzují některé detaily příběhu.
- Symbolika vody jako rozdělení, čistoty i zkoušky.
V průběhu vyprávění se objevují otázky o identitě hrdinů, o jejich motivaci a o tom, jak se vypořádali s tlaky lidí kolem sebe. Příběh zároveň ukazuje, jak se historické záznamy mohou měnit a jak se z nich mohou vykládat různé vrstvy významů.
